Arnold Schönberg: Drei Volksliedsätze Op. 49 (výběr)
Arvo Pärt: Nunc dimittis
Josef Suk: Deset zpěvů pro ženský sbor s průvodem klavíru na čtyři ruce Op. 15
Johann Nepomuk David: Zehn Volksliedsätze (výběr)
Arvo Pärt: Virgencita
Johannes Brahms: Liebeslieder Walzer Op. 52 (65)
Na koncertě zazní výběr sborové tvorby především autorů 20. století v podání jednoho ze světově nejuznávanějších sborových těles – Arnold Schoenberg Chor.
Drei Volksliedsätze pocházejí ze Schönbergova (1874–1951) posledního kompozičního období. Písně autor složil v roce 1948, a to ve dvou verzích: pro sólový hlas a klavír a pro smíšený sbor a cappella. Skladatel zde uplatnil modální melodiku skladeb 15. a 16. století.
Texty k Deseti zpěvům pro ženský sbor přinesla skladateli Josefu Sukovi (1874–1935) roku 1899 jeho manželka Otilie Suková, dcera Antonína Dvořáka. Šlo o antologii textů slovanských lidových písní a Suk na ně během deseti dnů zkomponoval úchvatné ženské sbory, které jsou stylově blízké jeho scénické hudbě k Zeyerově hře Radúz a Mahulena.
Mezi nejznámější soudobé skladatele patří nepochybně estonský autor Arvo Pärt (1935). Latinské kantikum Nunc dimittis pochází z Lukášova evangelia a jedná se o jeden ze tří chvalozpěvů v Novém zákoně (spolu s Magnificatem a Benedictem). Pärt zkomponoval skladbu v Berlíně v roce 1989, přičemž poprvé byla provedena sborem katedrály sv. Marie v Edinburghu pod vedením Matthewa Owense.
Virgencita pro smíšený sbor a cappella je skladbou, kterou Arvo Pärt zkomponoval jako dar mexickému lidu u příležitosti svého pozvání do Mexika iniciovaného mexickým velvyslancem v Estonsku Agustínem Gutiérrezem Canetem. Premiéra zazněla v roce 2012.
Přestože byl Johann Nepomuk David (1895–1977) v mládí v přímém spojení s Druhou vídeňskou školou, jako skladatel je chápán spíše jako tradicionalista. Patří k výjimečným varhaníkům 20. století a pro tento nástroj zkomponoval mnoho skladeb vycházejících z modálního myšlení. Napsal však také sborové skladby, z nichž nejvýznamnější je právě Zehn Volksliedsätze z roku 1949.
Johannes Brahms (1833–1897) rozdělil své Liebeslieder Walzer (dokončené v roce 1869) do dvou opusů: Op. 52 a Op. 65 (Nové milostné písně). Valčíky přinášejí cyklus milostných písní ve stylu Ländler pro hlasy a čtyřruční klavír. Brahms komponoval na texty pocházející ze sbírky lidových písní Georga Friedricha Daumera. Pravý důvod, proč se Brahms rozhodl tyto texty využít pro kompozici, neznáme, ale existují domněnky, že motivací byla nenaplněná láska ke Claře Schumannové, manželce Roberta Schumanna.
Autor: Jiří Zahrádka
