Dušan Holý, Musica Folklorica: Nejen zahrádečky, nejen vzpomínky

17. červenec 2015, 0:51

Dušan Holý, Musica Folklorica: Nejen zahrádečky, nejen vzpomínky

Potká se pár Horňáků, kteří už mají v životě něco za sebou, začnou vzpomínat na staré písničky, hledat k nim správná slova i jejich zapomenuté verze. Samozřejmě si je taky zahrají a zazpívají. Někdy se sejdou ty nejpřirozenější věci a stejně to vypadá jako zázrak.

Dušan Holý natočil s Musicou Folkloricou album Nejen zahrádečky a už to, že se jej povedlo k nahrávání přimět, není samosebou. V zasvěceném, zaujatém a pečlivém doprovodném textu v bookletu sám říká, že by měl svého zpívání a různého veřejného vystupování nechat, a žádá posluchače, aby odpustili starému člověkovi. Lehko by se chápalo, kdyby už chtěl mít ve svých dvaaosmdesáti letech klid a do žádné práce se nehrnul, těžko by se ale po poslechu alba odpouštělo, kdyby nevzniklo. Dušan Holý je hudební vědec a etnomuzikolog, ale od prvního tónu je především jasné, že je na Horňácku doma a Horňácko je doma v něm.

V Dušanovi Holém se mísí živá, ústně předávaná tradice mnoha generací s encyklopedickými znalostmi vpravdě profesorskými. V jeho zpěvu i tak není ani stopa suchopáru, ale zemité jistoty na rozdávání. Je to zpívání bez vyumělkovanosti, bez technických fines, ale s dokonalou jistotou, že zrovna tak to je správně. Je to tak správně, protože to zpěvák právě tím způsobem v dané chvíli cítí a umí svůj pocit bez ostychu i bez předvádění vyjádřit. K něčemu takovému nikoho nepřivede univerzita, k tomu je potřeba se prožít. Nemluvíme ale o tolik přeceňované „vysoké škole života“, podle primitivního uvažování zcela neslučitelné s formálním vzděláním. Trošku se toho velkého slova bojím, ale řekl bych, že už se tu opravdu dotýkáme moudrosti.

Spoluhráčem Dušana Holého je kapela Musica Folklorica, domovem ve Velké nad Veličkou. Je to těleso značně živé a akční, občas natočí pěkný videoklip, nevyhýbá se výletům mimo folklor, hrává se skupinou Neřež a na album věnované Vladimírovi Mišíkovi přispělo pěknou verzí písně Slunečný hrob. Dušanovi Holému sekunduje perfektně, krásně drží houpavé rytmy i napětí, zvuk má syrový tak akorát. Vrbecký primáš Jožka Kubík by prý možná řekl, že „hrajú… jak deby si dávali veliký pozór“, jak zmiňuje booklet. Ale vysvětlujte to člověku, kterého zkazili Vídeňští filharmonici: podle mého soudu si Musica Folklorica dávala pozor právě tak, aby měl výsledek parametry studiové nahrávky a nepřišel přitom o život. Cimbálista Petr Pavlinec je autorem druhé části bookletu. Vzpomíná na první setkání s bratry Holými – tedy též se zesnulým Lubošem –, na působivost jejich zpěvu, v němž bylo vždy cosi navíc. Odkazuji se na doprovodné texty alba možná až příliš často, ale opravdu těžko se k nim něco dodává. Charakteristiky jednotlivých písní jak je napsal Dušan Holý, bych sem nejraději rovnou zkopíroval, u těch už bych si vůbec nedovolil říct něco jinak a lépe.

Album sestává z deseti titulů, ale písní je na něm mnohem víc. Každý titul označuje spíš tématický okruh, do nějž se – stejně jako do Alenčiných kufříkových slov – schovají alespoň dvě propojené písně. Výjimkami jsou „amerikánská“ Počujtě, ľudia, čo vám poviem – po kramářském způsobu naznačuje příběh, který by snad ani žádné pokračování mít neměl, a verbuňk Pri Prešpúrku, pri Dunaji. Typicky se objevuje spojení táhlá – hybná nebo táhlá – hybná – hybnější, ale i když někdy zůstáváme v téměř nezměněném tempu, vždy je přítomná jasná gradace nebo kontrast. Dotkneme se dominantní tóniny, přejdeme z moll do dur a vyvíjí se i text: Šohajku, duša má … dyž ťa deň nevidím, cełá su bolavá – Za tema čérnýma očima, veru bych Dunaj preskočiła.

