Iva Bittová a Beata Hlavenková otevřely klub Ottoman Trumpet

Iva Bittová a Beata Hlavenková otevřely klub Ottoman Trumpet

Z budovy Hudební fakulty JAMU zmizela nezajímavá restaurace a nahradil ji nový klub s bizarním názvem a velkými hudebními ambicemi. V úterý večer zahájil jeho provoz koncert Ivy Bittové s Beatou Hlavenkovou. Dramaturgii klubu má na starosti Alena Ochrymčuková, které jsem se den před zahájením v krátkosti zeptal na několik věcí.

Jaký máš dramaturgický plán, co by tu mělo být zvláštního?
Chtěla bych vést klub hodně progresivně, když jazz, tak alespoň free jazz, volnou improvizaci, zvukové umění. Chtěla bych také dát prostor mladým brněnským tvůrcům. Hlavně jsme ale otevření všem, klub není jen pro studenty JAMU, jak si mnozí myslí. Může tu hrát kdokoliv, kdo zapadne do koncepce. Kapacita klubu není příliš velká, takže nemusím vést dramaturgii masovým směrem.

Letos končíš hudební manažerství na JAMU. Tady si děláš praxi, nebo je to součást studia?
Takto přímo ne, spolupráce s JAMU nebude tak úzká. Jde spíš o jednotlivce, kteří budou mít přínosné projekty a nápady a budou je tu chtít realizovat. My jsme nezávislá jednotka, která se bude rozhodovat sama.

Úvodní koncert zahraje Iva Bittová s Beatou Hlavenkovou, to je ta hudební progrese?
Například, ony tu ale taky budou částečně hrát nový repertoár a vlastně hrají poprvé spolu jenom ve dvou.

Takže ti jde o novou autorskou tvorbu?
Ne nutně, ale nalespoň něco nového by v tom vždy být mělo.

Jde mi hlavně o vysvětlení toho slova progresivní, pod to se dá schovat skoro cokoliv. Znamená to třeba, že se Jaroslav Šťastný už nebude muset schovávat někde v podkroví?
V podstatě je to tak, je to prostor pro hudbu, která nemusí přitáhnout velké množství lidí.

Jak dlouho dopředu je hotový dramaturgický plán?
Zatím do června, tím myslím, že máme uzavřený rozpočet. Je samozřejmě možné hrát za vstupné bez honoráře. Neznamená to ale, že si zahraje každý, kdo přijde, dramaturgii budu hlídat i tak.

Vedení JAMU se to tady líbí?
Snad ano, i když oproti Sonátě by bylo lepší cokoliv.

Zahájení provozu obstaral rektor JAMU Ivo Medek osobně, takže klub podporu vedení evidentně má. Většina lidí ale nepřišla kvůli krátkému ceremoniálu, chtěla slyšet koncert. Ten byl výborný, narozdíl od unylé performance ve fontánce před budovou JAMU. Víc rozruchu by asi způsobilo, kdyby do fontánky napustili vodu.

Nové duo na nové brněnské scéně

Iva Bittová je na alternativní scéně už dávno zavedené jméno, Beatu Hlavenkovou znají především příznivci jazzu. Hudebně se obě sešly u posledního alba Ivy Bittové Zvon, pro nějž vytvořila Beata Hlavenková symfonické aranže pěti skladeb. Naštěstí nezůstalo u ojedinělého setkání ve studiu, obě hudebnice se domluvily na společném hraní a po jedné zkoušce vystoupily v nově otevřeném klubu Ottoman Trumpet.

