Don Giovanni v operním pekle

18. května 2013, 11:39

Don Giovanni v operním pekle

Už si ani nevzpomínám, kdy jsem šel z divadla v tak mizerné náladě a s obrovskou chutí kopnout někoho do holeně. Don Giovanni v Janáčkově divadle byl taková hrůza, že se až stydím označit ho za inscenaci. Dirigent ani režisér Mozartovu operu všech oper dokonale nezvládli, jejich práce by nedopadla dobře ani s nejlepšími zpěváky na světě. Byla to šmíra všech šmír plná technických chyb, bez koncepce, bez nápadů, bez jakéhokoliv sdělení. Dalo by se na ní ilustrovat všechno, co je v současné době v Národním divadle Brno špatně.

Především se jednalo o pěkného kostlivce, kterého zanechal v divadelní skříni Daniel Dvořák. Jeho vzájemně výhodné spolupráce s průměrnými režiséry jsou pověstné a Bruno Berger-Gorski připomněl to nejhorší, co je v opeře možné. Inscenace vznikla v koprodukci s Teatro del Giglio v Lucce a pomyšlení, že se na tu hrůzu museli dívat i jinde, mi nedělá ani škodolibou radost. Daniel Dvořák je autorem scény a kostýmů, což byly jediné vydařené položky představení. Co je to ale platné, když se za nimi přitáhl na jeviště i všechen nepodařený zbytek. Děj opery byl bůhvíproč přenesen do Benátek, Giovanni přijel na začátku v gondole a občas to připomněly projekce statických obrazů. Pokud se mělo jednat o zasazení do období karnevalu, je to pořád stejně nesmyslné – večírky u Giovanniho není potřeba ničím zdůvodňovat.

V centru scény stálo schodiště téměř přes celou její šířku, za ním stěna domu, která se podle potřeby otvírala do stran. Někdy se za ní objevil prázdný prostor, jindy blikající lustry z lebek. Bylo to řešení jednoduché, variabilní, režií bohužel nepříliš využité. Líbil se mi náznak formanovské bizarnosti v závěru prvního dějství. Liliputáni nebo paruka ve tvaru labutě charakterizovaly zábavu člověka, který se všech běžných požitků už dávno nasytil. Do reality mě vrátil náznak potlesku na otevřené scéně pro paňácu chodícího po rukou – celé představení bylo opravdu spíš cirkus. Přestrojení Elvíry, Ottavia a Anny připomínalo erotický rituál z Kubrickova filmu Eyes Wide Shut, což by bylo v pořádku. Jen jsem se nemohl zbavit dojmu, že masky zpěvákům deformují hlasy. Zpěváci navíc při svém tercetu působili spíš dojmem zoufalých sirotků z Rosenkavaliera – jen bez té ironie.

Režisér Bruno Berger-Gorski se v Brně naposledy představil inscenací Verdiho Macbetha a nutno říci, že oproti ní je v Donu Giovannim méně naschválů. O to více však z jeviště čišela naprostá režisérská bezradnost a pomalu se šinoucí nuda. Tahačka Giovanniho s donnou Annou, souboj s jejím otcem, všechno bylo jaksi pomalé, statické, strojené a neuvěřitelné. Když ze sebe Giovanni před svojí árií Fin ch'han dal vino najednou okázale strhl plášť a začal s ním extaticky mávat, měl jsem dojem, že se zbláznil. Jistě – ať se režíruje konvenčně, ale ať to režisér neodbývá a neschovává se za to. A ať tu konvenci dodržuje a nenechá například Masetta, aby se během žárlivých výčitek Zerlině tahal s jinými holkami. Pěvci neměli vedení, nevěděli, co se sebou, nesli na svých zádech bezradnost, za kterou nemohli.

Zároveň s tím šlo i hudební nastudování. Peter Feranec začal osudové akordy předehry v mohutně romantickém duchu, od přechodu na rychlé tempo se ale začalo provedení rytmicky sypat a už se nikdy pořádně nesešlo. Mimochodem předehra byla i na Molto Allegro příliš rychle, orchestr nestíhal artikulovat a zněl ještě ke všemu rozmazaně. Tempa byla vůbec přehnaná oběma směry – laciná snaha o tempové kontrasty měla zřejmě zakamuflovat celkově odbytou dirigentskou práci. Peter Feranec především vůbec stylově nesjednotil pěvce – každý si zpíval, jak se mu to hodilo. Ve výsledné hudební šlichtě bohužel úplně ztrácelo význam, jestli někdo zpívá dobře, nebo špatně.

