Dušan Holý, Musica Folklorica: Nejen zahrádečky, nejen vzpomínky

17. červenec 2015, 0:51

Dušan Holý, Musica Folklorica: Nejen zahrádečky, nejen vzpomínky

Potká se pár Horňáků, kteří už mají v životě něco za sebou, začnou vzpomínat na staré písničky, hledat k nim správná slova i jejich zapomenuté verze. Samozřejmě si je taky zahrají a zazpívají. Někdy se sejdou ty nejpřirozenější věci a stejně to vypadá jako zázrak.

Dušan Holý natočil s Musicou Folkloricou album Nejen zahrádečky a už to, že se jej povedlo k nahrávání přimět, není samosebou. V zasvěceném, zaujatém a pečlivém doprovodném textu v bookletu sám říká, že by měl svého zpívání a různého veřejného vystupování nechat, a žádá posluchače, aby odpustili starému člověkovi. Lehko by se chápalo, kdyby už chtěl mít ve svých dvaaosmdesáti letech klid a do žádné práce se nehrnul, těžko by se ale po poslechu alba odpouštělo, kdyby nevzniklo. Dušan Holý je hudební vědec a etnomuzikolog, ale od prvního tónu je především jasné, že je na Horňácku doma a Horňácko je doma v něm.

V Dušanovi Holém se mísí živá, ústně předávaná tradice mnoha generací s encyklopedickými znalostmi vpravdě profesorskými. V jeho zpěvu i tak není ani stopa suchopáru, ale zemité jistoty na rozdávání. Je to zpívání bez vyumělkovanosti, bez technických fines, ale s dokonalou jistotou, že zrovna tak to je správně. Je to tak správně, protože to zpěvák právě tím způsobem v dané chvíli cítí a umí svůj pocit bez ostychu i bez předvádění vyjádřit. K něčemu takovému nikoho nepřivede univerzita, k tomu je potřeba se prožít. Nemluvíme ale o tolik přeceňované „vysoké škole života“, podle primitivního uvažování zcela neslučitelné s formálním vzděláním. Trošku se toho velkého slova bojím, ale řekl bych, že už se tu opravdu dotýkáme moudrosti.

Spoluhráčem Dušana Holého je kapela Musica Folklorica, domovem ve Velké nad Veličkou. Je to těleso značně živé a akční, občas natočí pěkný videoklip, nevyhýbá se výletům mimo folklor, hrává se skupinou Neřež a na album věnované Vladimírovi Mišíkovi přispělo pěknou verzí písně Slunečný hrob. Dušanovi Holému sekunduje perfektně, krásně drží houpavé rytmy i napětí, zvuk má syrový tak akorát. Vrbecký primáš Jožka Kubík by prý možná řekl, že „hrajú… jak deby si dávali veliký pozór“, jak zmiňuje booklet. Ale vysvětlujte to člověku, kterého zkazili Vídeňští filharmonici: podle mého soudu si Musica Folklorica dávala pozor právě tak, aby měl výsledek parametry studiové nahrávky a nepřišel přitom o život. Cimbálista Petr Pavlinec je autorem druhé části bookletu. Vzpomíná na první setkání s bratry Holými – tedy též se zesnulým Lubošem –, na působivost jejich zpěvu, v němž bylo vždy cosi navíc. Odkazuji se na doprovodné texty alba možná až příliš často, ale opravdu těžko se k nim něco dodává. Charakteristiky jednotlivých písní jak je napsal Dušan Holý, bych sem nejraději rovnou zkopíroval, u těch už bych si vůbec nedovolil říct něco jinak a lépe.