Iva Bittová i Beata Hlavenková si hraní evidentně užívaly, asi jako novou hračku, kterou si vymyslely pro radost. Která z nich je zrovna v popředí se odvíjelo od toho, kdo je autorem konkrétní skladby, respektive která z nich ji má ve svém repertoáru. Beata Hlavenková začala skladbou Leden ze svého zamýšleného klavírního cyklu věnovaného měsícům v roce, z toho později zahrála ještě Červen. Obě skladby měly nádech minimalismu a gamelanu a místy mi jejich nálada neodolatelně připomínala Luboše Fišera (bez nějakého kopírování). Dvě vlastní skladby si také zazpívala – ArchivníPlávala, tady už byl její klavír (přesněji Nord Stage 2) blíž k jazzu. K tomu přibyl uvolněný zpěv a frázování, bez velkého hlasu, ale i bez intonačních chyb. Pro Beatu Hlavenkovou by určitě bylo lepší, kdyby měla k dispozici klavír, je to přece jen její hlavní nástroj a vyjadřovací prostředek. Iva Bittová se ke své partnerce přidávala decentně, svým hlasem a houslemi místy dokreslila nějaký riff, nahradila rytmiku, nedrala se dopředu.

Cit pro míru je věc, která ji v hudební kariéře většinou nechybí a projevovalo se to, i když zrovna byla v centru pozornosti se svým repertoárem. Umí se svým hlasem nakládat neuvěřitelně pestře, co se týká dynamiky i barvy, to je ostatně dávno známá věc. Dlouho jsem ji živě neslyšel a musím říct, že mi dělala obrovskou radost rozvaha, s jakou svůj bohatý hlasový rejstřík používá. Vlastně si neuvědomuji jediné místo, kde by jen samoúčelně předváděla, co všechno umí, byla neuvěřitelně decentní a jemná. Líbil se mi ohlas rembetika v písni Paraskeva, smutek Basquiata od Dona Byrona, zadumaná nálada Sixteen Swans od jejího syna Jonáše i závěrečný dialog její kalimby s klavírem.

Obě hudební partnerky si naslouchaly, reagovaly na sebe a pokud jsem chválil uměřenost Ivy Bittové, pro Beatu Hlavenkovou určitě platí to stejné. Přece jen si ale myslím, že část té decentnosti vyplývala z toho, že spolu vlastně skoro nezkoušely. Dokázaly to ale retušovat nejlepším možným způsobem a doufám, že jim spolupráce vydrží trvaleji. Ostatně jsem se jich i na tuto věc po koncertě zeptal.

Klub má v názvu slovo Ottoman, to evokuje pohodlí – hrálo se vám tu pohodlně?
Iva Bittová: Ano, ale zásadní věc, kterou tu musí vyřešit, je ventilace, přísun čerstvého vzduchu – to byl asi jediný handicap. Jinak se podařila vytvořit silná atmosféra, lidé poslouchali, soustředili se. Je v pořádku, že mají studenti po ruce prostor, kde můžou poslouchat zajímavou hudbu.
Beata Hlavenková: Dobře se mi hrálo. Kdyby tu bylo ještě dobré pianino, bylo by to živější a ten prostor by to ještě pozdvihlo. Je výborné, že je klub hned u JAMU. Muzikanti jsou tam dost často uzavření v přehrávání nějakých not a tady by se mohli projevit i jinak.

Vypadá to, že si hudebně opravdu rozumíte, nechystáte se spolu i něco nahrát?
Iva Bittová: Už jsme si řekly po koncertě, že nám to spolu jde, takže ano, určitě bych chtěla.
Beata Hlavenková: My jsme naše společné hraní vymyslely před měsícem a dnes jsme v Lelekovicích zkoušely. Hodně nás to bavilo, stejně jako teď tady. Iva pořád létá mezi Amerikou a Evropou a každá máme rozběhnuté svoje projekty. Ale teď už jsme spolu hrály, už se o tom bude vědět, takže se snad někdo ozve.

Iva Bittová a Beata Hlavenková, 16. 4. 2013, Ottoman Trumpet, Brno. Foto Marek Procházka

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..