Výběr písní se odvíjel z mnoha podnětů – od vzpomínek přátel i vlastních až po cílené vyhledávání pramenů a vhodných doplňků k již nalezenému a vybranému materiálu. Není ani zaměřený úzce na Horňácko – vydává se i do dalších oblastí, které dnes vypadají tak blízko a snadno dosažitelné. Objeví se písně z Myjavy, z Kopanic, i dvě romské. První z nich Baro brišind marel nahrál Dušan Holý v terénu v roce 1953. Původní nahrávka se ztratila, ale text se povedlo rozluštit z nalezené kopie – na albu jsou tedy i naprosté unikáty. Trenčanský zámeček prý Dušan Holý zpíval jako dítě, ale sám si na to nevzpomíná – iniciátorkou pro zařazení byla Olga Pšurná. Připojené části V Trenčíne na hradeTrenčín, dolinečka jsou vzpomínkou na první ročníky festivalu ve Strážnici. Album připomíná hodně zkoncentrovaný oživlý archiv – nebo „archlív“, jak říká jeho zasvěcený správce.

V závěru alba čeká posluchače nejrozsáhlejší série „zahrádeček“, od nichž se vznik celé nahrávky odvíjel a dostaly se i do jeho titulu. Na počátku totiž byla píseň Pred naším je zahrádka, kterou Dušan Holý nazpíval před devíti lety s klavírním doprovodem svého vnuka, rovněž Dušana. Nejednalo se ale o běžný doprovod, Dušan Holý mladší hrál Šest jednoduchých variací na švýcarskou píseň Ludwiga van Beethovena, které se s horňáckou lidovou pozoruhodně střetly – včetně mollové variace na sloku „Jak já nemám smutná byt“. Neotřelý duet, nebo chcete-li mash-up zazněl poprvé na Dušanově absolventském koncertu a dočkal se i nahrávky v rozhlase. Žádost Jiřího Schneera, aby Dušan Holý nazpíval tuto píseň s Musicou Folkloricou stála u zrodu vzájemné spolupráce a výsledné album Nejen zahrádečky pěkně uzavírá: „Bude-li tam starý spat, dyby tam sceł zdreveňat, ej, a bude-li šohajíček švárný, može ně to Pámbu dat.“

Na obalu cédéčka je použitá vystřihovaná grafika Kornelie Němečkové, známé ze znělky televizního pořadu Zpívánky, dominantními barvami jsou lehce zatmavená červená a tmavě modrá. Booklet mi vevnitř připadá poněkud odbytý. Nejvíc se zřejmě hledělo na to, aby se do něj všechno nějak vešlo. Ještě jednou oceňuji texty Dušana Holého i Petra Pavlince, dále připojená slova písní a slovníček nářečních výrazů. A samotná nahrávka šetrné balení vynahradí tisíckrát – na té se muzikanti nešetřili vůbec, naopak rozdávají až marnotratně. Křest alba proběhne na Horňáckých slavnostech, které začínají právě dnes.

Nejen zahrádečky. Dušan Holý, Musica Folklorica (Miroslav Kolacia – housle, prim, Lubomír Graffe – 2. housle, Jaroslav Panák – 3. housle, Tomáš Janoška – viola, Martin Slovák – kontrabas, Petr Pavlinec – cimbál). Text: CZ. Vydáno: 2015. TT: 43:04. DDD. 1 CD Indies Scope MAM 558-2.

Foto archiv

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Cimbálová muzika, objevování hudecké tradice, sólové vystupování, práce ve Filharmonii Bohuslava Martinů, v posledním roce také budování vlastního tria. Pozvolný přechod od folkloru k world music je obrazem poctivosti, s jakou Jitka Šuranská k hudbě přistupuje. K tomu všemu přidává ještě vymýšlení projektů pro festival Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou. Náš rozhovor na nádvoří Moravské galerie sledoval s lehkým neklidem adoptovaný Kuba z útulku.  více

Když se někdo nemůže celé měsíce rozejít se svým Josefem, píše zoufalé dotazy online psychologům, pláče kamarádkám do telefonu nebo napíše písníčky na album Josefene. Poslední album kapely Mucha je většinou o lásce, která zanechává dlouhé a často nepříjemné stopy.  více

Každá z patnácti skladeb, včetně úvodní titulní miniatury, motta celého alba, obstojí i sama o sobě. Každá ta píseň nás jako posluchače může obohatit, aniž bychom nutně museli znát ty ostatní. Celek je však i v tomto případě víc než pouhý součet jednotlivých částí.  více




Vila Löw-Beer se stala dějištěm koncertního projektu s názvem Bílé útesy doverské, v němž soubor Ensemble Opera Diversa pod vedením dirigenta Patrika Červáka představil sondu do britské tvorby pro smyčcový orchestr. Programový výběr sjednotil autory různých generací 20. a 21. století, přičemž klíčovým aspektem večera bylo uvedení tří děl v české premiéře. Volba komorního prostoru secesní vily korespondovala s charakterem vybraných kompozic, které v mnoha ohledech vyžadovaly vysokou míru interpretační intimity i precizní práci s akustickým detailem. Namísto tradičního abonentního schématu vsadil ansámbl na sevřený, tematicky ukotvený blok, jenž i přes svou střídmou časovou dotaci nabídl ucelený vhled do ostrovní instrumentální a vokálně-instrumentální tvorby.  více

