Belle Époque – krásné časy
Takto bývá označováno šťastné období prosperity Francie, ohraničené léty 1890 až 1910. Jaké vlastně bylo? Železnice tehdy spojovala města s nejodlehlejším venkovem, zaoceánské parníky brázdily světová moře na pravidelných linkách, z kolonií proudilo bohatství. Ve vzduchu se vznášeli odvážní „báječní muži na létajících strojích“, chodci na ulicích uskakovali před prvními automobily, zběsile se řítícími až třicítkou. Byla to doba všeobecného pokroku, nástupu elektřiny, telefonu, radiokomunikací. Paříž ozdobila moderní Eiffelova věž i tradiční bazilika Sacré-Cœur, obyvatelé korzovali po nových Haussmannových bulvárech, bavili se v kavárnách a tančírnách, jezdili na venkov a k moři. Kvetla veškerá umění včetně hudby. Impresionismus a secese se prosazovaly proti klasicistnímu malířství a pozdnímu hudebnímu romantismu.
CHARLES GOUNOD Malá symfonie pro dechové nástroje
ALBERT ROUSSEL Divertimento pro dechové nástroje a klavír op. 6
VINCENT D’INDY Šanson a tance, divertimento pro dechové nástroje op. 50
LOUIS THÉODORE GOUVY Malá galská suita pro dechové nástroje op. 90
Harmonie brněnských filharmoniků:
Petr Pomkla flétna
Anikó Kovarikné Hegedűs hoboj
Zdeněk Nádeníček hoboj
Emil Drápela klarinet
Stanislav Pavlíček klarinet
Milan Mrazík lesní roh
David Ryšánek lesní roh
Dušan Drápela fagot
Jiří Jakubec fagot
Dana Drápelová klavír
umělecký vedoucí Emil Drápela
