Koncert The Young Gods na Flédě byl ze strany kapely dobře odvedená práce, zarputilí příznivci byli spokojení. Přece jen mu ale chybělo něco navíc, co by z něj udělalo opravdu zásah, na který se dlouho nezapomíná. Dobře a profesionálně odvedených koncertů člověk samozřejmě uslyší spoustu, ale od The Young Gods bych čekal přece jen něco navíc.
Kapela uzavřela můj letošní rok na Flédě, který začal vynikajícím koncertem Swans. Je to stylové, pro The Young Gods jsou Swans něco jako kmotři, i název si švýcarská kapela vypůjčila z jejich ranného EP. V obou kapelách je cítit spřízněnost v extrémním využití nástrojů, ale u TYG je tím hlavním nositelem zvuku sampler. Oba koncerty svádějí k malému srovnání a The Young Gods z něj vycházejí o něco hůře.
Hned na začátku je nutné říct, že obě kapely jsou přece jen dost odlišné i přes společné kořeny. The Young Gods jsou víc písničkoví, nevytvářejí tak rozlehlé zvukové plochy, víc komunikují a nesnaží se publikum svou hudbou úplně umačkat. Je to prostě větší rock’n’roll – na Flédě došlo i na výzvu ke společnému zpěvu a sólo na bicí, i když temně stylové. Zpěvák Franz Treichler má pořád neopotřebovaný hlas, energii i charisma, i když v celém tom propletenci zvuků působí spíš introvertním dojmem. Většinou se drží stojanu s mikrofonem a jeho občasné tanečky nejsou exhibiční. Měl jsem z nich pocit soukromého rituálu, který vlastně ani nepotřebuje publikum.
The Young Gods přijeli přehrát svoje první dvě alba a to splnili. Mám je rád, všechny ty divné písničky pro dnešní střední generaci, která v mládí tolik necivěla na televizi a nehledala hudební inspiraci jen v tatínkově skříni s deskami. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let se kromě divokého kapitalismu začal rozjíždět i divoký klubový život s muzikou, která do té doby nebyla běžně k dispozici. Na vrcholu byli The Cure, k velké popularitě stoupal Nick Cave, a do toho vpadli The Young Gods úplně čerství, ještě i ve světě neoposlouchaní. Přišli se směsí industriálních rytmů, nasamplovaných zvuků od zkreslených kytar až po flašinet, písňové tvorby Kurta Weilla i Šostakovičových symfonií. Komu tehdy bylo kolem dvaceti, měl velkou šanci k jejich hudbě přičichnout a mít z ní zásadní vliv do budoucnosti. Řekl bych, že takových lidí přišlo na Flédu hodně, koncert si užili a patrně přijdou zase. Taky ale myslím, že takového publika není dost.
The Young Gods hráli na Flédě už počtvrté, možná i to se odrazilo v návštěvě, která nebyla úplně dobrá. Především vzhledem k tomu, že se jedná o kapelu mimořádnou, vlivnou, strhující a tak dále. Sál byl zaplněný celkem slušně, ale čekal jsem spíš, že bude natřískáno. Narozdíl od Swans se také nejednalo o jediné vystoupení v republice, kapela hrála včera v Praze a dnes ještě hraje v Kadani. Další věc je, že koncertu jaksi chyběla propagace, mimo Facebook jsem si ničeho výrazného nevšiml. Fléda se snad až příliš spoléhala na to, že se publikum chytí samo od sebe na repertoár z prvních dvou alb skupiny a původní sestavu. To druhé navíc nebyla úplně pravda. Samplery sice obsluhoval Cesare Pizzi, který se zpěvákem Franzem Treichlerem The Young Gods zakládal, ale bubeník Bernard Trontin přišel až později. Zvuk koncertu mi přišel na hranici výkonu aparatury, samply občas splývaly do nesrozumitelné změti, proti křišťálově čitelným a o mnoho hlučnějším Swans to nebylo ono.
Celý koncert trval i s přídavky sotva devadesát minut, na závěr jsem se dočkal i mé oblíbené La fille de la mort, která jako by už svým stylem odkazovala k následujícímu albu kapely Play Kurt Weill. The Young Gods přijeli a splnili, co slíbili. Úplně mě neokouzlili, ale slyšel jsem je rád – jejich hudba se rozhodně jen tak neoposlouchá.
The Young Gods (koncert z alb The Young Gods a L’eau rouge). 11. 12. 2013, Fléda, Brno.
jiří
16. prosince 2013, 15:18