Z budovy Hudební fakulty JAMU zmizela nezajímavá restaurace a nahradil ji nový klub s bizarním názvem a velkými hudebními ambicemi. V úterý večer zahájil jeho provoz koncert Ivy Bittové s Beatou Hlavenkovou. Dramaturgii klubu má na starosti Alena Ochrymčuková, které jsem se den před zahájením v krátkosti zeptal na několik věcí.
Jaký máš dramaturgický plán, co by tu mělo být zvláštního?
Chtěla bych vést klub hodně progresivně, když jazz, tak alespoň free jazz, volnou improvizaci, zvukové umění. Chtěla bych také dát prostor mladým brněnským tvůrcům. Hlavně jsme ale otevření všem, klub není jen pro studenty JAMU, jak si mnozí myslí. Může tu hrát kdokoliv, kdo zapadne do koncepce. Kapacita klubu není příliš velká, takže nemusím vést dramaturgii masovým směrem.
Letos končíš hudební manažerství na JAMU. Tady si děláš praxi, nebo je to součást studia?
Takto přímo ne, spolupráce s JAMU nebude tak úzká. Jde spíš o jednotlivce, kteří budou mít přínosné projekty a nápady a budou je tu chtít realizovat. My jsme nezávislá jednotka, která se bude rozhodovat sama.
Úvodní koncert zahraje Iva Bittová s Beatou Hlavenkovou, to je ta hudební progrese?
Například, ony tu ale taky budou částečně hrát nový repertoár a vlastně hrají poprvé spolu jenom ve dvou.
Takže ti jde o novou autorskou tvorbu?
Ne nutně, ale nalespoň něco nového by v tom vždy být mělo.
Jde mi hlavně o vysvětlení toho slova progresivní, pod to se dá schovat skoro cokoliv. Znamená to třeba, že se Jaroslav Šťastný už nebude muset schovávat někde v podkroví?
V podstatě je to tak, je to prostor pro hudbu, která nemusí přitáhnout velké množství lidí.
Jak dlouho dopředu je hotový dramaturgický plán?
Zatím do června, tím myslím, že máme uzavřený rozpočet. Je samozřejmě možné hrát za vstupné bez honoráře. Neznamená to ale, že si zahraje každý, kdo přijde, dramaturgii budu hlídat i tak.
Vedení JAMU se to tady líbí?
Snad ano, i když oproti Sonátě by bylo lepší cokoliv.
Zahájení provozu obstaral rektor JAMU Ivo Medek osobně, takže klub podporu vedení evidentně má. Většina lidí ale nepřišla kvůli krátkému ceremoniálu, chtěla slyšet koncert. Ten byl výborný, narozdíl od unylé performance ve fontánce před budovou JAMU. Víc rozruchu by asi způsobilo, kdyby do fontánky napustili vodu.
Nové duo na nové brněnské scéně
Iva Bittová je na alternativní scéně už dávno zavedené jméno, Beatu Hlavenkovou znají především příznivci jazzu. Hudebně se obě sešly u posledního alba Ivy Bittové Zvon, pro nějž vytvořila Beata Hlavenková symfonické aranže pěti skladeb. Naštěstí nezůstalo u ojedinělého setkání ve studiu, obě hudebnice se domluvily na společném hraní a po jedné zkoušce vystoupily v nově otevřeném klubu Ottoman Trumpet.
Iva Bittová i Beata Hlavenková si hraní evidentně užívaly, asi jako novou hračku, kterou si vymyslely pro radost. Která z nich je zrovna v popředí se odvíjelo od toho, kdo je autorem konkrétní skladby, respektive která z nich ji má ve svém repertoáru. Beata Hlavenková začala skladbou Leden ze svého zamýšleného klavírního cyklu věnovaného měsícům v roce, z toho později zahrála ještě Červen. Obě skladby měly nádech minimalismu a gamelanu a místy mi jejich nálada neodolatelně připomínala Luboše Fišera (bez nějakého kopírování). Dvě vlastní skladby si také zazpívala – Archivní a Plávala, tady už byl její klavír (přesněji Nord Stage 2) blíž k jazzu. K tomu přibyl uvolněný zpěv a frázování, bez velkého hlasu, ale i bez intonačních chyb. Pro Beatu Hlavenkovou by určitě bylo lepší, kdyby měla k dispozici klavír, je to přece jen její hlavní nástroj a vyjadřovací prostředek. Iva Bittová se ke své partnerce přidávala decentně, svým hlasem a houslemi místy dokreslila nějaký riff, nahradila rytmiku, nedrala se dopředu.
Cit pro míru je věc, která ji v hudební kariéře většinou nechybí a projevovalo se to, i když zrovna byla v centru pozornosti se svým repertoárem. Umí se svým hlasem nakládat neuvěřitelně pestře, co se týká dynamiky i barvy, to je ostatně dávno známá věc. Dlouho jsem ji živě neslyšel a musím říct, že mi dělala obrovskou radost rozvaha, s jakou svůj bohatý hlasový rejstřík používá. Vlastně si neuvědomuji jediné místo, kde by jen samoúčelně předváděla, co všechno umí, byla neuvěřitelně decentní a jemná. Líbil se mi ohlas rembetika v písni Paraskeva, smutek Basquiata od Dona Byrona, zadumaná nálada Sixteen Swans od jejího syna Jonáše i závěrečný dialog její kalimby s klavírem.
Obě hudební partnerky si naslouchaly, reagovaly na sebe a pokud jsem chválil uměřenost Ivy Bittové, pro Beatu Hlavenkovou určitě platí to stejné. Přece jen si ale myslím, že část té decentnosti vyplývala z toho, že spolu vlastně skoro nezkoušely. Dokázaly to ale retušovat nejlepším možným způsobem a doufám, že jim spolupráce vydrží trvaleji. Ostatně jsem se jich i na tuto věc po koncertě zeptal.
Klub má v názvu slovo Ottoman, to evokuje pohodlí – hrálo se vám tu pohodlně?
Iva Bittová: Ano, ale zásadní věc, kterou tu musí vyřešit, je ventilace, přísun čerstvého vzduchu – to byl asi jediný handicap. Jinak se podařila vytvořit silná atmosféra, lidé poslouchali, soustředili se. Je v pořádku, že mají studenti po ruce prostor, kde můžou poslouchat zajímavou hudbu.
Beata Hlavenková: Dobře se mi hrálo. Kdyby tu bylo ještě dobré pianino, bylo by to živější a ten prostor by to ještě pozdvihlo. Je výborné, že je klub hned u JAMU. Muzikanti jsou tam dost často uzavření v přehrávání nějakých not a tady by se mohli projevit i jinak.
Vypadá to, že si hudebně opravdu rozumíte, nechystáte se spolu i něco nahrát?
Iva Bittová: Už jsme si řekly po koncertě, že nám to spolu jde, takže ano, určitě bych chtěla.
Beata Hlavenková: My jsme naše společné hraní vymyslely před měsícem a dnes jsme v Lelekovicích zkoušely. Hodně nás to bavilo, stejně jako teď tady. Iva pořád létá mezi Amerikou a Evropou a každá máme rozběhnuté svoje projekty. Ale teď už jsme spolu hrály, už se o tom bude vědět, takže se snad někdo ozve.
Iva Bittová a Beata Hlavenková, 16. 4. 2013, Ottoman Trumpet, Brno. Foto Marek Procházka
Zatím nebyl přidán žádný komentář..