Nikola Muchová: Když má kapela zaujmout, tak musí mít jeden labilní prvek

Nikola Muchová: Když má kapela zaujmout, tak musí mít jeden labilní prvek

Já mám dost sprostou písničku Kamil a všichni si myslí, že je o mém současném klukovi. Ale ona vznikla šest roků zpátky. Někdy se to tak sejde a je to jeden z lepších paradoxů mýho života.“ Písničkářka Nikola Muchová byla nedávno na festivalu v Banátu, který podporuje české osady v Rumunsku, dnes v Kabinetu múz hraje pro lidi, kteří pomáhají uprchlíkům. Mluvili jsme spolu o tom, co se jí v hudbě i životě poslední dobou schází i neschází.

Jaké jsou horší paradoxy tvého života?
Trošku mě děsí úvahy, co jiného než muziku bych mohla v pětadvaceti dělat. Jsem děsnej amatér a navzdory tomu řeším, že asi nic jinýho dělat nemůžu.

Takže se teď živíš hudbou?
Na to se mě včera zeptal v telefonu Johančin otec. Ale asi jo a jde to, navíc jsem teď sloučila domácnost s člověkem, který do práce chodí, což taky sníží náklady. Nevím, jestli to nezní příliš hloupě, ale mně to přijde v pořádku. Když bydlí dva lidé ve dvou bytech, tak se mi to zdá hloupý. My jsme se k tomu rozhoupali velice brzo.

Ty jsi přece chtěla přestěhovat do Brna maminku?
Ano, je tady, bydlí vedle Ocásků, akorát tu změnu nějak těžce nese. Je to asi kombinace všeho – přechod po čtyřiadvaceti letech na maloměstě pro ni je těžký. Měla období, kdy vůbec nespala, měla pocit, že se dusí. Párkrát si i zavolala sanitku a chtěli po ní zaplatit výjezd, že jí nic není. Asi nějaká autosugestivní záležitost. Přestěhovala se i s tátou, ale ten je pořád někde v práci, teď zrovna v Hamburku, a ona je z toho úplně vedle.

Připomíná ti to něco z vlastního stěhování do Brna?
Já myslím, že ona to má daleko těžší. Ona si Kyjova do jisté míry i váží, narozdíl ode mě, já už tam ani nechci jezdit. Ten vztah je čím dál horší, když jsem daleko, a mám pořád víc ráda Brno. Nevím, jestli to není hnusný a nevlastenecký.

A je ten vztah hnusnej…
…fakt jsem řekla slovo hnusnej?

Řekla. Je to tak, že tě Kyjov odpuzuje, nebo je ti prostě lhostejný?
Spíš je mi to volný, ale když si představím cestu tam, tak se mi nechce. Když jsem se přistěhovala do Brna, tak jsem měla ještě dva roky nad hlavou strašáka, že se budu muset vrátit, když to tady nevyjde.

Takže jsi člověk do města?
Dá se to tak říct, ale zase v Praze se úplně necítím. Postup dědina nebo maloměsto – Brno – Praha mi přijde přirozený, ale nevypadá to na něj. Lidi se ptají, jestli někdy půjdu do Prahy, ale já tu ambici nemám.

Jak jste se měli na festivalu v Banátu?
Super. Cestou tam jsem se opila s Petrem Vášou, ale aspoň to rychle utíkalo. Vzala jsem si do autobusu kytaru a hráli jsme Nirvanu. Probuzení bylo horší, ale při zastávce u Dunaje jsem si skočila do vody. Kamil říkal, že bych neměla, že je to žumpa, ale on to přehání.

K čemu je vlastně takový festival v Banátu dobrý, proč hrajete českým osadám v Rumunsku?
Já se v jejich poměrech přesně neorientuji, ale někdo mi říkal, že si místní vydělají za ten týden tříměsíční plat. Z místa, kde jsme spali, bylo k hlavnímu pódiu asi šest kilometrů. To je dost daleko na to, aby člověk pořád pendloval sem tam. Na festival nás tam vozili místní s dodávkama, měli fixní taxu dvě stovky, což je pro ně strašná spousta peněz. Nás se na to složilo sedm, takže to skoro nic nestálo. Bydlelo nás deset nebo dvanáct v domě, který nám přenechala nějaká rodina. Určitě za to taky něco dostali, ale chodili nás průběžně kontrolovat. Na jejich výrazech bylo patrné, že nejsou úplně nadšení, když používáme jejich věci.