Na Velký pátek 3. dubna zazněly v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v kostele Nanebevzetí Panny Marie u Jezuitů v Brně španělské renesanční tenebrae v provedení mezinárodního souboru Ramilette de Tonos.  více

Letošní 33. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby se nese ve znamení tématu Stálost. Tento motiv, inspirovaný biblickou výzvou k vytrvalosti v dobrém a k neustálému vnitřnímu dialogu, prostupuje celou dramaturgií ročníku. Program se letos zaměřuje na monumentální varhanní a vokální kompozice, které reflektují cestu z hluboké sklíčenosti žalmů směrem k vnitřní radosti a světlu. V tomto duchu byl koncipován i varhanní recitál 30. března 2026 v katedrále sv. Petra a Pavla, kde varhaník Jan Šprta provedl díla kladoucí extrémní nároky na technickou virtuozitu i duchovní soustředění v majestátním prostoru Petrova.  více

Stálost a radost jsou letos hlavními motivy Velikonočního festivalu duchovní hudby, jehož 33. ročník začal na Květnou neděli 29. března v kostele sv. Janů. Zahajovací koncert nabídl spojení Filharmonie Brno pod taktovkou zkušeného dirigenta Jaroslava KyzlinkaPražského filharmonického sboru a sopranistky Simony Šaturovévíce

Legendu o brněnském drakovi zná snad každý Brňák. A právě toto stvoření se stalo inspirací mladému nově vzniklému uměleckému tělesu Crocodile Orchestra pro jeho originální název. Komorní orchestr založený Lukášem Marečkem debutoval v sále Konventu Milosrdných bratří v pátek 27. března pod taktovkou brněnského rodáka a nynějšího studenta Kunstuniversität Graz Tomáše Kalouska. V roli sólistky se představila houslistka Veronika Cagáňovávíce

Městské divadlo Brno se v novém muzikálu ViK!NG pustilo do žánru hudební dobrodružné fantasy s bombastickou hudební i vizuální výpravností, nenuceně definovaným morálním obloukem hlavního hrdiny a působivou autenticitou projevu mladých aktérů. Autorský tým Robin SchenkPetr Štěpán a Miroslav Ondra, povzbuzený úspěchem zdařilé muzikálové balady Devět křížů, tentokrát opustil moravské reálie a zamířil na mýtický sever. Výsledkem je rodinná freska ViK!NG, která sice oslňuje technickou precizností a hudební invencí, ale místy naráží na limity vlastního textového základu. Hudební scéna MdB i takto opět nabízí kombinaci profesionální muzikálové řemeslnosti, vizuální atraktivity a divadelního rozptýlení pro široké publikum všech věkových kategorií.  více

V rámci čtyř komorních koncertů této filharmonické sezony, které se pravidelně konají v sále Besedního domu, mohli posluchači navštívit pestrou paletu sólových recitálů i komorních uskupení. Středeční večer 18. března se nesl v duchu oslav kulatého výročí lotyšského skladatele Pēterise Vaskse (*1946), jemuž tady svým uměním vzdala hold brněnská rodačka a klavíristka Terezie Fialovávíce

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie v divadle II se nesl v duchu definování národní a osobní identity pomocí symfonického zvuku. Zatímco první polovina přenesla diváky do Francie druhé poloviny 19. století, druhá půle zavedla posluchače geograficky do Spojených států v období druhé světové války, ideově ale spíše do Maďarska. V podání Filharmonie Brno pod vedením před tímto orchestrem debutující dirigentky Lucie Leguay zazněla díla Césara Francka, Vincenta d’Indyho a Bély Bartóka. V první polovině se k orchestru přidal brněnskému publiku známý klavírista Igor Ardaševvíce

Cyklus koncertů staré hudby v režii jeho zakladatelky Barbary Marii Willi je již dvacátým třetím rokem nedílnou součástí kulturního dění v moravské metropoli. Brněnskému publiku se již představila řada vynikajících osobností i ansámblů, s nimiž Barbara Maria Willi pravidelně spolupracuje. Letošní zahajovací koncert tradičně uspořádaný ve středu 11. února v sále Konventu Milosrdných bratří nesl podtitul Hudba v pohybu a nabídl spojení umu kladívkového klavíru s flétnovou hrou Sofie Mavrogenidou a mladými tanečníky Klementýnou Annou ŠpičkovouAdamem Mišem v choreografii Davida Strnadavíce