Již před několika měsíci se uskutečnil křest prvního CD ansámblu MusEquality, jenž si klade za cíl otevírat nové interpretační možnosti klasické hudby prostřednictvím vlastních aranží vycházejících z lidových kořenů a neobvyklé instrumentace. Kombinace dvou houslí, akordeonu, cimbálu a kontrabasu vytváří podmínky pro novou interpretaci skladeb, která ctí jejich původní charakter a současně odhaluje další, dosud méně zřetelné výrazové i zvukové vrstvy.  více

V brněnském Konventu Milosrdných bratří se poslední dubnový den uskutečnil další koncert XXIII. ročníku prestižního cyklu staré hudby „Barbara Maria Willi uvádí…“. Dramaturgyně cyklu tentokrát představila originální koncepci s názvem „cembalo-mix“. Tento ambiciózní projekt propojil tři generace interpretů a nabídl posluchačům ucelený pohled do vývoje cembalové hudby od přelomu 16. a 17. století až po žhavou současnost. Potvrdil takto, že cembalo není jen historickým artefaktem, ale živým nástrojem s obrovským výrazovým potenciálem.  více

Festival Concentus Moraviae už 31. rokem přináší koncerty do všech koutů Moravy s občasnými výjezdy za hranice České republiky. To byl případ i letošního prologu, který se odehrál v italské Cremoně a vystoupila na něm tři smyčcová kvarteta, která jasně naznačila téma letošního ročníku „Býti kvartetem“. Ještě před slavnostním zahájením, které se uskuteční za měsíc ve Slavkově u Brna, vystoupila při speciálním festivalovém galavečeru v úterý 28. dubna v brněnském Besedním domě patronka festivalu Magdalena Kožená. Společně s theorbistou Azulem Limou provedla program sestavený především z raně barokních skladeb, které ovšem doplnily i výlety do hudební současnosti.  více

V sále Janáčkova divadla se ve čtvrtek 16. dubna 2026 uskutečnil předposlední abonentní koncert sezony, v němž Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese představila dramaturgický dialog dvou stěžejních děl vídeňské moderny. Program s názvem „Památce anděla“ postavil do kontrastu introspektivní houslový koncert Albana Berga a monumentální symfonickou báseň Richarda Strausse. Obě kompozice sjednocuje ukotvení v konkrétních mimohudebních podnětech, které však skrze sevřenou hudební formu přerůstají v univerzální sdělení.  více

Brno jako člen sítě UNESCO Creative Cities Network v oblasti hudby dlouhodobě rozvíjí mezinárodní spolupráci s dalšími kreativními městy. Jedním z nich je i polská Bydhošť, která je stejně jako Brno součástí této prestižní sítě. Právě z tohoto partnerského města do Brna míří kapela Skraj, která vystoupí v rámci koncertního večera Hraničny Disonans.  více

U některých ještě neopadlo nadšení z nejnovější inscenace Čertovy stěny a už se opera Národního divadla Brno může pyšnit další jedinečnou podívanou – Händelova Agrippina v režii Martina Glasera a hudebním nastudování souboru Collegium 1704 pod vedením Václava Lukse, jejíž premiéra se odehrála 11. dubna v Janáčkově divadle, se totiž povedla přímo královsky… či spíše císařsky!  více

Závěrečný večer 33. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby, který se odehrál v neděli 12. dubna 2026 ve zcela zaplněném kostele sv. Jakuba, nesl symbolický náboj. Číslovka třiatřicet, v křesťanské tradici odkazující ke věku Kristova umučení, se stala ústředním motivem celého letošního ročníku. Festival pod dramaturgickým vedením Vladimíra Maňase a Ondřeje Múčky letos nehledal jen „stálost a radost“, ale skrze hudbu kráčel po cestě naděje. Program s názvem „Za světlem“ tuto cestu završil dramaturgicky sevřeným obloukem, který propojil britskou současnost, moravský mysticismus a vídeňskou klasiku. Oficiální zahájení podtrhlo komunitní a duchovní rozměr festivalu. Ředitelka Filharmonie Brno Marie Kučerová ve vstupním pozdravu zhodnotila 33. ročník jako mimořádně úspěšný a poděkovala všem, kteří se na jeho realizaci podíleli. Na její slova navázal farář od sv. Jakuba, Jan Pacner, který připomněl, že hudba v tomto prostoru není jen estetickým doplňkem, ale formou modlitby a dialogu. Výjimečnost večera umocnila osobní přítomnost autorů první poloviny programu, Davida Matthewse a Pavla Zemka Nováka. Jejich účast dodala provedení děl mimořádný punc autenticity.  více

