V neděli začal mezinárodní hudební festival Moravský podzim. Poprvé jej pořádá Filharmonie Brno, v jeho koncepci se objevilo několik novinek. O tom, jak letošní ročník vznikal, proč je zrovna takový a jeké jsou výhledy do budoucnosti, jsem mluvil s jeho dramaturgem Vítězslavem Mikešem.
Do Filharmonie jsi přišel jako dramaturg vlastně nedávno, máš na starosti přinejmenším ještě festival na Špilberku. Kolik jsi měl času na Moravský podzim?
Do filharmonie jsem nastoupil loni v listopadu, což byl pro plánování letošní sezony (včetně festivalu na Špilberku, který jsi zmínil) dost šibeniční termín. Moravskému podzimu jsem se ale věnoval externě už od loňského léta. V té době jsem od svého předchůdce Jana Žemly přebíral několik navržených jmen, která jsem rád akceptoval. Práce na tom, aby festival dostal svou výslednou dramaturgickou podobu a kompaktnost, však zůstávalo ještě hodně.
V minulosti míval festival koncepční podtituly jako „De_kadence“, „Hudba svobody a nesvobody“, těch jste se vzdali. Z čeho tedy současná koncepce vychází?
Osobně se tematičnosti úplně nezříkám, protože má své výhody – pomáhá při propagaci a slouží jako opora dramaturgii a ochrana před rozmělněním, to vše samozřejmě při zachování určitých podmínek, jako je dobře zvolené téma, možnost jeho naplňování bez lobbistických zásahů apod.. Tím chci říct, že do budoucna nevylučuji návrat k tematičnosti, aniž bych z ní ovšem chtěl učinit pravidlo.
Letošní koncepce vyšla částečně z plánování sezony, kde nám šlo o vyvážený poměr klasiky a novější hudby, tedy o to, co bývá v zahraničí celkem běžným jevem. Dále se hodilo připomenout některá výročí, záměrně jsme však poněkud obešli ta v globálním měřítku nejvíce vyzdvihovaná (Wagner, Verdi) a více se soustředili na „menší“ jubilea. A jako třetí základní bod pro mě byla směrodatná konfrontace světové elity a české (zvláště brněnské) scény.
V programu se objevuje několik „národních“ bloků. Včera byl Český den, čeká nás Polský víkend, Norský den… Měl jsi takový plán od začátku, nebo se tyto bloky začaly formovat až průběžně?
Ten nápad krystalizoval postupně a v konečné podobě – tedy i s gastronomickým doprovodným programem apod. – je vlastně dílem manažerky festivalu Lucie Šnajdrové. Mám dojem, že vše začalo ideou nechat znít na státní svátek, který připadl do doby konání festivalu, výlučně českou hudbu. Ze snahy výrazně připomenout výročí letošních polských jubilantů Lutosławského, Góreckého a Pendereckého vzešel „Polský víkend“. A to už byl jen krůček k tomu, aby se toho „chytila“ manažerka s marketingem a „národní dny“ náležitě vypíchla.
Bylo těžké získat Valerije Gergijeva a nepokoušeli jste se s ním domluvit, že by hrál ruský repertoár? Proč má na programu zrovna Berlioze?
To, že tady bude LSO s Valerijem Gergijevem, je hlavně zásluha Lucie Šnajdrové. Protože sdílíme společnou kancelář, můžu prozradit, že jednání byla dlouhá, i když se paradoxně týkala především byrokratických překážek v českém daňovém systému. Samotné vystoupení LSO a Gergijeva v rámci Moravského podzimu zahajuje jejich turné po Evropě, což určilo program: Berliozova symfonická hudba je stěžejním repertoárem Gergijeva v LSO pro tuto sezonu. Na druhou stranu mi ten program byl více než po chuti, protože není laciný. Berlioz navíc patří k mým nejoblíbenějším romantickým skladatelům. Nicméně naskytne-li se v budoucnu jednat s Gergijevem znovu o jeho účasti na Moravském podzimu, třeba i s jiným orchestrem a s ruským repertoárem, rozhodně touto příležitostí nepohrdnu.
Jak vám s festivalem zamíchaly volby, zajímá teď lidi vůbec něco jiného než politika?
S předčasnými volbami se při stanovování termínu dalo sotva počítat. Volby samozřejmě s festivalem zamíchaly – značně zmenšily prostor pro propagaci festivalu, nejspíš i do jisté míry vytěsnily kulturu lidem z hlavy. Člověk s nostalgií čte Zweigův Svět včerejška, o tom, jak na přelomu 19. a 20. století rakouské deníky otiskovaly kritiky divadelních představení nebo rozhovory s operními zpěváky na titulních stranách… Kvůli médiím politika jako téma veřejně dominuje. Ale s pomocí klišé řeknu: jsem optimista a věřím, že je tu stále dost lidí, které umění zajímá. Jinak bych nedělal to, co dělám.
Dramaturgové následující otázku obvykle nemají moc rádi, ale přece se zeptám: je pro tebe v programu něco, z čeho máš obzvláštní radost, prostě nějakou srdcovku?
Vím, kam míříš, dramaturg by měl na takový dotaz odpovědět: radost mám z celého programu. Ale dobře, mou srdeční záležitostí je koncert katovického rozhlasového orchestru s hudbou Henryka Góreckého. A to nejen kvůli samotné hudbě. Tenhle koncert je pro mě dramaturgickou koncentrací mnoha aspektů: výborný orchestr z města, kde Górecki strávil většinu svého života a kde také zemřel; Tadeusz Strugała, člověk s velkým charismatem náležící ke stejné generaci jako Górecki (tahle generace dala vůbec světovému umění spoustu obrovských jmen), navíc je to dirigent, který se značnou měrou zasloužil o propagaci dnes světově proslulých polských autorů včetně právě Góreckého. Fakt, že provedení Symfonie písní žalostných, která je de facto rekviem za nevinné oběti války, připadlo na dušičkový víkend, také dodává tomuto koncertu svou sílu.
Nicméně chodit budu samozřejmě na celý festival a těším se opravdu na všechno – počínaje tím, jak se zakousnu do lososa před „norským“ večerním koncertem a konče zážitkem z Gergijevova čarování – jinak to jeho dirigování snad ani nazvat nejde.
V přípravách festivalů se musí myslet hodně dopředu: máš už nějaké nápady na rok 2015?
Nápadů mám poměrně dost, schází se u mě i inspirativní podněty z okolí, hlavní dramaturgická linie se pomalu ale jistě tříbí. Nerad bych v této fázi cokoli prozrazoval, leccos asi vyplyne i z analýzy, kterou si uděláme po letošním ročníku.
A ještě nějaké přání nebo poselství pro letošek… nebo i oselství, pokud ti přijde vhodnější…
Vybízíš mě k bonmotu, ale to moc neumím, na to jsou v téhle zemi jiní experti. Asi nebudu moc originální, ale přál bych si: zaprvé aby se prokázalo, že to bylo dobré rozhodnutí, přesunout Moravský podzim pod křídla brněnské filharmonie, zadruhé aby si lidé našli cestu na koncerty a letošní program ocenili a zatřetí aby se i pro příští ročník udržel celý festivalový tým, který připravil letošní festival a ve kterém je radost pracovat.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..