Mezinárodní hudební festival Janáček Brno zařadil v sobotu 24. října do programu komorní koncert ve Vile Löw-Beer. Dramaturgie vedle sebe postavila tři významná díla kvartetní literatury 20. století od Leoše Janáčka, Dmitrije Šostakoviče a Bély Bartóka. Náročný program přednesl soubor Arola Quartet, založený v roce 2024 v Bernu. Těleso má na kontě řadu mezinárodních ocenění, přičemž pro brněnské publikum byla klíčová jejich 1. cena a zvláštní ocenění za nejlepší interpretaci Janáčka na Mezinárodní soutěži Leoše Janáčka 2025.
Úvod koncertu patřil Leoši Janáčkovi a jeho Smyčcovému kvartetu č. 1 „Z podnětu L. N. Tolstého Kreutzerovy sonáty“ z roku 1923. Janáček v tomto díle zpracoval tragický příběh žárlivosti a lidského utrpení, přičemž plně uplatnil svou teorii nápěvků mluvy. Úsečné motivy a náhlé proměny nálad simulují vnitřní monology i psychologické napětí postav. V první větě Adagio vynesl Arola Quartet na povrch veškerou dramatičnost úvodního tématu, přičemž citlivě pracoval s dynamickými odstíny od mezzoforte až po jemné pianissimo. Následující Con moto zaujalo rychlými klesajícími pasážemi a prudkými kontrasty, jejichž napětí umocňovaly přesně načasované pauzy. Ve třetí větě soubor skvěle vystihl vnitřní konflikt – souboj mezi zpěvnou melodií prvních houslí a violoncella a rušivými, agresivními figuracemi druhých houslí a violy. Závěrečná čtvrtá věta pak připomněla hlavní motiv z úvodu a po působivé gradaci dozněla v hlubokém tichu.
Druhým bodem programu byl Smyčcový kvartet č. 8 c moll, op. 110 Dmitrije Šostakoviče z roku 1960. Dílo zkomponované během pouhých tří dnů v Drážďanech je protkáno autorským monogramem D-S-C-H i řadou autocitací ze Šostakovičových klíčových skladeb. Ačkoliv byla kompozice oficiálně věnována „obětem fašismu“, v podání Arola Quartetu plně vynikl její niterný rozměr osobité tragiky a reakce na psychický útlak sovětského režimu. Soubor přednesl skladbu v pěti nepřetržitě navazujících větách s obrovskou výrazovou intenzitou. Úvodní Largo otevřel naléhavý dialog violoncella a prvních houslí, na který navázalo dravé a hromové Allegro molto. Třetí věta Allegretto vnesla do temné atmosféry groteskní valčíkový charakter plný sarkasmu. Čtvrtá věta stavěla na drásavém kontrastu zběsilých tremol a ztišeného partu houslí, což vytvářelo atmosféru neustálého tlaku. Závěrečné Largo pak v citlivém dialogu houslí a violoncella dojemně uzavřelo celou hudební zpověď v naprostém tichu.
Po přestávce následoval Smyčcový kvartet č. 4 C dur Bély Bartóka z roku 1928. Toto vrcholné dílo moderní komorní hudby je proslulé svou matematicky přesnou obloukovou formou (A-B-C-B-A) a náročnými smyčcovými technikami. Úvodní Allegro přineslo expresivní strukturu plnou skoků a ostrých dynamických výkyvů. Druhá věta Prestissimo, con sordino okouzlila tajemným, mimořádně rychlým zvukem pod dusítky, zatímco střední Non troppo lento představovalo uhrančivou „noční hudbu“ s dominantním sólem violoncella. Obrovský kontrast přinesla čtvrtá věta Allegretto pizzicato, hraná výhradně bez smyčců – slavný efekt Bartókova pizzicata, při němž struny po silném odtažení tleskají o hmatník, vytvořil unikátní zvukovou kulisu připomínající mandolínu. Závěrečná pátá věta pak nabídla barbarsky rytmickou syntézu folklórních prvků a s obrovským, dynamickým rozpětím celý koncert strhujícím způsobem zakončila.
Mladí interpreti ze souboru Arola Quartet předvedli mimořádné nasazení, technickou bravuru a stylovou čistotu, čímž si vysloužili dlouhé ovace.
Arola Quartet
24. října, 15:00
Vila Löw-Beer, Brno
Program:
Leoš Janáček: Kvartet z podnětu L. N. Tolstého „Kreutzerovy sonáty“, JW VII/8
Dmitrij Šostakovič: Smyčcový kvartet č. 8 c moll, op. 110
Béla Bartók: Smyčcový kvartet č. 4 C dur, Sz. 91, BB 95
Účinkující:
Arola Quartet
Samuel Hirsch – 1. housle
Alla Ternova – 2. housle
Viktoria Vanteeva – viola
Zoia Sudnis – violoncello
Zatím nebyl přidán žádný komentář..