Glagolská mše / Z mrtvého domu

27.4.2024, 17:00

Osobité spojení opery Z mrtvého domu a scénické podoby Glagolské mše otevře 8. ročník festivalu Janáček Brno! Zahájení bude – jako již tradičně – patřit nové produkci brněnské Janáčkovy opery NdB. Při jejím vzniku se poprvé sejdou dva vynikající umělci – dirigent Jakub Hrůša, pro nějž to bude první spolupráce s brněnským souborem, a režisér Jiří Heřman, který se k Janáčkovu dílu vrací po úspěšné inscenaci Příhod lišky Bystroušky na festivalu 2018. 

Udychtěn, uhnán – čekám, zdali ještě hvězdička nějaká z dalekého obzoru mi zvonivě padne do mysli. K ruské literatuře se pro inspiraci Leoš Janáček obrátil i v případě svého devátého a posledního operního díla. Stejně jako v případě Čapkovy hry Věc Makropulosse ani Dostojevského Zápisky z mrtvého domu pro operní námět na první pohled pranic nehodí.  Spisovatelův pobyt v sibiřské věznici ve společnosti vrahů, lupičů i lidí, které na scestí přivedla nešťastná náhoda, osobní zkušenost přetavená do literárního díla, je ponurým sledem vyprávění o každodenním životě i o životních osudech jednotlivých trestanců s psychologickými rozbory, filozofickými úvahami, téměř bez dialogů, bez ústředního hrdiny a ženských postav. Přes všechny líčené hrůzy psal Dostojevský po návratu bratrovi: Věř nebo nevěř, jsou mezi nimi charaktery hluboké, silné, krásné; jaká radost odkrýt pod hrubou kůrou zlato!…  I Janáček viděl v jednotlivých postavách knihy něco hlubšího, lidského. Maxu Brodovi se v roce 1927 zmiňuje: Našel v Mrtvém domě dobrou lidskou duši i v Baklušinu, i v Petrovu i v Isaji Fomiči. Jestliže si v případě Káti Kabanové upravil libreto z českého překladu, v případě Dostojevského knihy pracoval přímo s ruským originálem a jeho výtisk knihy je plný poznámek a podtrhaných částí textu. Libreto se nikdy nenašlo, jen heslovitý náčrtek, a usuzuje se, že Janáček jej psal přímo do partitury. Že práce nebyla snadná a radostná, je možno vytušit z dopisů Kamile Stösslové: Připadá mi, jak bych v ní po stupních níže a níže kráčel až na dno z lidstva nejbídnějších lidí. A to se těžko kráčí.

Dílo však již Janáček dokončit nestihl. Partituru 3. dějství si odvezl v létě s sebou na Hukvaldy. Zápal plic se mu však stal osudným a 12. srpna 1928 zemřel v sanatoriu v Ostravě. Jeho průkopnické dílo zůstalo nedokončeno. Před uvedením opery v brněnském divadle se Janáčkovi žáci dirigenti Břetislav Bakala a Osvald Chlubna ujali dopracování instrumentace a drobné úpravy pěveckých partů. Také byl pozměněn chmurný závěr opery, kdy po odchodu Gorjančikova stráže zahání vězně zpět a život mrtvého domu jde neúprosně dál. Později se inscenátoři začali vracet k Janáčkem původně zamýšlenému vyznění konce. Festivalová inscenace poprvé v ČR představí novou kritickou edici prof. Johna Tyrrella rekonstruující dílo co nejblíže podobě, jakou Janáček zamýšlel a nikdy neměl možnost dokončit.

I přes tíživý konec stojí na počátku partitury Z mrtvého domu Janáčkem vepsáno: V každém tvoru jiskra boží! A to je myšlenka spojující jeho poslední operu s dílem stejně unikátním – mší na staroslověnský text. Vznik Glagolské mše se částečně prolíná s prací na poslední opeře a je strhujícím vyznáním. Jak sám Janáček řekl: Chtěl jsem zde zachytit víru v jistotu národa na podkladě ne náboženském, ale na tom mravním, silném, který si bere Boha za svědka. Scénická podoba Glagolské mše jako pokračování opery Z mrtvého domu pak dává oběma dílům novou výpověď o síle víry v člověka.