Díla soudobých skladatelů spjatých s Brnem občas slýcháme při produkcích zdejších souborů, které tuto tvorbu prezentují. Málokdy se ale dostanou k širší hudební veřejnosti. Poměrně nenápadně se včera v konventu Milosrdných bratří uskutečnil recitál věnovaný právě dílům brněnských skladatelů. O to více pozornosti by měl vzbudit jejich interpret Milan Paľa. Ten se dle svých slov „rozhodl udělat něco pro moravskou hudbu“ a pořídit v průběhu následujících let několik CD mapujících literaturu pro housle či violu z tvorby skladatelů s Moravou spjatých. Projekt Cantus Moraviae má už nyní své první dvoj CD, které se při včerejším večeru dočkalo křtu.
Recitál i první část plánované diskografie otevřela skladba Miloslava Ištvana jako pomyslného klíčníka k dílům jeho žáků. Canto I pro sólovou violu z konce sedmdesátých let - tedy první Ištvanova jednohlasá skladba - staví na montáži nově zpracovaných motivů moravské lidové písně, které opakovaně protkává dravé vstupní téma. Jeho surový ráz umocňoval charakteristicky až silový projev Milana Paľy a hutný zvuk jeho nástroje, který se tupil o stropní klenbu (bohužel) jen způli zaplněného sálu.
Jericho Pavla Maria Slezáka zaujatě vypráví o pádu hradeb starověkého města dobývaného Izraelity, o světě tehdejším i dnešním, vnějším i vnitřním. Horlivé zvraty ukotvuje cyklicky se opakující (až janáčkovský) motiv a neklidné dlouze držené flažolety. Sólista přednesl tento příběh s naléhavostí, napětím i výčitkou a plný neurčité touhy. Zůstával naprosto zaujatý přítomným momentem. Všechny kontrastující hudební nálady vyhrával s příhodným citem, aniž by ztratil kontrolu nad nástrojem. Se stejným napětím i soustředěním plynuly v následující skladbě kmity Foucaltova kyvadla. Právě to, umístěné ve znějící Rotundě Květné zahrady v Kroměříži, se stalo motivem skladby Il pendolo Víta Zouhara. Jejímu přednesu přidával houslista na sytosti i drženým tónem vlastního hlasu, jenž opřen o tělo houslí rezonoval prostorem.
Poslední skladbou večera byla doposud neuvedená jednovětá kompozice Unisoni sacri IV. od Pavla Zemka Nováka. Její podtitul Tremolo podtrhuje právě časté a dlouhé pasáže kolísavé amplitudy, jež má svojí melodií nastiňovat architekturu i akustiku chrámových prostor. Mrazivým flažoletům dával sólista napětí a energii až do posledního tónu. Po celý večer držel posluchače v pozornosti, s přesností intonoval a rychlé běhy v drobných notových hodnotách byly zcela transparentní. Interpretační bravura Milana Paľy, jeho zainteresovanost pro dané téma, energie i naprostý nadhled nad technikou a nástrojem prokazuje, že se jako sólista těší oblibě publika i interpretační důvěry skladatelů.
Plánované nahrávky by tak mohly prohloubit povědomí o klenotech hudby brněnských skladatelů i střídmý hudební patriotismus. Včerejší komorní večer měl snad jedinou chybu – téměř nikdo o něm nevěděl.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..