Symfonické tance s Jakubem Hrůšou

26. srpen 2014, 0:19

Symfonické tance s Jakubem Hrůšou

Filharmonie Brno svým druhým vystoupením na festivalu Špilberk 2014 udělala radost snad všem přítomným a zdálo se, že radost z hudby má i celý orchestr, což často nebývá patrné. Pořad nazvaný „Symfonické tance“ pod vedením Jakuba Hrůši byl nabitý jiskřivou energií a přitom vůbec nekoketoval s lacinou zábavou.

Večer nás provedl skladbami inspirovanými tanečními rytmy od Ameriky až do Ruska, začal ale přibližně uprostřed – totiž ve Francii. Úvodní La valse Maurice Ravela je oblíbený orchestrální kus, jehož zdroje jsou vídeňské, ale spíš než někoho ze slavné rodiny Straussů připomněl jejich jmenovce Richarda a jeho „valčíkovou operu“ Rosenkavalier. Jakub Hrůša z partitury vytáhl lesk tanečního sálu, který k ní patří, ale neztratila se ani její impresionistická barevnost. Orchestr se zdál být od začátku nezvykle pozitivně nabuzený a snad až požitkářsky ponořený do interpretované hudby. Nevím, čím to bylo, ale rád bych toho byl svědkem častěji. Nejde o to, že bych se potřeboval dívat na rozzářené tváře hudebníků, ale úroveň koncertu to prostě pozvedne o úroveň nahoru a všem je najednou jaksi líp. A všechno i lépe zní navzdory tomu, že akustické podmínky hradního nádvoří nejsou úplně ideální.

Na Špilberku dost záleží na tom, kam se posadíte, což do určité míry platí pro každý koncertní sál. My sice v Brně žádný nemáme, ale můžeme si to zkusit představit aspoň teoreticky. Dlužno také říci, že ať se na Špilberku posadíte kamkoliv, pořád to zní líp než v Janáčkově divadle. Když sedíte moc u kraje, patrně uslyšíte orchestr poněkud nevyrovnaný, třeba se vám ztratí trubky a naopak vylezou pozouny. Když se ale posadíte někam ke středu, máte velkou šanci slyšet kompaktní zvuk, i když maličko plechový, pokud sedíte moc vpředu. V otevřeném prostoru zvuk jaksi vane pryč, místo aby se držel na místě, ale to spíš navádí k většímu soustředění na hudbu, což je jenom dobře.

Koncert pokračoval Symfonickými tanci z West Side Story Leonarda Bernsteina, vlastně autorskou suitou z populárního muzikálu. Nápaditým variačním způsobem jsou v ní zpracována i témata slavných písní (Somewhere, Maria), ale skladba na hitových melodiích nestojí. Střídá energické a lyrické momenty a interpretačně není vůbec jednoduchá. Filharmonie Brno s Jakubem Hrůšou ji ale hrála, jako by o nic nešlo. Z amerických hudebních zdrojů byl cítit vliv George Gershwina, ale symfonické zpracování písňových témat a zamyšlený, pomalý závěr odkazují především k druhému Bernsteinovu komotrovi, jímž je Gustav Mahler.

Do Ruska nás z Ameriky přivedly Symfonické tance Sergeje Rachmaninova, v nichž se do tanečních rytmů vmíchal všudypřítomný melancholický podtón. Orchestru to ale na energii neubralo a druhá část koncertu udržela publikum ve stejně zaujaté pozornosti, i když její vyznění bylo celkově klidnější. Během celého koncertu zněly velmi dobře horny, včetně první samostatně v sólech. Drobná zaváhání sice slyšet byla, ale zvukově to byl požitek. „Na cédéčko to nebylo,“ dostala se ke mně zasvěcená a trochu ironická poznámka o čtvrtečním výkonu. Ano, nebylo, ale kdyby orchestr takto zahrál program „Symfonických tanců“ třeba čtyřikrát, tak už by se z toho ta živá nahrávka asi i sestříhala. A celkový účinek byl bez debat výborný.

Špilberk svoji tvář mezi ostatními filharmonickými festivaly stále trošku hledá. Velikonoční festival duchovní hudby ji nachází v putování brněnskými kostely, Moravský podzim se zaměřuje na interpretační hvězdy, Expozice nové hudby na progresivní proudy v hudbě 20. století až současné. Špilberk chce publikum především inteligentně bavit – prázdninový termín a prostředí k tomu i vybízejí. To svádí k poněkud neurovnané dramaturgii, ale jak bylo vidět a slyšet, lze z toho vybruslit i bez uměleckých ústupků.