Poslední dokončená opera Bedřicha Smetany nepatří mezi jeho nejčastěji uváděná díla. Od prvního uvedení roku 1882 a v porovnání s populární Prodanou nevěstou či Hubičkou stojí spíše v pozadí zájmu inscenátorů a operních dramaturgů. Poslední brněnská premiéra se odehrála roku 1979, tedy takřka před padesáti lety. Národní divadlo Brno se rozhodlo tuto „nespravedlnost“ páchanou na Čertově stěně odčinit novým a v podstatě atypickým nastudováním. Režisér Jiří Heřman oděl Smetanovu nehranou operu do lehčího a rozvernější hávu a zvýraznil tak kontury původní komické opery, stále skrývající se pod povrchem romantického patosu.  více

Čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma byl věnovaný německým romantickým skladatelům, na což přímo odkazoval i název Trojhvězdí německého romantismu. V podání Filharmonie Brno pod vedením dirigenta Ivora Boltona zazněla díla Carla Maria von Webera, Johannese Brahmse a Felixe Mendelssohna Bartholdyho. V první polovině večera se k orchestru připojila klarinetistka Sharon Kamvíce

Na scénu Janáčkova divadla se po několika letech vrátila opera Aida italského skladatele Giuseppe Verdiho (1813–1901). Režie nové inscenace, která měla premiéru 26. září 2025, se ujala Magdalena Švecová a hudebního nastudování Jakub Klecker. Při čtvrté repríze v sobotu 31. ledna se hlavních rolí zhostili Mária Porubčinová (Aida), Sung Kyu Park (Radames) a Anastasiya Martyniuk (Amneris).  více

Když se v roce 2004 otevírala nová Hudební scéna Městského divadla Brno, málokdo si dokázal představit, jakou cestu tento soubor urazí. Dnes, o dvacet let později, se věhlasný muzikál Bídníci už napodruhé vrací na brněnská prkna nikoliv jako pouhý „remake“ úspěšného titulu, ale jako manifest umělecké zralosti a suverenity. Zapomeňte na pražské verze svázané striktními licencemi, které nutily herce kopírovat každý krok londýnského originálu. Brněnští Bídníci pod režijním vedením Stanislava Moši využívají tzv. volnou licenci, která jim umožňuje tvořit nesmírně živelné a navýsost sugestivní, uhrančivé divadlo.  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je zaběhlou tradicí, která k brněnským oslavám tohoto svátku neodmyslitelně patří. Letošní koncert byl ale výjimečný: orchestr zároveň oslavil kulaté sedmdesáté narozeniny. Jubilující těleso pod tehdejším názvem Státní filharmonie Brno vzniklo 1. ledna 1956 sloučením Symfonického orchestru brněnského rozhlasu a Symfonického orchestru kraje Brněnského. Právě tehdy hned zkraje roku brněnská filharmonie odehrála svůj první koncert na Stadionu na Kounicově ulici. Přestože se zmíněný večer konal ještě pod hlavičkou krajského orchestru, lze jej jednoznačně považovat jako počátek této důležité kulturní instituce.  více

Brněnská filharmonie pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese společně s Českým filharmonickým sborem Brno uvedla ve čtvrtek 11. prosince v Janáčkově divadle kantáty Leoše Janáčka a Antonína Rejchy. Jako sólisté se publiku představili zpěváci Simona Šaturová (soprán), Daniel Matoušek (tenor) a Jiří Brückler (bas). Koncert se uskutečnil za podpory Nadace Leoše Janáčka a byl zaznamenán Českou televizí.  více

Poslední koncert letošní části cyklu Barbara Maria Willi uvádí nabídnul unikátní projekt, ve kterém se 4. prosince v Konventu Milosrdných bratří spojily dva soubory: Cappella Pratensis Ramillete de Tonos. Publiku předvedli, jakými různými způsoby lze pracovat s polyfonním repertoárem 15. a 16. století. V programu se mísila duchovní se světskou hudbou a také vokální, vokálně-instrumentální a čistě instrumentální.  více

Nejčtenější

Kritika

Na Velký pátek 3. dubna zazněly v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v kostele Nanebevzetí Panny Marie u Jezuitů v Brně španělské renesanční tenebrae v provedení mezinárodního souboru Ramilette de Tonos.  více