Zatemněná krajina

Zatemněná krajina

Na svém hezkém koncertě v Expozici nové hudby (Besední dům, 15. června) připomnělo brněnské Ištvanovo kvarteto (vystupuje i doma pod německým názvem) pamětníkům, jichž nebylo mezi převážně mladým publikem (zaplaťpánbu za ně) mnoho, třemi skladatelskými jmény ve svém programu (Piňos, Berg, Ištvan), nedlouhé působení Tvůrčí skupiny A; to představuje v novodobé hudební historii Brna sice jen epizodu. ale zvlášť významnou. V postupném ideologickém uvolňování v průběhu šedesátých let se v Brně zformovala skupina mladých skladatelů, kteří snažili prosadit jiný tvůrčí program, než jaký jim ukládal jedině povolený, stranou a vládou dotovaný Svaz, a realizovat jej ve víceméně pravidelné sérii koncertů. Na jména pěti z nich (Jan Novák, Alois Piňos, Josef Berg, Miloslav Ištvan, Zdeněk Pololáník) si ještě vzpomene kdekdo, méně už se ví, že Áčko mělo ještě také obor muzikologický (František Hrabal), výtvarný (Dalibor Chatrný) a interpretační, jemuž se říkalo Studio autorů a jejž řídil Jiří Hanousek; hráli v něm členové Moravského smyčcového tria, Moravského kvarteta a několik dalších instrumentalistů, kteří se chtěli pracně (byť nezištně) podílet na destrukci socialistického realismu.

Jeho iniciátoři si představovali, že budou do jeho zkoušek přicházet s rozpracovanými partiturami a prakticky si ověřovat nosnost toho či onoho nápadu či postupu; hotové dílo pak soubor bude znát i bez velkého zkoušení a provede je na nejbližším áčkovém koncertě. Budiž řečeno, že z tohoto záměru vzešla jenom brněnská premiéra a pražské provedení Bergovy Snídaně na hradě Šlankenvaldě – po včasném zásahu pěti bratrských armád Honza Novák emigroval a Tvůrčí skupina přestala existovat; díla jejích členů sice nebyla zakázána, jenom se nesměla provozovat.

V této situaci nabyla nového významu vystoupení Moravského kvarteta ve mlýně na Skaličce u Tišnova; soubor tam do velké seknice někdejšího pana otce jezdil studovat pořady svých zahraničních zájezdů a každý z nich před odjezdem ještě provedl před sezvanými sousedy, a to jako hudebně literární pásmo s některým z brněnských herců (Jiří Dušek, Iva Bittová), zaměřené na vzpomínku na oběti druhého odboje. Ta byla na Skaličce zvlášť živá, protože právě mlýn, který se za války přirozeně stal ilegálním vyživovacím střediskem širokého okolí a partyzánské Třetí úderné roty generála Luži (měla bunkr v nedalekém lese), byl v závěru války přepaden a vyloupen esesáckým protipartyzánským komandem a čtyři z jeho obyvatel zplynováni v Mauthausenu.

Pod záštitou odbojářské organizace, která se o podrobnosti v pořadech nestarala, tedy začalo kvarteto po osmašedesátém provozovat díla nedoporučovaných skladatelů prokládaná verši nevydávaných básníků. Především Jana Skácela – ten do mlýna jezdil odedávna, protože jeho otec, pan učitel Skácel, řídil jako vyučený mlynář a odborník na práci s dřevem za války o prázdninách a víkendech jeho renovaci. Večery Moravského kvarteta začaly být pociťovány jako rezistence a skaličské sousedy začali z tvrdých lavic v seknici postupně vytlačovat přespolní známí a známí jejich známých z Brna, Prahy a Bratislavy (jednou dokonce Dominik Tatarka).

V této situaci jsme Miloše Ištvana jednou pozvali na provedení jeho smyčcového tria Refrény. Nutno vědět, že k jeho kompozici byl Miloš vyzván dlouho předtím, v době činnosti Moravského smyčcového tria; tehdy slíbil, že to uváží. Po letech, kdy už trio zaniklo a já hrál v kvartetu, se Miloš jednou objevil ve zkoušce s trojími velkoplošnými deskami a sdělil Tak ti nesu to trio. Ukázalo se, že každé z desek obsahují tříhlasou partituru na volných listech (aby je bylo možno během hry přesouvat z pravé strany na levou během pauzy někde uprostřed), napsanou krasopisně a ohleduplně tak, že na osnově hrajicího byly noty větší než na obou ostatních. Muselo to dát obrovskou práci, zvlášť uvážíme-li, že to celé byl zaznamenáno v takzvané vteřinové notaci  – zápis zcela volně plynoucího hudebního proudu (bez těžkých a lehkých dob určujících tempo) byl kvůli orientaci členěn taktovými čarami po každé vteřině.

