MALÉhRY & Čankišou: Jak na příšery

MALÉhRY & Čankišou: Jak na příšery

Maléhry je tříčlenný brněnský divadelní soubor, tři ženy (Daniela Zbytovská, Barbora Seidlová a Nikola Zbytovská), které o svém umění hovoří jako o „třinohře“. Dámy se rozhodly vydat knihu vlastních pohádek a nakonec nezůstalo jen u knížky, ale projekt se rozrostl o písničky. Herečky přizvaly ke spolupráci skupinu Čankišou a výsledkem je CD Jak na příšery, které právě vychází u Indies Scope Records. Křest alba se uskuteční v brněnském Metro Music Baru 21. listopadu.

Zvukových nosičů, na kterých se střídají pohádky nebo povídání pro děti s krátkými písničkami, můžeme v dětských knihovničkách najít řadu. Zkušenosti s tímto formátem mají Marek Eben (Pohádky bratří Grimmů, Kocourek Modroočko, Krtečkova dobrodružství), Radůza (O Mourince a Lojzíkovi) i Jiří Dědeček (novinka Pohádky o malé tlusté víle). Přitom autor písní je v některých případech totožný s autorem pohádek (Radůza, Dědeček), jindy skládá písničkář popěvky k už hotovému textu (Eben). Jak na příšery se svou koncepcí blíží jinému tvaru – albu Království, společnému dílu divadelního souboru Anička a letadýlko a skupiny Jablkoň. Odhlédnu-li od skutečnosti, že v době vzniku díla byla zakladatelka Letadýlka Anička Duchaňová členkou Jablkoně a kapelník Michal Němec vystupoval v hrách Letadýlka, dalo se na albu pozorovat zdravé pnutí mezi ženským a mužským přístupem a principem. K něčemu podobnému, dovedenému do ještě větší dokonalosti, pak dochází při spolupráci divadla Maléhry a Čankišou.

Pět pohádek, které dámy na albu vyprávějí, pojednává především o polepšených strašidlech, čertech, čarodějnicích, vodnících, ale důležitější je možná didaktická rovina: poučení o tom, jak se k sobě mají lidé chovat, jak mají přijímat ty, kdo se liší, jak se může napravit „ten zlobivý“ apod. Při pozorném poslechu narazíme ještě na třetí rozměr, který bych nazval – ano, vím, že genderové stereotypy dnes nejsou populární – rozměrem ženským. Mám na mysli drobné detaily o tom, jak účes zvítězil nad čarodějnicí, o šatech a vůbec o upravenosti. Vůbec netvrdím, že by to byly pohádky pouze pro holky, ale jejich styl, předpokládám, bude dívkám přece jen o malinko bližší než hochům. A právě tady nastupují Čankišou, sedm chlapů ostřílených bigbítem a exotickými cestami, aby k divadelnímu jinu přidali svůj hudební jang.

Celý příběh však může znít i jinak. Pohádky o příšerách, které si „chtějí hrát, nechtějí být samy“, jsou sice originální, nicméně zakotvené v českém prostředí. Konkrétně hastrman je bytost typicky středoevropská a ježibaby, čerty i skřítky znají děti z našich, českých, případně evropských pohádek. A do těchto příběhů, pouze přesazených do naší současnosti, ale opět do současnosti české, přicházejí Čankišou se svou world music, opravdu světovou hudbou. Nejde jen o využití didgeridoo, ukulele a dalších více či méně exotických nástrojů nebo „orientálního“ způsobu zpěvu. Do uší udeří i nečeské frázování v první písni Příšery. Kdyby takto kladl přízvuky český písničkář s kytarou, málokdo mu to odpustí. Když takto zdánlivě nečesky zpívají exotičtí Čankišou, kteří pouze dočasně přesedlali ze svého smyšleného jazyka na češtinu, zní to tak nějak přirozeně – a vlastně vtipně.

Je mi jasné, že obě teze, tedy pnutí mužsko-ženské i česko-exotické, v některých detailech pokulhávají. Texty pohádek samozřejmě nejsou pouze „holčičí“, písničky nenapsali jen Čankišou (autorkami textů jsou Maléhry). Určité pnutí však na albu zaznamenáme a díky němu celek drží pohromadě a zní zajímavě.

Vzhledem k tomu, že celková délka písní sotva přesahuje čtvrthodinu, nelze album Jak na příšery hodnotit jako regulérní hudební nosič. Navíc písničky skutečně s pohádkami souvisejí a puštěné samostatně ztrácejí část své hodnoty. Dokážu si představit, že se děti budou opakovaně smát při nenapodobitelném zpěvu Karla Heřmana „Říjen chrní pod konví / listopad ho kropí“ a že si osvícenější rodiče budou znovu vychutnávat krásný zvuk africké kalimby v závěrečné Ukolébavce. Ale skutečně plnohodnotný poslech bude asi pouze ten první. Proto doporučuji, aby napoprvé album poslouchala pohromadě celá rodina. Tak, aby i při poslechu byl přítomen mužský i ženský prvek a aby spolu mohli rodiče s dětmi soutěžit, kdo z nich zná například více slov na „K“. I k takovým společným hrám vás totiž tato zábavná deska může přivést.