Naprosto příšerné byly recitativy, někteří pěvci si neustále vypomáhali polomluvenými pasážemi a zanášeli tyto hloupé rádobyveristické manýry i do árií. V tomto směru smutně exceloval především Gustáv Beláček, jehož Leporello je něco, co už nikdy v životě nechci slyšet. Intonační nejistota, nijaký hlas, z verismu tam opravdu byly jen ty hloupé manýry. Příliš dobře nedopadl ani představitel titulní role Svatopluk Sem. Smutné je, že u něj bych ještě cítil potenciál zazpívat Giovanniho přesvědčivě, potřeboval by ale vedení, kterého se mu nedostávalo. Jeho světlý baryton se na roli hodí, má i výrazové předpoklady, ale proč třeba zpívá Là ci darem la mano s tak šíleným patosem? Měl jsem dojem, že Zerlině zvěstuje blížící se smrt, místo aby ji sváděl. A když opominu osobní pěveckou kulturu, proč mu to neřekl dirigent? Aleksandra Buczek (Donna Anna) byla nijaká, zcela nezajímavá, přehlédnutelná herecky i pěvecky. Kornel Maciejowski téměř nebyl slyšet, Ottaviův nerozhodný charakter by se měl projevovat jinými prostředky, například zvládnutými koloraturami. Zdeněk Plech (Komtur) se pěvecky nijak nevyvíjí na to, jaké vzbuzoval před lety naděje. Andrea Široká svoji Zerlinu jaksi „normálně zazpívala“, což zdánlivě nezní jako pochvala, v rámci zmateného nastudování to ale působilo vysloveně osvěžujícím dojmem. Daniela Straková-Šedrlová zpívala Elvíru s výrazově přijatelným patosem a afektovaností, což by mohlo být fajn, kdyby se s ní stylově sešli i ostatní. Typově dobrý Masetto by v lepším představení mohl být i David Nykl. Ale jak jsem říkal, v tak odbytém binci by se ztratili i nejlepší zpěváci světa.

Operní představení je rituál a musí se k němu tak přistupovat. Událost z něj nedělá červený koberec pro premiérové hosty, následující raut, ani jakákoliv jiná opičárna. Po včerejším Donu Giovannim by mě opravdu zajímalo, kdo a kolik peněz za takovou nehoráznost dostal. Divadlo bylo při premiéře plné odhadem ze sedmdesáti procent, takže kasovní trhák se očekávát rovněž nedá. Proč se hrají věci, na něž nejsou k dispozici interpreti, je ve hvězdách. Připomínám ještě jednou, že se nejednalo o nepochopenou provokaci, alternativní koncepci nebo cokoliv podobného. Byl to jen obyčejný zmetek. Byl jsem nakonec vděčný za všechny škrty, ať už dávaly smysl nebo ne – celé to utrpení se aspoň neprotahovalo. „Vyhoďte operní budovy do povětří,“ požadoval kdysi Pierre Boulez. Tu brněnskou po včerejšku klidně.

Wolfgang Amadeus Mozart: Don Giovanni, libreto Lorenzo da Ponte. Hudební nastudování – Peter Feranec, režie – Bruno Berger-Gorski, scéna a kostýmy – Daniel Dvořák, sbormistr – Pavel Koňárek, choreografie – Hana Litterová. Don Giovanni – Svatopluk Sem, Leporello – Gustáv Beláček, Komtur – Zdeněk Plech, Masetto – David Nykl, Donna Anna – Aleksandra Buczek, Donna Elvira – Daniela Straková-Šedrlová, Zerlina – Andrea Široká, Don Ottavio – Kornel Maciejowski. Orchestr a sbor Janáčkovy opery. 17. 5. 2013, Janáčkovo divadlo, Brno.

