Zatemněná krajina

Zatemněná krajina

Na svém hezkém koncertě v Expozici nové hudby (Besední dům, 15. června) připomnělo brněnské Ištvanovo kvarteto (vystupuje i doma pod německým názvem) pamětníkům, jichž nebylo mezi převážně mladým publikem (zaplaťpánbu za ně) mnoho, třemi skladatelskými jmény ve svém programu (Piňos, Berg, Ištvan), nedlouhé působení Tvůrčí skupiny A; to představuje v novodobé hudební historii Brna sice jen epizodu. ale zvlášť významnou. V postupném ideologickém uvolňování v průběhu šedesátých let se v Brně zformovala skupina mladých skladatelů, kteří snažili prosadit jiný tvůrčí program, než jaký jim ukládal jedině povolený, stranou a vládou dotovaný Svaz, a realizovat jej ve víceméně pravidelné sérii koncertů. Na jména pěti z nich (Jan Novák, Alois Piňos, Josef Berg, Miloslav Ištvan, Zdeněk Pololáník) si ještě vzpomene kdekdo, méně už se ví, že Áčko mělo ještě také obor muzikologický (František Hrabal), výtvarný (Dalibor Chatrný) a interpretační, jemuž se říkalo Studio autorů a jejž řídil Jiří Hanousek; hráli v něm členové Moravského smyčcového tria, Moravského kvarteta a několik dalších instrumentalistů, kteří se chtěli pracně (byť nezištně) podílet na destrukci socialistického realismu.

Jeho iniciátoři si představovali, že budou do jeho zkoušek přicházet s rozpracovanými partiturami a prakticky si ověřovat nosnost toho či onoho nápadu či postupu; hotové dílo pak soubor bude znát i bez velkého zkoušení a provede je na nejbližším áčkovém koncertě. Budiž řečeno, že z tohoto záměru vzešla jenom brněnská premiéra a pražské provedení Bergovy Snídaně na hradě Šlankenvaldě – po včasném zásahu pěti bratrských armád Honza Novák emigroval a Tvůrčí skupina přestala existovat; díla jejích členů sice nebyla zakázána, jenom se nesměla provozovat.

V této situaci nabyla nového významu vystoupení Moravského kvarteta ve mlýně na Skaličce u Tišnova; soubor tam do velké seknice někdejšího pana otce jezdil studovat pořady svých zahraničních zájezdů a každý z nich před odjezdem ještě provedl před sezvanými sousedy, a to jako hudebně literární pásmo s některým z brněnských herců (Jiří Dušek, Iva Bittová), zaměřené na vzpomínku na oběti druhého odboje. Ta byla na Skaličce zvlášť živá, protože právě mlýn, který se za války přirozeně stal ilegálním vyživovacím střediskem širokého okolí a partyzánské Třetí úderné roty generála Luži (měla bunkr v nedalekém lese), byl v závěru války přepaden a vyloupen esesáckým protipartyzánským komandem a čtyři z jeho obyvatel zplynováni v Mauthausenu.

Pod záštitou odbojářské organizace, která se o podrobnosti v pořadech nestarala, tedy začalo kvarteto po osmašedesátém provozovat díla nedoporučovaných skladatelů prokládaná verši nevydávaných básníků. Především Jana Skácela – ten do mlýna jezdil odedávna, protože jeho otec, pan učitel Skácel, řídil jako vyučený mlynář a odborník na práci s dřevem za války o prázdninách a víkendech jeho renovaci. Večery Moravského kvarteta začaly být pociťovány jako rezistence a skaličské sousedy začali z tvrdých lavic v seknici postupně vytlačovat přespolní známí a známí jejich známých z Brna, Prahy a Bratislavy (jednou dokonce Dominik Tatarka).

V této situaci jsme Miloše Ištvana jednou pozvali na provedení jeho smyčcového tria Refrény. Nutno vědět, že k jeho kompozici byl Miloš vyzván dlouho předtím, v době činnosti Moravského smyčcového tria; tehdy slíbil, že to uváží. Po letech, kdy už trio zaniklo a já hrál v kvartetu, se Miloš jednou objevil ve zkoušce s trojími velkoplošnými deskami a sdělil Tak ti nesu to trio. Ukázalo se, že každé z desek obsahují tříhlasou partituru na volných listech (aby je bylo možno během hry přesouvat z pravé strany na levou během pauzy někde uprostřed), napsanou krasopisně a ohleduplně tak, že na osnově hrajicího byly noty větší než na obou ostatních. Muselo to dát obrovskou práci, zvlášť uvážíme-li, že to celé byl zaznamenáno v takzvané vteřinové notaci  – zápis zcela volně plynoucího hudebního proudu (bez těžkých a lehkých dob určujících tempo) byl kvůli orientaci členěn taktovými čarami po každé vteřině.

