Petr Iljič Čajkovskij (1840-1893) / Robert Strajner (*1943): Labutí jezero
Nesmrtelný příběh, jenž je synonymem slova balet.
autor: Petr Iljič Čajkovskij
režie: Robert Strajner
dirigent: Pavel Šnajdr
choreografie: Robert Strajner
asistent choreografie: Jana Ruggieri, Gustavo Beserra Quintans
scéna: Josef Jelínek
kostýmy: Josef Jelínek
Jedno z nejhranějších novoromantických děl. Čajkovskij se inspiroval motivy původní skandinávské legendy o dívce proměněné v labuť k napsání lyrické a melodické hudby, která se stala mistrovským příkladem romantické baletní partitury. Princezna Odetta je zakleta knížetem Rotbartem v labuť a zachránit ji může pouze čistá láska. Princ Siegfried, který jí přísahá věrnost, ji však zradí. Kletba tak zůstává nezlomena, i když Odetta nakonec nešťastnému Siegfriedovi odpouští. Labutí jezero je obdivováno jak generacemi diváků, tak i interpretů, kteří se snaží ctižádostivě vyrovnat s obtížným úkolem náročné baletní techniky. Tento titul, který uvádíme v tradiční choreografické koncepci Maria Petipy a Lva Ivanova, nastudoval s brněnským baletem významný dlouholetý baletní mistr milánské La Scaly Robert Strajner. Zvýraznil dějovou linii příběhu a dal dílu režijní logiku. Svým akcentováním čistoty formy a stylu pak brněnská inscenace navazuje na odkaz Petipy a Ivanova a osobou choreografa je obohacena i o západoevropskou tradici.