Hodnocení autora: 20 %

Foto (ilustrační, neodpovídá vždy premiérovému obsazení) Jana Hallová

Komentáře

Reagovat
  • Nikol Murínová

    23. května 2013, 20:36
    Tato "recenze" je ještě horší než samotná premiéra Dona Giovanniho. Tímto způsobem kritizovat orchestr je ostuda.
  • Aleš Jakubík

    22. května 2013, 16:04
    Kopnout do holeně si zaslouží nefundovaný a zakomplexovaný autor recenze,pan Klepal. Za neobjektivnost,zavádéní s cíleným klamstvem! Ano,režie inscenaci slabší,hudebně nadstandartní, pěvecky mimo Ottavia skvělý. Velký aplauz, byli jsme na první premiéře a přijedeme znovu! Aleš a Míša.
  • Tomáš Studený

    20. května 2013, 0:40
    Současný trend v psaní recenzí je obecně uvolněnější a méně předstírá objektivitu, která je stejně iluzí... Já si raději přečtu radikálnější a třeba i trochu emocionální, ale upřímnou výpověď než pseudoseriozní a rádoby objektivní moudro. S tím, že to beru jako osobní a řekněme hodně vyhraněný názor recenzenta, s nímž mohu částečně, úplně, nebo nemusím vůbec souhlasit, ale je to rozhodně apel abych si udělal názor vlastní... Zvykněme si. Osobně vítám přímost i když nesouhlasím, což ovšem v daném momentě nemůžu říct, protože jsem to ještě neviděl. Nicméně si nemyslím, že bychom měli očekávat od recenze něco jiného, než názor na věc. Není problému, na němž by se dva odborníci zcela shodli a v umění to platí dvojnásob...
    • Tomáš Studený

      20. května 2013, 1:01
      Mimochodem i Olga Janáčková dochází k trochu podobným závěrům: http://operaplus.cz/don-giovanni-a-la-carte-brno/ Ačkoli pravda - jako dáma, s větším nadhledem... :-)
  • Jaroslav Kocurek

    19. května 2013, 23:45
    Dobrý večer, dovolím si přidat ještě stručný report z dnešní druhé premiéry (neděle 19. května), jelikož cítím, že páteční první premiéra Giovanniho přinesla mnohým zklamání … Jak by ne když celkové výkony byly na výrazně nižší úrovni, než jsme v Brně zvyklí. A hned na úvod musím říct, že jsem byl (snad i v kontextu pátečního rozčarování) dnes večer příjemně překvapen. Zaprvé Peter Feranec volil uměřenejší tempa a celkové hudební provedení bylo homogennější. Souhra se dařila orchestru mnohem lépe i slyšitelných chyb z orchestru o poznání ubylo. Zadruhé výrazně lepší bylo sólistické obsazení - tak velké rozdíly v úrovni alternací nebývají obvyklé! Až na drobné výjimky na mě obsazení druhé premiéry působilo daleko kantabilnějším dojmem. Především bych chtěl vyzvednout mimořádně vyzrálý výkon Romana Janála, jehož Giovanni je vskutku živoucí postava s odstíněnými hudebními i výrazovými nuancemi. Avšak abcence propracovanějšího hudebního nastudování i osobitější režijní koncepce se nemohly neprojevit ani při druhé premiéře, a to je právě velký mínus inscenace. Není škoda, že vedení Janáčkovy opery nedokáže využít potenciál svého ansámblu?
  • Jan Honus

    19. května 2013, 17:44
    Čekat lidskost od zakomplexovaného pana Klepala je utopie. V jednom s Vámi, pane Bátore, souhlasím - na vině že tací zhrzení rádobyumělci publikují zde, na veřejných a čtených webech jsou autoři a moderátoři webů. Podobně se "ventiluje" pan Juráš dokonce i na webu OperaPlus. Ať si píší na svých blozích, to je právo každého, ale tady velice negativně ovlivňují veřejnost. Ne nás, lidi "od fochu" kteří se tomu zasmějí, a ti kdo dokonce např. oba zmíněné pány znají vše pochopí, ale ty lidi, kteří třeba přemýšlí, že by na představení zašli, ale tento žvást berou (protože neví, a nemají důvod nebrat) jako fundovaný názor znalce...
  • Václav Zajíc

