Recitál americké sopranistky Corinne Winters, klavíristy Davida Marečka a violoncellisty Lukáše Marečka, který se v neděli uskutečnil v Mahenově divadle v rámci festivalu Janáček Brno 2026, představil tvorbu Antonína Dvořáka, Vítězslavy Kaprálové, Leoše Janáčka a Ericha Wolfganga Korngolda.
Úvodní Dvořákovy Písně milostné, op. 83, B 160, ukázaly pěveckou suverenitu hlavní aktérky, její přirozenou českou výslovnost a schopnost propojit sdělení textu s melodickou linií bez přehnaného patosu. Hlas vedla s citem pro dlouhé fráze a jemné dynamické proměny. David Mareček jí byl rovnocenným partnerem: jeho nástrojová složka měla vlastní výrazovou logiku, zároveň však citlivě navazovala na sólistickou linii a zvýrazňovala drobné motivické detaily. Oba umělci tvořili přesvědčivý celek, v němž technický um nikdy nebyl samoúčelnou demonstrací, ale sloužil celkovému duchu kompozice a srozumitelnosti slova.
Významné místo v programu patřilo Vítězslavě Kaprálové. Její kompozice nabídly svébytný harmonický jazyk a výrazný smysl pro poezii, díky nimž se vedle známějších klasiků prosadila jako plnohodnotná osobnost české kultury. Ve Dvou písních na slova R. Bojka, op. 4, David Mareček přehledně vystavěl obsáhlou doprovodnou fakturu a zpěvačka udržela jasnou dikci i v hustší struktuře. Ve Sbohem a šáteček, op. 14, na text Vítězslava Nezvala, zachytila vedle nostalgie také naději a smíření. Cyklus Zpíváno do dálky, op. 22 pak odhalil barevně bohatší a rytmicky proměnlivý svět autorky. Dvojice zde prokázala nejen technickou suverenitu, ale především smysl pro detail a přesnou souhru.
Po přestávce přišel na řadu výběr z Janáčkovy Ukvalské lidové poezie v písních a Moravské lidové poezie v písních. V centru pozornosti se ocitl rytmus řeči, artikulace a rychlé proměny emocí. Pěvkyně dokázala respektovat specifický pohyb skladeb a její frázování těžilo ze zkušeností s Janáčkovým operním repertoárem. Klavírista David Mareček zachytil rytmické i dynamické zvláštnosti doprovodné složky. Lidový charakter zde nebyl pouhým koloritem, ale určujícím principem celého přednesu.
Jinou podobu dialogu, tentokrát čistě instrumentální, přinesla Janáčkova Pohádka pro violoncello a klavír, JW VII/5. Mladý violoncellista Lukáš Mareček zaujal plným, barevně rozmanitým tónem, instrumentální zdatností a přirozenou zpěvností. Společně s otcem zformoval působivý tvar, v němž vynikla zvuková kultivovanost, práce s dynamikou i smysl pro formu. Jejich rodinné pouto dodávalo vystoupení lidský rozměr, aniž odvádělo pozornost od samotné kompozice.
Závěr večera patřil Erichu Wolfgangu Korngoldovi a jeho pozdně romantickému slohu, charakteristickému širokými melodickými oblouky a mnohoznačnou harmonií. Ve Třech písních, op. 22, zazněly kusy Čím mi jsi? (Was Du mir bist), Mlčet s Tebou (Mit Dir zu schweigen) a Svět tiše usnul (Welt ist stille eingeschlafen). Winters zvládala náročné intervalové skoky s mimořádnou stálostí, aniž by její projev ztrácel nenucenost a citlivost. Pianista vystihl pestrost klavírní složky, ale nepřetěžoval její sonoritu. Zejména finální číslo cyklu se řadilo k nejsilnějším okamžikům koncertu. Dramatičtější a tajemnější polohu přinesly Tři zpěvy, op. 18, z nichž jsme slyšeli druhou Zbav mě bolesti (Tu ab den Schmerz) a třetí Pokušení (Versuchung). Proměnlivé akordické struktury a náročný doprovod vytvářely napětí, které pěvkyně nesla s nadhledem. Závěrečné Pokušení zůstalo záměrně otevřené a lehce znepokojivé jako otázka, na kterou si musí posluchač odpovědět sám.
Po Korngoldovi následoval přídavek v podobě árie Měsíčku na nebi hlubokém z Dvořákovy opery Rusalka. Po stylově i technicky náročném večeru zapůsobila bezprostřednost sólistky. Winters nepotřebovala další důkaz své bravury; síla okamžiku spočívala v soustředění a důvěře v samotné dílo.
Spontánní ovace ve stoje ocenily nejen mimořádný interpretativní výkon, ale i schopnost všech tří účinkujících propojit odlišné umělecké světy společnou vnímavostí. Od Dvořákovy kantilény přes osobitost Kaprálové a Janáčkovu prací se slovem až po Korngoldovu vrstevnatost vedla cesta plná kontrastů, která přesto působila zcela celistvě. Recitál připomněl, že virtuozita sama o sobě nezaručuje hluboký zážitek. Rozhodující je schopnost proměnit technický nadhled v porozumění struktuře, myšlence a emocím, které skladba i autor nesou.
Program:
Antonín Dvořák: Písně milostné, op. 83, B 160
Vítězslava Kaprálová: Dvě písně na slova R. Bojka, op. 4
Vítězslava Kaprálová: Sbohem a šáteček, op. 14
Vítězslava Kaprálová: Zpíváno do dálky, op. 22
Leoš Janáček: Moravská lidová poezie v písních, JW V/2 (výběr)
Leoš Janáček: Pohádka pro violoncello a klavír, JW VII/5
Erich Wolfgang Korngold: Tři písně, op. 22
Erich Wolfgang Korngold: Tři zpěvy, op. 18 (č. 2 a 3)
Účinkující:
Soprán: Corinne Winters
Klavír: David Mareček
Violoncello: Lukáš Mareček
18. října 2026, Mahenovo divadlo
Zatím nebyl přidán žádný komentář..