ViK!NG v Brně: Scénář na draka, hudba na jedničku

ViK!NG v Brně: Scénář na draka, hudba na jedničku

Městské divadlo Brno se v novém muzikálu ViK!NG pustilo do žánru hudební dobrodružné fantasy s bombastickou hudební i vizuální výpravností, nenuceně definovaným morálním obloukem hlavního hrdiny a působivou autenticitou projevu mladých aktérů. Autorský tým Robin Schenk, Petr Štěpán a Miroslav Ondra, povzbuzený úspěchem zdařilé muzikálové balady Devět křížů, tentokrát opustil moravské reálie a zamířil na mýtický sever. Výsledkem je rodinná freska ViK!NG, která sice oslňuje technickou precizností a hudební invencí, ale místy naráží na limity vlastního textového základu. Hudební scéna MdB i takto opět nabízí kombinaci profesionální muzikálové řemeslnosti, vizuální atraktivity a divadelního rozptýlení pro široké publikum všech věkových kategorií.

Libreto staví na jednoduché, ale funkční linii dospívání: mladý Johan Fenderson touží po hrdinství, ale jeho cesta vede spíše k sebepoznání než k boji. Tvůrci pracují s archetypy severské mytologie, které však nejsou použity jako historický materiál, nýbrž místy spíše jako hravá stylizace. Vzniká tak svět, který je víc „popkulturně severský“ než autenticky mytologický, ale právě to výsledku prospívá. Otevírá se tady totiž prostor pro humor, nadsázku a současné paralely (tady výtečně ironizovaná, historicky podložená rozpínavost carského Ruska), aniž by se představení uzavíralo do nějaké žánrové vážnosti.

Nejproblematičtější záležitostí inscenace pro mě představovalo libreto. Výsledný tvar působí jako poněkud překombinovaný a nadstavovaný příběh. Divák se občas nemůže zbavit dojmu, že sleduje mozaiku motivů, která je sice řemeslně poskládána, ale jejíž více než tříhodinová délka a upovídanost (zejména v dialozích) výsledek zbytečně brzdí. Zpívá se tady ve verších, jejichž absolutní, cimrmanovské rýmy někdy nechtěně zatnou srdce divákovo: Vyhrál jsi a tak buď vesel/ že se můžeš chopit vesel. Prohrál jsem já věčný břídil/Abych tu loď řídil.

Naštěstí se jednotlivé výstupy střídají v rychlém sledu, což podporuje místy až klipovitý rytmus inscenace, jak je to dnešní mládeži po chuti. Občasná předvídatelnost dějových zvratů je vyvážena energií hereckých výkonů a vizuální dynamikou. Kde však selhává slovo či kodrcá vlastní story, tam nastupuje inspirativní hudba Robina Schenka. Jeho partitura, čítající pětadvacet hudebních čísel, je umnou stylovou koláží. Schenk organicky propojuje orchestrální barvitost připomínající filmovou či herní hudbu s dravou energií hardrockových a metalových riffů, které podtrhují drsnost severu. Nechybí však ani překvapivé swingové náznaky. Sedmadvacetičlenný orchestr pod vedením Františka Šterbáka a Emy Javorové dává inscenaci plnokrevný zvuk a tolik kýžený pulsní tep. Schenkova muzika zůstává melodická, přístupná a komunikuje s divákem. V orchestraci se objevují prvky, které evokují „severskou“ atmosféru, velká hudební čísla fungují jako nosné pilíře inscenace, nikoli jako samoúčelné výstupy. Příkladem je výstup „Nikdo se neumí bavit jako Vikingové“, v němž účinkující rozvaří jeviště s razancí, která okamžitě strhne publikum. Tady má Vik!ng podobu hřmotně velkého, hudebně, pěvecky i tanečně plnotučného muzikálu.

Vizuální stránka představení tradičně představuje technologický i estetický vrchol večera. Scénografie Petra Hlouška mistrně kombinuje reálné kulisy s multimediálními projekcemi, které vytvářejí téměř filmový rytmus. Divák sleduje dýmající krby, plápolající pochodně i surové hory, v nichž se v reálném čase pohybují mračna. Kostýmy Romana Šolce pak sázejí na stylizovanou estetiku kůže, kožešin a kovových prvků, což každé postavě dodává jasný charakter bez nutnosti otrocké historické rekonstrukce. Divácky vděčným a ryze divadelním prvkem je zapojení handicapovaného draka vegetariána – práce s loutkou (kombinuje animovanou hlavu s mrkacíma očima a pohyblivá křídla) se ve finále protne s digitální projekcí letu, čímž se opticky zvětšuje hrací plocha Hudební scény MdB. Výsledek dodává kusu fantasy velkolepost.

