Improvizace jako od malých dětí pro dospělé lidi

Improvizace jako od malých dětí pro dospělé lidi

Brno Improvising Unit je zcela nekonvenční kapela, která zkoumá možnosti a hranice hudební komunikace. V úterý křtili v Místogalerii na Skleněné louce své čerstvé CD, posluchači se při tom dočkali i motivu z Hvězdných válek.  Jinak se jedná o proměnlivé hudební seskupení kolem Pavla Zlámala, které je součástí výzkumného projektu JAMU, což je trošku vedlejší.

Podle bookletu BIU provozuje neidiomatickou improvizaci a „rozvíjí myšlenky spontánního skupinového tvoření, které primárně vychází z popření potřeby či nezbytnosti nadřazeného a předem ustanoveného řídícího elementu v procesu hudebního tvoření“. To jsou poměrně komplikované informace a možná by stály za vysvětlení, o které se dál aspoň ve stručnosti pokusím.

Většina lidí si nejspíš aspoň rámcově dovede představit, co je to improvizace. Většinou to vypadá tak, že někdo nahodí téma a ostatní ho omílají pořád dokola a tak dlouho jej mění, až nikdo nepozná, čím se vlastně začalo. Jakási harmonická a rytmická struktura zůstává, ale melodické variace se od původního vzoru v podstatě odtrhnou. To nahozené téma je právě onen idiom, který v hudbě BIU chybí. Každá skladba začíná z ničeho, hráči na sebe reagují víc pocitově než logicky a je mi jasné, že výsledek svádí k proslulému hodnocení „tohle by zahrála děcka ve školce“. Není to tak jednoduché, jak by se mohlo zdát, ale krutá pravda je, že bez spolupráce posluchačů se to neobejde.

Nedá se nic dělat, ale lidé většinou chodí na koncerty proto, že se chtějí pobavit a odpočinout si. Rozhodně se nechtějí do ničeho vciťovat, otevírat mysl, pekelně se soustředit a nabízet svou duši nějakým nevyzpytatelným energiím. Role bavič (případně kazatel – podle toho, jak to kdo bere vážně) a dav konzumentů je jednoznačně daná a obecenstvo to tak chce. A je zmatené a rozjitřené, když se před něj posadí parta hudebníků s různými nástroji, postupně začínají kouzlit se zvuky a hledat sami sebe. Nakonec se jim – možná – podaří se sejít v opravdu působivé pasáži.

Píšu teď hrozné triviality a jsem si toho vědom, ale ta věta o rozvíjení myšlenek spontánního tvoření mě k nim přivedla. Možná by nebylo od věci, kdyby se muzikanti z těchto nezvyklých žánrů sami trošku víc snažili, aby publikum vědělo, co může očekávat a proč se to všechno vlastně děje. Brno Improvising Unit spolu přes různé změny v sestavě hrají už delší dobu, znají se, umějí si naslouchat i vycházet vstříc, což je pro tento druh hudby podmínka první a nejdůležitější. Je to velmi demokratický způsob hraní, který potřebuje spoustu aktivity a tolerance (stejně jako demokracie politická). BIU se do pozoruhodných pasáží daří dostávat velmi dobře, evidentně se nejedná o pouhé náhody, i když připraveného není předem nic. Hudebníci občas překvapí i sami sebe, krásnou pasáž se zvukem přelévané vody narušil smích ostatních účinkujících.

Pro publikum může být velmi těžké se do takové produkce zapojit, zvlášť když je zvyklé koncerty pasivně a mechanicky přijímat. Chce to opravdu aktivní snahu napojit se na stejnou vlnu s hudebníky a pokusit se ji přijmout, i když se zdá nepochopitelná. Stát se prostě součástí zvukového prostoru, který na místě vzniká. Jednoduchou situaci ale nemají ani účinkující. Každý, kdo se někdy učil hrát na nástroj, začal po zvládnutí několika základních tónů s tvorbou frází. Všechno pěkně vázaně, zpěvně, přednášet melodii. Intuitivně potom hledá v hudbě souvislosti, má tendenci reagovat na souvislé hudební myšlenky, nikoliv na nálady a osamocené zvuky.

