V prvním patře foyer Janáčkova divadla dnes stojí jeho busta, kterou před deseti lety vytvořil Nikos Armutidis. Psotovy zásluhy o český balet by si ale zasloužily mnohem větší a výraznější připomínku.
Jeho otec byl středoškolský profesor a působil jako korespondent v Kyjevě, kde se Ivan Psota narodil. Matka byla učitelkou tance a po smrti manžela vedla taneční školu v Přerově. Byla také první učitelkou svého syna, jenž posléze studoval soukromě u Achille Viscusiho v Ostravě, Jaroslava Hladíka v Brně a u Augustina Bergra. Ten Psotovi umožnil studium v baletní škole Národního divadla, kde se Psota stal sborovým tanečníkem.
V srpnu 1926 byl Jaroslavem Hladíkem angažován jako sólový tanečník Národního divadla v Brně, s nímž byla svázána většina jeho kariéry. Tehdejší ředitel divadla František Neumann ho po Hladíkově odchodu jmenoval baletním mistrem a uměleckým šéfem baletu, a také mu navrhl umělecký pseudonym Ivo Váňa Psota. Bylo mu tehdy pouhých dvacet let. Nový ředitel divadla Otakar Zítek ale jmenoval novou vedoucí baletu Mášu Cvejičou. Časté konflikty Psotu přiměly k odchodu do baletní skupiny Ballet Russe de Monte Carlo, která navazovala na slavný Ďagilevův balet. Psota se zde ze sborového tanečníka propracoval k sólovým rolím a absolvoval se skupinou turné po celém světě.
V roce 1936 se vrátil do vlasti a po neúspěšných jednáních s pražským Národním divadlem, kde mu nepomohla ani intervence Bohuslava Martinů, nastoupil znovu do Brna, kde se stal choreografem a vedoucím baletního souboru. K jeho významným počinům patří světová premiéra Divadla za branou Bohuslava Martinů či Signorina Gioventù Vítězslava Nováka. V roce 1938 reagoval na politické události uvedením Slovanských tanců Antonína Dvořáka, České svatby Karla Bendla a Novákovy Slovácké suity. V Brně nastudoval také světovou premiéra baletu Romeo a Julie Sergeje Sergejeviče Prokofjeva, v němž sám ztvárnil titulní postavu Romea.
Za okupace se Psotovi povedlo opustit se svolením okupačních úřadů vlast a v roce 1941 získal angažmá v Metropolitní opeře, kde opět nastudoval Slovanské tance. Rok poté přešel opět k k Ballet Russe a absolvoval s ním turné po Severní a Jižní Americe. Psota se stal zástupcem generálního ředitele de Basila.
Po rozpadu Original Ballet Russe se v roce 1947 vrátil do Brna a stal se opět uměleckým šéfem baletu Národního divadla. Jako první představení znovu nastudoval Romea a Julii zároveň s Poloveckými tanci z opery Kníže Igor Alexandra Porfirjeviče Borodina. Psota v Brně zužitkoval zkušenosti, jež načerpal v zahraničí a zprostředkoval zde umělecké postupy ruské baletní školy, kterou poznal prostřednictvím ruských emigrantů v Original Ballet Russe. Díky Psotovu vedení se poválečný brněnský balet stal nejvyspělejším profesionálním tanečním souborem v Československu. V roce 1951 začal působit jako externí učitel na nově otevřené Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. Jeho posledním choreografickým dílem byla Spící krasavice Petra Iljiče Čajkovského, kterou uvedlo Národní divadlo v Brně až po Psotově smrti. Zemřel 16. února 1952 po záchvatu mozkové mrtvice.
Ivo Váňa Psota se narodil před sto pěti lety, 1. května 1908. Jeho osudům je věnován dokumentární film Mistr režiséra Petra Hajna.
Zdroj: Český hudební slovník osob a institucí
Zatím nebyl přidán žádný komentář..