Dežo Ursiny: Tisíc izieb

30. červenec 2014, 0:55

Dežo Ursiny: Tisíc izieb

Co má koncertní záznam slovenského interpreta pořízený ve Valašském Meziříčí společného s brněnskou hudební scénou? Téměř nic – až na drobný detail, že album Tisíc izieb vyšlo v Brně u vydavatelství Indies Happy Trails. A přestože CD obsahuje hudbu a texty nezpochybnitelných kvalit a výkony umělců si právem zasluhují potlesk, jeho výjimečnost spočívá především v prostém faktu, že vůbec vyšlo. Že v době, kdy se vedou diskuse, zda má vůbec ještě smysl vydávat hudbu na fyzických nosičích, stojí někomu za to oprášit 25 let starý záznam a jít s ním na trh. Vždyť od smrti Deža Ursiniho, vítěze prvního Československého beat festivalu, uplyne už brzy dvacet let. Jeho desky sice dodnes zůstávají pro určitou komunitu pokladem, ale kolik je těch, kdo viděli Ursiniho v 80. letech naživo? Slovenský rocker totiž na sklonku své předčasně ukončené kariéry příliš často nevystupoval. Jak líčí v zasvěceném průvodním textu alba Jaroslav Riedel, „když se v září 1988 objevil v Lucerně na Vokalíze, vrátil se na pódium po šestileté pauze. V dubnu 1989 však hrál v Praze opět: na Rockfestu v Paláci kultury“. Tam si jej vyhlédl (tehdejší i současný) dramaturg festivalu Valašský špalíček Karel Prokeš a po přemlouvání se mu nakonec podařilo legendami opředeného, ale koncertováním unaveného umělce („rockové publikum chce slyšet mladé kapely“) na východní Moravu pozvat. Celý příběh o tom, jak kapela málem odmítla hrát (šlo o spor o ubytování, podtržený celkovou houstnoucí atmosférou na festivalu, na kterém jiný umělec, František Horáček alias Jim Čert, nedodržel schválený repertoár), si můžete opět přečíst v bookletu alba. Nakonec se však vystoupení konalo, a Prokeš je dokonce zaznamenal na pásek, tak jako se snažil nahrávat všechny důležité koncerty na festivalu i ve svém „domovském“ M-klubu („Budu si muset naladit kytaru…“ reagoval Ursiny na vysvětlení, proč je u mixážního pultu připravený magnetofon).

Deža Ursinyho na Valašském špalíčku doprovázela skupina Plus, sestavená spíše příležitostně z jeho studiových spoluhráčů. Vedle slovenských hudebníků byl jejím členem (přesněji „dlouhodobým hostem“) ostravský houslista Richard Kroczek a jeho nástroj se mezi kytarami, klávesami a rytmikou rozhodně neztratí. Repertoár se skládá z písní, které vyšly na třech Ursinyho albech z let 1983–86, tedy z poměrně sevřeného období. Zpěvák nesahal ani hlouběji do historie, ani nepředstavoval žádné žhavé novinky. Přednost dal repertoáru částečně prověřenému (nikoli na koncertech, ale na deskách), ale současně ještě aktuálnímu. To je důležité, protože Ursinyho tvorba, jakkoli pevně zakořeněná v rockové tradici, se postupně proměňovala. V písni Rozhovor tak slyšíme výraznou basovou linku a funkující kytaru, odraz doby svého vzniku. S 80. lety souvisí i posílená role kláves v titulní skladbě Tisíc izieb, zatímco bluesově valivá Zelená je přesahem k letům 70. Mimochodem třebaže byly Ursinyho písně na texty básníka Ivana Štrpky spíše vážné až pochmurné, nechybějí v nich drobné hudební vtípky. Jedním z nejlepších je „bzučící“ kytara na samém konci Zelené, písně o „zeleném chrobákovi“.