Ty ses nedávno ještě složitě protloukala Brnem a teď jezdíš ekonomicky podporovat české menšiny…
To mělo taky svůj vývoj. Vždyť je to jenom tři roky, co jsem hrála za piva, a teď už dostávám normální honoráře. Pořád to nejsou závratné částky, jak si lidi někdy představují. A klubová scéna si to ani nemůže dovolit, protože lidi nebudou ochotní dát víc než dvě stovky za lístek – alespoň v rámci té skupiny, na kterou já se soustředím. Ale je pravda, že už jsem trošku zlenivěla a v rámci výmluv používám i argument, že živím děcko. Já už prostě zadarmo nikam hrát nepojedu: když se něco dělá za peníze a pravidelně, tak to nejde. Kamarádům jo, to je něco jinýho.

Říkalas, že se soustředíš na nějakou skupinu lidí – děláš to vědomě, když něco píšeš?
Mně se poslední dobou čím dál víc potvrzuje, že zpětná vazba je úplně nejdůležitější. Třeba minulou sobotu jsem hrála na Malé Americe, pozvali mě, ani jsem nevěděla, co to je za akci. Tak jsem to brala jako akcičku na otočku, jenomže ono tam bylo asi dva a půl tisíce lidí, přede mnou hrála nějaká nadupaná heavy kapela. Představovala jsem si, jak si tam sednu jenom s kytarou, a ptala se pořadatele, jestli ví, co dělá. A on že prý jo, že je to v pohodě. A bylo to snad moje nejlepší letošní sólový vystoupení, právě kvůli té zpětné vazbě. A když se ještě vrátím k honorářům: dala jsem si tam před sebe futrál, abych zjistila svou cenu. Samozřejmě že brali v potaz, že asi nějaké peníze dostanu, ale naházeli mi tam asi pětaosmdesát korun.

Něco podobného se stalo i Domingovi, když v přestrojení za bezdomovce zpíval v metru.
Já bych chtěla hrávat na Čáře, večer tam bývá takový zvláštní klid a ulicí se to nese, ale vázne domluva. Jak vidíš, měla jsem tady být s borcema s kapely, a jsem tady sama. Jednomu se nedá dovolat, druhý musí hlídat děcka a třetí neodepsal.

To je tak pořád?
Já strašně stojím o pravidelné zkoušení. Když už jsem se rozhodla, že budu mít jen hudbu, tak potřebuju mít pocit, že něco dělám. A nejlepší je, když je těch hlav víc. Já můžu mít námět nebo nějaké heslo, ale musím vidět, že se to líbí i zbytku kapely a půjde s tím pohnout. To teď pořád nějak nefunguje. Já myslím, že jen díky Evženovi Kyšperskému jsme vydali druhou desku tak rychle. Ten člověk ví, co dělá, ale šel z něj také jednostranný tlak, že je tu jen hudba a nic jiného, on tím fakt žije. Ale aspoň část jeho umění nátlaku jsem si měla převzít. My hodně hrajeme, takže staré věci samozřejmě není potřeba zkoušet, ale chceme udělat na jaře novou desku a nemáme ani půlku písniček. Přitom námětů mám milion.

Takže Evžen byl pro kapelu nepostradatelný?
Ano, i když to bylo i trošku kontraproduktivní. Mám pocit, že se udělaly věci, který jsou dobrý, ale není potřeba vydupat písničku úplně ze všeho. Pro některé věci je lepší, když zůstanou jan heslem.