Na různé způsoby záznamu jsme byli zvyklí (tehdy považoval každý skladatel za svou povinnost vymyslet pro svou tvůrčí představu novou notaci, takže jsme se prakticky pořád učili číst noty), ale ten Milošův nás postupně přesvědčil svou přesností a promyšlenou účelností. Když jsme pak začali pracovat, napadlo mě, že Miloš realizuje dávný nápad se Studiem autorů – komponovat s účastí interpreta. Jenomže tady brala zasvé ta zdánlivě definitivní promyšlenost jeho partitury: hlavně jsme krátili, nově spojovali, překládali hlasy, zestručňovali hudební text. Miloš si všechno zaznamenával (do těch partitur to nešlo), po zkoušce to poskládal do desek a slíbil, že se zase ukáže. Když se příště dostavil, měl všechny tři partitury perfekně přepracovány, škrty svědomitě začerněné nebo přelepené novým textem; pokud se mu tam nevešel, tak nastavil příslušný řádek nalepeným ústřižkem.

Během těch pěti zkoušek se nám postupně začala jevit logika skladby: to, co nazval Refrény (říkal tomu taky situace), jsou charakteristické úseky, jež se v hudebním proudu objevují – nepravidelně – několikrát, pokaždé proměněny; z jejich četnosti a vývoje v tomto střídání posluchač odhaduje jejich význam a smysl; jde o jakousi formu – náročnou a velmi individualizovanou – klasického ronda. Definitivní podobu to dostalo až po těch pěti zkouškách; definitivní podoba těch tří partitur připomínala ofáborovaný žebřiňák s regrúty: z původního textu tam zbylo několik ostrůvků, jinak bylo všechno několkrát přelepeno nebo nastaveno; celkové trvání (šlo o přesné měření vteřin) bylo o třetinu kratší. S pocitem, že se účastníme jisté cvokárny, jsme to dvakrát zahráli koncertně a pak v Praze natočili na nějaké sdružené elpíčko – a teprve při jeho poslechu se nám Refrény vylouply jako jedna z nejpřesnějších a nejvýmluvnějších soudobých skladeb, jaké jsme kdy hráli – bez jediné zbytečné noty, dokonale vyvážená a stále někam směřující.

V době nedoporučených skladeb jsme ji zařadili do pořadu jednoho ze svých skaličských vystoupení a pozvali jsme na ně Miloše. Toho zřejmě zaujala jeho atmosféra, v níž se mísila reminiscence na neuvěřitelně krutou dobu Protektorátu (většina místního publika znala oběti ze mlýna od dětství) s pocitem, že zase musíme čelit, byť jinak, něčemu dost podobnému; po čase se objevil, tentokrát bez požadavků na tvůrčí spolupráci, s kvartetní skladbou Zatemněná krajina. Kdo prožil německou okupaci, ví, co znamená zatemnění: temnotu, jež dává nočnímu městu přízračný charakter sídla mrtvého nebo odsouzenému k smrti; Ištvan přenesl tuto představu na krajinu zatemněnou diktátem, nesvobodou, na krajinu, v níž se pohybují lidé, kteří nesmějí.

Kvarteto, které nese Ištvanovo jméno, zařadilo Zatemněnou krajinu na závěr svého festivalového koncertu. Pětiminutová skladba nenabízí žádný technický efekt, jímž by se slušelo vyvrcholit pořad obsahující pět pozoruhodných a stylově vyhraněných děl. Přesto na ten jeho závěr patří jako jeho vyznění – velmi lidské a varující.

Foto archiv Miloslav Ištvan Quartettu

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Když Otakar Ševčík odmítl stát se šéfem houslového oddělení brněnské konzervatoře, nezbylo Františku Kudláčkovi než se stát v Brně jedničkou jako houslový pedagog. A budiž řečeno, že jí byl až do roku 1972, kdy zemřel osmasedmdesátiletý jako rektor Janáčkovy akademie múzických umění.  více

Brněnští radní řekli své divadelní „budiž světlo!“ již v roce 1882. Dnešní Mahenovo divadlo zářilo nejen novotou, ale i revolučním elektrickým osvětlením. Dnes je to běžná věc, jen v koncertních sálech už se tolik nesvítí.  více

Jacob Handl Gallus k brněnským hudebním dějinám možná nijak výrazně nepřispěl. Ale kdybychom měli možnost vkročit do některého ze zdejších chrámů někdy kolem roku 1600, pravděpodobně by zde zněla některá z jeho mší či moteta.  více