Z osmi skladeb, které koncertní album přináší, pouze jediná není Ursinyho vlastní: dovolil si zařadit Lennonovo hymnické Imagine, s anglickým originálním textem, doplněným Štrpkovým přebásněním do slovenštiny. Slovenský text se obsahově drží originálu, a je tím pádem mírně kostrbatý. Dnes jej můžeme vnímat jako kuriozitu, ale je třeba si uvědomit, že v době vzniku nahrávky u nás nebyla znalost angličtiny na takové úrovni, jako je dnes. Ursiny tak překladem Lennonovy skladby působil osvětově. Uvážíme-li, že jde o nahrávku z roku 1989, z doby několik měsíců před Listopadem, dostávají pro nás Lennonovy mírové fráze nový význam.

Když je řeč o jazycích, roztomile působí stručné zpěvákovo průvodní slovo, například uvažování nad tím, co že to vlastně znamená „špalíček“. Nakonec se Ursiny rozloučí česky s typicky slovenskými sykavkami: „Sbohem, Špalíčku.“ Karel Prokeš v bookletu alba dodává: „S Dežem jsem už pak bohužel nikdy nemluvil,“ čímž se příběh zdánlivě uzavírá.

Dežo Ursiny zemřel šest roků po pořízení nahrávky ve věku pouhých 47 let. V současné době však na jeho tvorbu navazuje jeho syn Kubo Ursiny, který se dokonce obklopil některými otcovými spoluhráči (ovšem ze sestavy z alba Tisíc izieb v kapele nikoho nemá). Letos Kubo přijel do Valašského Meziříčí a záznam otcova koncertu na festivalu pokřtil. Přítomen byl pochopitelně i Jaromír Kratochvíl, jehož brněnské vydavatelství Indies Happy Trails dělá vydáváním podobných pozapomenutých lahůdek záslužnou práci. Karel Prokeš líčí, jak záznam Ursiniho koncertu ležel 25 let ve skříni se „všemi ostatními“. Letos, po čtvrt století, vyšel vedle Tisíce izieb záznam ještě jednoho koncertu ze Špalíčku 89, vystoupení už zmíněného Jima Čerta. Mohl by to být základ cenné špalíčkovské edice.

Dežo Ursiny & Plus: Tisíc izieb; Indies Happy Trails 2014, 9 písní, celková stopáž 41:36

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Jitce Šuranské se podařil výborný sólový debut. Bylo by ale fantastické, kdyby dokázala na této hudební úrovni přejít k autorskému repertoáru.  více

Ciment se zcela otevřeně hlásí k obskurnímu světu metalových tancovaček, ale zároveň je schopen jej pozorovat a ironicky komentovat.  více

Eldorado je proti drásavému Z kopce neuvěřitelně hravé album. Je ale docela možné, že i u něj si po dvaceti letech řekneme, že se na něm nemusí měnit ani slovo.  více


Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie v divadle II se nesl v duchu definování národní a osobní identity pomocí symfonického zvuku. Zatímco první polovina přenesla diváky do Francie druhé poloviny 19. století, druhá půle zavedla posluchače geograficky do Spojených států v období druhé světové války, ideově ale spíše do Maďarska. V podání Filharmonie Brno pod vedením před tímto orchestrem debutující dirigentky Lucie Leguay zazněla díla Césara Francka, Vincenta d’Indyho a Bély Bartóka. V první polovině se k orchestru přidal brněnskému publiku známý klavírista Igor Ardaševvíce

Cyklus koncertů staré hudby v režii jeho zakladatelky Barbary Marii Willi je již dvacátým třetím rokem nedílnou součástí kulturního dění v moravské metropoli. Brněnskému publiku se již představila řada vynikajících osobností i ansámblů, s nimiž Barbara Maria Willi pravidelně spolupracuje. Letošní zahajovací koncert tradičně uspořádaný ve středu 11. února v sále Konventu Milosrdných bratří nesl podtitul Hudba v pohybu a nabídl spojení umu kladívkového klavíru s flétnovou hrou Sofie Mavrogenidou a mladými tanečníky Klementýnou Annou ŠpičkovouAdamem Mišem v choreografii Davida Strnadavíce