Koncertům BIU by možná prospělo, kdyby netrvaly na konvenčním rozdělení prostoru na jeviště a hlediště. Snad by šlo zkusit usadit hráče do skupinky mezi posluchače, více tyto dva světy propojit i fyzicky. Myslím, že neformální prostor Místogalerie by pro takový pokus byl vhodný. Navíc pokud by to nefungovalo, nebyl by žádný problém přesunout všechno do původního stavu. Na koncertě Brno Improvising Unit (a volně improvizované hudby vůbec) se člověku dostane úplně jiného zážitku než ve filharmonii na Novosvětské. Setkáte se s hudebním dobrodružstvím a je možné, že se naučíte slyšet hudbu jiným způsobem. A možná potom i tu Novosvětskou uslyšíte úplně jinak.

Brno Improvising Unit (protentokrát Pavel Zlámal, Ivan Koubek, Lucie Vítková, Lucie Páchová, Michal Wroblewski, Barry Wan, Michal Indrák, Juraj Valenčík, Michal Nosek). 4. 3. 2014, Skleněná louka, Místogalerie, Brno.

Foto Boris Klepal

Komentáře

Reagovat
  • Ján Podracký

    6. březen 2014, 11:25
    ...pardón, poslucháča.
  • Ján Podracký

    6. březen 2014, 11:23
    Absolútne nesúhlasím, že by voľná improvizácia závisela od diváka. Je to rozhodne zaujímavý element, ale ani náhodou nie nevyhnutný. Ideálne(ideály neexistujú), by poslucháč práve nemal mať žiadne očakávania, vôbec si dopredu nevytvárať nejakú vlastnú predstavu cieľa, výsledku. V tom tkvie krása "hear and now", teda "tu a teraz" vo voľnej improvizácii. Avšak pri tomto si nemôžem nedovoliť poznamenať, že práve tento typ koncertov, jej prezentácie cez nahrávky a napr. o pomenovanie pieseň(ktorá je hodne viazaná na isté predstavy) zakrýva túto najväčšiu výhodu voľnej improvizácie oproti kompozícii. Jednoducho nedokážem si pomôcť, ale skoro vždy cítim z hudobníkov, teda nemožno sa čudovať, že aj z poslucháčov na ktorých je informácia prenášaná, ten dôležitý aspekt umeleckej hodnoty, istej kategórie. Tá môže a nemusí vzniknúť sama od seba, zatiaľ sa však prevážne stretávam s postojom nutnosti. A mimochodom, až tak nekonvenčné zoskupenie to už po toľkých rokoch trvania tejto scény nie je. Nekonvenčný je skôr zvukový výsledok, resp. mal by byť.

Dále si přečtěte

Hrozně měli donedávna na svém kontě několik demonahrávek a polooficiálních snímků, avšak Už není čas je jejich první skutečné album, oficiálně vydané a skvěle vypravené včetně fotografií v bookletu a textů všech písní.  více

V Divadle na Orlí byl minulý týden uzavřen Týden staré hudby. Připravila jej Hudební fakulta JAMU pod záštitou evropského projektu Eur-text: zpět do budoucnosti! Heslo zpět do budoucnosti bylo tentokrát naplněno lépe než při minulém ročníku – závěrečný koncert sestával ze čtyř klasicistních až raně romantických skladeb a jejich reinterpretací současnými mladými autory.  více

Cyklus koncertů staré hudby Hudební lahůdky se netradičně vypravil do rockového klubu. Publikum si kromě zážitku mělo odnést i poznání, že improvizace patřila do hudby dávno před jazzem.  více


Cyklus koncertů staré hudby v režii jeho zakladatelky Barbary Marii Willi je již dvacátým třetím rokem nedílnou součástí kulturního dění v moravské metropoli. Brněnskému publiku se již představila řada vynikajících osobností i ansámblů, s nimiž Barbara Maria Willi pravidelně spolupracuje. Letošní zahajovací koncert tradičně uspořádaný ve středu 11. února v sále Konventu Milosrdných bratří nesl podtitul Hudba v pohybu a nabídl spojení umu kladívkového klavíru s flétnovou hrou Sofie Mavrogenidou a mladými tanečníky Klementýnou Annou ŠpičkovouAdamem Mišem v choreografii Davida Strnadavíce