V této inscenaci režijně debutuje jeden z autorů a zdejší zavedený herec Petr Štěpán, který je zároveň spoluautorem scénáře a autorem písňových textů. Štěpán sází na rytmus, humor a vizuální hravost. Dokážu si představit větší hereckou vypulírovanost některých opravdu vtipných slovních špílců. Jinak režie všechno drží v lehké herecké nadsázce a jemné karikatuře, která však nestíní onen nenuceně výchovný a humorný vzkaz inscenace o nehrdinském hrdinovi, kde Každý dub je strom, ale ne každý strom je dub.

Choreografie Tess Nečas Lempartové dodává představení fyzickou energii a dynamiku; zejména hromadná čísla mají výraznou strukturu a působí jako organická součást příběhu, nikoli jako povinné muzikálové vložky.

Bylo pro mě místy až fascinující sledovat, jak mladí herci v čele s Jakubem Mauerem (Johan Fenderson), Maxmiliánem Riedlem (Sven Pumpa) a Karolínou Annou Měřínskou (Heike) šlapou starším kolegům v projevu notně na paty. Jmenovaní mladí herci excelovali nejen v jejich klíčovém čísle Let draka, ale z velké zčásti nesou celou inscenaci na svých bedrech. Jakub Mauer prochází uvěřitelným vývojem od zakřiknutého kluka k chrabrému, neokázalému hrdinovi. Maxmilián Riedl vnáší do kusu komickou inteligenci svým „vědeckým“ odstupem a Karolína Anna Měřínská je vitální, přímočarou bojovnicí, která si přirozeně bere pozornost v každé scéně. Jmenované trio bylo nesmírně autentické, vitální a jejich výkony do místy umělého, překombinovaného scénáristického konstruktu vnášelo život a uvěřitelné emoce.

Požitkem ale samozřejmě byla i zkušená generace v čele s Dušanem Vitázkem (Gudbrand), Milanem Němcem (Harpa), Jiřím Machem (Kostěj) a Jakubem Uličníkem (Fjodor), kteří dodávají místy legračnímu příběhu potřebnou váhu a profesionální jistotu, nicméně byla to právě dravost mládí, co z ViK!NGA činí zážitek.

ViK!NG je inscenace, která potvrzuje silné stránky Městského divadla Brno: výpravnost, profesionální muzikálové řemeslo, vizuální atraktivitu a schopnost oslovit široké publikum. Nejde o titul, který by zásadně posouval žánr, ale o poctivě vystavěný rodinný muzikál, který spojuje humor, dobrodružství a emocionální rovinu v přesně odměřeném poměru. MdB zde opět ukázalo, že vytvářet velké muzikálové světy, které jsou vizuálně působivé a divácky vděčné, prostě umí.

Městské divadlo Brno: ViK!NG 

  • Libreto: Petr Štěpán, Miroslav Ondra
  • Hudba: Robin Schenk
  • Režie: Petr Štěpán
  • Dramaturgie: Jan Šotkovský, Miroslav Ondra
  • Scéna: Petr Hloušek
  • Kostýmy: Roman Šolc
  • Choreografie: Tess Nečas Lempartová 

Premiéra 21. března na Hudební scéně MDB

Foto archiv divadla

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

U některých ještě neopadlo nadšení z nejnovější inscenace Čertovy stěny a už se opera Národního divadla Brno může pyšnit další jedinečnou podívanou – Händelova Agrippina v režii Martina Glasera a hudebním nastudování souboru Collegium 1704 pod vedením Václava Lukse, jejíž premiéra se odehrála 11. dubna v Janáčkově divadle, se totiž povedla přímo královsky… či spíše císařsky!  více