Jaké to je s Ondrou Kyasem? Je to klasický hudebník, skládá pro Operu Diversu, zpívá ve filharmonickém sboru…
On je dost zvláštní člověk, ale je fakt klika, že ho mám v kapele. Mě fascinuje, že přepisuje moje věci do not, a já přitom kolikrát ani nevím, kterej akord držím. Ale myslím, že jeho zase trošku fascinuje tady tohle. Nechci si fandit, ale on zatím v žádné kapele nevydržel: je dost nekompromisní a umí si trvat na svým. Ale ve spoustě věcí se spolu shodneme, i můj amatérismus a jeho profesionalita. Hlavně nám ho ale doporučil Evžen a udělal dobře, i když trvalo pár měsíců, než jsme si na něj zvykli. Myslím, že je trochu nedoceněnej.

Za Evžena tu roli tahouna ale nepřevzal?
Ne, to je můj úkol, ale jaksi v něm selhávám, nemám v sobě tu prudu. Evžen uměl fakt pořádně zaprudit: „Teď bude tohle, teď je potřeba bez keců něco udělat.“ Něco je špatně, ale možná je to fakt tím, že hodně hrajeme. Kdybychom si řekli, že teď uděláme novou desku, uklidníme se a budeme hrát dva koncerty měsíčně, tak to bude v pohodě.

Ale jak hrát málo, na české alternativní scéně jsi hvězda…
Hráli jsme na Praděda festu, bylo nám zdůrazněno, že jako nejdražší kapela jsme podali nejhorší výkon, protože jsem prý byla na plech. Taky jsem se dozvěděla, že jsem nula a podobné věci. Rozjela jsem debatu na téma alkohol na pódiu a já myslím, že tím reflektuju publikum. Zdá se mi to lepší, než nad lidmi stát střízlivá a dávat jim najevo, že jsem lepší než oni. Češi jsou imrvére ožralí.

To je pravda, tady někomu vyčítat alkohol je pokrytectví. Ale jinak jsi teďv kurzu, ne?
Ale jo, i když nějaká kritika už byla potřeba, jinak mi pořád někdo maže med kolem huby. Ale třeba teď z toho koncertu na Malé Americe jsem byla až konsternovaná, jak se lidi fakt bavili. Sice to bylo na pivním festivalu, ale co má být. My jsme o tom mluvili s klukama z kapely, čím to je, že máme relativní úspěch. Kdybych měla říct jedno slovo, tak myslím, že je za tím humor. Když má kapela zaujmout, tak musí mít jeden labilní prvek, něco divnýho. A nebo musí být srandovní, což je v podstatě to samé. Ale můžeš být sebelepší, zpívat z duše, ale s ničím jiným se lidi neztotožní tak jako se srandou.

V tom by ses shodla s Frankem Zappou, teď jsi ho skoro citovala.
Však já to z jeho muziky taky tak cítím.

Ale když si vezmu Zappu nebo King Crimson, které taky posloucháš, tak to jsou úplně jiné hudební světy.
Tam je labilním prvkem genialita Roberta Frippa, ale mám ráda i Adriana Belewa, viděla jsem ho hrát v Buchlovicích s King Crimson Project. To je chlápek, kterej je veselej, a přitom všechno ovládá, ráda se na něj dívám. Ale Zappu taky poslouchám, je mi to blízký právě pro tu srandu. Ležíš, posloucháš to a směješ se.

Nedávno jsi byla podporovat české osady v Banátu, dnes hraješ v Kabinetu múz pro lidi, kteří pomáhají uprchlíkům.
Jesli chceš moje názory na uprchlíky, tak tomu já nerozumím. Mně je těch lidí hlavně strašně líto.

To je možná ten nejlepší názor.
Na mě to ale asi nejvíc dopadne, až mi budou sedět před dveřmi. Úplně mě ale šokuje tvář Čechů, která teď vylízá na povrch a někdy se fakt stydím, že jsem Čech. Jsem znechucená z české společnosti a vděčná za jakýkoli, ač minimální prvek laskavosti a lidskosti. Tuhle na nás začal řvát jeden taxikář, na mě a na děti, jen proto, že sáhly na jeho mercedes. Křičel, a ostatní koukali. Je mi z těch lidí někdy fakt blbě a sebemenší zlo mě totálně rozhodí.
Teď jsem třeba byla na tom pivním festivalu, a to jdeš a vidíš: škopek, škopek, škopek, pupek, žrádlo. A o hodinu později ti lidi stojí pod pódiem, baví se a tleskají, tak nevím, kde je pravda. Občas mám pocit, že tady ty lidi muselo něco zkurvit, ale v jádru jsou dobří.