Maléhry & Čankišou: Jak na příšery, vydavatel: Indies Scope Records 2013. 5 pohádek + 7 písniček, celková stopáž: 71:28

Foto David Židlický a Petr Volgemut

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Jan na příšery s Divadlem Malé hry + Čankišou

21.11.2013, 17:00 / Metro Music Bar

Čankišou

21.11.2013, 20:30 / Metro Music Bar

Dále si přečtěte

Rozhovor s Karlem Heřmanem o  jeho domovských kapelách Čankišou a Ukulele Orchestra, muzikálech a kouzlu neměnného prostředí.  více

BomBarďákovy písničky jsou dětské, ale nikoliv dětinské, nedělají z dětí hlupáky, ale baví se s nimi jako s rovnocennými partnery.  více


Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie v divadle II se nesl v duchu definování národní a osobní identity pomocí symfonického zvuku. Zatímco první polovina přenesla diváky do Francie druhé poloviny 19. století, druhá půle zavedla posluchače geograficky do Spojených států v období druhé světové války, ideově ale spíše do Maďarska. V podání Filharmonie Brno pod vedením před tímto orchestrem debutující dirigentky Lucie Leguay zazněla díla Césara Francka, Vincenta d’Indyho a Bély Bartóka. V první polovině se k orchestru přidal brněnskému publiku známý klavírista Igor Ardaševvíce

Cyklus koncertů staré hudby v režii jeho zakladatelky Barbary Marii Willi je již dvacátým třetím rokem nedílnou součástí kulturního dění v moravské metropoli. Brněnskému publiku se již představila řada vynikajících osobností i ansámblů, s nimiž Barbara Maria Willi pravidelně spolupracuje. Letošní zahajovací koncert tradičně uspořádaný ve středu 11. února v sále Konventu Milosrdných bratří nesl podtitul Hudba v pohybu a nabídl spojení umu kladívkového klavíru s flétnovou hrou Sofie Mavrogenidou a mladými tanečníky Klementýnou Annou ŠpičkovouAdamem Mišem v choreografii Davida Strnadavíce

Poslední dokončená opera Bedřicha Smetany nepatří mezi jeho nejčastěji uváděná díla. Od prvního uvedení roku 1882 a v porovnání s populární Prodanou nevěstou či Hubičkou stojí spíše v pozadí zájmu inscenátorů a operních dramaturgů. Poslední brněnská premiéra se odehrála roku 1979, tedy takřka před padesáti lety. Národní divadlo Brno se rozhodlo tuto „nespravedlnost“ páchanou na Čertově stěně odčinit novým a v podstatě atypickým nastudováním. Režisér Jiří Heřman oděl Smetanovu nehranou operu do lehčího a rozvernější hávu a zvýraznil tak kontury původní komické opery, stále skrývající se pod povrchem romantického patosu.  více

Čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma byl věnovaný německým romantickým skladatelům, na což přímo odkazoval i název Trojhvězdí německého romantismu. V podání Filharmonie Brno pod vedením dirigenta Ivora Boltona zazněla díla Carla Maria von Webera, Johannese Brahmse a Felixe Mendelssohna Bartholdyho. V první polovině večera se k orchestru připojila klarinetistka Sharon Kamvíce

Na scénu Janáčkova divadla se po několika letech vrátila opera Aida italského skladatele Giuseppe Verdiho (1813–1901). Režie nové inscenace, která měla premiéru 26. září 2025, se ujala Magdalena Švecová a hudebního nastudování Jakub Klecker. Při čtvrté repríze v sobotu 31. ledna se hlavních rolí zhostili Mária Porubčinová (Aida), Sung Kyu Park (Radames) a Anastasiya Martyniuk (Amneris).  více

Když se v roce 2004 otevírala nová Hudební scéna Městského divadla Brno, málokdo si dokázal představit, jakou cestu tento soubor urazí. Dnes, o dvacet let později, se věhlasný muzikál Bídníci už napodruhé vrací na brněnská prkna nikoliv jako pouhý „remake“ úspěšného titulu, ale jako manifest umělecké zralosti a suverenity. Zapomeňte na pražské verze svázané striktními licencemi, které nutily herce kopírovat každý krok londýnského originálu. Brněnští Bídníci pod režijním vedením Stanislava Moši využívají tzv. volnou licenci, která jim umožňuje tvořit nesmírně živelné a navýsost sugestivní, uhrančivé divadlo.  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je zaběhlou tradicí, která k brněnským oslavám tohoto svátku neodmyslitelně patří. Letošní koncert byl ale výjimečný: orchestr zároveň oslavil kulaté sedmdesáté narozeniny. Jubilující těleso pod tehdejším názvem Státní filharmonie Brno vzniklo 1. ledna 1956 sloučením Symfonického orchestru brněnského rozhlasu a Symfonického orchestru kraje Brněnského. Právě tehdy hned zkraje roku brněnská filharmonie odehrála svůj první koncert na Stadionu na Kounicově ulici. Přestože se zmíněný večer konal ještě pod hlavičkou krajského orchestru, lze jej jednoznačně považovat jako počátek této důležité kulturní instituce.  více

