Včerejší premiéra Prodané nevěsty v Divadle na Orlí nebyla šťastná. Říkám to s vědomím toho, že se jednalo o studentské představení, které si zaslouží velkou dávku tolerance. Zásadní otázkou tady není, proč se Prodaná nepovedla, ale kdo vlastně nutí studenty do interpretace náročného díla, které ani nemohou zvládnout. Nepomohla jim ani značně zkrácená verze s mluvenými dialogy, která se odkazuje k první verzi opery. Na inscenaci by se dalo vyučovat snad všechno, co se v opeře nemá dít.
Abych začal u toho lepšího, líbil se mi pokus o důslednost výtvarné stylizace. Vašek vyděšený přehnaným prožíváním četby Maryši byl sice trošku přitažený za vlasy, ale vtip to byl sám o sobě dobrý. Esmeralda, která přijde s evidentním dvojsmyslem sdělit na náves, že „medvěd se utrh“ a potom si vydupe Vaška jako legálního partnera, také nebyla marná. Škoda, že se těmito opravdu komiksovými zkratkami a efekty nepodařilo prostoupit celou inscenaci. Orchestr, sbor i sólisté se hned v úvodu nehezky rytmicky rozjeli, ale dirigent Gabriel Rovňák to pohotově zvládl, dokázal všechny v rámci možností srovnat a pokračovat dál. Lenka Ďuricová se nesesypala, když se z publika směrem k ní ozvalo „fuj!“.
Věcí, které se mi nelíbily, bylo bohužel mnohem víc a moje výhrady jsou především systémové. Popíšu je v několika bodech s příklady.
Dramaturgická nevhodnost
Zařazením Prodané nevěsty JAMU zbytečně kopíruje program ND Brno, které operu hraje v úspěšné inscenaci Ondřeje Havelky. Inscenace Davida Kříže navíc nenabízí žádný výrazně alternativní pohled. Mladí pěvci s výjimkou Davida Szendiucha (Kecal) na svoje role nestačili, strašlivě kulhal i orchestr. Já vím, že všichni dělali, co mohli, ale bylo na ně toho zpívání a hraní až příliš mnoho najednou. Připomínám velmi důrazně, že to je především zásluha těch, kdo na ně takové břemeno naložili. Romantické opery by se měly ze studentského repertoáru úplně vyškrtnout.
Staré zlozvyky
Způsob inscenace udržuje zlozvyky, které by z našich operních scén měly pokud možno zmizet. Mám na mysli především vytváření dramaturgického plánu, který se potom provede s lidmi, kteří jsou zrovna k dispozici, a paralelní zkoušení v několika obsazeních (během čtyř představení absolvují mimo jiné tři Mařenky a dva Jeníci).
Zdůrazňování originality vlastního řešení
Režisér David Kříž v programu označil své pojetí za „jedinečné“. V ND Brno se ale v současné době hraje v komiksové stylizaci Netopýr, navíc v pražském Národním divadle se kdysi hrála Prodaná nevěsta ve výpravě Josefa Lady, který měl ke komiksu hodně blízko (zkuste si to představit podle filmu Hrátky s čertem). Použití komiksových bublin nad sborem při prodeji Mařenky navíc připomnělo nedávnou výstavu Signály z neznáma v Domě umění věnovanou historii českého komiksu (26. 9. 2012 – 13. 1. 2013).
Samoúčelné posuny
Proč bychom se netěšili se zpívá jako doprovod ke svatbě, kterou dojednal Kecal. To je dobré uvedení do děje a charakterizuje to ve vtipné zkratce Kecalovu úlohu i jeho vztahy s místními. Proč se to ale děje přímo v kostele, kam se takový sbor absolutně nehodí? Svatba klidně mohla vycházet z kostela ven na náves a všechno by bylo v pořádku. Navíc by to byla příležitost sbor aspoň trochu rozhýbat a ušetřila by se aspoň jedna hlučná přestavba jeviště.
Nedotaženost režijní koncepce
Komiksová stylizace byla svěží a přitažlivá, nepovedlo se ji ale dotáhnout inscenačně. Dění na jevišti bylo toporné a komiksovou rychlostí a zkratkou se inspirovalo jen málokdy. Líbily se mi chvíle, kdy komiksové okénko promítané na oponu plynule přešlo do dění na scéně.
Nedbalost v detailech
Kecal při psaní smlouvy a později i Principál používají husí brk, komedianti přijíždějí s koňskými potahy, zatímco mluvené dialogy obsahují současné hovorové výrazy, i kostýmy ukazují spíš k dnešku. S jazykem se vůbec pracuje necitlivě, libreto v mluvených částech není ani citované, ani přepracované, jen podivně zkomolené.
Před dvěma lety jsem strhal studentského Oněgina v Barce v Zápisníku zmizelého a potom ještě jednou v Opus musicum. Od Miloše Schnierera jsem se v odpovědi dozvěděl, že jsem poškodil dobré jméno JAMU. Byla to lež, operní část naší hudební univerzity si takovými inscenacemi své jméno poškozuje sama. A svým studentům prokazuje medvědí službu.
Bedřich Smetana: Prodaná nevěsta, libreto Karel Sabina. Hudební nastudování: odb. as. Mgr. MgA. Tomáš Krejčí, Jiří Najvar, Klára Roztočilová, Jana Moravcová, dirigent: Gabriel Rovňák, režie: David Kříž, scéna a kostýmy: Anastasija Chaplenko. Mařenka: Lenka Ďuricová, Jeník: Lukáš Hacek, Vašek (tenor): Marek Belko, Kecal: David Szendiuch, Ludmila: Karolína Žmolíková, Krušina: Jan Faltýnek, Háta: Jana Plachetková, Mícha: Jiří Miroslav Procházka, Esmeralda: Zdislava Bočková, Principál: Vít Habernal, Indián: Tadeáś Horehleď. Hrál Janáčkův akademický orchestr. 23. 3. 2013, Divadlo na Orlí, Brno.
Tereza Vondřejcová
8. března 2014, 22:19Jitka Kolacna
27. března 2013, 21:48Jolana Němcová Zouharová
3. dubna 2013, 23:27Jitka Kolacna
27. března 2013, 21:39Libor Krejčík
27. března 2013, 11:29Petr Janda
26. března 2013, 14:16Tomáš Studený
24. března 2013, 15:56