„Jdeme do Metra, hrají Frescobaldiho.“ Nevím, jestli se někdy takového útržku hovoru na ulici dočkám, ale v pondělí večer někde v Brně klidně zaznít mohl. Sdružení Bassociation do klubu přišlo s programem sestaveným z barokní hudby.
V Metru se obvykle hraje jazz a rock, vpadnout do takového místa s barokním combem (pardon, continuem) je do jisté míry risk. Klidně se může stát, že nové příznivce pro svou hudbu nezískáte a staré naštvete. Bylo zvláštní poslouchat do zvuku barokních nástrojů, jen lehce zesílených ozvučením, hučení vzduchotechniky a polohlasné dialogy. – Tady je to pivo. – Díky. Metro Music Bar je zaměřený na jiný druh hudby, ale nutno říct, že obsluha se k nezvykle tiché produkci chovala s maximální ohleduplností. Velmi tiché a soustředěné bylo i publikum, ale tady spíš odhaduji, že se jednalo z větší části o příznivce cyklu Hudebních lahůdek, kteří do Metra běžně nechodí. Programu měl posluchačům připomenout, že improvizace není doménou jazzu, ale patřila k hudbě vlastně odjakživa. O této zdánlivé samozřejmosti řada lidí nemá ani ponětí a Jan Čižmář na sebe v tomto směru vzal tak trochu misionářskou úlohu.
Bassociation zařadili na začátek variace na populární Greensleeves. Do nezvyklého prostředí to byla dobrá volba – nevyzpytatelné publikum se chytí známé melodie a pochopí bez problémů i improvizační charakter provedení. Program byl rozdělen do tří bloků hudby bez přerušení. Po prvním došlo k malé předášce o improvizaci, která mohla být připravenější a tím i stručnější. Druhý blok zahájila promluva o barokních nástrojích – až příliš mi to připomnělo výchovné koncerty. Bassociation hráli čisté baroko, nebyl to žádný mix s jazzem. Nic proti tomu, ale z anoncí na koncert bych čekal, že k nějakému prolnutí nebo konfrontaci dojde. Jednoznačně naopak oceňuji decentní a čistý zvuk, který se nesnažil dělat ze staré hudby něco, co není. Vyzývat publikum, aby si program prvního bloku našlo přes wifi na svých smartphonech, se mi zdálo také nedomyšlené.
Mám pocit, že by koncertu prospělo rockovější průvodní slovo – přímočaré a stručné. Mnohem víc prostoru by tak zůstalo pro hudbu, která sama o sobě evidentně nikomu nedělala problémy. I v nezvyklém prostředí prostě fungovala, i když dlouhé pauzy mezi jednotlivými bloky nepřispívaly k soustředění. Publikum se vždy jen zvolna přeorientovávalo z polohy „povídám si“ do polohy „poslouchám“. Popis pondělního večera vypadá jako seznam nedostatků – byly to sice v zásadě drobnosti, ale nebylo jich málo. Samotného pokusu vytáhnout starou hudbu do rockového klubu si cením a díky patří Janu Čižmářovi za nápad i Metro Music Baru za azyl, který mu poskytlo.
Baroque Blues, v rámci cyklu Hudební lahůdky. Girolamo Frescobaldi, Giovanni Girolamo Kapsperger, Domenico Gabrielli, Pietro Paolo Melli. Bassociation (Marcin Świątkiewicz — cembalo, Jan Čižmář — loutna, Tomasz Pokrzywiński — violoncello). 14. 10. 2013, Metro Music Bar, Brno.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..