Když přijedeš ke Skalákovi do mlýna nebo na Colours of Ostrava, tak to je taky škopek, škopek, škopek, pupek.
No samozřejmě. U Skaláka jsem nebyla, ani nepamatuju, už jsem ty androše úplně odstřihla. Je to pořád stejné. Nejsou to špatní lidi, ale stojí pořád na jednom místě. Erik Frič říkal o Evženovi: „To je snaživec a impotent.“ Přitom spolu mají dobrej vztah. Na Colours jsme měli výbornej koncert, slyšel nás stejný počet lidí jako v klubech za půl roku.

S kým bys jela turné, kdyby sis mohla vybrat libovolnou kapelu?
Chtěla bych s OTK, ale to by asi narazilo na to, že já jsem prostě femipunk. Neseděly by k sobě ty koncepty. Ale jestli mám obstát a vydržet ještě pár let, tak bych měla vystřídat víc škatulek než tu jednu feministickou. Ale když mám vybírat z českých kapel, tak s OTK.

A ze světových?
S Lydií Lunch, chci na ni jít, až tu bude.

Komentáře

Reagovat
  • Paní Hafánková

    4. listopadu 2018, 18:32
    Je to kráva ožralá
  • Simona

    23. září 2015, 1:37
    Asi nejlepší článek, co jsem o Tobě četla! Jsem na Tebe pyšná, holčičko!
  • Marie

    21. září 2015, 13:11
    Ahoj Niko,přečetla jsem pozorně celý rozhovor a přeji Ti do dalšího života mnoho úspěchů v tom,co děláš.Jsi fakt dobrá a fandím Ti!!!Babička Marie.

Dále si přečtěte

Když se někdo nemůže celé měsíce rozejít se svým Josefem, píše zoufalé dotazy online psychologům, pláče kamarádkám do telefonu nebo napíše písníčky na album Josefene. Poslední album kapely Mucha je většinou o lásce, která zanechává dlouhé a často nepříjemné stopy.  více

Aktuální album Bílé včely skupiny Květy odměnila porota nezávislých hudebních cen Vinyla hlavní cenou Deska roku 2012. Byla to také hlavní, ale nikoli jediná záminka pro rozhovor s frontmanem Květů, zpěvákem, kytaristou a autorem písní Martinem E. Kyšperským.  více

Jak se podařilo vydat první album Z kopce v dobách normalizace a jaké to je poslouchat svou nejstarší desku zároveň s tou nejnovější. O tom, a také o mnohém dalším jsme mluvili s Petrem Vášou – reedice Z kopce a novinka kapely Ty syčáci totiž právě vyšly.  více



Třetí operu autora zařadil do programu na sobotu Mezinárodní festival Janáček Brno 2026. Po Janáčkově opeře Osud a Výlety páně Broučkovy v prvním festivalovém týdnu přišla řada na Příhody lišky Bystroušky. Toto uvedení lákalo nejen velkým počtem hostujících sólistů, ale taktéž vídeňským ORF Radio-Symphonieorchester pod taktovkou Tomáše Netopila. Představení bylo také věnováno životnímu jubileu emeritního sólisty Richarda Nováka, který byl rovněž přítomen.  více

V poněkud neobvyklé programové křivce se nesl páteční večer 23. října v Janáčkově divadle, kde pokračoval festival Janáček Brno. Zatímco první polovina večera nasadila laťku vysoko díky formálně i výrazově pestrým dílům Bély Bartóka a Gustava Mahlera, druhá část sklouzla k odlehčenějšímu bloku. ORF Radio-Symphonieorchester Wien pod vedením Tomáše Netopila, jež živě přenášela Česká televize, tak vrchol večera obstaral hned na samém počátku.  více

