Dalibor Chatrný: retrospektiva k nedožitým devadesátinám

Dalibor Chatrný: retrospektiva k nedožitým devadesátinám

Konceptuální umění, výtvarné umění a soudobá hudba tvoří propojené světy. S dílem Dalibora Chatrného se ale v Brně setkávalo i to nejkonzervativnější publikum – jeho malované opony patřily neodmyslitelně k Janáčkovu divadlu. Retrospektivní výstava významného výtvarníka byla zahájena včera v Domě umění.

V centru expozice je umístěna replika Osmihodinové výstavy, kterou Dalibor Chatrný instaloval v Procházkově síni Domu umění v roce 1970. Spíš než instalace to byla performance s účastí veřejnosti – dobrovolníci z publika protáhli soustavou válců šedesátimetrovou šňůru, oba její konce vyhodili ven a přivázali ke stromům. Propojení uzavřené galerie s vnějším prostorem snad souznělo i s estetikou tehdejšího Divadla Na provázku, které v Procházkově síni hrávalo a hranice mezi účinkujícími a publikem pro ně také nikdy nebyly pevné. Během instalace došlo také k pozoruhodným setkáním – potkal se tu Jiří Valoch s Marianem Pallou, přítomni byli i skladatelé ze Skupiny A – Josef Berg, Zdeněk Pololáník a Alois Piňos. Ideální tvar instalace vytvořil Dalibor Chatrný o týden později, v rámci současné retrospektivy jej můžeme vidět na fotografiích Dušana Klimeše.

chatrny-dalibor-jsem-prostorem-dum-umeni-2015-09-003 chatrny-dalibor-jsem-prostorem-dum-umeni-2015-09-004 chatrny-dalibor-jsem-prostorem-dum-umeni-2015-09-007 chatrny-dalibor-jsem-prostorem-dum-umeni-2015-09-009 chatrny-dalibor-jsem-prostorem-dum-umeni-2015-09-014 chatrny-dalibor-jsem-prostorem-dum-umeni-2015-09-024

Výstava Jsem prostorem, kterou se Dům umění vrací k dílu Dalibora Chatrného (28. srpna 1925 v Brně – 5. července 2012 v Rajhradě u Brna) po deseti letech, vychází z výstavy Vidět svět jinak. Ta probíhala letos od ledna do dubna v pražském Domě U kamenného zvonu a rozdělovala Chatrného dílo chronologicky do šestnácti okruhů. V Domě umění je toto dělení do značné míry zachováno, ale instalace získala v odlišném prostoru jiný, vzdušnější charakter. První patro je – s výjimkou Procházkovy síně – uměle rozčleněno na menší části. Ty ale nejsou striktně oddělené a dojem kontinuity zůstává. Velkou roli hraje také přirozené světlo shora, které U Kamenného zvonu chybí, o autentickém prostředí instalace Osmihodinové výstavy nemluvě.

Výstavu zahájil už hodinu před vernisáží skladatel Peter Graham provedením DCH. Smuteční hudby pro Dalibora Chatrného. Iniciály převedené do tónů vytvářejí sadu souzvuků ohraničenou minimálním clusterem, pokud jsou hrány „vedle sebe“ (h–c–d), a nonou (h–C nebo c–D). Nervní shluk tónů a disonantní nona jsou nejvýraznějšími prvky, k nimž se rozsáhlá klavírní kompozice z různých stran vrací. Poskytuje tím posluchači neklidnou jistotu pevných bodů, které zároveň zpochybňuje a dlouze (ale nezdlouhavě!) mezi nimi hledá cestu i východisko. Dům umění poskytl skladbě prostor, méně už prostředí. Mnohé hluky a rámus rušily provedení intimní kompozice ze všech stran budovy, vše se uklidnilo snad na posledních patnáct minut; první půlhodina byla z tohoto hlediska spíš utrpení. Potěšila naopak pěkná účast publika – hodně lidí ve foyer i stálo.

chatrny-ivan-struktury-konstrukce-gesta-dum-umeni-2015-09-002 chatrny-ivan-struktury-konstrukce-gesta-dum-umeni-2015-09-004 chatrny-ivan-struktury-konstrukce-gesta-dum-umeni-2015-09-005

Retrospektivu Dalibora Chatrného doplnňuje menší výstava Struktury, konstrukce, gesta jeho bratra Ivana (1928–1982). Je poznat, že se jedná o dílo vycházející z podobného způsobu myšlení, i když úžeji zaměřeného, ale snad i koncentrovanějšího. Obě související výstavy potrvají v Domě umění do 22. listopadu 2015. 

Dalibor Chatrný: Jsem prostorem, Ivan Chatrný: Struktury, konstrukce, gesta. Kurátor: Jiří Machalický. Peter Graham: DCH. Smuteční hudba pro Dalibora Chatrného. 22. září 2015, Dům umění města Brna.

