10. ročník mezinárodního festivalu Janáček Brno 2026 nese letošní rok téma „Kořeny“. Bienální festival přestavuje od půli října do půli listopadu nejen všech devět oper Leoše Janáčka (1854-1928), ale taktéž pestrou koncertní řadu, výstavy, přednášky a workshopy. V sobotu 17. října se sešly hned čtyři koncerty reflektující téma minulosti a hudební retrospekce. Tento maraton odstartovalo komorní matiné Bennewitzova kvarteta a Markéty Cukrové ve Vile Tugendhat.
Bennewitzovo kvarteto založené v roce 1998 Kvarteto vystupuje na významných českých i zahraničních pódiích, například Wigmore Hall v Londýně, Musikverein ve Vídni, Konzerthaus v Berlíně, Théâtre des Champs-Élysées v Paříži a další. Ve svém repertoáru často přesahují rámec kvartetního obsazení a spolupracují tak se sólisty a dalšími soubory. S mezzosopranistkou Markétou Cukrovou, etablovanou sólistkou a pedagožkou komorního i operního zaměření, představili své nové CD s Dvořákovým Smyčcovým kvartetem C dur op. 61 a výběrem z jeho písňových cyklů.
Na úvod programu zazněl Smyčcový kvartet č. 3 od ruského autora 20. století Alfreda Schnittkeho (1934-1998). Jeho osobitý hudební jazyk spočíval v polystylovosti, ve kterém je třetí smyčcový kvartet jedním z vrcholných děl. Autor používá citaci Stabat Mater Orlanda di Lassa, Velkou fugu Ludwiga van Beethovena a melodický kryptogram DSCH Dmitrije Šostakoviče. Tyto esteticky rozdílné fragmenty z různých epoch představuje v moderním kontextu a v kompoziční technice zasazuje vybrané kusy do sebe jako mozaiku.
Smyčcový kvartet č. 3 je dělen do tří vět a v úvodní větě Andante začíná renesanční citací, která se vzápětí harmonický rozpadne. Podobným způsobem jsou představeny i zbylé fragmenty, jež do sebe pomyslně vrazí a roztříští se do mrazivého glissanda. První věta po celou dobu drží tajemné napětí, které soubor představil v krajní expresi. Druhá věta Agitato nese mírný taneční ráz. Ostré přechody mezi jednotlivými pasážemi zvládali hráči bez ztráty souhry. Všudypřítomné disonance třetí věty Pesante figurovaly jako pomyslná hudba sfér, ve kterých se mísily hudební motivy v nečekaných obratech. Posluchačsky těžko stravitelný kvartet je třeba provést s citem a pochopením záměru autora, jež se Bennewitzovu kvartetu povedlo do posledního detailu.
Sladkým pohlazením byl kontrastní cyklus lidových písní Antonína Dvořáka (1841-1904) V národním tónu, op. 73, B 146 v úpravě Tomáše Illa. Dvořákovi se podařilo v tomto cyklu skloubit lidovou prostotu a romantickou stylizaci. Na pódium se přidala Markéta Cukrová a hned v první písni Dobrú noc, má milá vnesla do místnosti novou atmosféru plné vroucí lásky s perfektní výslovností. Následující píseň Žalo dievča, žalo trávu měla laškovnější charakter a veselý temperament čiřil společně i od smyčců. V písni Ach není, není tu vyjádřila Markéta Cukrová opravdový žal střídáním vysokého a hlubokého hlasového rejstříku. Cyklus končí energickou Ej, mám já koňa faku, jež sedl ansámblu bezpochyby nejvíce.
V druhé části zazněl Smyčcový kvartet č. 2 „Listy důvěrné“ Leoše Janáčka, který stejně jako na celém festivalu i na tomto koncertě byl těžištěm programu. Tento kvartet, jedním z posledních děl Janáčka z roku 1928, v sobě nese emoční vzbouření a vášeň pro jeho celoživotní múzu Kamilu Stösslovou. Skladatelovy vrcholné výrazové prostředky se rychle staly symbolem světové moderny, přestože sám Janáček se slávy tohoto díla nedožil. Kvartet začíná v mírném tempu Andante, nicméně nešetří na výrazu. V úvodním pianissimu zazní vypjatý akord, na které následuje lyrické téma ve viole. Sladkost motivu se rozechvěla do jízlivých trylků ve všech hlasech. Druhá věta Adagio využila všechny prostředky hudebního dynamismu, které pročistilo čisté unisono ve všech hlasech. Ten pravý výkřik a vrchol exprese nastal ve větě Moderato zvukově obklopující místnost ze všech stran. Ve čtvrté větě Allegro snadno posluchač nalezne lidové prvky, které jsou přeneseny v moderním jazyce, především díky ostrému pizzicato a příkrým změnám nálad. Přes drobnou chybu předneslo Bennewitzovo kvarteto strhující výkon takto náročného kusu.
Závěr matiné se vrátil opět ke Dvořákově písňové tvorbě z osmdesátých let. Tentokrát se jednalo o cyklus Čtvero písní na slova Gustava Pflegra-Moravského, op. 2, B. 124 (opět v úpravě pro sólo a smyčcový kvartet Tomáše Illa). Ten vznikl přepracování prvního pokusu Cypřiše z roku 1865, do kterého vložil své city z neopětované lásky. Jako zralý autor kompozičně upravil pěvecké deklamace a formální strukturu. Zpěvačka Markéta Cukrová se dokázala vcítit do decentní dvořákovské poetiky. Písně Vy vroucí písně zpívejte a Ó byl to krásný, zlatý sen měly vroucí sladkost, která se rozplývala ve vzduchu. Kontrastní Mé srdce často v bolesti rezonovalo s předchozí janáčkovskou úzkostnou expresí, která se vzápětí uklidnila v poslední písni Na horách ticho, která dala prostor finální katarzi tohoto napěchovaného programu. Bennewitzovo kvarteto vytvořilo se zpěvačkou Markétou Cukrovou unikátní skupinu, jež předala divákům silný zážitek skrze různorodé hudební vyjádření.
Účinkující:
Markéta Cukrová – mezzosoprán
Bennewitzovo kvarteto
Jakub Fišer – 1. housle
Štěpán Ježek – 2. housle
Jiří Pinkas – viola
Štěpán Doležal – violocello
Program:
Alfred Schnittke
Smyčcový kvartet č. 3
Antonín Dvořák
V národním tónu, op. 73, B 146 / pro zpěv a smyčcové kvarteto upravil Tomáš Ille
Leoš Janáček
Smyčcový kvartet č. 2 „Listy důvěrné“, JW VII/13
Antonín Dvořák
Čtvero písní na slova Gustava Pflegra-Moravského, op. 2, B. 124 / pro zpěv a smyčcové kvarteto upravil Tomáš Ille
Sobota 17. října 2026 v 11:00, Vila Tugendhat, Brno
Zatím nebyl přidán žádný komentář..