LEOŠ JANÁČEK – Suita z opery Z mrtvého domu (úprava Tomáš Ille),
GUSTAV MAHLER – Písně ze sbírky Chlapcův kouzelný roh, ISANG YUN – OCTET
baryton: Christoph Pohl
Aktuálně nejvýraznějším reprezentantem tzv. české dechové školy – v evropském kontextu – je soubor „PhilHarmonia Octet“, hudební uskupení, které bylo založeno v roce 2007 z iniciativy Viléma Veverky a Václava Vonáška. Jejich záměrem bylo vytvořit formaci nejlepších českých hráčů jedné generace, (kteří se v mnohém výrazně ovlivňovali již během studia na HAMU), respektive konfrontovat domácí hudebně interpretační tradici s moderními evropskými styly a trendy. Charakteristickým prvkem souboru je fakt, že interpreti jsou laureáty prestižních mezinárodních soutěží, respektive absolventy zahraničního studia, kteří se dále výrazně profilují jako sóloví hráči. Bez zajímavosti není ani působení jednotlivých členů v předních evropských orchestrech, např. Berlínské Filharmonii, WDR Köln či České Filharmonii.
Až poslední půlstoletí ukázalo, jak zásadní význam mělo pro hudbu 20. století dílo Gustava Mahlera. Autor, za života uznávaný jako dirigent i skladatel, spojil ve své tvorbě melancholii, patos a velkolepost s ironií a úšklebkem, přičemž se nebál vedle sebe postavit monumentální romanticky exaltovaný výraz a citaci z profánní hudby. Mahlerovo dílo bylo po jeho smrti často zlehčováno a vysmíváno. Dnes ale Mahler představuje jednu z nejrespektovanějších skladatelských osobností přelomu 19. a 20. století. Rozsáhlý písňový cyklus zkomponoval Mahler na texty lidových básní ze sbírky Chlapcův kouzelný roh Clemense Brentana a Achima von Arnima v letech 1888–98. První cyklus vznikl v letech 1888–90 a Mahler tehdy zhudebnil devět básní pro klavír a zpěv. Podruhé se ke sbírce vrátil v letech 1892–98, kdy nové písně koncipoval již pro zpěv a orchestr. Autor tak včetně písní, které zkomponoval jako součást 2., 3., a 4. symfonie, zhudebnil celkem dvacet čtyři textů sbírky. Písně ze sbírky Chlapcův kouzelný roh jsou různorodé – melancholické, humorné, vojenské, zbožné atd. V Mahlerově zpracování však mají jedno společné: neobyčejnou invenci, která je vzdálena pouhé duchaplné deklamaci. První část cyklu autor později instrumentoval pro symfonický orchestr. Do komorní, dechové podoby jej nově upravil skladatel Tomáš Ille.
Patrně nejprogresivnějším hudebně-dramatickým dílem Leoše Janáčka je jeho poslední opera Z mrtvého domu. Operní zpracování Dostojevského románu Zápisky z mrtvého domu nás přenáší do ruského vězeňského tábora, kde skladatel neobyčejně působivě, prostřednictvím sond do vězeňského života z velké části postavených na vyprávění příběhů jednotlivých vězňů, líčí hrůzný život opovržených a zapomenutých. Janáček zkomponoval neuvěřitelně dramatickou a ve své podstatě drsnou hudbu mistrovsky odrážející prostředí i bídný psychický stav odsouzenců. Najdou se však zde i místa něžná, plná pochopení a odpuštění. Vždyť do motta opery skladatel vepsal: „V každém tvoru jiskra boží“. Partitura je nesporně velmi pozoruhodná, a tak se nelze divit, že se stala předmětem různých úprav, především do podoby suity. Na koncertě však poprvé v premiéře uslyšíme suitu upravenou pro komorní dechový ansámbl.
Autor: Jiří Zahrádka