    18. května 2013, 16:27
    Na představení jsem včera byl a mám v mnoha věcech - hlavně co se týče orchestru, jiný názor. Jakožto orchestrální a komorní hráč mi vadí, když se někdo naprosto nevhodným způsobem vyjadřuje k výkonu orchestru. Orchestr hrál včera výborně, to můžu říct s úplně klidným svědomím. Řeči o tom, že "orchestr nestíhal artikulovat a zněl rozmazaně" jsou naprosto lživé! Úvahy nad tím proč autor textu tímto způsobem "nepřesně pojmenovává skutečnost", mě vedou k myšlence o tom, jestli nepotřebuje soubor NDB nějakým způsobem cíleně očernit. Naprosto chápu, že někdo nemusí souhlasit s pojetím díla, či ztvárněním, ale hodit inscenaci jako celek takto "do hnoje" je spíše odrazem recenzentovy nefundovanosti, než spravedlivou kritikou. Necítím se dostatečně kompetentní hodnotit scénu, kostýmy a výtvarné zpracování. Co se týče pěveckých výkonů jsem rozhodně nebyl zklamán! (Snad až na výkon v roli Ottavia). Nasazení orchestrálních hráčů však bylo na brněnské (i české) poměry vysoce nadstandartní! Kvalita zvuku celého tělesa byla naprosto v pořádku a výrazně musím ocenit zejména šťavnatý zvuk smyčců, který dodával dílu tolik potřebnou dramatičnost. Nevím co tkví za tímto neseriózním zhodnocením brněnského Giovanniho, ale pokud je to jen nesnášenlivost, či osobní zášť vůči některým představitelům vedení divadla, je to podle mého názoru nefér hlavně vůči zpěvákům a hudebníkům, kteří svou práci dělají poctivě a s tolik potřebnou chutí. Takže tyto slova kritiky rozhodně nepadnou na úrodnou půdu (vedení divadla a vlastně i města), ale spíše otráví zdravou tvůrčí atmosféru muzikantům a zpěvákům. Člen filharmonie Brno Václav Zajíc
  • Jaroslav Kocurek

    18. května 2013, 12:45
    Je to tvrdé, ale bohužel musím potvrdit slova Borise Klepala. Včerejší premiéra dokumentuje nekompetentnost současného vedení Janáčkovy opery a rozklad NDB. Žádné dramma giocoso, obyčejná tragédie!
    • Milan Bátor

      18. května 2013, 18:05
      Tak jsem si přečetl kritiku pana Klepla a nutno podotknout, že takto se nepíše. Divím se, že autoři tohoto webu takový otřesný styl psaní příspěvků tolerují! Je to agresivní paskvil, jehož cílem je pošlapat, zdeptat a demotivovat. Když už Kleplovi nesedlo prakticky nic (pěvecké výkony, režie, scéna, kostýmy, tempa) a všechno bylo podle něj špatně, mohl navrhnout alternativní řešení, když je tak fundovaný, že rozumí všemu od A do Z. Např. co je to rozmazaný zvuk? To slyším poprvé v životě, že by Mozarta hráli jako Debussyho Pellea? Pochybuji... Jeho výtky hereckému pojetí a výkonu zpěváků, pokud stojí na reálném solidním základu, mohou být, soudě podle dalších souhlasných názorů asi pravdivé.. Ale více lidskosti by neškodilo. Takovou kritiku číst, to je ještě větší humus, než rozporné představení! Kopat někoho do holeně a vyhazovat do povětří je bezpochyby to nejlepší možné řešení problémů...

Dva konkurzy na místo ředitele Národního divadla Brno nebyly dost, třetí nás v nejbližší době čeká. Bude uzavřený, komise se rozhodla kandidáty aktivně hledat.  více

Národní divadlo Brno přišlo v roce stoletého jubilea Benjamina Brittena s jeho operou Sen noci svatojánské. Krásné, působivé a inteligentní dílo dopadlo dobře po hudební stránce, na inscenaci se  samozřejmě podíváme také.  více

Třetí operu autora zařadil do programu na sobotu Mezinárodní festival Janáček Brno 2026. Po Janáčkově opeře Osud a Výlety páně Broučkovy v prvním festivalovém týdnu přišla řada na Příhody lišky Bystroušky. Toto uvedení lákalo nejen velkým počtem hostujících sólistů, ale taktéž vídeňským ORF Radio-Symphonieorchester pod taktovkou Tomáše Netopila. Představení bylo také věnováno životnímu jubileu emeritního sólisty Richarda Nováka, který byl rovněž přítomen.  více