Desátý ročník mezinárodního festivalu Janáček Brno, který po čtyři týdny plní brněnské koncertní sály a divadla, nabízí jako hlavní programovou linkou všech devět oper Leoše Janáčka (1854-1928) v produkci operního souboru pořádajícího Národního divadla Brno. Dojde však i na koncertní řadu, doprovodný program či komentované prohlídky. Pravidelně se na festivalu objevuje projekt Operního studia Konzervatoře Brno. Ani letos tomu nebylo jinak a mladí studenti představili 22. října operu Divadlo za bránou Bohuslava Martinů (1890-1959) pod taktovkou dirigenta Filipa Urbana.  více

Recitál americké sopranistky Corinne Winters, klavíristy Davida Marečka a violoncellisty Lukáše Marečka, který se v neděli uskutečnil v Mahenově divadle v rámci festivalu Janáček Brno 2026, představil tvorbu Antonína Dvořáka, Vítězslavy Kaprálové, Leoše Janáčka a Ericha Wolfganga Korngolda.  více

10. ročník mezinárodního festivalu Janáček Brno 2026 nese letošní rok téma „Kořeny“. Bienální festival přestavuje od půli října do půli listopadu nejen všech devět oper Leoše Janáčka (1854-1928), ale taktéž pestrou koncertní řadu, výstavy, přednášky a workshopy. V sobotu 17. října se sešly hned čtyři koncerty reflektující téma minulosti a hudební retrospekce. Tento maraton odstartovalo komorní matiné Bennewitzova kvarteta a Markéty Cukrové ve Vile Tugendhat.  více

Folklorní koncert s názvem NA NEMOCE LÉK – Svět lidové písně podle Janáčka se odehrál v sobotu 17. října 2026 v brněnském Divadle Reduta, a to v rámci festivalu Janáček Brno. Tento tematicky zaměřený program zmapoval vztah Leoše Janáčka k lidové hudbě, jeho sběratelskou činnost na pomezí Moravského Slezska, Valašska a Horňácka i způsob, jakým tyto nápěvy využíval ve své skladatelské tvorbě. Program vznikl na základě autorského námětu, scénáře a v režii Magdaleny Múčkové. Celý koncert natáčel hlavní mediální partner festivalu, Český rozhlas.  více

Ústředním dramaturgickým tématem letošního ročníku festivalu Janáček Brno jsou kořeny. V koncertní řadě přehlídky v pátek figuroval v prostoru Mozartova sálu brněnské Reduty hudební večer, který postavil do dialogu odkaz hudby Leoše Janáčka a tvorbu současného českého skladatele Kryštofa Mařatky.  více

Mezinárodní festival Janáček Brno 2026 připravil pro letošní 10. ročník nabitý program s mottem „Kořeny“. Festival v hlavní ose programu uvádí všechny opery Leoše Janáčka (1854-1928) nastudované souborem Janáčkovy opery NdB. Ve čtvrtek nabídnul festivalový program operu Výlety páně Broučkovy pod vedením dirigenta Marka Ivanoviće. Do Brna pro tuto příležitost zavítal i režisér inscenace Robert Carsen.  více

První abonentní koncert nabídla Filharmonie Brno ve čtvrtek v sále brněnského Besedního domu. Slavnostní večer přinesl posluchačům mimořádný umělecký zážitek, který v sobě spojil hlubokou pietu, promyšlenou dramaturgii a strhující interpretační výkony. Programem s názvem Harmonie protikladů věnovala Filharmonie Brno celý večer památce Jana Stanovského (1932–2026), významného houslisty a dlouholetého koncertního mistra orchestru, který zemřel v září letošního roku v úctyhodném věku 94 let. Za dirigentský pult se postavil šéfdirigent Dennis Russell Davies. Program nabídl tři koncertní díla zásadních autorů světové hudby – Josepha Haydna, Thomase Adèse a Benjamina Brittena.  více

