Henry Lee Fest. Temná hudba minulosti

Henry Lee Fest. Temná hudba minulosti

Nejen hudba samotná, ale i prostředí tovární haly s graffiti vytvářely undergroundovou atmosféru – krásnou a vtahující pro každého, kdo k ní někdy v životě aspoň na čas přilnul. Myslím, že je to největší devíza Henry Lee Festu proti níž je skoro vedlejší, kdo vlastně na festivalu hraje. Sestava účinkujících ale rozhodně ošizená nebyla.

Do areálu Zbrojovky jsem přišel ve chvíli, kdy končil svůj koncert Vladimír Mišík a Etc… Znělo mi to jako hudba z jiného světa a byl jsem až překvapený, jak moc mě nebaví. Upozorňuji, že se jedná o ryze subjektivní postřeh, který nikomu nenutím – stejně jako všechny následujících. Kapela zapadala do poněkud veteránského věku účinkujících na hlavní scéně, ale hraje spolehlivě, v rámci českého písničkářského (blues) rocku se tu sotvakdy objevilo něco lepšího – snad jen několik srovnatelných. Vladimír Mišík vypadal, že ho zpívání pořád baví, je pořád přesvědčivý. Ostatně u písniček, jaké zpívá, se kus věku ve hlase může projevit i pozitivně a vnést do starých pecek nový, trochu nostalgický, ale působivý rozměr. Moje vlastní pocity jsou proti tomu vlastně bezcenné, je to pěkný kus poctivé muziky zcela bez debat. Do psaní článku se mi zamotala zpráva o smrti Petra Skoumala, který v jedné sestavě Etc… hrával a několik jeho písní Vladimír Mišík taky zpíval. Je to zlý… abych citoval Jasnou páku, která se připomněla skrz Špejchar Blues Ivana Wünsche.

My Dead Cat jsou bezvadná tancovačka vycházející z punku a jejich set zahájil koncerty na druhém pódiu. Punk na něm byl víceméně doma po celou dobu. MDC hrají energickou muziku, dobře se poslouchá a není potřeba nad ní moc přemýšlet. Ale nic proti tomu, jedná se o pouhé konstatování. Je to hudba lidí, kteří vyrostli s punkem, ale také už trochu z punku a mixují do něj všechny další vlivy, které je baví.

Na hlavním pódiu se mezitím nachystalo vystoupení kapely MCH Band, tedy Mikoláše Chadimy & spol. Neslyšel jsem je strašnou spoustu let a myslím, že jsem si jejich muziku nikdy tak neužil. Kapela přistoupila k alternativě silně popařským způsobem a hrála věci výhradně ze svého nejúspěšnějšího (a možná i nejlepšího) alba Es reut mich f… Sestava spolu hraje dlouho a je to slyšet, komunikuje s úplnou samozřejmostí a znělo jí to bezvadně – myslím, že na tom má pocit nejen vyzrálá spolupráce, ale i lepší nástroje a snad i víc klidu na to, aby se mohli alternativní hudbě věnovat. Mikoláš Chadima není žádný zpěvák, ale po první, jaksi zakřiknuté skladbě se rozjel a celý set šlapal bezchybně až skoro k tancovačkovému konci. Byla to alternativa starého střihu zahraná bez stopy únavy a pro mě z toho byl nakonec předčasný a zcela nečekaný vrchol festivalu. Vzpomněl jsem si také, jak mě kdysi ovlivnily Chadimovy paměti, které kdysi vyšly v exilovém časopisu Paternoster. Od rekvalifikací k Nové vlně se starým obsahem se skrze ně prošlo nesmlouvavým a kritickým pohledem, byť samozřejmě značně subjektivním. Snad jediný příslušník tehdejší „oficiální“ scény, který před Chadimou neztratil tvář, byl právě Vladimír Mišík, který dohrál před chvílí.

Na druhé scéně se pustila do dřevního punku kapela Boy, kterou potom vystřídali Wild Tides. První na mě působili jako znovuoživení starých Plexis – což znamená úplně mimo. Vůbec netuším, co si s takovou muzikou dnes počít. Z Wild Tides jsem neslyšel skoro nic.