Maurice Ravel: La valse, Leonard Bernstein: Symfonické tance z West Side Story, Sergej Rachmaninov: Symfonické tance op. 45. Hudební nastudování – Jakub Hrůša, Filharmonie Brno. 22. 8. 2014, Velké nádvoří hradu Špilberk, Brno. V rámci festivalu Špilberk 2014.

Filharmonie Brno a Jakub Hrůša na Špilberku, foto Drahomír Stulír

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Jakoupak si Filharmonie Brno zahraje dnes – Imagine, nebo raději Ej, lásko, lásko? Ano, opravdu jsme v Besedním domě, jen se zkouší program 4tet Symphonic.  více


Na Velký pátek 3. dubna zazněly v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v kostele Nanebevzetí Panny Marie u Jezuitů v Brně španělské renesanční tenebrae v provedení mezinárodního souboru Ramilette de Tonos.  více

Letošní 33. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby se nese ve znamení tématu Stálost. Tento motiv, inspirovaný biblickou výzvou k vytrvalosti v dobrém a k neustálému vnitřnímu dialogu, prostupuje celou dramaturgií ročníku. Program se letos zaměřuje na monumentální varhanní a vokální kompozice, které reflektují cestu z hluboké sklíčenosti žalmů směrem k vnitřní radosti a světlu. V tomto duchu byl koncipován i varhanní recitál 30. března 2026 v katedrále sv. Petra a Pavla, kde varhaník Jan Šprta provedl díla kladoucí extrémní nároky na technickou virtuozitu i duchovní soustředění v majestátním prostoru Petrova.  více

Stálost a radost jsou letos hlavními motivy Velikonočního festivalu duchovní hudby, jehož 33. ročník začal na Květnou neděli 29. března v kostele sv. Janů. Zahajovací koncert nabídl spojení Filharmonie Brno pod taktovkou zkušeného dirigenta Jaroslava KyzlinkaPražského filharmonického sboru a sopranistky Simony Šaturovévíce

Legendu o brněnském drakovi zná snad každý Brňák. A právě toto stvoření se stalo inspirací mladému nově vzniklému uměleckému tělesu Crocodile Orchestra pro jeho originální název. Komorní orchestr založený Lukášem Marečkem debutoval v sále Konventu Milosrdných bratří v pátek 27. března pod taktovkou brněnského rodáka a nynějšího studenta Kunstuniversität Graz Tomáše Kalouska. V roli sólistky se představila houslistka Veronika Cagáňovávíce

Městské divadlo Brno se v novém muzikálu ViK!NG pustilo do žánru hudební dobrodružné fantasy s bombastickou hudební i vizuální výpravností, nenuceně definovaným morálním obloukem hlavního hrdiny a působivou autenticitou projevu mladých aktérů. Autorský tým Robin SchenkPetr Štěpán a Miroslav Ondra, povzbuzený úspěchem zdařilé muzikálové balady Devět křížů, tentokrát opustil moravské reálie a zamířil na mýtický sever. Výsledkem je rodinná freska ViK!NG, která sice oslňuje technickou precizností a hudební invencí, ale místy naráží na limity vlastního textového základu. Hudební scéna MdB i takto opět nabízí kombinaci profesionální muzikálové řemeslnosti, vizuální atraktivity a divadelního rozptýlení pro široké publikum všech věkových kategorií.  více

V rámci čtyř komorních koncertů této filharmonické sezony, které se pravidelně konají v sále Besedního domu, mohli posluchači navštívit pestrou paletu sólových recitálů i komorních uskupení. Středeční večer 18. března se nesl v duchu oslav kulatého výročí lotyšského skladatele Pēterise Vaskse (*1946), jemuž tady svým uměním vzdala hold brněnská rodačka a klavíristka Terezie Fialovávíce

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie v divadle II se nesl v duchu definování národní a osobní identity pomocí symfonického zvuku. Zatímco první polovina přenesla diváky do Francie druhé poloviny 19. století, druhá půle zavedla posluchače geograficky do Spojených států v období druhé světové války, ideově ale spíše do Maďarska. V podání Filharmonie Brno pod vedením před tímto orchestrem debutující dirigentky Lucie Leguay zazněla díla Césara Francka, Vincenta d’Indyho a Bély Bartóka. V první polovině se k orchestru přidal brněnskému publiku známý klavírista Igor Ardaševvíce