Slavnostní zakončení festivalu Expozice nové hudby v brněnském Besedním domě nabídlo 8. října posluchačům mimořádný zážitek v podobě orchestrálního koncertu Filharmonie Brno. Pod vedením polského dirigenta Szymona Bywalce orchestr představil čtyři ikonická díla druhé poloviny 20. století, která radikálně proměnila naše vnímání zvuku, harmonie a formy. Dramaturgie večera skvěle propojila rané předchůdce spektrálního myšlení s jeho vyvrcholením, přičemž nabídla pohled na zvuk jako na živý a neustále se proměňující organismus.  více

Další večer festivalu Expozice nové hudby, který se včera uskutečnil v sále brněnského Besedního domu, se zaměřil výhradně na klavírní tvorbu. Posluchače přitom zavedl do fascinujícího světa spektrální hudby, vnitřních akustických struktur a rezonančních jevů. Aby naplno vynikly skryté zvukové proměny i přirozená inharmonicita nástroje, stála uprostřed sálu dvojice odlišných typů – standardní křídlo doplnil nástroj preparovaný, jehož struny rozezněly vložené gumové prvky a paličky.  více

Hluboký ponor do světa spektrální hudby, akustických experimentů a volné improvizace posluchačům nabídnul concert, který se v rámci 38. ročníku festivalu Expozice nové hudby s podtitulem Ars Spectrum v úterý uskutečnil v brněnském Besedním domě. Dramaturgie večera představila trojici skladeb, jež zkoumaly hranice poslechu, vnitřní strukturu zvuku a vzájemné prolínání interiéru s vnějším prostředím. Zásadním prvkem celého večera bylo netradiční uspořádání prostoru, kdy hudebníci neseděli na pódiu, nýbrž uprostřed sálu obklopeni publikem, mikrofony a reproduktory.  více

V rámci XXIII. ročníku cyklu koncertů staré hudby s titulem Barbara Maria Willi uvádí se 1. října odehrál komorní koncert věnovaný Dvořákovým raným písním. Publikum v Brně mělo jedinečnou příležitost poznat Antonína Dvořáka z jiné perspektivy – nikoliv jako hotového mistra velkých symfonií, ale jako hledajícího experimentátora, který v sedmdesátých letech 19. století usilovně objevoval vlastní hudební řeč a základy správné deklamace českého textu. Písňový program, obohacený o klavírní miniatury Roberta Schumanna, přinesl v podání sopranistky Martiny Jankové a cembalistky, varhanice a hráčky na kladívkový klavír Barbary Marie Willi.  více

Soubor Ensemble Opera Diversa představil v pátek 2. října svůj první operní projekt letošní sezóny v prostorách kulturního centra CO.LABS. Ve světové premiéře zazněla komorní opera Prázdný dům soudobého skladatele Adama Závodského na libreto režisérky Kateřiny Křivánkové. Rodinné drama pro čtyři zpěváky, dva herce a komorní orchestr se soustředí na téma sektářství a mechanismy víry.  více

Zahájení koncertní sezony 2026/2027 Filharmonie Brno se uskutečnilo v neděli 20. září v Janáčkově divadle. Pro tuto příležitost vystoupil jako host dirigent Petr Altrichter, bývalý šéfdirigent orchestru. S mottem nové sezóny Všechny cesty vedou do Brna protkává letošní repertoár skladatele a hudební události s tímto centrem uměleckého dění. Zahajovací koncert si proto připravil Symfonii č. 2 od Johannese Brahmse, který v roce 1867 koncertoval jako klavírista v brněnské Redutě. Program ještě předtím zahájila symfonická báseň Psyché Césara Francka, na kterou se k orchestru přidal Český filharmonický sbor Brno pod vedením Petra Fialy.  více

Nejčtenější

Kritika

Třetí operu autora zařadil do programu na sobotu Mezinárodní festival Janáček Brno 2026. Po Janáčkově opeře Osud a Výlety páně Broučkovy v prvním festivalovém týdnu přišla řada na Příhody lišky Bystroušky. Toto uvedení lákalo nejen velkým počtem hostujících sólistů, ale taktéž vídeňským ORF Radio-Symphonieorchester pod taktovkou Tomáše Netopila. Představení bylo také věnováno životnímu jubileu emeritního sólisty Richarda Nováka, který byl rovněž přítomen.  více