Mezinárodní hudební festival Concentus Moraviae, který každoročně přináší světové interprety a vedoucí osobnosti artificiální hudby do více než dvaceti měst na Moravě a v Dolním Rakousku, zahájil v sobotu 31. května v Porta coeli v Předklášteří svůj jubilejní 30. ročník. Hudební náplní večera se stala polyfonie z přelomu 14. a 15. století v provedení souboru Graindelavoix pod vedením dirigenta, spisovatele, filmaře a antropologa Björna Schmelzera.  více

Šestý koncert abonentního cyklu Filharmonie doma, který nesl název Beethoven, „český Beethoven“ a Martinů, se uskutečnil ve čtvrtek 22. května v Besedním domě. Jak název napovídá, na programu se objevila díla Jana Václava Huga Voříška, Bohuslava Martinů a Ludwiga van Beethovena. Do čela Filharmonie Brno se tentokrát postavila dirigentka Alena Hron a v první polovině koncertu brněnský orchestr doplnilo Trio Bohémo ve složení Matouš Pěruška – housle, Kristina Vocetková – violoncello a Jan Vojtek – klavír. Celý večer byl věnován nedávno zesnulé prof. Aleně Štěpánkové Veselé, brněnské varhanici, bývalé rektorce JAMU a jedné z nejvýraznějších osob brněnského kulturního dění.  více

Stejně jako v životě a tvorbě Dušana Holého i na koncertě se střídaly dvě polohy lidové písně. První z nich, věrná tradici a zakořeněná ve svém přirozeném prostředí regionu, zazněla v podání Horňácké muziky Petra Mičky. Druhá - výrazně stylizovaná a přetvořená pro potřeby koncertního provedení - zazněla v úpravách pro BROLN v současné době pod dirigentským smyčcem primáše Petra Varmuži.  více

Městské divadlo v Brně nejnověji uvádí Šakalí léta tedy původně filmový muzikál z období padesátých let, který vznikl na motivy povídek spisovatele Petra Šabacha. Film Šakalí léta natočil Jan Hřebejk a provázely jej písně Ivana Hlase. V roce 1993 získal jako první snímek také nově vzniklou oborovou cenu Český lev, a to hned ve čtyřech kategoriích. Bylo jen otázkou času, kdy po látce šáhne divadlo, k čemuž došlo v roce 2001 v Plzni. A muzikálová Šakalí léta od té doby mocně brázdí republiku…  více

Na 10. ročníku festivalu Maraton hudby Brno vystoupí polské ženské trio Sutari. Na svém kontě mají stovky koncertů ve více než 20 zemích světa včetně vystoupení na světovém hudebním veletrhu WOMEX v roce 2015 nebo live session pro americké rádio KEXP. Vydaly několik oceňovaných alb, z nich to nejnovější, z roku 2024, se jmenuje #kołysankidlaświata a obsahuje ukolébavky. Jejich hudba kombinuje tradiční polské písně s moderními prvky a dotýká se témat přírody, svobody, ženskosti a sesterství. Sutari zahájí v sobotu 9. srpna World music scénu festivalu v brněnském klubu První patro. Na naše otázky odpovídaly kolektivně všechny tři členky skupiny – Basia Songin, Kasia Kapela a Dobromiła Życzyńska.  více

Ke světlu – tak znělo označení závěrečného koncertu Velikonočního festivalu duchovní hudby, jehož letošní 32. ročník nesl podtitul Smíření. V podání domácí a pořadatelské Filharmonie Brno zazněla 27. dubna v kostele sv. Janů pod taktovkou Anny-Marie Helsing díla Ralpha Vaughana Williamse a Einojuhaniho Rautavaary. V první části koncertu se jako sólista představil Josef Špačekvíce

Letos si připomínáme 100. výroční narození kanadského jazzového klavíristy a skladatele Oscara Petersona (1925–2007). K této příležitosti nastudovalo klavírní trio ve složení Luboš Šrámek (klavír), Marián Ševčík (bicí) a Matěj Štubiak (kontrabas) Petersonovu Velikonoční suitu – jednu z mála jazzových duchovních skladeb, kterou hráči uvedli ve středu 23. dubna v Besedním domě v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby.  více

Ve Svatém týdnu Velikonoční festival duchovní hudby každý rok připravuje tzv. temné hodinky – zpěvy lamentací a responsorií prováděných za tmy v předvečer daného svátku. Po souborném uvedení například Zelenkových či Gesualdových zpěvů se soubor Ensemble Versus rozhodl pro letošní ročník nastudovat chorální repertoár českého původu. Další novinkou je také přesunutí hodinek z chrámového prostoru do tří brněnských vodojemů na Žlutém kopci, kde se každý večer uskuteční tři asi čtyřiceti minutové koncerty. Diváci si tak mohou vybrat danou hodinu, která jim nejvíce vyhovuje. Recenze se zabývá prvními z hodinek konanými na Škaredou středu 16. dubna ve vodojemu č. 2.  více

