Městské divadlo Brno se v novém muzikálu ViK!NG pustilo do žánru hudební dobrodružné fantasy s bombastickou hudební i vizuální výpravností, nenuceně definovaným morálním obloukem hlavního hrdiny a působivou autenticitou projevu mladých aktérů. Autorský tým Robin Schenk, Petr Štěpán a Miroslav Ondra, povzbuzený úspěchem zdařilé muzikálové balady Devět křížů, tentokrát opustil moravské reálie a zamířil na mýtický sever. Výsledkem je rodinná freska ViK!NG, která sice oslňuje technickou precizností a hudební invencí, ale místy naráží na limity vlastního textového základu. Hudební scéna MdB i takto opět nabízí kombinaci profesionální muzikálové řemeslnosti, vizuální atraktivity a divadelního rozptýlení pro široké publikum všech věkových kategorií.
Libreto staví na jednoduché, ale funkční linii dospívání: mladý Johan Fenderson touží po hrdinství, ale jeho cesta vede spíše k sebepoznání než k boji. Tvůrci pracují s archetypy severské mytologie, které však nejsou použity jako historický materiál, nýbrž místy spíše jako hravá stylizace. Vzniká tak svět, který je víc „popkulturně severský“ než autenticky mytologický, ale právě to výsledku prospívá. Otevírá se tady totiž prostor pro humor, nadsázku a současné paralely (tady výtečně ironizovaná, historicky podložená rozpínavost carského Ruska), aniž by se představení uzavíralo do nějaké žánrové vážnosti.
Nejproblematičtější záležitostí inscenace pro mě představovalo libreto. Výsledný tvar působí jako poněkud překombinovaný a nadstavovaný příběh. Divák se občas nemůže zbavit dojmu, že sleduje mozaiku motivů, která je sice řemeslně poskládána, ale jejíž více než tříhodinová délka a upovídanost (zejména v dialozích) výsledek zbytečně brzdí. Zpívá se tady ve verších, jejichž absolutní, cimrmanovské rýmy někdy nechtěně zatnou srdce divákovo: Vyhrál jsi a tak buď vesel/ že se můžeš chopit vesel. Prohrál jsem já věčný břídil/Abych tu loď řídil.
Naštěstí se jednotlivé výstupy střídají v rychlém sledu, což podporuje místy až klipovitý rytmus inscenace, jak je to dnešní mládeži po chuti. Občasná předvídatelnost dějových zvratů je vyvážena energií hereckých výkonů a vizuální dynamikou. Kde však selhává slovo či kodrcá vlastní story, tam nastupuje inspirativní hudba Robina Schenka. Jeho partitura, čítající pětadvacet hudebních čísel, je umnou stylovou koláží. Schenk organicky propojuje orchestrální barvitost připomínající filmovou či herní hudbu s dravou energií hardrockových a metalových riffů, které podtrhují drsnost severu. Nechybí však ani překvapivé swingové náznaky. Sedmadvacetičlenný orchestr pod vedením Františka Šterbáka a Emy Javorové dává inscenaci plnokrevný zvuk a tolik kýžený pulsní tep. Schenkova muzika zůstává melodická, přístupná a komunikuje s divákem. V orchestraci se objevují prvky, které evokují „severskou“ atmosféru, velká hudební čísla fungují jako nosné pilíře inscenace, nikoli jako samoúčelné výstupy. Příkladem je výstup „Nikdo se neumí bavit jako Vikingové“, v němž účinkující rozvaří jeviště s razancí, která okamžitě strhne publikum. Tady má Vik!ng podobu hřmotně velkého, hudebně, pěvecky i tanečně plnotučného muzikálu.