Poslední dokončená opera Bedřicha Smetany nepatří mezi jeho nejčastěji uváděná díla. Od prvního uvedení roku 1882 a v porovnání s populární Prodanou nevěstou či Hubičkou stojí spíše v pozadí zájmu inscenátorů a operních dramaturgů. Poslední brněnská premiéra se odehrála roku 1979, tedy takřka před padesáti lety. Národní divadlo Brno se rozhodlo tuto „nespravedlnost“ páchanou na Čertově stěně odčinit novým a v podstatě atypickým nastudováním. Režisér Jiří Heřman oděl Smetanovu nehranou operu do lehčího a rozvernější hávu a zvýraznil tak kontury původní komické opery, stále skrývající se pod povrchem romantického patosu.  více

Čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma byl věnovaný německým romantickým skladatelům, na což přímo odkazoval i název Trojhvězdí německého romantismu. V podání Filharmonie Brno pod vedením dirigenta Ivora Boltona zazněla díla Carla Maria von Webera, Johannese Brahmse a Felixe Mendelssohna Bartholdyho. V první polovině večera se k orchestru připojila klarinetistka Sharon Kamvíce

Na scénu Janáčkova divadla se po několika letech vrátila opera Aida italského skladatele Giuseppe Verdiho (1813–1901). Režie nové inscenace, která měla premiéru 26. září 2025, se ujala Magdalena Švecová a hudebního nastudování Jakub Klecker. Při čtvrté repríze v sobotu 31. ledna se hlavních rolí zhostili Mária Porubčinová (Aida), Sung Kyu Park (Radames) a Anastasiya Martyniuk (Amneris).  více

Když se v roce 2004 otevírala nová Hudební scéna Městského divadla Brno, málokdo si dokázal představit, jakou cestu tento soubor urazí. Dnes, o dvacet let později, se věhlasný muzikál Bídníci už napodruhé vrací na brněnská prkna nikoliv jako pouhý „remake“ úspěšného titulu, ale jako manifest umělecké zralosti a suverenity. Zapomeňte na pražské verze svázané striktními licencemi, které nutily herce kopírovat každý krok londýnského originálu. Brněnští Bídníci pod režijním vedením Stanislava Moši využívají tzv. volnou licenci, která jim umožňuje tvořit nesmírně živelné a navýsost sugestivní, uhrančivé divadlo.  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je zaběhlou tradicí, která k brněnským oslavám tohoto svátku neodmyslitelně patří. Letošní koncert byl ale výjimečný: orchestr zároveň oslavil kulaté sedmdesáté narozeniny. Jubilující těleso pod tehdejším názvem Státní filharmonie Brno vzniklo 1. ledna 1956 sloučením Symfonického orchestru brněnského rozhlasu a Symfonického orchestru kraje Brněnského. Právě tehdy hned zkraje roku brněnská filharmonie odehrála svůj první koncert na Stadionu na Kounicově ulici. Přestože se zmíněný večer konal ještě pod hlavičkou krajského orchestru, lze jej jednoznačně považovat jako počátek této důležité kulturní instituce.  více

Brněnská filharmonie pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese společně s Českým filharmonickým sborem Brno uvedla ve čtvrtek 11. prosince v Janáčkově divadle kantáty Leoše Janáčka a Antonína Rejchy. Jako sólisté se publiku představili zpěváci Simona Šaturová (soprán), Daniel Matoušek (tenor) a Jiří Brückler (bas). Koncert se uskutečnil za podpory Nadace Leoše Janáčka a byl zaznamenán Českou televizí.  více

Poslední koncert letošní části cyklu Barbara Maria Willi uvádí nabídnul unikátní projekt, ve kterém se 4. prosince v Konventu Milosrdných bratří spojily dva soubory: Cappella Pratensis Ramillete de Tonos. Publiku předvedli, jakými různými způsoby lze pracovat s polyfonním repertoárem 15. a 16. století. V programu se mísila duchovní se světskou hudbou a také vokální, vokálně-instrumentální a čistě instrumentální.  více

