V brněnském Blahoslavově domě se uskutečnil koncert čerpající z odkazu Jana Garbarka a The Hilliard Ensemble. Spíše než o kopírování projektu z devadesátých let předvedl soubor Cantar Lontano a Gavino Murgia autentickou interpretaci a vesměs velmi zdařilou.
V roce 1994 nahrál norský saxofonista Jan Garbarek ve spolupráci s The Hilliard Ensemble úspěšné album Officium, které smělým způsobem vytvořilo fúzi raně renesančních vokálních kompozic a jazzu. Ukončení činnosti souboru před třemi lety přimělo Marca Mencoboniho, cembalistu a varhaníka se zvláštním zaujetím pro starou hudbu, k nastudování větší části Officia ve spolupráci se souborem Cantar Lontano a Gavinem Murgiou, hráčem na sopránsaxofon. Bylo mu zkrátka líto, že repertoár, ke kterému si sám vytvořil silný vztah, by už nikdo živě neuváděl.
Sérii skladeb, která je fakticky přehlídkou nejvlivnějších skladatelů raně renesanční Evropy, na rozdíl od Garbarkovy předlohy, předcházel gregoriánský Introitus, což bylo logickou reminiscencí na tradici západní křesťanské liturgie. Zatímco kvartet pěvců pomalu nastoupil do čelní části sálu, Murgia jim kontroval ze zádveří. Efekt nevyšel na sto procent - intonace souboru nebyla zpočátku nejlepší, stejně tak i celková soudržnost.
Ansámbl plynule přešel do skladby Parce Mihi Domine Cristóbala de Morales, při níž se poprvé svojí barvou hlasu zaskvěl kontratenorista Alessandro Carmignani. Murgia se staral o pojítko mezi jednotlivými skladbami. Jeho improvizované vstupy si místy držely určitou modálnost korespondující s charakterem vokálních kompozic. Prosakování jazzových figur a ornamentace byly však velmi patrné. Oproti Garbarkovi byl Murgiův přednes zahuštěnější a s výraznějšími dynamickými zvraty. Rozdíl mezi norským a italským naturelem byl tak více než patrný. Murgia navíc v několika momentech přidal hrdelní alikvótní zpěv, což výrazně rozšířilo efekt již tak výrazného spojení dvou zdánlivě neslučitelných světů.
Vztah sólového nástroje a vokálního kvarteta se během provedení cyklu organicky proměňoval. Zatímco někde řeč saxofonu jen citlivě komentovala probíhající zpěv, jinde Murgia vstupoval s vervou a téměř free-jazzovou roztržitostí. Šlo tak o neustálé střídání souznění a protikladů.
Ve skladbě Pulcherima Rosa neznámého autora se poprvé prosadil basista Guglielmo Buonsanti, což bylo však spíše výjimkou, protože nižší hlasy po celou dobu koncertu spíše zanikaly. V gregoriánské sekvenci Regnantem Sempiterna došlo opět na Murgiův alikvótní zpěv. Ten tak coby primitivistický, tribální prvek maximálně kontrastoval s kultivovaným chorálem. Závěrečný souzvuk v amen byl pak nesporným vrcholem první poloviny večera.
Beata viscera Magistera Perotina, kapelníka z Notre Dame, dala zazářit kontratenoru. Alessandro Carmignani skrze pozici vedoucího hlasu plně rozvinul svůj potenciál, který v kvartetu vyniknout nemohl. Jeho citlivé vibrato, pěkná barva a dynamická pestrost tak dopomohly k jednomu z nejpůsobivějších momentů večera.
V Josquinově chansonu Mille regrets kvartet z počátečního sóla vystavěl povedenou ansámblovku, interpreti navíc pracovali s prostorem, ve kterém měnili svoje pozice. Patrně nejznámější skladbou večera bylo mariánské Ave, maris stella od Guillauma Dufay. V ní si posluchači užili téměř kakofonní momenty, které střídaly průzračný chorál.
Původnímu projektu, jak je z nahrávky patrné, evidentně velmi prospěla plná klášterní akustika. Delší ozvy nejsou však doménou kostelního prostoru v Blahoslavově domě, nevelká místnost však za kratší dozvuk na oplátku nabízela vyšší intenzitu a žádný tón se tak neztratil. To jsou na druhou stranu podmínky pro hudebníky poněkud nemilosrdné. Kvartetu to sice během koncertu párkrát intonačně ustřelilo a vrzající židličky, na kterých seděli posluchači, celkovému vyznění rovněž příliš nepomáhaly. Interpreti nicméně slepě nekopírovali předešlý projekt, ale nechali ho volně dýchat a převedli své nesporné kvality. Jednalo se tak o zážitek v kategorii Výborný.
Galakoncert pro Concentus Moraviae. CANTAR LONTANO (Alessandro Carmignani – kontratenor, Paolo Borgonovo – tenor, Riccardo Pisani – tenor, Guglielmo Buonsanti – bas) GAVINO MURGIA – saxofon, MARCO MENCOBONI – umělecký vedoucí. Officium Divinum – Introito Gregoriano: Requiem Aeternam, Christóbal de Morales: Parce Mihi Domine, Pierre de La Rue: O Salutaris Hostia, Anonimo: Pulcherrima Rosa, Sequenza Gregoriano: Regnantem Sempiterna, Magister Perotinus: Beata Viscera, Josquin Desprez: Mille Regrets, Guillaume Dufay: Ave Maris Stella, Christóbal de Morales: Parce Mihi Domine. Úterý 4. dubna 2017, Blahoslavův dům, Brno.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..