Snažil jsem se totiž u prvního pódia přijít na chuť sólovému koncertu Micka Harveyho, bývalého (a zakládajícího) člena Birthday Party i Caveových Bad Seeds. Propagace festivalu na něm z velké části stála a očekávání byla velká. Jeho písničkářské vystoupení nebylo špatné, ale po celých padesát minut téměř neopustilo pomalé tempo a zpěv se mi taky moc nepozdával. Jakési fluidum z Harveyho šlo, ale asi bych ho raději v této podobě slyšel v komornějším prostředí. Nemohl jsem se do jeho vystoupení zabrat a poněkud mě zklamalo. To samé musím říct o The Ministry of Wolves, kteří mi přišli pozoruhodně bez energie a připadá mi lepší poslechnout si jejich nahrávky doma. Písně inspirované pohádkami bratří Grimmů mají tajemnou atmosféru, jako by je někdo vyprávěl za noci v hlubokém lese. Kouzlo se mi ale na koncertě vytratilo a náhrada v podobě živého náporu se nedostavila. Samozřejmě je dobře, že sem Harveyho i The Ministry of Wolves někdo přivezl – živá zkušenost s hudebníky této úrovně má vždy svoji cenu. A publikum bylo nadšené, to se taky musí říct.

Třetí pódium nebylo pódium, ale Café Kino Biograf. Promítaly se záznamy koncertů Sonic Youth, Patti Smith, Nicka Cavea, ale také Birthday Party a Rowlanda S. Howarda. Především u posledních dvou bylo bezpochyby možné se přesvědčit, že absolutní špička temného australsko-německého post punku byla přece jen někde jinde než v sobotu v Brně. V souvislosti s těmito kapelami mě napadlo, že by se na Henry Lee Festu určitě neztratil Michael’s Uncle – tak snad příště, jestli ještě budou hrát.

Pro vyzrálejší ročníky, které tvoří značnou část návštěvníků, je už jistě vítaným bonusem solidní zázemí bez front na jídlo a pití. S dodržením předem ohlášených časů jednotlivých vystoupení už to bylo horší. Hlavním zádrhelem byl v tomto směru začátek – pro nemoc nepřijeli Velvet Underground Revival, kteří měli hrát první. Místo nich zahajoval Vladimír Mišík a začal o půl hodiny dřív, což některé návštěvníky, kteří nezachytili oznámení na Facebooku, zklamalo. Pochybuji ale, že jim zklamání vydrželo dlouho vzhledem k tomu, že ve Zbrojovce vydrželi až do konce. Já jsem festival ocenil jako svěží závan starých časů – s radostí a bez sentimentálního fňukání nad tím, že už se nevrátí.

Henry Lee Fest. 27. září 2014, areál Zbrojovky, Brno.

Foto Libor Galia, Henry Lee Fest

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Hlavními hvězdami festivalu Henry Lee Fest jsou letos Mick Harvey a The Ministry Of Wolves.  více

Lehce bizarní koncert včera zažil polorozpadlý areál Vlněny, kam se na chvíli přesunulo osazenstvo i atmosféra nedávno zavřeného klubu Boro. Washingtonské trio Les Rhinocéros hrálo ve zkušebně Báry a Tomáše Přidalových, kdo chtěl, mohl si jej přijít poslechnout a místo vstupného přinést třeba banán.  více


Třetí operu autora zařadil do programu na sobotu Mezinárodní festival Janáček Brno 2026. Po Janáčkově opeře Osud a Výlety páně Broučkovy v prvním festivalovém týdnu přišla řada na Příhody lišky Bystroušky. Toto uvedení lákalo nejen velkým počtem hostujících sólistů, ale taktéž vídeňským ORF Radio-Symphonieorchester pod taktovkou Tomáše Netopila. Představení bylo také věnováno životnímu jubileu emeritního sólisty Richarda Nováka, který byl rovněž přítomen.  více

V poněkud neobvyklé programové křivce se nesl páteční večer 23. října v Janáčkově divadle, kde pokračoval festival Janáček Brno. Zatímco první polovina večera nasadila laťku vysoko díky formálně i výrazově pestrým dílům Bély Bartóka a Gustava Mahlera, druhá část sklouzla k odlehčenějšímu bloku. ORF Radio-Symphonieorchester Wien pod vedením Tomáše Netopila, jež živě přenášela Česká televize, tak vrchol večera obstaral hned na samém počátku.  více

