Povodí Ohře
Desperátská kytarovka, která vystřelila už svým eponymním debutem a od té doby nepolevuje. Poetika laciných náleven, fatalistické básnění/běsnění frontmana Sisiho (Esgmeq, Skupina Štěstí) a dosud nejlepší muzikanti, kteří kdy jeho poezii podporovali hudbou. Koncerty Povodí jsou vyhlášené nezdolnou energií a řáděním, které ale dává prostor k zamyšlení. „Uřízněte básníkovi ruce a přesto dál bude artikulovat,“ deklamuje Sisi ve skladbě Litanie, kterou inspiroval text brněnského básníka Zdeňka Rotrekla.
Desperátská kytarovka, která vystřelila už svým eponymním debutem a od té doby nepolevuje. Poetika laciných náleven, fatalistické básnění/běsnění frontmana Sisiho (Esgmeq, Skupina Štěstí) a dosud nejlepší muzikanti, kteří kdy jeho poezii podporovali hudbou. Koncerty Povodí jsou vyhlášené nezdolnou energií a řáděním, které ale dává prostor k zamyšlení. „Uřízněte básníkovi ruce a přesto dál bude artikulovat,“ deklamuje Sisi ve skladbě Litanie, kterou inspiroval text brněnského básníka Zdeňka Rotrekla.
Panenské plameny
Básnivý, oprýskaný noise rock. Začátky kopřivnické kapely Panenské plameny bolely, k jejich pojetí indie rocku to ale vlastně sedí. Na letošním albu Herostratus, které následuje osobitý debut Poníčky, se kapela vrací k poetice, v níž můžeme vysledovat lyrickou syrovost zajíčkovského střihu, ale i poťouchlost, jaká se jinak v žánru tolik nenosí. Album Herostratus je znovu pevně zakořeněno v beskydském podhůří, odkud se vydává nejen na vrcholy Smrk a Tanečnice, ale zejména do skrytých zákoutí našich ztrápených duší. Nepříjemně opojné to je jako hudba Velvet Underground, ospalého retra se ale netřeba bát. Kdyby hrál spisovatel Daniel Hradecký v kapele, mohlo by to znít nějak takto.
Básnivý, oprýskaný noise rock. Začátky kopřivnické kapely Panenské plameny bolely, k jejich pojetí indie rocku to ale vlastně sedí. Na letošním albu Herostratus, které následuje osobitý debut Poníčky, se kapela vrací k poetice, v níž můžeme vysledovat lyrickou syrovost zajíčkovského střihu, ale i poťouchlost, jaká se jinak v žánru tolik nenosí. Album Herostratus je znovu pevně zakořeněno v beskydském podhůří, odkud se vydává nejen na vrcholy Smrk a Tanečnice, ale zejména do skrytých zákoutí našich ztrápených duší. Nepříjemně opojné to je jako hudba Velvet Underground, ospalého retra se ale netřeba bát. Kdyby hrál spisovatel Daniel Hradecký v kapele, mohlo by to znít nějak takto.