Brněnská filharmonie pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese společně s Českým filharmonickým sborem Brno uvedla ve čtvrtek 11. prosince v Janáčkově divadle kantáty Leoše Janáčka a Antonína Rejchy. Jako sólisté se publiku představili zpěváci Simona Šaturová (soprán), Daniel Matoušek (tenor) a Jiří Brückler (bas). Koncert se uskutečnil za podpory Nadace Leoše Janáčka a byl zaznamenán Českou televizí.  více

Poslední koncert letošní části cyklu Barbara Maria Willi uvádí nabídnul unikátní projekt, ve kterém se 4. prosince v Konventu Milosrdných bratří spojily dva soubory: Cappella Pratensis Ramillete de Tonos. Publiku předvedli, jakými různými způsoby lze pracovat s polyfonním repertoárem 15. a 16. století. V programu se mísila duchovní se světskou hudbou a také vokální, vokálně-instrumentální a čistě instrumentální.  více

V sobotu 29. listopadu proběhl v bretaňském Rennes mimořádný koncert a masterclass brněnského Dua Ardašev, které do Francie zavítalo na pozvání partnerského města Rennes a za organizační podpory kanceláře Brno – město hudby UNESCO. Akce se uskutečnila v rámci projektu Face à la guerre – dialogues européens, iniciovaného Francouzským institutem a koordinovaného kulturní institucí Les Champs Libres.  více

Znovuobjevení a digitalizace brněnských polyfonních rukopisů BAM 1 a BAM 2 otevřely novou kapitolu zkoumání a interpretace renesanční hudby. Na průsečíku historického výzkumu, moderních technologií a umělecké interpretace stojí Past Forward, přeshraniční projekt propojující instituce z Nizozemska, Belgie a České republiky. V jeho uměleckém jádru stojí dva hudebníci, jejichž přístupy se vzájemně doplňují: Tim Braithwaite, umělecký ředitel Cappella Pratensis, a Kateřina Maňáková, loutnistka, která vyučuje hru na rané drnkací nástroje na Janáčkově akademii múzických umění a je garantkou celé iniciativy. V tomto rozhovoru hovoří o práci s dosud opomíjenými prameny, o výzvách historicky poučené interpretace, o příslibech mezinárodní spolupráce a o své vizi budoucnosti interpretace rané hudby.  více

Pozoruhodný program nabídl koncert Filharmonie Brno v čele s dirigentem Dennisem Russellem Daviesem konaný ve čtvrtek 6. listopadu v Besedním domě, který spojil tvorbu dvou soudobých skladatelů zemí bývalého sovětského svazu. Na koncertu vystoupili arménský barytonista Aksel Daveyan, violista Julián Veverica, bicista Lukáš Krejčí a rakouský sbor Hard-Chor Linz pod vedením sbormistra Alexandera Kolleravíce

Brněnský rodák, klavírista a generální ředitel České filharmonie David Mareček vystupuje společně s violoncellistou Václavem Petrem na koncertním turné v Jižní Koreji. Duo během prvního listopadového týdne představuje český repertoár na prestižních pódiích, mimo jiné v Seogwipo Arts Center, Yongin Poeun Art Hall a Daegu Concert House.  více

Linie chrámových koncertů tělesa Ensemble Opera Diversa si klade za cíl přinášet soudobou duchovní hudbu do patřičných prostor. V této dramaturgické linii zaznělo za patnáct let mnoho světových a českých premiér. I podzimní úterní večer 4. listopadu nebyl výjimkou – posluchačům nabídl pod taktovkou dirigentky Gabriely Tardonové tři pozoruhodné kompozice, které rozezněly prostory kostela blahoslavené Marie Restituty na Lesné.  více

Městské divadlo Brno uvedlo světovou premiéru muzikálu Winton, který se pokusil převést do jevištní podoby příběh muže, který bez okázalosti a bez očekávání slávy zachránil 669 dětí před holokaustem. Nový titul hudebního divadla vznikl ze spolupráce skladatele a brněnského klavíristy Daniela Kyzlinka a libretisty Luďka Kašparovského. Režie novinky se ujal Petr Gazdík. Při prvním uvedení v hledišti dokonce usedli potomci zachráněných, „Nickyho rodina“, i syn sira Nicholase Wintona.  více

Nejčtenější

Kritika

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie v divadle II se nesl v duchu definování národní a osobní identity pomocí symfonického zvuku. Zatímco první polovina přenesla diváky do Francie druhé poloviny 19. století, druhá půle zavedla posluchače geograficky do Spojených států v období druhé světové války, ideově ale spíše do Maďarska. V podání Filharmonie Brno pod vedením před tímto orchestrem debutující dirigentky Lucie Leguay zazněla díla Césara Francka, Vincenta d’Indyho a Bély Bartóka. V první polovině se k orchestru přidal brněnskému publiku známý klavírista Igor Ardaševvíce