Na různé způsoby záznamu jsme byli zvyklí (tehdy považoval každý skladatel za svou povinnost vymyslet pro svou tvůrčí představu novou notaci, takže jsme se prakticky pořád učili číst noty), ale ten Milošův nás postupně přesvědčil svou přesností a promyšlenou účelností. Když jsme pak začali pracovat, napadlo mě, že Miloš realizuje dávný nápad se Studiem autorů – komponovat s účastí interpreta. Jenomže tady brala zasvé ta zdánlivě definitivní promyšlenost jeho partitury: hlavně jsme krátili, nově spojovali, překládali hlasy, zestručňovali hudební text. Miloš si všechno zaznamenával (do těch partitur to nešlo), po zkoušce to poskládal do desek a slíbil, že se zase ukáže. Když se příště dostavil, měl všechny tři partitury perfekně přepracovány, škrty svědomitě začerněné nebo přelepené novým textem; pokud se mu tam nevešel, tak nastavil příslušný řádek nalepeným ústřižkem.

Během těch pěti zkoušek se nám postupně začala jevit logika skladby: to, co nazval Refrény (říkal tomu taky situace), jsou charakteristické úseky, jež se v hudebním proudu objevují – nepravidelně – několikrát, pokaždé proměněny; z jejich četnosti a vývoje v tomto střídání posluchač odhaduje jejich význam a smysl; jde o jakousi formu – náročnou a velmi individualizovanou – klasického ronda. Definitivní podobu to dostalo až po těch pěti zkouškách; definitivní podoba těch tří partitur připomínala ofáborovaný žebřiňák s regrúty: z původního textu tam zbylo několik ostrůvků, jinak bylo všechno několkrát přelepeno nebo nastaveno; celkové trvání (šlo o přesné měření vteřin) bylo o třetinu kratší. S pocitem, že se účastníme jisté cvokárny, jsme to dvakrát zahráli koncertně a pak v Praze natočili na nějaké sdružené elpíčko – a teprve při jeho poslechu se nám Refrény vylouply jako jedna z nejpřesnějších a nejvýmluvnějších soudobých skladeb, jaké jsme kdy hráli – bez jediné zbytečné noty, dokonale vyvážená a stále někam směřující.

V době nedoporučených skladeb jsme ji zařadili do pořadu jednoho ze svých skaličských vystoupení a pozvali jsme na ně Miloše. Toho zřejmě zaujala jeho atmosféra, v níž se mísila reminiscence na neuvěřitelně krutou dobu Protektorátu (většina místního publika znala oběti ze mlýna od dětství) s pocitem, že zase musíme čelit, byť jinak, něčemu dost podobnému; po čase se objevil, tentokrát bez požadavků na tvůrčí spolupráci, s kvartetní skladbou Zatemněná krajina. Kdo prožil německou okupaci, ví, co znamená zatemnění: temnotu, jež dává nočnímu městu přízračný charakter sídla mrtvého nebo odsouzenému k smrti; Ištvan přenesl tuto představu na krajinu zatemněnou diktátem, nesvobodou, na krajinu, v níž se pohybují lidé, kteří nesmějí.

Kvarteto, které nese Ištvanovo jméno, zařadilo Zatemněnou krajinu na závěr svého festivalového koncertu. Pětiminutová skladba nenabízí žádný technický efekt, jímž by se slušelo vyvrcholit pořad obsahující pět pozoruhodných a stylově vyhraněných děl. Přesto na ten jeho závěr patří jako jeho vyznění – velmi lidské a varující.

Foto archiv Miloslav Ištvan Quartettu

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Když Otakar Ševčík odmítl stát se šéfem houslového oddělení brněnské konzervatoře, nezbylo Františku Kudláčkovi než se stát v Brně jedničkou jako houslový pedagog. A budiž řečeno, že jí byl až do roku 1972, kdy zemřel osmasedmdesátiletý jako rektor Janáčkovy akademie múzických umění.  více

Brněnští radní řekli své divadelní „budiž světlo!“ již v roce 1882. Dnešní Mahenovo divadlo zářilo nejen novotou, ale i revolučním elektrickým osvětlením. Dnes je to běžná věc, jen v koncertních sálech už se tolik nesvítí.  více

Jacob Handl Gallus k brněnským hudebním dějinám možná nijak výrazně nepřispěl. Ale kdybychom měli možnost vkročit do některého ze zdejších chrámů někdy kolem roku 1600, pravděpodobně by zde zněla některá z jeho mší či moteta.  více


Že se letošní Horňácké slavnosti v tradičním termínu (poblíž svátku sv. Máří Magdaleny) a rozsahu (tří až pěti dnů) neuskuteční, rozhodla rada obce Velké na Veličkou už v půli dubna. Pochopitelně se nedal předpovídat vývoj krizových opatření směrem k třetímu červencovému týdnu, ale horňáčtí muzikanti se pokusili vymyslet alespoň částečné náhradní řešení pro zachování kontinuity. Nakonec se oficiálně konaly dva koncerty ve do dvou po sobě následujících sobotách: 18. července se v Kulturním domě ve Velké nad Veličkou uskutečnil přímý přenos veřejné rozhlasové nahrávky Českého rozhlasu Brno pod titulem Hrajte že ně, hrajte aneb Horňácké trochu jinak. O týden později se ve sportovním areálu v Javorníku pořádalo tradiční klání o „najvěčího znalca horňáckých sedláckých“ pod patronací Horňácké cimbálové muziky Libora Supa. Obě akce si pochopitelně našly své diváky a posluchače.  více

