V rámci festivalu Janáček Brno uvedl soubor Janáčkovy opery NdB v premiéře operu Leoše Janáčka Šárka v její původní verzi z roku 1887. Komorní inscenace v sále Besedního domu se uskutečnila o státním svátku ve středu 28. října 2026. Letošní festivalové motto „Kořeny“ tímto počinem poukázalo na samotné počátky skladatelovy dramatické tvorby. Opera existuje ve dvou verzích – z roku 1887 v podobě klavírního výtahu a z roku 1925 v přepracované a instrumentované podobě. Režisér Jiří Heřman zvolil původní klavírní koncept a zasadil jej přímo do prostoru sálu. Klavírní part přednesl uznávaný britský klavírista Julius Drake.
Námět opery vychází ze stejnojmenné básnické skladby Julia Zeyera z eposu Vyšehrad, kterou Zeyer původně nabídl Antonínu Dvořákovi. Janáček text upravil a zkrátil bez autorova souhlasu, což vedlo k osobnímu sporu a odložení nedokončeného díla na několik desetiletí. Klavírní verze z 80. let 19. století vykazuje zřetelné vlivy romantismu, zejména dvořákovského rukopisu, současně však už naznačuje Janáčkův osobitý smysl pro divadelní dramatismus a dynamiku.
Koncept představení pracoval s formou site-specific divadla a aktivním zapojením publika. Již ve foyer stáli účinkující v černých oděvech s transparenty a diváci při vstupu dostávali hlasovací lístky, na nichž volili mezi vládou mužů či žen. Sál Besedního domu byl zbaven klasického uspořádání sedadel; v prostoru dominoval dlouhý jednací stůl, rošt pro diváky po stranách i na balkóně a klavír umístěný přímo uprostřed.
Děj zahájilo zasedání žen v čele se Šárkou, kterou v červeném oděvu ztvárnila sopranistka Eliška Gattringerová. Po vyhlášení výsledků hlasování ve prospěch ženské vlády vstoupili do sálu muži v černých sakách a trikách s motivy zbraní. Následoval stylizovaný valčík, jehož pohybová složka se postupně proměnila v konfrontaci o moc. Klavírní doprovod v této pasáži stavěl na výrazných dynamických střizích, přechodech mezi fortissimem a pianissimem a náhlých pauzách; hudební jazyk tak odkazoval k stylu skladatelů raného romantismu. Ženy během akce odložily černé pláště a zůstaly v bílých šatech s agitačními hesly jako „Svoboda“, „Rovnost“ či „Do boje“.
Inscenace stavěla na přímé interakci s publikem. Prostorové a akustické dispozice sálu doplňoval zpěv ženského sboru z balkónu a světelný design pracující s bílým, červeným a žlutým světlem. V sólových úlohách se představili Daniel Kfelíř jako Přemysl, Ondřej Koplík v roli Lumíra a tenorista Nicky Spence jako Ctirad. V klíčovém výstupu druhého jednání, kdy se Šárka nechává přivázat ke stromu, drželi konce provazů přímo divačky v sále.
Nejdramatičtějším momentem se stala závěrečná scéna u stylizovaného Ctiradova hrobu, kam přichází Šárka a oplakává svého milovaného. Operu uzavírá společný zpěv mužů a žen stojících proti sobě. Maestro Julius Drake po dohrání posledního tónu prošel mezi účinkujícími, zvedl ruce a sál zhasnul.
Následovaly grandiózní ovace ze strany publika, které zaslouženě odměnily celý inscenační tým dlouhotrvajícím potleskem.
Program:
Leoš Janáček: Šárka
(klavírní verze z roku 1887)
28. října 2026, 19:00
Besední dům, Brno
Inscenační tým:
Hudební nastudování / Dirigent: Dominik Pernica
Režie: Jiří Heřman
Dramaturgie: Patricie Částková
Klavír: Julius Drake
Scéna a kostýmy: Dragan Stojčevski
Sbormistr: Martin Buchta
Obsazení:
Šárka: Eliška Gattringerová
Ctirad: Nicky Spence
Přemysl: Daniel Kfelíř
Lumír: Ondřej Koplík
Sbor Janáčkovy opery NdB
Zatím nebyl přidán žádný komentář..