Poslední dokončená opera Bedřicha Smetany nepatří mezi jeho nejčastěji uváděná díla. Od prvního uvedení roku 1882 a v porovnání s populární Prodanou nevěstou či Hubičkou stojí spíše v pozadí zájmu inscenátorů a operních dramaturgů. Poslední brněnská premiéra se odehrála roku 1979, tedy takřka před padesáti lety. Národní divadlo Brno se rozhodlo tuto „nespravedlnost“ páchanou na Čertově stěně odčinit novým a v podstatě atypickým nastudováním. Režisér Jiří Heřman oděl Smetanovu nehranou operu do lehčího a rozvernější hávu a zvýraznil tak kontury původní komické opery, stále skrývající se pod povrchem romantického patosu.  více

Čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma byl věnovaný německým romantickým skladatelům, na což přímo odkazoval i název Trojhvězdí německého romantismu. V podání Filharmonie Brno pod vedením dirigenta Ivora Boltona zazněla díla Carla Maria von Webera, Johannese Brahmse a Felixe Mendelssohna Bartholdyho. V první polovině večera se k orchestru připojila klarinetistka Sharon Kamvíce

Na scénu Janáčkova divadla se po několika letech vrátila opera Aida italského skladatele Giuseppe Verdiho (1813–1901). Režie nové inscenace, která měla premiéru 26. září 2025, se ujala Magdalena Švecová a hudebního nastudování Jakub Klecker. Při čtvrté repríze v sobotu 31. ledna se hlavních rolí zhostili Mária Porubčinová (Aida), Sung Kyu Park (Radames) a Anastasiya Martyniuk (Amneris).  více

Když se v roce 2004 otevírala nová Hudební scéna Městského divadla Brno, málokdo si dokázal představit, jakou cestu tento soubor urazí. Dnes, o dvacet let později, se věhlasný muzikál Bídníci už napodruhé vrací na brněnská prkna nikoliv jako pouhý „remake“ úspěšného titulu, ale jako manifest umělecké zralosti a suverenity. Zapomeňte na pražské verze svázané striktními licencemi, které nutily herce kopírovat každý krok londýnského originálu. Brněnští Bídníci pod režijním vedením Stanislava Moši využívají tzv. volnou licenci, která jim umožňuje tvořit nesmírně živelné a navýsost sugestivní, uhrančivé divadlo.  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je zaběhlou tradicí, která k brněnským oslavám tohoto svátku neodmyslitelně patří. Letošní koncert byl ale výjimečný: orchestr zároveň oslavil kulaté sedmdesáté narozeniny. Jubilující těleso pod tehdejším názvem Státní filharmonie Brno vzniklo 1. ledna 1956 sloučením Symfonického orchestru brněnského rozhlasu a Symfonického orchestru kraje Brněnského. Právě tehdy hned zkraje roku brněnská filharmonie odehrála svůj první koncert na Stadionu na Kounicově ulici. Přestože se zmíněný večer konal ještě pod hlavičkou krajského orchestru, lze jej jednoznačně považovat jako počátek této důležité kulturní instituce.  více

Brněnská filharmonie pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese společně s Českým filharmonickým sborem Brno uvedla ve čtvrtek 11. prosince v Janáčkově divadle kantáty Leoše Janáčka a Antonína Rejchy. Jako sólisté se publiku představili zpěváci Simona Šaturová (soprán), Daniel Matoušek (tenor) a Jiří Brückler (bas). Koncert se uskutečnil za podpory Nadace Leoše Janáčka a byl zaznamenán Českou televizí.  více

Poslední koncert letošní části cyklu Barbara Maria Willi uvádí nabídnul unikátní projekt, ve kterém se 4. prosince v Konventu Milosrdných bratří spojily dva soubory: Cappella Pratensis Ramillete de Tonos. Publiku předvedli, jakými různými způsoby lze pracovat s polyfonním repertoárem 15. a 16. století. V programu se mísila duchovní se světskou hudbou a také vokální, vokálně-instrumentální a čistě instrumentální.  více

V sobotu 29. listopadu proběhl v bretaňském Rennes mimořádný koncert a masterclass brněnského Dua Ardašev, které do Francie zavítalo na pozvání partnerského města Rennes a za organizační podpory kanceláře Brno – město hudby UNESCO. Akce se uskutečnila v rámci projektu Face à la guerre – dialogues européens, iniciovaného Francouzským institutem a koordinovaného kulturní institucí Les Champs Libres.  více

