Rekapitulace patří ke konci roku stejně jako překvapení silničáři a zábavná pyrotechnika. Naše ohlédnutí za téměř uplynulým rokem se však protentokrát nebude věnovat výbuchům, ale spíš tomu lepšímu, co se stalo. Omezíme se pochopitelně na hudbu a události související.
Zvuková magie Swans
První letošní událostí v hudebním životě Brna byl březnový koncert Swans na Flédě. Přál bych všem těm výrobcům zbytečného silvestrovského randálu, aby slyšeli, co všechno se dá s hlukem provádět a jak to vypadá, když je něco opravdu nahlas. Michael Gira a jeho parta vytvořili ze zvuku neprostupnou hmotu, jejich beaty měnily rytmus srdce, zvuk byl výborný. Swans jsou už dnes živá legenda, byl to jejich jediný letošní koncert v České republice, byla to prostě událost. K Brnu se navíc váže příběh o jejich tajném koncertu v roce 1987, který se tehdy konal jen pro zvané na Šelepce. Tam se o dva roky dříve za podobných podmínek zjevila i další legenda: Nico, kterou ve světě hudební alternativy proslavila její spolupráce s Velvet Underground. Swans měli v životě větší štěstí než ona, takže mohli přijet i letos, a my jsme to štěstí, že jsou pořád při tvůrčí síle, mohli sdílet s nimi.
Rez Abbasi – Indie a Amerika v jedné kytaře
JazzFestBrno vozí do Brna světovou špičku svého žánru a nesahá zdaleka jen po nejprovařenějším mainstreamu. Velkým tahákem letošního ročníku byl Chick Corea na turné k aktuálnímu albu, ale mimořádnou osobností pro mě byl kytarista Rez Abbasi se svým triem. Nebyl to žádný jazz s indickými motivy, ale opravdová syntéza západního a východního přístupu k hudbě. Melodie připomínající indické rágy se vrstvily jedna na druhou, kromě Abbasiho k nim nejvýrazněji přispíval hostující saxofonista Rudresh Mahanthappa. Byla to složitá hudba zahraná se samozřejmostí, která brala dech a dělala z komplikovaných struktur něco úplně samozřejmého. V takovém podání může poslouchat jakýkoliv člověk cokoliv.
Loutková Calisto, plyšoví medvědi
Mezi letošní hudební zásahy se nám naštěstí vklínila i jedna opera. Sice se neodehrála úplně v Brně, ale v Mikulově během festivalu Concentus Moraviae. Barokní operu Francesca Cavalliho La Calisto tam v červnu zahrálo Collegium Marianum a scénicky ji ztvárnilo extravagantní loutkové divadlo Buchty a loutky. Mytologickým příběhem dívky, kterou bohyně Diana proměnila v medvědici, nás provázela rodinka plyšových medvídků, ale nešlo o žádné vtipkování. Představení se neslo v barokním duchu po hudební i divadelní stránce, současný pohled jen prosvítal. Diváci, kteří si během představení v mikulovském zámku četli libreto, nevědomky dotvářeli pocit návratu do barokní doby. Bylo to roztomilé, poučené, chytré, osvěžující, ale především výborně zahrané i zazpívané, a krásné.
Koncert pro Brno a Magdalenka
Všechno na světě má své místo i čas, a dostávám se k věci, která je pro nás hodně důležitá. Bylo to vystoupení Magdaleny Kožené v programu nazvaném Koncert pro Brno. Byl to pěkný pořad německých písní, naši slavnou mezzosopranistku jsme slyšeli s doprovodem vynikajícího varhaníka Christiana Schmitta, ale stala se ještě jedna výjimečná věc navíc. Večera se zúčastnil i dětský sbor Kantiléna, Magdalena Kožená nad ním převzala záštitu a připomněla si svoje pěvecké dětství v přípravce zvané Sluníčka. Ta má ale od 4. září nové jméno: Magdalenka. Vypůjčit si slavné jméno dávno mrtvého umělce, který se nemůže bránit, umí každý. Dostat jej jako dárek od světoznámé zpěvačky, která nezapomněla na svoje začátky, to je sen.
Koncert pořádalo Brno – město hudby ve spolupráci s Filharmonií Brno, k dispozici byl i online přenos. Tady musím i připomenout, že jsme na našem serveru začali pořádně pracovat letos v únoru, návštěvnost stoupá a čtenáři se vracejí. Pokud bych rekapituloval úspěchy letošního roku tak, jak šly za sebou, byla by tato věc na prvním místě. Jistý ostych mi zabránil, abych ji tam vypíchl, ale stejně jsme nejlepší.
Hvězdy jako sedmikrásky pro Brno
Filharmonie Brno je na vzestupu, ale hlavně na dobré cestě, aby se z ní stala fungující hudební instituce. Nejde jen o orchestr, ale také o organizační práci. Expozice nové hudby a Velikonoční festival duchovní hudby dostaly pod filharmonickou správou nové impulsy i dramaturgické možnosti, výrazně se posunul Moravský podzim. Ten by měl kromě hudebně vytříbených zážitků přitahovat do Brna také hvězdné interprety velkých jmen. Tím letošním byl především ruský dirigent Valerij Gergijev a Londýnský symfonický orchestr. Jejich program z děl Hectora Berlioze vzbudil nadšení, jaké jsem dlouho nezažil ani u našich velmi tolerantních posluchačů. Nadšení publika a kritiky bylo zcela jednohlasné a oprávněné. 
Navíc sólistou orchestru se pro aktuální sezónu stal turecký klavírista Fazil Say, takže hvězdy nezůstaly v Brně jen jako festivalová zvláštnost. Jeho první koncert s Filharmonií Brno proběhl v rámci běžného předplatného a zabodoval jak provedením Mozartova Klavírního koncertu č. 21, tak symfonie Istanbul, kterou Fazil Say složil.
Stalo se mnoho dalších věcí: magistrát přistoupil na změnu grantového systému, The Young Gods přijeli s programem ze svých prvních dvou alb, Opera Diversa začala hrát v Redutě, Vox Iuvenalis oslavil dvacáté narozeniny, výborný debut natočila Jitka Šuranská, k lepšímu životu se probudila jihomoravská Porta, Tomáš Kočko získal Anděla… Měřítko na mimořádné události je nejasné a uživatelsky nepřívětivé – ať měříte jakkoliv, nikdy nezměříte přesně. Toto jsou události, jak jsme je změřili a vnímali my, a čekáme, že v příštím roce jich bude ještě víc a lepších. Možná s námi souhlasíte, ale možná se v našem výběru neobjevila právě ta událost, kterou jste v něm čekali vy. Podpořit i doplnit nás můžete v komentářích, jsou tady pro vás.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..