Cyklus koncertů staré hudby v režii jeho zakladatelky Barbary Marii Willi je již dvacátým třetím rokem nedílnou součástí kulturního dění v moravské metropoli. Brněnskému publiku se již představila řada vynikajících osobností i ansámblů, s nimiž Barbara Maria Willi pravidelně spolupracuje. Letošní zahajovací koncert tradičně uspořádaný ve středu 11. února v sále Konventu Milosrdných bratří nesl podtitul Hudba v pohybu a nabídl spojení umu kladívkového klavíru s flétnovou hrou Sofie Mavrogenidou a mladými tanečníky Klementýnou Annou ŠpičkovouAdamem Mišem v choreografii Davida Strnadavíce

Poslední dokončená opera Bedřicha Smetany nepatří mezi jeho nejčastěji uváděná díla. Od prvního uvedení roku 1882 a v porovnání s populární Prodanou nevěstou či Hubičkou stojí spíše v pozadí zájmu inscenátorů a operních dramaturgů. Poslední brněnská premiéra se odehrála roku 1979, tedy takřka před padesáti lety. Národní divadlo Brno se rozhodlo tuto „nespravedlnost“ páchanou na Čertově stěně odčinit novým a v podstatě atypickým nastudováním. Režisér Jiří Heřman oděl Smetanovu nehranou operu do lehčího a rozvernější hávu a zvýraznil tak kontury původní komické opery, stále skrývající se pod povrchem romantického patosu.  více

Čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma byl věnovaný německým romantickým skladatelům, na což přímo odkazoval i název Trojhvězdí německého romantismu. V podání Filharmonie Brno pod vedením dirigenta Ivora Boltona zazněla díla Carla Maria von Webera, Johannese Brahmse a Felixe Mendelssohna Bartholdyho. V první polovině večera se k orchestru připojila klarinetistka Sharon Kamvíce

Na scénu Janáčkova divadla se po několika letech vrátila opera Aida italského skladatele Giuseppe Verdiho (1813–1901). Režie nové inscenace, která měla premiéru 26. září 2025, se ujala Magdalena Švecová a hudebního nastudování Jakub Klecker. Při čtvrté repríze v sobotu 31. ledna se hlavních rolí zhostili Mária Porubčinová (Aida), Sung Kyu Park (Radames) a Anastasiya Martyniuk (Amneris).  více

Když se v roce 2004 otevírala nová Hudební scéna Městského divadla Brno, málokdo si dokázal představit, jakou cestu tento soubor urazí. Dnes, o dvacet let později, se věhlasný muzikál Bídníci už napodruhé vrací na brněnská prkna nikoliv jako pouhý „remake“ úspěšného titulu, ale jako manifest umělecké zralosti a suverenity. Zapomeňte na pražské verze svázané striktními licencemi, které nutily herce kopírovat každý krok londýnského originálu. Brněnští Bídníci pod režijním vedením Stanislava Moši využívají tzv. volnou licenci, která jim umožňuje tvořit nesmírně živelné a navýsost sugestivní, uhrančivé divadlo.  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je zaběhlou tradicí, která k brněnským oslavám tohoto svátku neodmyslitelně patří. Letošní koncert byl ale výjimečný: orchestr zároveň oslavil kulaté sedmdesáté narozeniny. Jubilující těleso pod tehdejším názvem Státní filharmonie Brno vzniklo 1. ledna 1956 sloučením Symfonického orchestru brněnského rozhlasu a Symfonického orchestru kraje Brněnského. Právě tehdy hned zkraje roku brněnská filharmonie odehrála svůj první koncert na Stadionu na Kounicově ulici. Přestože se zmíněný večer konal ještě pod hlavičkou krajského orchestru, lze jej jednoznačně považovat jako počátek této důležité kulturní instituce.  více

Brněnská filharmonie pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese společně s Českým filharmonickým sborem Brno uvedla ve čtvrtek 11. prosince v Janáčkově divadle kantáty Leoše Janáčka a Antonína Rejchy. Jako sólisté se publiku představili zpěváci Simona Šaturová (soprán), Daniel Matoušek (tenor) a Jiří Brückler (bas). Koncert se uskutečnil za podpory Nadace Leoše Janáčka a byl zaznamenán Českou televizí.  více

Poslední koncert letošní části cyklu Barbara Maria Willi uvádí nabídnul unikátní projekt, ve kterém se 4. prosince v Konventu Milosrdných bratří spojily dva soubory: Cappella Pratensis Ramillete de Tonos. Publiku předvedli, jakými různými způsoby lze pracovat s polyfonním repertoárem 15. a 16. století. V programu se mísila duchovní se světskou hudbou a také vokální, vokálně-instrumentální a čistě instrumentální.  více

Nejčtenější

Kritika

Na Velký pátek 3. dubna zazněly v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v kostele Nanebevzetí Panny Marie u Jezuitů v Brně španělské renesanční tenebrae v provedení mezinárodního souboru Ramilette de Tonos.  více