Na 10. ročníku festivalu Maraton hudby Brno vystoupí polské ženské trio Sutari. Na svém kontě mají stovky koncertů ve více než 20 zemích světa včetně vystoupení na světovém hudebním veletrhu WOMEX v roce 2015 nebo live session pro americké rádio KEXP. Vydaly několik oceňovaných alb, z nich to nejnovější, z roku 2024, se jmenuje #kołysankidlaświata a obsahuje ukolébavky. Jejich hudba kombinuje tradiční polské písně s moderními prvky a dotýká se témat přírody, svobody, ženskosti a sesterství. Sutari zahájí v sobotu 9. srpna World music scénu festivalu v brněnském klubu První patro. Na naše otázky odpovídaly kolektivně všechny tři členky skupiny – Basia Songin, Kasia Kapela a Dobromiła Życzyńska.
Vedle několika silných vlastních alb máte na svém kontě také zajímavou spolupráci s instrumentální, čistě mužskou kapelou Bastarda na albu Tamoj z roku 2022. Jak k této spolupráci došlo?
Skupina Bastarda nás pozvala, abychom něco udělali společně. Líbila se jim naše hudba a opravdu moc chtěli s námi spolupracovat. A je pravda, že jsme okamžitě našli společný jazyk. Zjistily jsme, že naše hlasy krásně ladí k jejich nástrojům. Byla to oboustranná radost, že jsme mohli společně natočit album s tématem, které je pro nás všechny důležité. To téma souvisí se situací na polsko-běloruské hranici a s migrační krizí.
Co vás na této spolupráci kromě tématu bavilo?
Podobné spolupráce máme rády. Rády potkáváme jiné hudebníky a pracujeme s nimi. Při každém takovém projektu se musíme otevřít a přemýšlet, čím můžeme společnému dílu přispět. Pánové z kapely Bastarda v tomto případě přinesli úžasný svět svých nástrojů, svou hudbu, své pocity, to, jak oni rozumí hudbě. My jsme se k nim přidaly se svými hudebními postupy – a bylo to pro nás opravdové dobrodružství. Zatímco oni většinou hrají instrumentální hudbu, my naopak pracujeme pouze s hlasy. Krásně to tedy k sobě sedlo a naše přístupy vytvořily rovnováhu.
Pojďme se teď chvíli věnovat vašim samostatným projektům. Jste tři ženy, všechny zpíváte. Jak si mezi sebe při vystoupení nebo při natáčení dělíte role?
Je to určitý proces. I uvnitř naší skupiny se snažíme najít rovnováhu mezi našimi hlasy tak, aby to prospělo celkovému zvuku tria. Velká část naší hudby vzniká z improvizace. Takže ano, samotný proces, jak naše hudba vzniká, je pro nás velmi důležitý, i když na pódiu vidíte pouze výsledek této naší snahy. Hodně pracujeme s příběhy a je pro nás důležité, aby každá z nás rozuměla každému příběhu, každé písni, každému textu. Snažíme se také v každé písni najít prostor pro naše vlastní příběhy. Každý z hlasů, které naše trio tvoří, je jiný, ale důležité je, abychom hovořili společným jazykem.
Vycházíte mimo jiné z polského folkloru, ale vaše hudba není striktně lidová. Co si tedy přesně z folkloru půjčujete?
Z lidové hudby přejímáme prvotní nápady. Velmi se inspirujeme polským folklorem a používáme některé lidové nástroje. Naše písně stojí také na lidových rytmech. Ale například na nejnovějším albu už hodně pracujeme s vlastními melodiemi. Snažíme se psát autorskou hudbu, která by vyvolávala podobné pocity jako hudba lidová. Také jsme začali hledat inspiraci v jiných kulturách. Na nejnovějším albu máme například litevskou melodii. Nové je také to, že na toto album jsme si pozvali několik hostů, ženy, které reprezentují jiné kultury jako ukrajinskou nebo íránskou. Takové setkání různých světů je pro nás důležité. Jeho prostřednictvím můžeme přinášet globální témata.
Album se jmenuje #kołysankidlaświata a jeho tématem jsou ukolébavky. Proč jste si vybraly toto téma?
Myslíme si, že nejen děti potřebují ukolébavky. Zvlášť v těchto těžkých dobách, kdy velmi blízko, kousek od našich hranic zuří válka. V takovém čase potřebuje každý z nás píseň, která jej pohladí, utiší a přinese mu klid. Ukolébavky jsou také svým způsobem magické. Dokážou vykouzlit lepší svět nejen našim dětem, ale i nám samotným. Proto jsme si toto téma vybraly.
Říkáte: „Vykouzlit lepší svět.“ Opravdu může hudba udělat svět lepším?
Ano, hudba dělá svět lepším. Cítíme se lépe, když můžeme s druhými komunikovat prostřednictvím hudby. Můžeme si díky tomu najít společný prostor. Někdy je těžké komunikovat slovy a díky hudbě se můžeme potkat a být spolu. Je to také otázka zranitelnosti. Pouštíme ji mezi sebe a sami se odhalujeme jako zranitelné bytosti. Zbavujeme se strachu, který je faktorem většiny problémů. S hudbou překračujeme hranice. Při provozování hudby se můžeme navzájem potkat a sdílet, a je jedno, jaké máme politické názory, kde žijeme, jakým jazykem mluvíme, jaké máme kořeny. Hudba je krásné místo, kde můžete začít měnit svět.
Zajímavé téma má také vaše album Siostry rzeki z roku 2020.
To je naše třetí album. S každým dalším albem více a více zkoušíme psát vlastní texty. A v tomto případě jsme si řekly, že nastal ten správný čas, abychom samy za sebe něco řekly o přírodě, o klimatické změně a o tom, jak se musíme starat o životní prostředí. Proto jsme si zvolily za téma řeku jako symbol něčeho divokého, co musíme chránit. V Polsku stále ještě máme „divoké“ řeky. Voda je ta nejzákladnější věc, kterou musíme ochraňovat, a snažit se tak odvrátit hrozící katastrofu. Navíc v Polsku vznikla krásná iniciativa, hnutí umělkyň, které si říkají River Sisters, Sestry řeky, a které si daly za cíl ochranu řek. I proto jsme se rozhodly, že se svými hlasy připojíme k tomuto hnutí.
A jak vzpomínáte na své úplné začátky, na album Wiano z roku 2014, které jste nedávno vydaly v reedici?
Nahrávání prvního alba pro nás bylo velké dobrodružství. Vůbec jsme nevěděly, jak to udělat, co přesně k tomu budeme potřebovat, kam máme jít a podobně. Chtěli jsme naše skladby zaznamenat na CD úplně stejně, jako když je hrajeme na koncertě. Ale ve skutečnosti to byl velmi dlouhý a náročný proces, dostat naši hudbu na album. Trvalo to dlouho, ale zároveň jsme přitom cítily skutečnou svobodu. Když chcete něčeho dosáhnout a nevíte, jak na to, jdete za tím a děláte přesně to, co cítíte. Když se tedy ohlížíme za naším prvním albem, vybavíme si především velkou svobodu, kterou nám hudba přináší.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..