V sobotu 29. listopadu proběhl v bretaňském Rennes mimořádný koncert a masterclass brněnského Dua Ardašev, které do Francie zavítalo na pozvání partnerského města Rennes a za organizační podpory kanceláře Brno – město hudby UNESCO. Akce se uskutečnila v rámci projektu Face à la guerre – dialogues européens, iniciovaného Francouzským institutem a koordinovaného kulturní institucí Les Champs Libres.  více

Znovuobjevení a digitalizace brněnských polyfonních rukopisů BAM 1 a BAM 2 otevřely novou kapitolu zkoumání a interpretace renesanční hudby. Na průsečíku historického výzkumu, moderních technologií a umělecké interpretace stojí Past Forward, přeshraniční projekt propojující instituce z Nizozemska, Belgie a České republiky. V jeho uměleckém jádru stojí dva hudebníci, jejichž přístupy se vzájemně doplňují: Tim Braithwaite, umělecký ředitel Cappella Pratensis, a Kateřina Maňáková, loutnistka, která vyučuje hru na rané drnkací nástroje na Janáčkově akademii múzických umění a je garantkou celé iniciativy. V tomto rozhovoru hovoří o práci s dosud opomíjenými prameny, o výzvách historicky poučené interpretace, o příslibech mezinárodní spolupráce a o své vizi budoucnosti interpretace rané hudby.  více

Pozoruhodný program nabídl koncert Filharmonie Brno v čele s dirigentem Dennisem Russellem Daviesem konaný ve čtvrtek 6. listopadu v Besedním domě, který spojil tvorbu dvou soudobých skladatelů zemí bývalého sovětského svazu. Na koncertu vystoupili arménský barytonista Aksel Daveyan, violista Julián Veverica, bicista Lukáš Krejčí a rakouský sbor Hard-Chor Linz pod vedením sbormistra Alexandera Kolleravíce

Brněnský rodák, klavírista a generální ředitel České filharmonie David Mareček vystupuje společně s violoncellistou Václavem Petrem na koncertním turné v Jižní Koreji. Duo během prvního listopadového týdne představuje český repertoár na prestižních pódiích, mimo jiné v Seogwipo Arts Center, Yongin Poeun Art Hall a Daegu Concert House.  více

Linie chrámových koncertů tělesa Ensemble Opera Diversa si klade za cíl přinášet soudobou duchovní hudbu do patřičných prostor. V této dramaturgické linii zaznělo za patnáct let mnoho světových a českých premiér. I podzimní úterní večer 4. listopadu nebyl výjimkou – posluchačům nabídl pod taktovkou dirigentky Gabriely Tardonové tři pozoruhodné kompozice, které rozezněly prostory kostela blahoslavené Marie Restituty na Lesné.  více

Městské divadlo Brno uvedlo světovou premiéru muzikálu Winton, který se pokusil převést do jevištní podoby příběh muže, který bez okázalosti a bez očekávání slávy zachránil 669 dětí před holokaustem. Nový titul hudebního divadla vznikl ze spolupráce skladatele a brněnského klavíristy Daniela Kyzlinka a libretisty Luďka Kašparovského. Režie novinky se ujal Petr Gazdík. Při prvním uvedení v hledišti dokonce usedli potomci zachráněných, „Nickyho rodina“, i syn sira Nicholase Wintona.  více

Nejčtenější

Kritika

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie v divadle II se nesl v duchu definování národní a osobní identity pomocí symfonického zvuku. Zatímco první polovina přenesla diváky do Francie druhé poloviny 19. století, druhá půle zavedla posluchače geograficky do Spojených států v období druhé světové války, ideově ale spíše do Maďarska. V podání Filharmonie Brno pod vedením před tímto orchestrem debutující dirigentky Lucie Leguay zazněla díla Césara Francka, Vincenta d’Indyho a Bély Bartóka. V první polovině se k orchestru přidal brněnskému publiku známý klavírista Igor Ardaševvíce