BOO
Jedna z nejoriginálnějších českých rockových kapel Boo, jež působila mezi lety 1998 až 2010, se vrací nejen ke svým fanouškům, ale v naději na úspěch oslovuje i mladší posluchače. Prostřednictvím platformy Bandcamp právě vydává první, aktuální situací inspirovaný singl Lockdown Dance. Skupina Boo se vrací ve své nejslavnější sestavě, přestože každý ze čtyř členů momentálně žije v jiné zemi.
Boo založil v roce 1998 kytarista Josef Ostřanský, jedna z legendárních osobností brněnské alternativní scény, známý zejména ze skupin Dunaj a E. Do kapely přizval svého parťáka z Dunaje a někdejší rytmickou oporu Vášových Z kopce Pavla Koudelku, tehdy nový instrumentální objev, cellistku Andreu Konstankiewicz, která teprve rok poté založila s Dorotou Barovou fenomenální duo Tara Fuki, a z Rakouska povolal multiinstrumentalistu, zpěváka a jurodivého frontmana Christopha Pajera. Boo v nejsilnější sestavě vydali dvě alba: Boo (1999) a Listen (2002). V jejich repertoáru se podařilo nejen navázat na tradici toho nejlepšího z brněnské alternativy, ale zároveň hudbu výrazně modernizovat, učinit ji svébytnou, díky originálnímu složení (Andreino cello a Christophovy housle, oboje použité v rockovém kontextu) také zvukově často velmi neobvyklou.
Po bezmála desetileté pauze se Boo v létě loňského roku rozhodli svoji činnost obnovit. Po prvních společných zkouškách se všichni členové rozjeli do svých momentálních domovů ve čtyřech zemích Evropy a covidový lockdown je přinutil zcela změnit způsob práce. „Andrea posílá své party z Francie, Pepa brousí kytaru ze Sofie, Christoph hraje a zpívá z Rakouska a já stále nevytáhl paty a nahrávám na chalupě v ČR,“ vypočítává Pavel Koudelka. „Nikdy bych netušil, že půjde skládat hudba takto na dálku a s takovou radostí a pocitem sounáležitosti bez fyzického kontaktu. Jde to, i když třeba já a Andrea zažíváme ve svém věku intenzivní dobrodružství v podobě učení se nahrávání do počítače za vydatné pomoci Pepových telefonních lekcí.“ Tímto způsobem vznikla i první nová společná píseň Lockdown Dance. „Před rokem nám zavřeli kulturu a vlastně všechno, co je zábavné. Co nám zbývá, než udělat si zábavu sami doma? Píseň Lockdown Dance má v úmyslu trochu rozšířit optimismus. Aspoň tančit můžeme, i když se sluchátky a sami. A s námi tančí i trocha rezignace, protože konec ještě není vidět,“ doplňuje se směsí optimismu a smutku Christoph Pajer.