Zahajovací koncert 32. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby uskutečněný včera v nově zrekonstruovaném kostele sv. Jakuba nabídl více než hodinové rozjímání s dílem Janovy pašije od soudobého, estonského skladatele a letošního jubilanta Arvo Pärta (*1935). Dílo zaznělo v podání vokálního souboru Martinů Voices s uměleckým vedoucím Lukášem Vasilkem, sólisty Jiřím BrückleremOndřejem HolubemAlenou HellerovouJanou KuželovouOndřejem Benekem a Martinem Kalivodou za doprovodu komorního ansámblu: Daniela Valtová Kosinová (varhany), Pavla Tesařová (housle), Lukáš Pospíšil (violoncello), Vladislav Borovka (hoboj), Martin Petrák (fagot).  více

Vojenský umělecký soubor Ondráš se v premiéře nového pořadu Karpatami vydal tanečním krokem přes vršky a doliny Karpatského oblouku. Novinka profesionální části souboru se odehrála na jevišti brněnského divadla Radost. A radostné bylo i sledování tohoto nového počinu. Soubor v něm na chvíli opouští velkolepé choreografie a vrací se blíže k původnímu lidovému materiálu, aniž by se vzdal vlastního výrazu.  více

Jarní koncert tělesa Diversa Quartet po delší době nabídl díla ryze tuzemských autorů. Večer konaný v pondělí 7. dubna v prostorách vily Löw-Beer nesl podtitul Tempus est iocundum podle milostné písně z rukopisu Carmina Burana. Píseň se svou rozverností stala inspirací pro dramaturgii koncertu, kterým provázelo těleso ve složení Barbara Tolarová (1. housle), Jan Bělohlávek (2. housle), David Křivský (viola) a Iva Wiesnerová (violoncello).  více

Íránská zpěvačka Mahsa Vahdat propojuje tradiční perskou hudbu s evropskými hudebními prvky, například s jazzem nebo se sborovým zpěvem. Své zatím nejnovější album Braids of Innocence, Copánky nevinnosti, které nahrála s norským pěveckým sborem SKRUK. Písně na albu vycházejí z perských básní od autorů Rúmího a Hafíze, ale i ze současných textů, které zachycují osobní i politická témata. Album tak reflektuje represivní režim v Íránu i život v exilu. Zpěvačka svou tvorbu představila v roce 2024 na festivalu Maraton hudby Brno.  více

Po měsíci se do prostoru Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno, která pod vedením svého šéfdirigenta Dennise Russella Daviese provedla ve čtvrtek 27. března díla Roberta Schumanna a Dimitrije Šostakoviče. V první polovině orchestr doplnil věhlasný britský violoncellista Steven Isserlisvíce

Po prosincovém uvedení Händelova Mesiášev instrumentaci W. A. Mozarta, provedla Filharmonie Brno další oratorium, tentokrát Die Schöpfung(Stvoření) Josepha Haydna (1732–1809). Ve čtvrtek 13. března se v Besedním domě do čela orchestru postavil dirigent Petr Altrichter, sborových pasáží se ujal Petrem Fialou vedený Český filharmonický sbor Brno, a sól se zhostili sopranistka Jana Sibera, tenorista Petr Nekoranec, a basista Peter Mikulášvíce

Další z jazzových večerů, které jsou pravidelně pořádány Filharmonií Brno, byl věnován duu Will Vinson (altsaxofon) a Aaron Parks (klavír). Tito hudebníci se spolu v různých formacích potkávají už dvacet let. Proto se rozhodli, že nastal čas, aby si vyzkoušeli to nejintimnější a podle mnohých i to nejtěžší – formát pouhého dua. V podání těchto muzikantů střední jazzové generace zazněl v pondělí 10. března v Besedním domě jak výběr z klasického jazzového materiálu, tak několik vlastních kompozic.  více

Nejčtenější

Kritika

Mezinárodní hudební festival Concentus Moraviae, který každoročně přináší světové interprety a vedoucí osobnosti artificiální hudby do více než dvaceti měst na Moravě a v Dolním Rakousku, zahájil v sobotu 31. května v Porta coeli v Předklášteří svůj jubilejní 30. ročník. Hudební náplní večera se stala polyfonie z přelomu 14. a 15. století v provedení souboru Graindelavoix pod vedením dirigenta, spisovatele, filmaře a antropologa Björna Schmelzera.  více