Závěrečný večer 33. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby, který se odehrál v neděli 12. dubna 2026 ve zcela zaplněném kostele sv. Jakuba, nesl symbolický náboj. Číslovka třiatřicet, v křesťanské tradici odkazující ke věku Kristova umučení, se stala ústředním motivem celého letošního ročníku. Festival pod dramaturgickým vedením Vladimíra Maňase a Ondřeje Múčky letos nehledal jen „stálost a radost“, ale skrze hudbu kráčel po cestě naděje. Program s názvem „Za světlem“ tuto cestu završil dramaturgicky sevřeným obloukem, který propojil britskou současnost, moravský mysticismus a vídeňskou klasiku. Oficiální zahájení podtrhlo komunitní a duchovní rozměr festivalu. Ředitelka Filharmonie Brno Marie Kučerová ve vstupním pozdravu zhodnotila 33. ročník jako mimořádně úspěšný a poděkovala všem, kteří se na jeho realizaci podíleli. Na její slova navázal farář od sv. Jakuba, Jan Pacner, který připomněl, že hudba v tomto prostoru není jen estetickým doplňkem, ale formou modlitby a dialogu. Výjimečnost večera umocnila osobní přítomnost autorů první poloviny programu, Davida Matthewse a Pavla Zemka Nováka. Jejich účast dodala provedení děl mimořádný punc autenticity.  více

Na Velký pátek 3. dubna zazněly v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v kostele Nanebevzetí Panny Marie u Jezuitů v Brně španělské renesanční tenebrae v provedení mezinárodního souboru Ramilette de Tonos.  více

Letošní 33. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby se nese ve znamení tématu Stálost. Tento motiv, inspirovaný biblickou výzvou k vytrvalosti v dobrém a k neustálému vnitřnímu dialogu, prostupuje celou dramaturgií ročníku. Program se letos zaměřuje na monumentální varhanní a vokální kompozice, které reflektují cestu z hluboké sklíčenosti žalmů směrem k vnitřní radosti a světlu. V tomto duchu byl koncipován i varhanní recitál 30. března 2026 v katedrále sv. Petra a Pavla, kde varhaník Jan Šprta provedl díla kladoucí extrémní nároky na technickou virtuozitu i duchovní soustředění v majestátním prostoru Petrova.  více

Stálost a radost jsou letos hlavními motivy Velikonočního festivalu duchovní hudby, jehož 33. ročník začal na Květnou neděli 29. března v kostele sv. Janů. Zahajovací koncert nabídl spojení Filharmonie Brno pod taktovkou zkušeného dirigenta Jaroslava KyzlinkaPražského filharmonického sboru a sopranistky Simony Šaturovévíce

Legendu o brněnském drakovi zná snad každý Brňák. A právě toto stvoření se stalo inspirací mladému nově vzniklému uměleckému tělesu Crocodile Orchestra pro jeho originální název. Komorní orchestr založený Lukášem Marečkem debutoval v sále Konventu Milosrdných bratří v pátek 27. března pod taktovkou brněnského rodáka a nynějšího studenta Kunstuniversität Graz Tomáše Kalouska. V roli sólistky se představila houslistka Veronika Cagáňovávíce

Městské divadlo Brno se v novém muzikálu ViK!NG pustilo do žánru hudební dobrodružné fantasy s bombastickou hudební i vizuální výpravností, nenuceně definovaným morálním obloukem hlavního hrdiny a působivou autenticitou projevu mladých aktérů. Autorský tým Robin SchenkPetr Štěpán a Miroslav Ondra, povzbuzený úspěchem zdařilé muzikálové balady Devět křížů, tentokrát opustil moravské reálie a zamířil na mýtický sever. Výsledkem je rodinná freska ViK!NG, která sice oslňuje technickou precizností a hudební invencí, ale místy naráží na limity vlastního textového základu. Hudební scéna MdB i takto opět nabízí kombinaci profesionální muzikálové řemeslnosti, vizuální atraktivity a divadelního rozptýlení pro široké publikum všech věkových kategorií.  více

V rámci čtyř komorních koncertů této filharmonické sezony, které se pravidelně konají v sále Besedního domu, mohli posluchači navštívit pestrou paletu sólových recitálů i komorních uskupení. Středeční večer 18. března se nesl v duchu oslav kulatého výročí lotyšského skladatele Pēterise Vaskse (*1946), jemuž tady svým uměním vzdala hold brněnská rodačka a klavíristka Terezie Fialovávíce

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie v divadle II se nesl v duchu definování národní a osobní identity pomocí symfonického zvuku. Zatímco první polovina přenesla diváky do Francie druhé poloviny 19. století, druhá půle zavedla posluchače geograficky do Spojených států v období druhé světové války, ideově ale spíše do Maďarska. V podání Filharmonie Brno pod vedením před tímto orchestrem debutující dirigentky Lucie Leguay zazněla díla Césara Francka, Vincenta d’Indyho a Bély Bartóka. V první polovině se k orchestru přidal brněnskému publiku známý klavírista Igor Ardaševvíce