V předvečer premiéry operní pantomimy Der Traum, která se má stát pomyslným vyvrcholením 16. ročníku Hudebního festivalu Znojmo, dostali jeho návštěvníci možnost nahlédnout do prostor impozantního, avšak chátrajícího Louckého kláštera. Toto specifické místo s jedinečnou atmosférou nebylo vybrané náhodou. Jmenovaná přehlídka se totiž nestará pouze o kulturní přítomnost, ale spolufinancuje i řadu rekonstrukcí chátrajících památek. Již několik let je jeho cílem obnova Louckého kláštera, a tak se podobně jako v minulých letech stal včerejší koncert vhodnou příležitostí k dobročinné dražbě vín, jejíž výtěžek je určený právě na opravu devastované budovy. S pestrým programem sestávajícím z děl Henryho Purcella, Giovanniho Battisty Pergolesiho, Šimona Brixiho, Georga Friedricha Händela, Antonia Vivaldiho a Wolfganga Amadea Mozarta se na prosluněném nádvoří a za cinkotu skleniček představil Znojemský komorní orchestr doplněný čestnými hosty, violisty Reinholdem Riegerem a Emilem Machainem. Jako sólisté vystoupili sopranistka Zuzana Barochová a pozounista Tomáš Votava, koncert řídil houslista a pedagog Marek Filip, který je současně uměleckým vedoucím ansámblu.  více

Letošní ročník Hudebního festivalu Znojmo se pomalu blíží ke své polovině; stihnul i tak nabídnout řadu pozoruhodných hudebních večerů v čele s koncertem při svíčkách či Divadlem světel Dua Kchun. Včerejší program oslovil ponejvíce milovníky díla Johanna Sebastiana Bacha, jehož kantáty Wachet auf, ruft uns die Stimme a Tönet, ihr Pauken! Erschallet, Trompeten! zazněly v nastudování orchestru Czech Ensemble Baroque pod taktovkou Romana Válka ve znojemském kostele Nalezení sv. Kříže. V sólových partech vystoupily sopranistky Romana Kružíková a Pavla Radostová, altistka Lucie Netušilová Karafiátová, tenorista Jakub Kubín a basista Jiří Miroslav Procházka.  více

Brněnská rocková skupina Kulturní úderka v čele se zpěvákem a kytaristou Štěpánem Dokoupilem tentokrát své fanoušky nenechala čekat příliš dlouho. Zatímco mezi jejím prvním a druhým albem byla patnáctiletá pauza, novinka Black Metall vyšla necelé dva roky po předchozím albu Sarajevská Katarzija. S názvem nového alba je třeba zacházet opatrně. S black metalem coby hudebním žánrem totiž Úderka nic společného neměla a nemá. Stále máme co do činění nikoli s metalem, ale s poměrně syrovým rockem, který ovšem v některých momentech příjemně zjemňují klávesy Omera Blentiče, případně trubka hostujícího Jana Kozelka.  více

Kulturní život se pokusil v nerovném boji s virovým přízrakem a vládními nařízeními přesunout do sterilního a „životu bezpečného“ prostředí sociálních sítí. Hudební instituce se v nejtemnějších měsících předháněly v uvádění záznamů památných koncertů a významné operní domy vysílaly do světa divácky nejúspěšnější představení.  více

Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Nejčtenější

Kritika

V předvečer premiéry operní pantomimy Der Traum, která se má stát pomyslným vyvrcholením 16. ročníku Hudebního festivalu Znojmo, dostali jeho návštěvníci možnost nahlédnout do prostor impozantního, avšak chátrajícího Louckého kláštera. Toto specifické místo s jedinečnou atmosférou nebylo vybrané náhodou. Jmenovaná přehlídka se totiž nestará pouze o kulturní přítomnost, ale spolufinancuje i řadu rekonstrukcí chátrajících památek. Již několik let je jeho cílem obnova Louckého kláštera, a tak se podobně jako v minulých letech stal včerejší koncert vhodnou příležitostí k dobročinné dražbě vín, jejíž výtěžek je určený právě na opravu devastované budovy. S pestrým programem sestávajícím z děl Henryho Purcella, Giovanniho Battisty Pergolesiho, Šimona Brixiho, Georga Friedricha Händela, Antonia Vivaldiho a Wolfganga Amadea Mozarta se na prosluněném nádvoří a za cinkotu skleniček představil Znojemský komorní orchestr doplněný čestnými hosty, violisty Reinholdem Riegerem a Emilem Machainem. Jako sólisté vystoupili sopranistka Zuzana Barochová a pozounista Tomáš Votava, koncert řídil houslista a pedagog Marek Filip, který je současně uměleckým vedoucím ansámblu.  více