Foto Boris Klepal

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Letos v lednu jsme si připomínali sté výročí narození Vítězslavy Kaprálové i pohnuté okolnosti její předčasné smrti na útěku z Paříže. Válka zastihla ve Francii nejen ji a Bohuslava Martinů, ale také řadu českých výtvarníků. Jejich válečným osudům je v Moravské galerii věnovaná výstava Zastihla je noc.  více





Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie v divadle II se nesl v duchu definování národní a osobní identity pomocí symfonického zvuku. Zatímco první polovina přenesla diváky do Francie druhé poloviny 19. století, druhá půle zavedla posluchače geograficky do Spojených států v období druhé světové války, ideově ale spíše do Maďarska. V podání Filharmonie Brno pod vedením před tímto orchestrem debutující dirigentky Lucie Leguay zazněla díla Césara Francka, Vincenta d’Indyho a Bély Bartóka. V první polovině se k orchestru přidal brněnskému publiku známý klavírista Igor Ardaševvíce

Cyklus koncertů staré hudby v režii jeho zakladatelky Barbary Marii Willi je již dvacátým třetím rokem nedílnou součástí kulturního dění v moravské metropoli. Brněnskému publiku se již představila řada vynikajících osobností i ansámblů, s nimiž Barbara Maria Willi pravidelně spolupracuje. Letošní zahajovací koncert tradičně uspořádaný ve středu 11. února v sále Konventu Milosrdných bratří nesl podtitul Hudba v pohybu a nabídl spojení umu kladívkového klavíru s flétnovou hrou Sofie Mavrogenidou a mladými tanečníky Klementýnou Annou ŠpičkovouAdamem Mišem v choreografii Davida Strnadavíce

Poslední dokončená opera Bedřicha Smetany nepatří mezi jeho nejčastěji uváděná díla. Od prvního uvedení roku 1882 a v porovnání s populární Prodanou nevěstou či Hubičkou stojí spíše v pozadí zájmu inscenátorů a operních dramaturgů. Poslední brněnská premiéra se odehrála roku 1979, tedy takřka před padesáti lety. Národní divadlo Brno se rozhodlo tuto „nespravedlnost“ páchanou na Čertově stěně odčinit novým a v podstatě atypickým nastudováním. Režisér Jiří Heřman oděl Smetanovu nehranou operu do lehčího a rozvernější hávu a zvýraznil tak kontury původní komické opery, stále skrývající se pod povrchem romantického patosu.  více

Čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma byl věnovaný německým romantickým skladatelům, na což přímo odkazoval i název Trojhvězdí německého romantismu. V podání Filharmonie Brno pod vedením dirigenta Ivora Boltona zazněla díla Carla Maria von Webera, Johannese Brahmse a Felixe Mendelssohna Bartholdyho. V první polovině večera se k orchestru připojila klarinetistka Sharon Kamvíce

Na scénu Janáčkova divadla se po několika letech vrátila opera Aida italského skladatele Giuseppe Verdiho (1813–1901). Režie nové inscenace, která měla premiéru 26. září 2025, se ujala Magdalena Švecová a hudebního nastudování Jakub Klecker. Při čtvrté repríze v sobotu 31. ledna se hlavních rolí zhostili Mária Porubčinová (Aida), Sung Kyu Park (Radames) a Anastasiya Martyniuk (Amneris).  více

Když se v roce 2004 otevírala nová Hudební scéna Městského divadla Brno, málokdo si dokázal představit, jakou cestu tento soubor urazí. Dnes, o dvacet let později, se věhlasný muzikál Bídníci už napodruhé vrací na brněnská prkna nikoliv jako pouhý „remake“ úspěšného titulu, ale jako manifest umělecké zralosti a suverenity. Zapomeňte na pražské verze svázané striktními licencemi, které nutily herce kopírovat každý krok londýnského originálu. Brněnští Bídníci pod režijním vedením Stanislava Moši využívají tzv. volnou licenci, která jim umožňuje tvořit nesmírně živelné a navýsost sugestivní, uhrančivé divadlo.  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je zaběhlou tradicí, která k brněnským oslavám tohoto svátku neodmyslitelně patří. Letošní koncert byl ale výjimečný: orchestr zároveň oslavil kulaté sedmdesáté narozeniny. Jubilující těleso pod tehdejším názvem Státní filharmonie Brno vzniklo 1. ledna 1956 sloučením Symfonického orchestru brněnského rozhlasu a Symfonického orchestru kraje Brněnského. Právě tehdy hned zkraje roku brněnská filharmonie odehrála svůj první koncert na Stadionu na Kounicově ulici. Přestože se zmíněný večer konal ještě pod hlavičkou krajského orchestru, lze jej jednoznačně považovat jako počátek této důležité kulturní instituce.  více

