Děti kapitána Morgana. Procítěné básně z podzemí

Děti kapitána Morgana. Procítěné básně z podzemí

Jsou to písničky, ale zpěv v nich skoro není. Jsou tam elektrické kytary a bicí, ale rock to není. Je tam banjo, ale country to teprve není. Texty napsali undergroundoví básníci, ale underground to taky není. Jsou to Děti kapitána Morgana a jejich poslední album Mami, proč jsi nezůstala v Africe.

Pocit písničkářství bez písniček mi zůstává stejný jako u předchozího alba S rozkoší vylizuju omáčku – je výsledkem kombinace rýmovaných strofických textů a jejich nezpívaného předávání. Hudba je proti minulé nahrávce propracovanější a lépe drží pohromadě. Velkou zásluhu na tom má zvuk – trochu garážový, trochu jazzový, dobře čitelný, a pokud se leskne, tak někde hluboko v podzemí. Mužský sbor Láska opravdivá v úvodu titulní skladby se z jednotného zvuku vymyká a jeho zařazení mi připadá samoúčelné. Kytara a s ní celá kapela občas upadá do rockových klišé víc, než je zdrávo – třeba v písničce Nevěsta. Vlastně už ten zmíněný úvodní riff celého alba je na pováženou a možná by nebylo od věci se pokusit zrovna tyto svůdné (a fungující) postupy přetavit aspoň do jiných aranží.

Písničky od začátku evokují cosi z rockové historie, odkazují k něčemu, co je jednoznačně zařazené a známé. Nevzniká dojem kopie, ale asociace cítím přesto velmi jasně, ačkoliv jsou možná jenom moje. Uzavřené oddělení č. 18 začíná riffem, který by se uživil přinejmenším v polovině písniček jižanského rocku a v doprovodných vokálech jako by se kolem mihla Sympathy for the Devil. Ústavní lesbičky v kožených bundách se rozjedou v mírném tempu a monotónním rytmu skoroploužáku a kytara hraje – tady snad už záměrně – motiv Miracle of Love od Eurythmics. Fíky prosazují pěstní právo připomenou v českém kontextu Zdeňka Lišku, ale obecněji z nich definitivně vylézá možná nejsilnější zdroj nebo aspoň paralelní proud, se kterým se mi styl Dětí kapitána Morgana spojuje: talking blues v jeho bílé, stylizované podobě, jak se jím kdysi inspiroval Bob Dylan, později Captain Beefheart a ještě později Tom Waits. Jméno posledně zmíněného asi padne v souvislosti s Dětmi při každé snaze jejich hudbu popsat. Je to na jedné straně pocta, na druhé straně klišé – jak hudební, tak kritické. Ale zrovna příbuznost FíkůFrank’s Wild Years je až příliš velká.

Zásadními textaři zůstali Pavel Homér AmbrožMilan Kozelka, přibyl k nim ale také autor veškeré hudby Ivan Manolov – zrovna jeho Musím tě zabít pro mě představuje snad nejpovedenější věc celého alba. Jedním textem přispěl také Jan Nedvěd (ne ten, co napsal Stánky). Písničky s texty Ivana Manolova možná ukazují nejvíc, kam by se mohla kapela ubírat dál, ale je otázka, zda by se z ní měl stát jeho úplně autorský projekt. Homér a Kozelka jsou ale oba mrtví, text Jan Nedvěda je spíš hospodská sprosťárna než něco, na čem by se dalo systémově stavět, a nový přijatelný autor zřejmě není na obzoru. Ozdravné gumové projektily v závěru alba ale ukazují, že Jaroslav Záděra by při troše snahy zvládl i trošku zpívat, nejen rytmicky recitovat. To by mohlo znamenat značný posun i v čistě hudebním vyznění kapely.

V bookletu jsou kromě obvyklých faktických údajů a textů písní také vyjádření psychologa, muzikologa, filozofa a právníka. Vnímám je ze strany kapely jako snahu o sebeironii, která ne vždy vyšla. Samotný obal mi přijde nijaký, proti minulé kresbě Mariana Pally je krokem jinam a řekl bych, že s obsahem nijak nesouvisí – narozdíl od hudby a textů jsou z něj až příliš okatě cítit digitální technologie. U CD maximálně upozorňuje na to, že album vyšlo i na vinylu.

Sbírka na vydání výboru z básní Pavla Homéra Ambrože➚

Jaroslav Záděra říkal o Pavlu Ambrožovi a Milanu Kozelkovi, že jsou to básníci piva, jarmarku a obyčejného života. S tím lze do značné míry souhlasit, i když bych řekl, že psali spíš o jarmarku marnosti a obyčejný život viděli neobyčejně. Neobyčejný je i způsob, jakým je Děti kapitána Morgana předávají dál. Je hodně zajímavé sledovat, jak s takovými texty zacházejí lidé, kteří kromě zpěváka nevyrostli v undergroundu a zřejmě se ani necítí být anarchisty a principiálními odpůrci libovolného systému. Přistupují k nim čistě hudebně a myslím, že to oběma stranám prospívá.