V poněkud neobvyklé programové křivce se nesl páteční večer 23. října v Janáčkově divadle, kde pokračoval festival Janáček Brno. Zatímco první polovina večera nasadila laťku vysoko díky formálně i výrazově pestrým dílům Bély Bartóka a Gustava Mahlera, druhá část sklouzla k odlehčenějšímu bloku. ORF Radio-Symphonieorchester Wien pod vedením Tomáše Netopila, jež živě přenášela Česká televize, tak vrchol večera obstaral hned na samém počátku.  více

Desátý ročník mezinárodního festivalu Janáček Brno, který po čtyři týdny plní brněnské koncertní sály a divadla, nabízí jako hlavní programovou linkou všech devět oper Leoše Janáčka (1854-1928) v produkci operního souboru pořádajícího Národního divadla Brno. Dojde však i na koncertní řadu, doprovodný program či komentované prohlídky. Pravidelně se na festivalu objevuje projekt Operního studia Konzervatoře Brno. Ani letos tomu nebylo jinak a mladí studenti představili 22. října operu Divadlo za bránou Bohuslava Martinů (1890-1959) pod taktovkou dirigenta Filipa Urbana.  více

Recitál americké sopranistky Corinne Winters, klavíristy Davida Marečka a violoncellisty Lukáše Marečka, který se v neděli uskutečnil v Mahenově divadle v rámci festivalu Janáček Brno 2026, představil tvorbu Antonína Dvořáka, Vítězslavy Kaprálové, Leoše Janáčka a Ericha Wolfganga Korngolda.  více

10. ročník mezinárodního festivalu Janáček Brno 2026 nese letošní rok téma „Kořeny“. Bienální festival přestavuje od půli října do půli listopadu nejen všech devět oper Leoše Janáčka (1854-1928), ale taktéž pestrou koncertní řadu, výstavy, přednášky a workshopy. V sobotu 17. října se sešly hned čtyři koncerty reflektující téma minulosti a hudební retrospekce. Tento maraton odstartovalo komorní matiné Bennewitzova kvarteta a Markéty Cukrové ve Vile Tugendhat.  více

Folklorní koncert s názvem NA NEMOCE LÉK – Svět lidové písně podle Janáčka se odehrál v sobotu 17. října 2026 v brněnském Divadle Reduta, a to v rámci festivalu Janáček Brno. Tento tematicky zaměřený program zmapoval vztah Leoše Janáčka k lidové hudbě, jeho sběratelskou činnost na pomezí Moravského Slezska, Valašska a Horňácka i způsob, jakým tyto nápěvy využíval ve své skladatelské tvorbě. Program vznikl na základě autorského námětu, scénáře a v režii Magdaleny Múčkové. Celý koncert natáčel hlavní mediální partner festivalu, Český rozhlas.  více

Ústředním dramaturgickým tématem letošního ročníku festivalu Janáček Brno jsou kořeny. V koncertní řadě přehlídky v pátek figuroval v prostoru Mozartova sálu brněnské Reduty hudební večer, který postavil do dialogu odkaz hudby Leoše Janáčka a tvorbu současného českého skladatele Kryštofa Mařatky.  více

Mezinárodní festival Janáček Brno 2026 připravil pro letošní 10. ročník nabitý program s mottem „Kořeny“. Festival v hlavní ose programu uvádí všechny opery Leoše Janáčka (1854-1928) nastudované souborem Janáčkovy opery NdB. Ve čtvrtek nabídnul festivalový program operu Výlety páně Broučkovy pod vedením dirigenta Marka Ivanoviće. Do Brna pro tuto příležitost zavítal i režisér inscenace Robert Carsen.  více

První abonentní koncert nabídla Filharmonie Brno ve čtvrtek v sále brněnského Besedního domu. Slavnostní večer přinesl posluchačům mimořádný umělecký zážitek, který v sobě spojil hlubokou pietu, promyšlenou dramaturgii a strhující interpretační výkony. Programem s názvem Harmonie protikladů věnovala Filharmonie Brno celý večer památce Jana Stanovského (1932–2026), významného houslisty a dlouholetého koncertního mistra orchestru, který zemřel v září letošního roku v úctyhodném věku 94 let. Za dirigentský pult se postavil šéfdirigent Dennis Russell Davies. Program nabídl tři koncertní díla zásadních autorů světové hudby – Josepha Haydna, Thomase Adèse a Benjamina Brittena.  více