Brněnská filharmonie pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese společně s Českým filharmonickým sborem Brno uvedla ve čtvrtek 11. prosince v Janáčkově divadle kantáty Leoše Janáčka a Antonína Rejchy. Jako sólisté se publiku představili zpěváci Simona Šaturová (soprán), Daniel Matoušek (tenor) a Jiří Brückler (bas). Koncert se uskutečnil za podpory Nadace Leoše Janáčka a byl zaznamenán Českou televizí.  více

Poslední koncert letošní části cyklu Barbara Maria Willi uvádí nabídnul unikátní projekt, ve kterém se 4. prosince v Konventu Milosrdných bratří spojily dva soubory: Cappella Pratensis Ramillete de Tonos. Publiku předvedli, jakými různými způsoby lze pracovat s polyfonním repertoárem 15. a 16. století. V programu se mísila duchovní se světskou hudbou a také vokální, vokálně-instrumentální a čistě instrumentální.  více

V sobotu 29. listopadu proběhl v bretaňském Rennes mimořádný koncert a masterclass brněnského Dua Ardašev, které do Francie zavítalo na pozvání partnerského města Rennes a za organizační podpory kanceláře Brno – město hudby UNESCO. Akce se uskutečnila v rámci projektu Face à la guerre – dialogues européens, iniciovaného Francouzským institutem a koordinovaného kulturní institucí Les Champs Libres.  více

Znovuobjevení a digitalizace brněnských polyfonních rukopisů BAM 1 a BAM 2 otevřely novou kapitolu zkoumání a interpretace renesanční hudby. Na průsečíku historického výzkumu, moderních technologií a umělecké interpretace stojí Past Forward, přeshraniční projekt propojující instituce z Nizozemska, Belgie a České republiky. V jeho uměleckém jádru stojí dva hudebníci, jejichž přístupy se vzájemně doplňují: Tim Braithwaite, umělecký ředitel Cappella Pratensis, a Kateřina Maňáková, loutnistka, která vyučuje hru na rané drnkací nástroje na Janáčkově akademii múzických umění a je garantkou celé iniciativy. V tomto rozhovoru hovoří o práci s dosud opomíjenými prameny, o výzvách historicky poučené interpretace, o příslibech mezinárodní spolupráce a o své vizi budoucnosti interpretace rané hudby.  více

Pozoruhodný program nabídl koncert Filharmonie Brno v čele s dirigentem Dennisem Russellem Daviesem konaný ve čtvrtek 6. listopadu v Besedním domě, který spojil tvorbu dvou soudobých skladatelů zemí bývalého sovětského svazu. Na koncertu vystoupili arménský barytonista Aksel Daveyan, violista Julián Veverica, bicista Lukáš Krejčí a rakouský sbor Hard-Chor Linz pod vedením sbormistra Alexandera Kolleravíce

Brněnský rodák, klavírista a generální ředitel České filharmonie David Mareček vystupuje společně s violoncellistou Václavem Petrem na koncertním turné v Jižní Koreji. Duo během prvního listopadového týdne představuje český repertoár na prestižních pódiích, mimo jiné v Seogwipo Arts Center, Yongin Poeun Art Hall a Daegu Concert House.  více

Linie chrámových koncertů tělesa Ensemble Opera Diversa si klade za cíl přinášet soudobou duchovní hudbu do patřičných prostor. V této dramaturgické linii zaznělo za patnáct let mnoho světových a českých premiér. I podzimní úterní večer 4. listopadu nebyl výjimkou – posluchačům nabídl pod taktovkou dirigentky Gabriely Tardonové tři pozoruhodné kompozice, které rozezněly prostory kostela blahoslavené Marie Restituty na Lesné.  více

Městské divadlo Brno uvedlo světovou premiéru muzikálu Winton, který se pokusil převést do jevištní podoby příběh muže, který bez okázalosti a bez očekávání slávy zachránil 669 dětí před holokaustem. Nový titul hudebního divadla vznikl ze spolupráce skladatele a brněnského klavíristy Daniela Kyzlinka a libretisty Luďka Kašparovského. Režie novinky se ujal Petr Gazdík. Při prvním uvedení v hledišti dokonce usedli potomci zachráněných, „Nickyho rodina“, i syn sira Nicholase Wintona.  více

Nejčtenější

Kritika

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie v divadle II se nesl v duchu definování národní a osobní identity pomocí symfonického zvuku. Zatímco první polovina přenesla diváky do Francie druhé poloviny 19. století, druhá půle zavedla posluchače geograficky do Spojených států v období druhé světové války, ideově ale spíše do Maďarska. V podání Filharmonie Brno pod vedením před tímto orchestrem debutující dirigentky Lucie Leguay zazněla díla Césara Francka, Vincenta d’Indyho a Bély Bartóka. V první polovině se k orchestru přidal brněnskému publiku známý klavírista Igor Ardaševvíce