Děti kapitána Morgana: Mami, proč jsi nezůstala v Africe. Indies Happy Trails, 14 písní, stopáž 43 min.

Foto archiv

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Děti kapitána Morgana, jejich hudba i texty vylézají z kanálů a jiných podzemních prostor, ale neulpívají v nich. Dívat se na hudbu a věci kolem sebe zespodu je pro ně spíš úhel pohledu než životní styl.  více

Kapela Děti kapitána Morgana a její autsajdr pop se cítí nejlíp v klubech a hospodách, ale frontman Jaroslav Záděra a kytarista Ivan Manolov se přece jen i rozpovídali. Mluvili jsme s nimi o textech, hudbě a také o jejich posledním albu S rozkoší vylizuju omáčku. To jsme na našem webu loni v létě recenzovali a navíc se dostalo mezi deset nejlepších alb roku 2013 podle hudebního redaktora Týdne Antonína Kocábka.  více


Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie v divadle II se nesl v duchu definování národní a osobní identity pomocí symfonického zvuku. Zatímco první polovina přenesla diváky do Francie druhé poloviny 19. století, druhá půle zavedla posluchače geograficky do Spojených států v období druhé světové války, ideově ale spíše do Maďarska. V podání Filharmonie Brno pod vedením před tímto orchestrem debutující dirigentky Lucie Leguay zazněla díla Césara Francka, Vincenta d’Indyho a Bély Bartóka. V první polovině se k orchestru přidal brněnskému publiku známý klavírista Igor Ardaševvíce

Cyklus koncertů staré hudby v režii jeho zakladatelky Barbary Marii Willi je již dvacátým třetím rokem nedílnou součástí kulturního dění v moravské metropoli. Brněnskému publiku se již představila řada vynikajících osobností i ansámblů, s nimiž Barbara Maria Willi pravidelně spolupracuje. Letošní zahajovací koncert tradičně uspořádaný ve středu 11. února v sále Konventu Milosrdných bratří nesl podtitul Hudba v pohybu a nabídl spojení umu kladívkového klavíru s flétnovou hrou Sofie Mavrogenidou a mladými tanečníky Klementýnou Annou ŠpičkovouAdamem Mišem v choreografii Davida Strnadavíce

Poslední dokončená opera Bedřicha Smetany nepatří mezi jeho nejčastěji uváděná díla. Od prvního uvedení roku 1882 a v porovnání s populární Prodanou nevěstou či Hubičkou stojí spíše v pozadí zájmu inscenátorů a operních dramaturgů. Poslední brněnská premiéra se odehrála roku 1979, tedy takřka před padesáti lety. Národní divadlo Brno se rozhodlo tuto „nespravedlnost“ páchanou na Čertově stěně odčinit novým a v podstatě atypickým nastudováním. Režisér Jiří Heřman oděl Smetanovu nehranou operu do lehčího a rozvernější hávu a zvýraznil tak kontury původní komické opery, stále skrývající se pod povrchem romantického patosu.  více

Čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma byl věnovaný německým romantickým skladatelům, na což přímo odkazoval i název Trojhvězdí německého romantismu. V podání Filharmonie Brno pod vedením dirigenta Ivora Boltona zazněla díla Carla Maria von Webera, Johannese Brahmse a Felixe Mendelssohna Bartholdyho. V první polovině večera se k orchestru připojila klarinetistka Sharon Kamvíce

Na scénu Janáčkova divadla se po několika letech vrátila opera Aida italského skladatele Giuseppe Verdiho (1813–1901). Režie nové inscenace, která měla premiéru 26. září 2025, se ujala Magdalena Švecová a hudebního nastudování Jakub Klecker. Při čtvrté repríze v sobotu 31. ledna se hlavních rolí zhostili Mária Porubčinová (Aida), Sung Kyu Park (Radames) a Anastasiya Martyniuk (Amneris).  více

Když se v roce 2004 otevírala nová Hudební scéna Městského divadla Brno, málokdo si dokázal představit, jakou cestu tento soubor urazí. Dnes, o dvacet let později, se věhlasný muzikál Bídníci už napodruhé vrací na brněnská prkna nikoliv jako pouhý „remake“ úspěšného titulu, ale jako manifest umělecké zralosti a suverenity. Zapomeňte na pražské verze svázané striktními licencemi, které nutily herce kopírovat každý krok londýnského originálu. Brněnští Bídníci pod režijním vedením Stanislava Moši využívají tzv. volnou licenci, která jim umožňuje tvořit nesmírně živelné a navýsost sugestivní, uhrančivé divadlo.  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je zaběhlou tradicí, která k brněnským oslavám tohoto svátku neodmyslitelně patří. Letošní koncert byl ale výjimečný: orchestr zároveň oslavil kulaté sedmdesáté narozeniny. Jubilující těleso pod tehdejším názvem Státní filharmonie Brno vzniklo 1. ledna 1956 sloučením Symfonického orchestru brněnského rozhlasu a Symfonického orchestru kraje Brněnského. Právě tehdy hned zkraje roku brněnská filharmonie odehrála svůj první koncert na Stadionu na Kounicově ulici. Přestože se zmíněný večer konal ještě pod hlavičkou krajského orchestru, lze jej jednoznačně považovat jako počátek této důležité kulturní instituce.  více