Desátý ročník mezinárodního festivalu Janáček Brno, který po čtyři týdny plní brněnské koncertní sály a divadla, nabízí jako hlavní programovou linkou všech devět oper Leoše Janáčka (1854-1928) v produkci operního souboru pořádajícího Národního divadla Brno. Dojde však i na koncertní řadu, doprovodný program či komentované prohlídky. Pravidelně se na festivalu objevuje projekt Operního studia Konzervatoře Brno. Ani letos tomu nebylo jinak a mladí studenti představili 22. října operu Divadlo za bránou Bohuslava Martinů (1890-1959) pod taktovkou dirigenta Filipa Urbana.  více

Recitál americké sopranistky Corinne Winters, klavíristy Davida Marečka a violoncellisty Lukáše Marečka, který se v neděli uskutečnil v Mahenově divadle v rámci festivalu Janáček Brno 2026, představil tvorbu Antonína Dvořáka, Vítězslavy Kaprálové, Leoše Janáčka a Ericha Wolfganga Korngolda.  více

10. ročník mezinárodního festivalu Janáček Brno 2026 nese letošní rok téma „Kořeny“. Bienální festival přestavuje od půli října do půli listopadu nejen všech devět oper Leoše Janáčka (1854-1928), ale taktéž pestrou koncertní řadu, výstavy, přednášky a workshopy. V sobotu 17. října se sešly hned čtyři koncerty reflektující téma minulosti a hudební retrospekce. Tento maraton odstartovalo komorní matiné Bennewitzova kvarteta a Markéty Cukrové ve Vile Tugendhat.  více

Folklorní koncert s názvem NA NEMOCE LÉK – Svět lidové písně podle Janáčka se odehrál v sobotu 17. října 2026 v brněnském Divadle Reduta, a to v rámci festivalu Janáček Brno. Tento tematicky zaměřený program zmapoval vztah Leoše Janáčka k lidové hudbě, jeho sběratelskou činnost na pomezí Moravského Slezska, Valašska a Horňácka i způsob, jakým tyto nápěvy využíval ve své skladatelské tvorbě. Program vznikl na základě autorského námětu, scénáře a v režii Magdaleny Múčkové. Celý koncert natáčel hlavní mediální partner festivalu, Český rozhlas.  více

Ústředním dramaturgickým tématem letošního ročníku festivalu Janáček Brno jsou kořeny. V koncertní řadě přehlídky v pátek figuroval v prostoru Mozartova sálu brněnské Reduty hudební večer, který postavil do dialogu odkaz hudby Leoše Janáčka a tvorbu současného českého skladatele Kryštofa Mařatky.  více

Mezinárodní festival Janáček Brno 2026 připravil pro letošní 10. ročník nabitý program s mottem „Kořeny“. Festival v hlavní ose programu uvádí všechny opery Leoše Janáčka (1854-1928) nastudované souborem Janáčkovy opery NdB. Ve čtvrtek nabídnul festivalový program operu Výlety páně Broučkovy pod vedením dirigenta Marka Ivanoviće. Do Brna pro tuto příležitost zavítal i režisér inscenace Robert Carsen.  více

První abonentní koncert nabídla Filharmonie Brno ve čtvrtek v sále brněnského Besedního domu. Slavnostní večer přinesl posluchačům mimořádný umělecký zážitek, který v sobě spojil hlubokou pietu, promyšlenou dramaturgii a strhující interpretační výkony. Programem s názvem Harmonie protikladů věnovala Filharmonie Brno celý večer památce Jana Stanovského (1932–2026), významného houslisty a dlouholetého koncertního mistra orchestru, který zemřel v září letošního roku v úctyhodném věku 94 let. Za dirigentský pult se postavil šéfdirigent Dennis Russell Davies. Program nabídl tři koncertní díla zásadních autorů světové hudby – Josepha Haydna, Thomase Adèse a Benjamina Brittena.  více