Vizuální stránka představení tradičně představuje technologický i estetický vrchol večera. Scénografie Petra Hlouška mistrně kombinuje reálné kulisy s multimediálními projekcemi, které vytvářejí téměř filmový rytmus. Divák sleduje dýmající krby, plápolající pochodně i surové hory, v nichž se v reálném čase pohybují mračna. Kostýmy Romana Šolce pak sázejí na stylizovanou estetiku kůže, kožešin a kovových prvků, což každé postavě dodává jasný charakter bez nutnosti otrocké historické rekonstrukce. Divácky vděčným a ryze divadelním prvkem je zapojení handicapovaného draka vegetariána – práce s loutkou (kombinuje animovanou hlavu s mrkacíma očima a pohyblivá křídla) se ve finále protne s digitální projekcí letu, čímž se opticky zvětšuje hrací plocha Hudební scény MdB. Výsledek dodává kusu fantasy velkolepost.
V této inscenaci režijně debutuje jeden z autorů a zdejší zavedený herec Petr Štěpán, který je zároveň spoluautorem scénáře a autorem písňových textů. Štěpán sází na rytmus, humor a vizuální hravost. Dokážu si představit větší hereckou vypulírovanost některých opravdu vtipných slovních špílců. Jinak režie všechno drží v lehké herecké nadsázce a jemné karikatuře, která však nestíní onen nenuceně výchovný a humorný vzkaz inscenace o nehrdinském hrdinovi, kde Každý dub je strom, ale ne každý strom je dub.
Choreografie Tess Nečas Lempartové dodává představení fyzickou energii a dynamiku; zejména hromadná čísla mají výraznou strukturu a působí jako organická součást příběhu, nikoli jako povinné muzikálové vložky.
Bylo pro mě místy až fascinující sledovat, jak mladí herci v čele s Jakubem Mauerem (Johan Fenderson), Maxmiliánem Riedlem (Sven Pumpa) a Karolínou Annou Měřínskou (Heike) šlapou starším kolegům v projevu notně na paty. Jmenovaní mladí herci excelovali nejen v jejich klíčovém čísle Let draka, ale z velké zčásti nesou celou inscenaci na svých bedrech. Jakub Mauer prochází uvěřitelným vývojem od zakřiknutého kluka k chrabrému, neokázalému hrdinovi. Maxmilián Riedl vnáší do kusu komickou inteligenci svým „vědeckým“ odstupem a Karolína Anna Měřínská je vitální, přímočarou bojovnicí, která si přirozeně bere pozornost v každé scéně. Jmenované trio bylo nesmírně autentické, vitální a jejich výkony do místy umělého, překombinovaného scénáristického konstruktu vnášelo život a uvěřitelné emoce.
Požitkem ale samozřejmě byla i zkušená generace v čele s Dušanem Vitázkem (Gudbrand), Milanem Němcem (Harpa), Jiřím Machem (Kostěj) a Jakubem Uličníkem (Fjodor), kteří dodávají místy legračnímu příběhu potřebnou váhu a profesionální jistotu, nicméně byla to právě dravost mládí, co z ViK!NGA činí zážitek.
ViK!NG je inscenace, která potvrzuje silné stránky Městského divadla Brno: výpravnost, profesionální muzikálové řemeslo, vizuální atraktivitu a schopnost oslovit široké publikum. Nejde o titul, který by zásadně posouval žánr, ale o poctivě vystavěný rodinný muzikál, který spojuje humor, dobrodružství a emocionální rovinu v přesně odměřeném poměru. MdB zde opět ukázalo, že vytvářet velké muzikálové světy, které jsou vizuálně působivé a divácky vděčné, prostě umí.
Městské divadlo Brno: ViK!NG
- Libreto: Petr Štěpán, Miroslav Ondra
- Hudba: Robin Schenk
- Režie: Petr Štěpán
- Dramaturgie: Jan Šotkovský, Miroslav Ondra
- Scéna: Petr Hloušek
- Kostýmy: Roman Šolc
- Choreografie: Tess Nečas Lempartová
Premiéra 21. března na Hudební scéně MDB
Dagmar Hrubá
28. března 2026, 13:30