Konceptuální umění, výtvarné umění a soudobá hudba tvoří propojené světy. S dílem Dalibora Chatrného se ale v Brně setkávalo i to nejkonzervativnější publikum – jeho malované opony patřily neodmyslitelně k Janáčkovu divadlu. Retrospektivní výstava významného výtvarníka byla zahájena včera v Domě umění.
V centru expozice je umístěna replika Osmihodinové výstavy, kterou Dalibor Chatrný instaloval v Procházkově síni Domu umění v roce 1970. Spíš než instalace to byla performance s účastí veřejnosti – dobrovolníci z publika protáhli soustavou válců šedesátimetrovou šňůru, oba její konce vyhodili ven a přivázali ke stromům. Propojení uzavřené galerie s vnějším prostorem snad souznělo i s estetikou tehdejšího Divadla Na provázku, které v Procházkově síni hrávalo a hranice mezi účinkujícími a publikem pro ně také nikdy nebyly pevné. Během instalace došlo také k pozoruhodným setkáním – potkal se tu Jiří Valoch s Marianem Pallou, přítomni byli i skladatelé ze Skupiny A – Josef Berg, Zdeněk Pololáník a Alois Piňos. Ideální tvar instalace vytvořil Dalibor Chatrný o týden později, v rámci současné retrospektivy jej můžeme vidět na fotografiích Dušana Klimeše.
Výstava Jsem prostorem, kterou se Dům umění vrací k dílu Dalibora Chatrného (28. srpna 1925 v Brně – 5. července 2012 v Rajhradě u Brna) po deseti letech, vychází z výstavy Vidět svět jinak. Ta probíhala letos od ledna do dubna v pražském Domě U kamenného zvonu a rozdělovala Chatrného dílo chronologicky do šestnácti okruhů. V Domě umění je toto dělení do značné míry zachováno, ale instalace získala v odlišném prostoru jiný, vzdušnější charakter. První patro je – s výjimkou Procházkovy síně – uměle rozčleněno na menší části. Ty ale nejsou striktně oddělené a dojem kontinuity zůstává. Velkou roli hraje také přirozené světlo shora, které U Kamenného zvonu chybí, o autentickém prostředí instalace Osmihodinové výstavy nemluvě.
Výstavu zahájil už hodinu před vernisáží skladatel Peter Graham provedením DCH. Smuteční hudby pro Dalibora Chatrného. Iniciály převedené do tónů vytvářejí sadu souzvuků ohraničenou minimálním clusterem, pokud jsou hrány „vedle sebe“ (h–c–d), a nonou (h–C nebo c–D). Nervní shluk tónů a disonantní nona jsou nejvýraznějšími prvky, k nimž se rozsáhlá klavírní kompozice z různých stran vrací. Poskytuje tím posluchači neklidnou jistotu pevných bodů, které zároveň zpochybňuje a dlouze (ale nezdlouhavě!) mezi nimi hledá cestu i východisko. Dům umění poskytl skladbě prostor, méně už prostředí. Mnohé hluky a rámus rušily provedení intimní kompozice ze všech stran budovy, vše se uklidnilo snad na posledních patnáct minut; první půlhodina byla z tohoto hlediska spíš utrpení. Potěšila naopak pěkná účast publika – hodně lidí ve foyer i stálo.
Retrospektivu Dalibora Chatrného doplnňuje menší výstava Struktury, konstrukce, gesta jeho bratra Ivana (1928–1982). Je poznat, že se jedná o dílo vycházející z podobného způsobu myšlení, i když úžeji zaměřeného, ale snad i koncentrovanějšího. Obě související výstavy potrvají v Domě umění do 22. listopadu 2015.
Dalibor Chatrný: Jsem prostorem, Ivan Chatrný: Struktury, konstrukce, gesta. Kurátor: Jiří Machalický. Peter Graham: DCH. Smuteční hudba pro Dalibora Chatrného. 22. září 2015, Dům umění města Brna.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..