Slavnostní zakončení festivalu Expozice nové hudby v brněnském Besedním domě nabídlo 8. října posluchačům mimořádný zážitek v podobě orchestrálního koncertu Filharmonie Brno. Pod vedením polského dirigenta Szymona Bywalce orchestr představil čtyři ikonická díla druhé poloviny 20. století, která radikálně proměnila naše vnímání zvuku, harmonie a formy. Dramaturgie večera skvěle propojila rané předchůdce spektrálního myšlení s jeho vyvrcholením, přičemž nabídla pohled na zvuk jako na živý a neustále se proměňující organismus.  více

Další večer festivalu Expozice nové hudby, který se včera uskutečnil v sále brněnského Besedního domu, se zaměřil výhradně na klavírní tvorbu. Posluchače přitom zavedl do fascinujícího světa spektrální hudby, vnitřních akustických struktur a rezonančních jevů. Aby naplno vynikly skryté zvukové proměny i přirozená inharmonicita nástroje, stála uprostřed sálu dvojice odlišných typů – standardní křídlo doplnil nástroj preparovaný, jehož struny rozezněly vložené gumové prvky a paličky.  více

Hluboký ponor do světa spektrální hudby, akustických experimentů a volné improvizace posluchačům nabídnul concert, který se v rámci 38. ročníku festivalu Expozice nové hudby s podtitulem Ars Spectrum v úterý uskutečnil v brněnském Besedním domě. Dramaturgie večera představila trojici skladeb, jež zkoumaly hranice poslechu, vnitřní strukturu zvuku a vzájemné prolínání interiéru s vnějším prostředím. Zásadním prvkem celého večera bylo netradiční uspořádání prostoru, kdy hudebníci neseděli na pódiu, nýbrž uprostřed sálu obklopeni publikem, mikrofony a reproduktory.  více

V rámci XXIII. ročníku cyklu koncertů staré hudby s titulem Barbara Maria Willi uvádí se 1. října odehrál komorní koncert věnovaný Dvořákovým raným písním. Publikum v Brně mělo jedinečnou příležitost poznat Antonína Dvořáka z jiné perspektivy – nikoliv jako hotového mistra velkých symfonií, ale jako hledajícího experimentátora, který v sedmdesátých letech 19. století usilovně objevoval vlastní hudební řeč a základy správné deklamace českého textu. Písňový program, obohacený o klavírní miniatury Roberta Schumanna, přinesl v podání sopranistky Martiny Jankové a cembalistky, varhanice a hráčky na kladívkový klavír Barbary Marie Willi.  více

Soubor Ensemble Opera Diversa představil v pátek 2. října svůj první operní projekt letošní sezóny v prostorách kulturního centra CO.LABS. Ve světové premiéře zazněla komorní opera Prázdný dům soudobého skladatele Adama Závodského na libreto režisérky Kateřiny Křivánkové. Rodinné drama pro čtyři zpěváky, dva herce a komorní orchestr se soustředí na téma sektářství a mechanismy víry.  více

Zahájení koncertní sezony 2026/2027 Filharmonie Brno se uskutečnilo v neděli 20. září v Janáčkově divadle. Pro tuto příležitost vystoupil jako host dirigent Petr Altrichter, bývalý šéfdirigent orchestru. S mottem nové sezóny Všechny cesty vedou do Brna protkává letošní repertoár skladatele a hudební události s tímto centrem uměleckého dění. Zahajovací koncert si proto připravil Symfonii č. 2 od Johannese Brahmse, který v roce 1867 koncertoval jako klavírista v brněnské Redutě. Program ještě předtím zahájila symfonická báseň Psyché Césara Francka, na kterou se k orchestru přidal Český filharmonický sbor Brno pod vedením Petra Fialy.  více

Nejčtenější

Kritika

Třetí operu autora zařadil do programu na sobotu Mezinárodní festival Janáček Brno 2026. Po Janáčkově opeře Osud a Výlety páně Broučkovy v prvním festivalovém týdnu přišla řada na Příhody lišky Bystroušky. Toto uvedení lákalo nejen velkým počtem hostujících sólistů, ale taktéž vídeňským ORF Radio-Symphonieorchester pod taktovkou Tomáše Netopila. Představení bylo také věnováno životnímu jubileu emeritního sólisty Richarda Nováka, který byl rovněž přítomen.  více