Cyklus koncertů staré hudby v režii jeho zakladatelky Barbary Marii Willi je již dvacátým třetím rokem nedílnou součástí kulturního dění v moravské metropoli. Brněnskému publiku se již představila řada vynikajících osobností i ansámblů, s nimiž Barbara Maria Willi pravidelně spolupracuje. Letošní zahajovací koncert tradičně uspořádaný ve středu 11. února v sále Konventu Milosrdných bratří nesl podtitul Hudba v pohybu a nabídl spojení umu kladívkového klavíru s flétnovou hrou Sofie Mavrogenidou a mladými tanečníky Klementýnou Annou ŠpičkovouAdamem Mišem v choreografii Davida Strnadavíce

Poslední dokončená opera Bedřicha Smetany nepatří mezi jeho nejčastěji uváděná díla. Od prvního uvedení roku 1882 a v porovnání s populární Prodanou nevěstou či Hubičkou stojí spíše v pozadí zájmu inscenátorů a operních dramaturgů. Poslední brněnská premiéra se odehrála roku 1979, tedy takřka před padesáti lety. Národní divadlo Brno se rozhodlo tuto „nespravedlnost“ páchanou na Čertově stěně odčinit novým a v podstatě atypickým nastudováním. Režisér Jiří Heřman oděl Smetanovu nehranou operu do lehčího a rozvernější hávu a zvýraznil tak kontury původní komické opery, stále skrývající se pod povrchem romantického patosu.  více

Čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma byl věnovaný německým romantickým skladatelům, na což přímo odkazoval i název Trojhvězdí německého romantismu. V podání Filharmonie Brno pod vedením dirigenta Ivora Boltona zazněla díla Carla Maria von Webera, Johannese Brahmse a Felixe Mendelssohna Bartholdyho. V první polovině večera se k orchestru připojila klarinetistka Sharon Kamvíce

Na scénu Janáčkova divadla se po několika letech vrátila opera Aida italského skladatele Giuseppe Verdiho (1813–1901). Režie nové inscenace, která měla premiéru 26. září 2025, se ujala Magdalena Švecová a hudebního nastudování Jakub Klecker. Při čtvrté repríze v sobotu 31. ledna se hlavních rolí zhostili Mária Porubčinová (Aida), Sung Kyu Park (Radames) a Anastasiya Martyniuk (Amneris).  více

Když se v roce 2004 otevírala nová Hudební scéna Městského divadla Brno, málokdo si dokázal představit, jakou cestu tento soubor urazí. Dnes, o dvacet let později, se věhlasný muzikál Bídníci už napodruhé vrací na brněnská prkna nikoliv jako pouhý „remake“ úspěšného titulu, ale jako manifest umělecké zralosti a suverenity. Zapomeňte na pražské verze svázané striktními licencemi, které nutily herce kopírovat každý krok londýnského originálu. Brněnští Bídníci pod režijním vedením Stanislava Moši využívají tzv. volnou licenci, která jim umožňuje tvořit nesmírně živelné a navýsost sugestivní, uhrančivé divadlo.  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je zaběhlou tradicí, která k brněnským oslavám tohoto svátku neodmyslitelně patří. Letošní koncert byl ale výjimečný: orchestr zároveň oslavil kulaté sedmdesáté narozeniny. Jubilující těleso pod tehdejším názvem Státní filharmonie Brno vzniklo 1. ledna 1956 sloučením Symfonického orchestru brněnského rozhlasu a Symfonického orchestru kraje Brněnského. Právě tehdy hned zkraje roku brněnská filharmonie odehrála svůj první koncert na Stadionu na Kounicově ulici. Přestože se zmíněný večer konal ještě pod hlavičkou krajského orchestru, lze jej jednoznačně považovat jako počátek této důležité kulturní instituce.  více

Nejčtenější

Kritika

U některých ještě neopadlo nadšení z nejnovější inscenace Čertovy stěny a už se opera Národního divadla Brno může pyšnit další jedinečnou podívanou – Händelova Agrippina v režii Martina Glasera a hudebním nastudování souboru Collegium 1704 pod vedením Václava Lukse, jejíž premiéra se odehrála 11. dubna v Janáčkově divadle, se totiž povedla přímo královsky… či spíše císařsky!  více