Ve čtvrtek 16. května završil brněnský klub Stará Pekárna třetí tisícovku koncertů vystoupením vycházející hvězdy slovenského blues Jerguše Oravce a jeho kapely (byli prý skvělí, zaslechl jsem z několika stran). O den později do Brna přijela hvězda blues (nejen) polského, aby odehrála koncert s pořadovým číslem 3001. Magda Piskorczyk se může chlubit šesti tituly Zpěvačka roku podle čtenářů polského časopisu Twój blues a za dvanáct let, co se pohybuje na scéně, objela všechny důležité evropské festivaly, vystupovala v malých klubech i na obřích pódiích a podívala se i za oceán („Voda v Mississippi je skutečně velmi špinavá,“ řekla mi odpoledne před koncertem během rozhovoru pro Radio Proglas).
Magda Piskorczyk se věnuje hudbě s afroamerickými, případně africkými kořeny. Její repertoár tedy zahrnuje tradiční i modernější blues, soul, gospel, spirituály, ale také písně ze západní Afriky. Má úžasný hlasový rozsah (spíše v hlubší poloze, ale zvládá i na altistku překvapivé výšky), sama se střídavě doprovází na kytaru, baskytaru a perkuse. Do Brna přijela se dvěma spoluhráči – výborným mladým bubeníkem Bartoszem Kazekem a se svou dlouholetou souputnicí, kytaristkou Aleksandrou Siemieniuk.
Měl jsem to štěstí, že jsem během jednoho dne zažil víc než jeden večerní koncert tohoto tria. Odpoledne totiž všichni tři hudebníci odehráli čtyři písně ve studiu Radia Proglas během našeho rozhovoru. Všichni tři interpreti hráli vsedě, šlo o čistě akustický repertoár, dostalo se na blues i na Afriku. Magda Piskorczyk ve většině písní pouze zpívala a bylo úžasné pozorovat, kolik výrazu a opravdovosti dokáže do starých písní vložit (prozradila mi, že zpívá pouze texty, kterým věří a s kterými se ztotožňuje; pokud s některým tradičním bluesovým textem nesouzní, raději si jej upraví). Aleksandra byla zpěvačce spolehlivou oporou, Bartosz – který v tomto případě hrál pouze na velké djembe – vrchovatě využil prostoru pro sóla.
Večerní koncert vypadal úplně jinak. Bartosz seděl za klasickou bicí soupravou (doplněnou o exotičtější perkuse), obě dámy stály, střídaly několik kytar a baskytaru a celé vystoupení se neslo v bluesrockovém duchu. Nešlo však o šedivý bigbít, k němuž žánrově podobné kapely občas sklouzávají. Magda si publikum v nepříliš zaplněném klubu dokázala omotat kolem prstu svým přirozeným šarmem, hlasovými výkony (na píseň recitovanou chraplákem, který by jí Tom Waits i Leonard Cohen mohli závidět, myslím nikdo z přítomných nezapomene) i naprosto přirozenou komunikací. Publikum bylo sice zaskočeno, když mělo zopakovat „chraptěné“ pasáže, ale tleskat do rytmu zvládalo bez problémů. Bartosz Kazek se během večera projevil jako invenční a rychlý bubeník, který by se skvěle vyjímal i v progresivní jazzové kapele. Kytarová sóla Aleksandry Siemieniuk výborně podtrhávala Magdin zpěv a po několika málo taktech bylo zřejmé, že obě ženy spolu vystupují dlouho a mohou se jedna o druhou opřít.
Gospelovou část svého repertoáru (zachycenou například na výborném albu Mahalia z roku 2011) předvedla Magda Piskorczyk úplně na závěr, v rámci přídavků. Publikum se mezitím osmělilo a požadované slovo hallelujah si s radostí zazpívalo. Po skončení koncertu bylo jasné, že v Brně se představila opravdu výjimečná osobnost, a to nejen v rámci bluesového žánru. Osobnost, která by si zasloužila výrazně více posluchačů. Ale to je téma na jiný článek…
Magda Piskorczyk Trio, Radio Proglas a Stará Pekárna, 17. května 2013
Zatím nebyl přidán žádný komentář..