Ústředním dramaturgickým tématem letošního ročníku festivalu Janáček Brno jsou kořeny. V koncertní řadě přehlídky v pátek figuroval v prostoru Mozartova sálu brněnské Reduty hudební večer, který postavil do dialogu odkaz hudby Leoše Janáčka a tvorbu současného českého skladatele Kryštofa Mařatky.
Úvod programu patřil Říkadlům z let 1925 až 1926 od Leoše Janáčka, která zazněla v nové úpravě Kryštofa Mařatky uváděné ve světové premiéře. Skladatel si tato rytmicky pulzující lidová dílka nadělil krátce po svých sedmdesátých narozeninách, přičemž inspiraci pro ně čerpal – podobně jako u řady svých jiných děl – ve své oblíbené příloze Dětský koutek Lidových novin. Zde v té době vycházely krátké dětské rýmovačky doprovázené ilustracemi Josefa Lady, Ondřeje Sekory a Jana Hály. Původní první verze Říkadel z roku 1925 byla zkomponována pro jeden až tři hlasy, klarinet a klavír. O rok později autor vytvořil rozsáhlejší druhou verzi, v níž počet hudebních čísel rozšířil na celkem devatenáct a obsazení posílil na velký instrumentální soubor. Nová verze Kryštofa Mařatky z roku 2025/2026 představuje syntézu obou těchto přístupů: svou celkovou délkou, formou a počtem devatenácti hudebních čísel odpovídá druhé Janáčkově verzi, avšak svým komorním obsazením se vrací k prvotnímu nápadu pro menší počet hlasů, klarinet a klavír. Skladba v tomto pojetí vynesla na povrch typickou janáčkovskou deklamaci, v níž jsou jednotlivé slabiky textu přirozeně vázány na neobvyklých místech, což projevu dodává na mluvnosti. Pěvecké výkony tenoristy Aleše Brisceina a altistky Michaely Zajmi, podpořené barevností klarinetu v podání Yana Mařatky, byly ukotveny v klavírním partu samotného Kryštofa Mařatky. Interpreti navíc během samotného provádění sáhli po drobných lidových nástrojích, čímž celému nastudování dodali živý lidový kolorit.
Program pokračoval dvěma kompozicemi Kryštofa Mařatky v jeho další poloze jako hudebního inovátora, který cíleně propojuje archaický původ hudby se současným vyjadřováním — v konceptu, který sám nazývá origINovace. Česká premiéra jeho skladby nazvané Altotem / noční archaická hudba pro violu s doprovodem klavíru uvedla posluchače do soustředěné atmosféry. Koncertní prostor byl v tu chvíli ponořen do přítmí, přičemž scénu osvětlovaly pouze dvě lampy – jedna umístěná u klavíru a druhá u hudebního pultu violistky. Tato střídmá světelná režie podtrhovala charakter celé skladby. Samotné dílo se inspiruje sbírkami Národního archeologického muzea v Saint-Germain-en-Laye nedaleko Paříže. Představuje takzvaný altotem jako pomyslný starobylý hudební nástroj, jakéhosi předchůdce moderní violy, který svou zvukovostí bdí nad exponáty. Francouzská violistka Karine Lethiec rozehrála svůj nástroj v tichých, dlouze se táhnoucích plochách pohybujících se v rozmezí od piana do hlubokého pianissima, z nichž vyvstávala výraznější dynamická vzepětí a výlety do vysokých poloh nástroje. Klavírní doprovod v této kompozici tvořil pevnou zvukovou tkáň, která violu podpírala a vytvářela pro ni harmonické zázemí. Posledním dílem před přestávkou se staly Mařatkovy Báchorky z roku 2016 pro violu, klarinet, klavír a soubor českých a moravských lidových nástrojů, které přinesly taneční charakter a práci s netradičním instrumentářem. Autor v nich rozehrál konfrontaci klasických hudebních nástrojů s lidovými dechovými nástroji, jako jsou bezovák, kamzičí roh, hadrářská píšťalka, nosová flétna, pastýřská trouba či kostěná flétna, na které sám s jistotou v průběhu skladby plynule střídal hru.
Druhou polovinu koncertu otevřel melodram Záhada pana Rybky z roku 2015, zkomponovaný na motivy povídky Karla Čapka Šlépěje ze sbírky Povídky z jedné kapsy. V tomto díle hrála klíčovou roli textová a dějová složka, kterou hudební doprovod – využívající mimo jiné preparovaný klavír a mikrointervalové souzvuky – dotvářel. Kryštof Mařatka v něm propojil roli recitátora a klavírního interpreta v jeden celek, přičemž dynamika klavíru odrážela nálady a dramatické momenty vyprávěného příběhu. Závěr celého večera pak patřil Janáčkovu Zápisníku zmizelého (JW V/12) pro tenor, alt, tři ženské hlasy a klavír. Poloscénické provedení dalo vyniknout propojení pěveckých výkonů tenoristy Aleše Brisceina v roli selského synka Janíčka a altistky Michaely Zajmi v roli cikánky Zefky. Režijní a světelné pojetí tohoto závěrečného čísla doplňovalo atmosféru příběhu. Scéna byla ponořena do přítmí, v němž zářila pouze jediná červená lampa dokreslující napětí a rozervanost mladého muže. Aleš Briscein podal Janíčkovy niterné obavy i rozhodnutí opustit rodný dům s pěveckou jistotou a výrazem, zatímco Michaela Zajmi ztvárnila postavu Zefky s přirozenou autoritou. Z dálky se nesoucí ženské hlasy Veroniky Vlkové Zaplatilové, Adriany Sedláčkové a Dariny Konoplia, které do sálu doléhaly ze zákulisí, dodaly celému provedení prostorovou hloubku.
Koncert v brněnské Redutě se tak stal ukázkou práce s hudebními kořeny a ukázkou vysokého nasazení všech zúčastněných interpretů.
Leoš Janáček & Kryštof Mařatka
16. října 2026, 19:00
Divadlo Reduta (Mozartův sál), Brno
Program:
Leoš Janáček: Říkadla (1925–1926) / světová premiéra nové verze pro 1–2 hlasy, klarinet a klavír, úprava Kryštof Mařatka (2025–2026)
Kryštof Mařatka: Altotem / noční archaická hudba pro violu s doprovodem klavíru (česká premiéra)
Báchorky / pro violu, klarinet, klavír a soubor českých a moravských lidových nástrojů
Kryštof Mařatka: Záhada pana Rybky / melodrama pro herce (a) klavíristu na motivy povídky Karla Čapka
Leoš Janáček: Zápisník zmizelého, JW V/12 / písňový cyklus pro tenor, alt, tři ženské hlasy a klavír
Účinkující:
Aleš Briscein (tenor),
Michaela Zajmi (alt),
Kryštof Mařatka (klavír / lidové nástroje / mluvený hlas),
Yan Mařatka (klarinet),
Karine Lethiec (viola),
Veronika Vlková Zaplatilová, Adriana Sedláčková, Darina Konoplia (ženské hlasy)
Zatím nebyl přidán žádný komentář..