V poněkud neobvyklé programové křivce se nesl páteční večer 23. října v Janáčkově divadle, kde pokračoval festival Janáček Brno. Zatímco první polovina večera nasadila laťku vysoko díky formálně i výrazově pestrým dílům Bély Bartóka a Gustava Mahlera, druhá část sklouzla k odlehčenějšímu bloku. ORF Radio-Symphonieorchester Wien pod vedením Tomáše Netopila, jež živě přenášela Česká televize, tak vrchol večera obstaral hned na samém počátku.
Bartókova Taneční suita zaujala rytmickou přesností a pečlivě vystavěnými kontrasty. Už úvodní Moderato ukázalo, že dirigent dokáže vytvořit přehlednou strukturu i v hudbě, jejíž vrstvy se neustále proměňují. Jednotlivé nástupy byly čitelné, souhra pevná a artikulace dostatečně ostrá, aniž by celek ztrácel plasticitu. Výrazně se uplatnily zejména fagoty a lesní rohy, které dotvářely barevnost orchestru. Pozornost si zasloužily také smyčce, především v místech, kde Bartók využívá hru col legno. Tato technika nebyla pouze samoúčelný efekt, ale přirozeně zapadala do rytmické struktury skladby. Netopil dobře pracoval s proměnami tempa: rubata a postupná acceleranda podporovala napětí, aniž by narušovala celkovou soudržnost. V rychlejších částech se prosadila energie a přesnost, v klidnějších úsecích zase cit pro zvukovou rovnováhu. Výsledkem bylo provedení, které dokázalo zdůraznit jak taneční původ skladby, tak její moderní, místy až syrový charakter.
Uvedení Mahlerových Písní potulného tovaryše (Lieder eines fahrenden Gesellen) posunulo večer k intimní a textově propracované výpovědi s barytonistou Adamem Plachetkou. Oproti předchozí skladbě se těžiště přesunulo od rytmického pohybu k hlasové linii a proměnlivé náladě písní. Plachetka působil jistě a jeho interpretace měla přirozenou naléhavost. Dokázal vystihnout lyrické pasáže i okamžiky, v nichž se do zpěvu vkrádá neklid či hořkost. Důležitá byla také srozumitelnost textu a promyšlené vedení frází, díky nimž písně nevyznívaly jako izolované výstupy, ale jako součást širšího dramatického oblouku. Orchestr přitom nezůstával pouhým doprovodem. Netopil pečlivě vyvažoval hlas a instrumentální složku a nechával vyniknout jemné barevné proměny, které Mahlerovu hudbu utvářejí. Právě v těchto okamžicích se ukázala schopnost orchestru pracovat s dynamikou bez zbytečné okázalosti. Plachetkův výkon tak dobře zapadl do celku a první polovinu koncertu uzavřel soustředěným, výrazově přesvědčivým způsobem.
Druhá polovina koncertu patřila výběru z Uherských tanců Johannese Brahmse. Netopilovo pojetí se vyhýbalo povrchní efektnosti a soustředilo se na agogiku, dynamické odstínění a taneční pružnost. Přesto tato část působila navzdory kvalitní interpretaci homogenněji než předchozí skladby. Zatímco Bartókova rytmická vynalézavost a Mahlerova hloubka nabízely výrazné kontrasty, Brahmsovy tance při souvislém uvedení místy splývaly. Koncert tak namísto gradačního vyvrcholení zvolil cestu pozvolného ústupu. Výběr z tanců přesto nabídl řadu zapamatovatelných momentů. V tanci č. 4 (Poco sostenuto) zaujala měkká barva violoncell, zatímco v č. 11 (Poco andante) a č. 17 (Andantino – Vivace) vynikly sólové vstupy dřevěných dechů. Komornější dialogy v tancích č. 18 (Molto vivace) a č. 19 (Allegretto) zase ukázaly lehkost a souhru nástrojových skupin. Závěrečná dvojice tanců č. 20 a 21 pak podtrhla lidový ráz, přirozený šarm a vysokou technickou úroveň hráčů orchestru.
ORF Radio-Symphonieorchester Wien pod vedením Tomáše Netopila potvrdil svou interpretační jistotu, výbornou souhru i cit pro zvukové detaily. Rozdílnost Bartókova rytmického experimentování, Mahlerovy osobní výpovědi a Brahmsova tanečního světa ukázala šíři možností symfonického orchestru. Nejsilněji na mě zapůsobila první polovina koncertu. Brahmsovy Uherské tance přinesly řadu zdařilých momentů, dramaturgicky však nepředstavovaly přesvědčivé vyvrcholení večera.
ORF Radio-Symphonieorchester Wien
Tomáš Netopil – dirigent
Adam Plachetka – baryton
Béla Bartók: Taneční suita, Sz. 77, BB 86a
I. Moderato
II. Allegro molto
III. Allegro vivace
IV. Molto tranquillo
V. Commodo
VI. Finale: Allegro
Gustav Mahler: Písně potulného tovaryše
I. Když můj poklad slaví svatbu (Wenn mein Schatz Hochzeit macht)
II. Šel jsem dnes ráno přes pole (Ging heut morgen übers Feld)
III. Mám nůž, který žhne (Ich hab’ ein glühend Messer)
IV. Dvě modré oči mé milé (Die zwei blauen Augen von meinem Schatz)
Johannes Brahms: Uherské tance (výběr): I. Allegro Molto, II. Allegro non assai, IV. Poco sostenuto, V. Allegro, VI. Vivace, XI. Poco andante, XVII. Andantino – Vivace, XVIII. Molto vivace, XIX. Allegretto, XX. Poco allegretto – Vivace, XXI. Vivace
Zatím nebyl přidán žádný komentář..