Brněnská filharmonie pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese společně s Českým filharmonickým sborem Brno uvedla ve čtvrtek 11. prosince v Janáčkově divadle kantáty Leoše Janáčka a Antonína Rejchy. Jako sólisté se publiku představili zpěváci Simona Šaturová (soprán), Daniel Matoušek (tenor) a Jiří Brückler (bas). Koncert se uskutečnil za podpory Nadace Leoše Janáčka a byl zaznamenán Českou televizí.  více

Poslední koncert letošní části cyklu Barbara Maria Willi uvádí nabídnul unikátní projekt, ve kterém se 4. prosince v Konventu Milosrdných bratří spojily dva soubory: Cappella Pratensis Ramillete de Tonos. Publiku předvedli, jakými různými způsoby lze pracovat s polyfonním repertoárem 15. a 16. století. V programu se mísila duchovní se světskou hudbou a také vokální, vokálně-instrumentální a čistě instrumentální.  více

V sobotu 29. listopadu proběhl v bretaňském Rennes mimořádný koncert a masterclass brněnského Dua Ardašev, které do Francie zavítalo na pozvání partnerského města Rennes a za organizační podpory kanceláře Brno – město hudby UNESCO. Akce se uskutečnila v rámci projektu Face à la guerre – dialogues européens, iniciovaného Francouzským institutem a koordinovaného kulturní institucí Les Champs Libres.  více

Znovuobjevení a digitalizace brněnských polyfonních rukopisů BAM 1 a BAM 2 otevřely novou kapitolu zkoumání a interpretace renesanční hudby. Na průsečíku historického výzkumu, moderních technologií a umělecké interpretace stojí Past Forward, přeshraniční projekt propojující instituce z Nizozemska, Belgie a České republiky. V jeho uměleckém jádru stojí dva hudebníci, jejichž přístupy se vzájemně doplňují: Tim Braithwaite, umělecký ředitel Cappella Pratensis, a Kateřina Maňáková, loutnistka, která vyučuje hru na rané drnkací nástroje na Janáčkově akademii múzických umění a je garantkou celé iniciativy. V tomto rozhovoru hovoří o práci s dosud opomíjenými prameny, o výzvách historicky poučené interpretace, o příslibech mezinárodní spolupráce a o své vizi budoucnosti interpretace rané hudby.  více

Pozoruhodný program nabídl koncert Filharmonie Brno v čele s dirigentem Dennisem Russellem Daviesem konaný ve čtvrtek 6. listopadu v Besedním domě, který spojil tvorbu dvou soudobých skladatelů zemí bývalého sovětského svazu. Na koncertu vystoupili arménský barytonista Aksel Daveyan, violista Julián Veverica, bicista Lukáš Krejčí a rakouský sbor Hard-Chor Linz pod vedením sbormistra Alexandera Kolleravíce

Brněnský rodák, klavírista a generální ředitel České filharmonie David Mareček vystupuje společně s violoncellistou Václavem Petrem na koncertním turné v Jižní Koreji. Duo během prvního listopadového týdne představuje český repertoár na prestižních pódiích, mimo jiné v Seogwipo Arts Center, Yongin Poeun Art Hall a Daegu Concert House.  více

Linie chrámových koncertů tělesa Ensemble Opera Diversa si klade za cíl přinášet soudobou duchovní hudbu do patřičných prostor. V této dramaturgické linii zaznělo za patnáct let mnoho světových a českých premiér. I podzimní úterní večer 4. listopadu nebyl výjimkou – posluchačům nabídl pod taktovkou dirigentky Gabriely Tardonové tři pozoruhodné kompozice, které rozezněly prostory kostela blahoslavené Marie Restituty na Lesné.  více

Městské divadlo Brno uvedlo světovou premiéru muzikálu Winton, který se pokusil převést do jevištní podoby příběh muže, který bez okázalosti a bez očekávání slávy zachránil 669 dětí před holokaustem. Nový titul hudebního divadla vznikl ze spolupráce skladatele a brněnského klavíristy Daniela Kyzlinka a libretisty Luďka Kašparovského. Režie novinky se ujal Petr Gazdík. Při prvním uvedení v hledišti dokonce usedli potomci zachráněných, „Nickyho rodina“, i syn sira Nicholase Wintona.  více

Nejčtenější

Kritika

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie v divadle II se nesl v duchu definování národní a osobní identity pomocí symfonického zvuku. Zatímco první polovina přenesla diváky do Francie druhé poloviny 19. století, druhá půle zavedla posluchače geograficky do Spojených států v období druhé světové války, ideově ale spíše do Maďarska. V podání Filharmonie Brno pod vedením před tímto orchestrem debutující dirigentky Lucie Leguay zazněla díla Césara Francka, Vincenta d’Indyho a Bély Bartóka. V první polovině se k orchestru přidal brněnskému publiku známý klavírista Igor Ardaševvíce