Do čela ND Brno byl po dlouhém hledání jmenován Martin Glaser a přivede s sebou i nové šéfy všech souborů. V baletu to bude Mário Radačovský, do opery přijde režisér Jiří Heřman – do prosince 2011 šéf opery pražského Národního divadla. Mnozí by jistě rádi viděli kouzelníka, který do divadla vletí jako blesk, obrátí ho naruby a probudí k novému životu. Zatím se ale musíme trošku zklidnit, Jiří Heřman nastoupí až v lednu 2015. Vyplývá z toho sice zdánlivě nekonečné čekání, ale také vědomí, že má závazky jinde a Brno pro něj není jen zoufalá příležitost, kde se uchytit. Velký rozhovor s ním přineseme ve chvíli, kdy už budeme moci mluvit o jeho konkrétních plánech s brněnskou operou. Prozatím jsme mu položili alespoň tři otázky.
Kdy Vám Martin Glaser navrhl, abyste s ním šel do Brna jako ředitel opery a jak dlouho jste o tom přemýšlel?
Pokud si dobře vzpomínám, tak to muselo být v květnu. Oslovení se spojilo s mým přáním pracovat kontinuálně s jedním souborem, se kterým budu moci kreativně rozvíjet interpretaci hudebních děl. Janáčkovo divadlo mě vždy přitahovalo, je to fascinující divadelní prostor se souborem, který má velký potenciál. Martina Glasera si cením jako člověka i umělce, také nás spojuje společný pohled na současné divadlo, proto bylo mé rozhodnutí velice rychlé a jasné.
Který skladatel, případně které dílo patří k vašim mimořádně oblíbeným?
Mimořádně oblíbený skladatel je pro mne vždy ten, jehož dílo inscenuji. Momentálně je to Franz Schubert a jeho Zimní cesta, scénickou podobu písňového cyklu připravuji se třemi barytony v kultovním filmovém ateliéru na Barrandově v rámci festivalu Struny podzimu. V blízké budoucnosti to bude Zdeněk Fibich a samozřejmě Janáčkovo dílo, které mě hluboce oslovuje. Z trochu jiného žánru je to umění Marty Töpferové a její nové album Milokraj. Jsem rád že s ní mohu spolupracovat v mé první činoherní inscenaci Lorcovy Yermy.
Co by se v dobrém operním divadle určitě hrát mělo, a co rozhodně ne?
Hrát by se měla opera, která má v sobě potenciál rezonovat v dnešní společnosti, to nezáleží jen na kvalitě díla, ale především na opravdovosti a komplexnosti jejího provedení. Neměla by se hrát opera bez absolutního vkladu všech zúčastněných složek.
Jiří Heřman – stručný životopis
Vystudoval zpěv na konzervatoři v Plzni a operní režii na pražské AMU. Po Severních nocích, scénickém provedení písňových cyklů Roberta Schumanna, Petra Ebena a Jaroslava Křičky (2000), realizoval v roce 2001 s Klubem pro soudobou operu projekt Dvakrát nová opera, dvojici komorních aktovek Michala Nejtka (Dementia praecox) a Marka Ivanoviće (Dívka a smrt), za nějž byl oceněn na pražském festivalu Opera 2003.
V letech 2002 a 2004 inscenoval v Divadle J. K. Tyla v Plzni Saint–Saënsova Samsona a Dalilu a Wagnerova Bludného Holanďana, který byl nominován na Cenu Alfréda Radoka v kategorii Inscenace roku 2004 a oceněn Cenou Sazky a Divadelních novin za režii. Jako první samostatný projekt svého sdružení in spe uvedl Jiří Heřman na podzim 2004 v pražském Universálním prostoru NoD a ve švýcarském Schlachthaus Theater Bern inscenaci Lamenti (M. Nejtek a F. Micieli), původní projekt inspirovaný Monteverdiho Nářkem Ariadny. Tato inscenace reprezentovala v říjnu 2005 Českou republiku na mezinárodním divadelním festivalu Riocenacontemporanea v Rio de Janeiro. V rámci Mezinárodního hudebního festivalu Struny podzimu 2005 uvedl s velkým úspěchem v netradičním prostoru bývalého kostela sv. Maří Magdaleny duchovní operu Brittenovu Curlew River.
Na začátku dubna 2007 byl jmenován šéfem opery Národního divadla v Praze, funkci zastával do 31. prosince 2011. V květnu 2007 inscenoval ve Stavovském divadle spolu s italským dirigentem Robertem Ginim operu Claudia Monteverdiho Orfeus, na jaře 2009 v Národním divadle pak Dvořákovu Rusalku a v říjnu 2009 operu Bohuslava Martinů Hry o Marii. V sezoně 2010–2011 uvedl úspěšnou inscenaci Wagnerovy opery Parsifal a v říjnu 2011 Dvořákova Jakobína. V březnu 2012 představil v české premiéře Glorianu Benjamina Brittena. V současné době připravuje scénickou podobu písňového cyklu Zimní cesta Franze Schuberta a inscenaci opery Pád Arkuna Zdeňka Fibicha v pražském Národním divadle.
Foto zdroj www.jiriherman.com
Zatím nebyl přidán žádný komentář..