Znovuobjevení a digitalizace brněnských polyfonních rukopisů BAM 1 a BAM 2 otevřely novou kapitolu zkoumání a interpretace renesanční hudby. Na průsečíku historického výzkumu, moderních technologií a umělecké interpretace stojí Past Forward, přeshraniční projekt propojující instituce z Nizozemska, Belgie a České republiky. V jeho uměleckém jádru stojí dva hudebníci, jejichž přístupy se vzájemně doplňují: Tim Braithwaite, umělecký ředitel Cappella Pratensis, a Kateřina Maňáková, loutnistka, která vyučuje hru na rané drnkací nástroje na Janáčkově akademii múzických umění a je garantkou celé iniciativy. V tomto rozhovoru hovoří o práci s dosud opomíjenými prameny, o výzvách historicky poučené interpretace, o příslibech mezinárodní spolupráce a o své vizi budoucnosti interpretace rané hudby.  více

Pozoruhodný program nabídl koncert Filharmonie Brno v čele s dirigentem Dennisem Russellem Daviesem konaný ve čtvrtek 6. listopadu v Besedním domě, který spojil tvorbu dvou soudobých skladatelů zemí bývalého sovětského svazu. Na koncertu vystoupili arménský barytonista Aksel Daveyan, violista Julián Veverica, bicista Lukáš Krejčí a rakouský sbor Hard-Chor Linz pod vedením sbormistra Alexandera Kolleravíce

Brněnský rodák, klavírista a generální ředitel České filharmonie David Mareček vystupuje společně s violoncellistou Václavem Petrem na koncertním turné v Jižní Koreji. Duo během prvního listopadového týdne představuje český repertoár na prestižních pódiích, mimo jiné v Seogwipo Arts Center, Yongin Poeun Art Hall a Daegu Concert House.  více

Linie chrámových koncertů tělesa Ensemble Opera Diversa si klade za cíl přinášet soudobou duchovní hudbu do patřičných prostor. V této dramaturgické linii zaznělo za patnáct let mnoho světových a českých premiér. I podzimní úterní večer 4. listopadu nebyl výjimkou – posluchačům nabídl pod taktovkou dirigentky Gabriely Tardonové tři pozoruhodné kompozice, které rozezněly prostory kostela blahoslavené Marie Restituty na Lesné.  více

Městské divadlo Brno uvedlo světovou premiéru muzikálu Winton, který se pokusil převést do jevištní podoby příběh muže, který bez okázalosti a bez očekávání slávy zachránil 669 dětí před holokaustem. Nový titul hudebního divadla vznikl ze spolupráce skladatele a brněnského klavíristy Daniela Kyzlinka a libretisty Luďka Kašparovského. Režie novinky se ujal Petr Gazdík. Při prvním uvedení v hledišti dokonce usedli potomci zachráněných, „Nickyho rodina“, i syn sira Nicholase Wintona.  více

Na Světový den měst (31. října 2025) jmenovala generální ředitelka UNESCO Audrey Azoulay 58 měst, která se stávají novými členy Sítě kreativních měst UNESCO (UCCN). Tato města nyní spojuje závazek prosazovat kreativitu v různých kulturních oblastech jako hnací sílu udržitelného rozvoje. Brno je městem hudby UNESCO od roku 2017.  více

Nejčtenější

Kritika

Cyklus koncertů staré hudby v režii jeho zakladatelky Barbary Marii Willi je již dvacátým třetím rokem nedílnou součástí kulturního dění v moravské metropoli. Brněnskému publiku se již představila řada vynikajících osobností i ansámblů, s nimiž Barbara Maria Willi pravidelně spolupracuje. Letošní zahajovací koncert tradičně uspořádaný ve středu 11. února v sále Konventu Milosrdných bratří nesl podtitul Hudba v pohybu a nabídl spojení umu kladívkového klavíru s flétnovou hrou Sofie Mavrogenidou a mladými tanečníky Klementýnou Annou ŠpičkovouAdamem Mišem v choreografii Davida Strnadavíce