Slavnostní zakončení festivalu Expozice nové hudby v brněnském Besedním domě nabídlo 8. října posluchačům mimořádný zážitek v podobě orchestrálního koncertu Filharmonie Brno. Pod vedením polského dirigenta Szymona Bywalce orchestr představil čtyři ikonická díla druhé poloviny 20. století, která radikálně proměnila naše vnímání zvuku, harmonie a formy. Dramaturgie večera skvěle propojila rané předchůdce spektrálního myšlení s jeho vyvrcholením, přičemž nabídla pohled na zvuk jako na živý a neustále se proměňující organismus.  více

Další večer festivalu Expozice nové hudby, který se včera uskutečnil v sále brněnského Besedního domu, se zaměřil výhradně na klavírní tvorbu. Posluchače přitom zavedl do fascinujícího světa spektrální hudby, vnitřních akustických struktur a rezonančních jevů. Aby naplno vynikly skryté zvukové proměny i přirozená inharmonicita nástroje, stála uprostřed sálu dvojice odlišných typů – standardní křídlo doplnil nástroj preparovaný, jehož struny rozezněly vložené gumové prvky a paličky.  více

Hluboký ponor do světa spektrální hudby, akustických experimentů a volné improvizace posluchačům nabídnul concert, který se v rámci 38. ročníku festivalu Expozice nové hudby s podtitulem Ars Spectrum v úterý uskutečnil v brněnském Besedním domě. Dramaturgie večera představila trojici skladeb, jež zkoumaly hranice poslechu, vnitřní strukturu zvuku a vzájemné prolínání interiéru s vnějším prostředím. Zásadním prvkem celého večera bylo netradiční uspořádání prostoru, kdy hudebníci neseděli na pódiu, nýbrž uprostřed sálu obklopeni publikem, mikrofony a reproduktory.  více

V rámci XXIII. ročníku cyklu koncertů staré hudby s titulem Barbara Maria Willi uvádí se 1. října odehrál komorní koncert věnovaný Dvořákovým raným písním. Publikum v Brně mělo jedinečnou příležitost poznat Antonína Dvořáka z jiné perspektivy – nikoliv jako hotového mistra velkých symfonií, ale jako hledajícího experimentátora, který v sedmdesátých letech 19. století usilovně objevoval vlastní hudební řeč a základy správné deklamace českého textu. Písňový program, obohacený o klavírní miniatury Roberta Schumanna, přinesl v podání sopranistky Martiny Jankové a cembalistky, varhanice a hráčky na kladívkový klavír Barbary Marie Willi.  více

Soubor Ensemble Opera Diversa představil v pátek 2. října svůj první operní projekt letošní sezóny v prostorách kulturního centra CO.LABS. Ve světové premiéře zazněla komorní opera Prázdný dům soudobého skladatele Adama Závodského na libreto režisérky Kateřiny Křivánkové. Rodinné drama pro čtyři zpěváky, dva herce a komorní orchestr se soustředí na téma sektářství a mechanismy víry.  více

Zahájení koncertní sezony 2026/2027 Filharmonie Brno se uskutečnilo v neděli 20. září v Janáčkově divadle. Pro tuto příležitost vystoupil jako host dirigent Petr Altrichter, bývalý šéfdirigent orchestru. S mottem nové sezóny Všechny cesty vedou do Brna protkává letošní repertoár skladatele a hudební události s tímto centrem uměleckého dění. Zahajovací koncert si proto připravil Symfonii č. 2 od Johannese Brahmse, který v roce 1867 koncertoval jako klavírista v brněnské Redutě. Program ještě předtím zahájila symfonická báseň Psyché Césara Francka, na kterou se k orchestru přidal Český filharmonický sbor Brno pod vedením Petra Fialy.  více

Nejčtenější

Kritika

Třetí operu autora zařadil do programu na sobotu Mezinárodní festival Janáček Brno 2026. Po Janáčkově opeře Osud a Výlety páně Broučkovy v prvním festivalovém týdnu přišla řada na Příhody lišky Bystroušky. Toto uvedení lákalo nejen velkým počtem hostujících sólistů, ale taktéž vídeňským ORF Radio-Symphonieorchester pod taktovkou Tomáše Netopila. Představení bylo také věnováno životnímu jubileu emeritního sólisty Richarda Nováka, který byl rovněž přítomen.  více