Na konci minulé sezony se v Divadle Husa na provázku neřešila klimatická krize, gender ani migrace tedy témata, která zde akcentovali předtím. Místo toho se tančilo a tančí i v nové sezoně. Inscenovaný koncert nazvaný Držím ti miesto představuje slovenský žúr, který se s vervou a bez ironie noří do pop rockového dědictví osmdesátých a devadesátých let.
Dramaturg Jakub Molnár sestavil devadesátiminutový playlist, který by obstál i na chmelové brigádě v roce 1992. Miro Žbirka, Richard Müller, Marika Gombitová, Dežo Ursíny, Beáta Dubasová, Vašo Patejdl, Peter Nagy, Jaro Filip, Team, Tublatanka, Elán, Karol Duchoň – slovenská popina v plné síle. A že má tahle hudba pořád šťávu, dokazuje divadelní kapela BOSK, která ji servíruje v aranžích, jež ctí originál, ale zároveň ho přetvářejí pro divadelní prostor. Herci zpívají, tančí, glosují, a publikum se směje, vzpomíná a občas i zvedne ze židle a přímo před koncertním pódiem si zatrsá.
Režisérka Anna Davidová inscenaci pojala jako večírek, který má obnovit česko-slovenský dialog. Hudba tu není kulisou, ale hlavním aktérem. Písně se stávají scénickým materiálem, který herci modelují, rozvibrovávají a ženou až na samý vrchol dramatického napětí. A že mají Provázkáři hlasivky i rytmus, o tom není pochyb. Markéta Matulová, Růžena Dvořáková, Zdislava Pechová a Tereza Marečková zpívají s přesností i emocí, Dalibor Buš, Matouš Benda a Dominik Teleky by se neztratili ani na Bratislavské lýře.
Všichni dohromady umí rozvařit sál. Kostýmy? Pestrobarevné. Svícení? Bezmála psychedelické. A taneční kreace? Odvážné, přisprostlé, zábavné. Mezi písněmi zaznívají jazykové hříčky, stereotypy i otázky: „Řekni řeřicha!“ „Co je drevokocúr?“ „Rozumíme si ještě?“
Inscenace se snaží reflektovat česko-slovenské vztahy, ale spíše v rovině humoru než hlubší analýzy. Krátká scénka s významnými slovenskými ženami současnosti - Čaputovou, Radičovou a Vášáryovou - je tady spíše gestem než naléhavou výzvou. A to je možná i škoda. V kontextu minulé sezony Oni, která tematizovala společenské sváry, působí Držím ti miesto jako letní retro výlet – oddechový, ale hudebně precizní. Možná skutečně měl vzniknout toliko taneční večírek, při kterém se lze proskočit. A to se podařilo, pokud to tedy byl záměr inscenátorů. Slovenská popina má pořád větší náboj než čeští slavíci dohromady. A Brno, město hudby, to může slyšet na Provázku na vlastní uši i v tomto novém divadelním roce.





Zatím nebyl přidán žádný komentář..