Příznivci barokní hudby se sešli v pátek 10. dubna v kostele svatých Janů, aby si vyslechli předposlední koncert Velikonočního festivalu duchovní hudby. Zazněly Slavnostní nešpory od Giovanniho Antonia Rigattiho (1613-1648) v podání vokálně-instrumentálního souboru Societas Incognitorum pod uměleckým vedením Eduarda Tomaštíkavíce

Na Velký pátek 3. dubna zazněly v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v kostele Nanebevzetí Panny Marie u Jezuitů v Brně španělské renesanční tenebrae v provedení mezinárodního souboru Ramilette de Tonos.  více

Jeden z koncertů Velikonočního festivalu duchovní hudby v Brně letošního roku nabídl mimořádně silný zážitek. V prostorách nového kostela blahoslavené Marie Restituty na Lesné zazněla skladba Exil gruzínského skladatele Giji Kančeliho – dílo, které se nejen hudebně, ale i duchovně dokonale propojilo s dramaturgickou linií festivalu, a to i díky své textové vrstvě. V ní se prolíná Žalm 23 s moderní poezií Paula Celana a Hanse Sahla.  více

Letošní 33. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby se nese ve znamení tématu Stálost. Tento motiv, inspirovaný biblickou výzvou k vytrvalosti v dobrém a k neustálému vnitřnímu dialogu, prostupuje celou dramaturgií ročníku. Program se letos zaměřuje na monumentální varhanní a vokální kompozice, které reflektují cestu z hluboké sklíčenosti žalmů směrem k vnitřní radosti a světlu. V tomto duchu byl koncipován i varhanní recitál 30. března 2026 v katedrále sv. Petra a Pavla, kde varhaník Jan Šprta provedl díla kladoucí extrémní nároky na technickou virtuozitu i duchovní soustředění v majestátním prostoru Petrova.  více

Stálost a radost jsou letos hlavními motivy Velikonočního festivalu duchovní hudby, jehož 33. ročník začal na Květnou neděli 29. března v kostele sv. Janů. Zahajovací koncert nabídl spojení Filharmonie Brno pod taktovkou zkušeného dirigenta Jaroslava KyzlinkaPražského filharmonického sboru a sopranistky Simony Šaturovévíce

Legendu o brněnském drakovi zná snad každý Brňák. A právě toto stvoření se stalo inspirací mladému nově vzniklému uměleckému tělesu Crocodile Orchestra pro jeho originální název. Komorní orchestr založený Lukášem Marečkem debutoval v sále Konventu Milosrdných bratří v pátek 27. března pod taktovkou brněnského rodáka a nynějšího studenta Kunstuniversität Graz Tomáše Kalouska. V roli sólistky se představila houslistka Veronika Cagáňovávíce

Městské divadlo Brno se v novém muzikálu ViK!NG pustilo do žánru hudební dobrodružné fantasy s bombastickou hudební i vizuální výpravností, nenuceně definovaným morálním obloukem hlavního hrdiny a působivou autenticitou projevu mladých aktérů. Autorský tým Robin SchenkPetr Štěpán a Miroslav Ondra, povzbuzený úspěchem zdařilé muzikálové balady Devět křížů, tentokrát opustil moravské reálie a zamířil na mýtický sever. Výsledkem je rodinná freska ViK!NG, která sice oslňuje technickou precizností a hudební invencí, ale místy naráží na limity vlastního textového základu. Hudební scéna MdB i takto opět nabízí kombinaci profesionální muzikálové řemeslnosti, vizuální atraktivity a divadelního rozptýlení pro široké publikum všech věkových kategorií.  více

Nejčtenější

Kritika

Vila Löw-Beer se stala dějištěm koncertního projektu s názvem Bílé útesy doverské, v němž soubor Ensemble Opera Diversa pod vedením dirigenta Patrika Červáka představil sondu do britské tvorby pro smyčcový orchestr. Programový výběr sjednotil autory různých generací 20. a 21. století, přičemž klíčovým aspektem večera bylo uvedení tří děl v české premiéře. Volba komorního prostoru secesní vily korespondovala s charakterem vybraných kompozic, které v mnoha ohledech vyžadovaly vysokou míru interpretační intimity i precizní práci s akustickým detailem. Namísto tradičního abonentního schématu vsadil ansámbl na sevřený, tematicky ukotvený blok, jenž i přes svou střídmou časovou dotaci nabídl ucelený vhled do ostrovní instrumentální a vokálně-instrumentální tvorby.  více