Album sestává z deseti titulů, ale písní je na něm mnohem víc. Každý titul označuje spíš tématický okruh, do nějž se – stejně jako do Alenčiných kufříkových slov – schovají alespoň dvě propojené písně. Výjimkami jsou „amerikánská“ Počujtě, ľudia, čo vám poviem – po kramářském způsobu naznačuje příběh, který by snad ani žádné pokračování mít neměl, a verbuňk Pri Prešpúrku, pri Dunaji. Typicky se objevuje spojení táhlá – hybná nebo táhlá – hybná – hybnější, ale i když někdy zůstáváme v téměř nezměněném tempu, vždy je přítomná jasná gradace nebo kontrast. Dotkneme se dominantní tóniny, přejdeme z moll do dur a vyvíjí se i text: Šohajku, duša má … dyž ťa deň nevidím, cełá su bolavá – Za tema čérnýma očima, veru bych Dunaj preskočiła.

Výběr písní se odvíjel z mnoha podnětů – od vzpomínek přátel i vlastních až po cílené vyhledávání pramenů a vhodných doplňků k již nalezenému a vybranému materiálu. Není ani zaměřený úzce na Horňácko – vydává se i do dalších oblastí, které dnes vypadají tak blízko a snadno dosažitelné. Objeví se písně z Myjavy, z Kopanic, i dvě romské. První z nich Baro brišind marel nahrál Dušan Holý v terénu v roce 1953. Původní nahrávka se ztratila, ale text se povedlo rozluštit z nalezené kopie – na albu jsou tedy i naprosté unikáty. Trenčanský zámeček prý Dušan Holý zpíval jako dítě, ale sám si na to nevzpomíná – iniciátorkou pro zařazení byla Olga Pšurná. Připojené části V Trenčíne na hradeTrenčín, dolinečka jsou vzpomínkou na první ročníky festivalu ve Strážnici. Album připomíná hodně zkoncentrovaný oživlý archiv – nebo „archlív“, jak říká jeho zasvěcený správce.

V závěru alba čeká posluchače nejrozsáhlejší série „zahrádeček“, od nichž se vznik celé nahrávky odvíjel a dostaly se i do jeho titulu. Na počátku totiž byla píseň Pred naším je zahrádka, kterou Dušan Holý nazpíval před devíti lety s klavírním doprovodem svého vnuka, rovněž Dušana. Nejednalo se ale o běžný doprovod, Dušan Holý mladší hrál Šest jednoduchých variací na švýcarskou píseň Ludwiga van Beethovena, které se s horňáckou lidovou pozoruhodně střetly – včetně mollové variace na sloku „Jak já nemám smutná byt“. Neotřelý duet, nebo chcete-li mash-up zazněl poprvé na Dušanově absolventském koncertu a dočkal se i nahrávky v rozhlase. Žádost Jiřího Schneera, aby Dušan Holý nazpíval tuto píseň s Musicou Folkloricou stála u zrodu vzájemné spolupráce a výsledné album Nejen zahrádečky pěkně uzavírá: „Bude-li tam starý spat, dyby tam sceł zdreveňat, ej, a bude-li šohajíček švárný, može ně to Pámbu dat.“

Na obalu cédéčka je použitá vystřihovaná grafika Kornelie Němečkové, známé ze znělky televizního pořadu Zpívánky, dominantními barvami jsou lehce zatmavená červená a tmavě modrá. Booklet mi vevnitř připadá poněkud odbytý. Nejvíc se zřejmě hledělo na to, aby se do něj všechno nějak vešlo. Ještě jednou oceňuji texty Dušana Holého i Petra Pavlince, dále připojená slova písní a slovníček nářečních výrazů. A samotná nahrávka šetrné balení vynahradí tisíckrát – na té se muzikanti nešetřili vůbec, naopak rozdávají až marnotratně. Křest alba proběhne na Horňáckých slavnostech, které začínají právě dnes.

Nejen zahrádečky. Dušan Holý, Musica Folklorica (Miroslav Kolacia – housle, prim, Lubomír Graffe – 2. housle, Jaroslav Panák – 3. housle, Tomáš Janoška – viola, Martin Slovák – kontrabas, Petr Pavlinec – cimbál). Text: CZ. Vydáno: 2015. TT: 43:04. DDD. 1 CD Indies Scope MAM 558-2.

Foto archiv

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Cimbálová muzika, objevování hudecké tradice, sólové vystupování, práce ve Filharmonii Bohuslava Martinů, v posledním roce také budování vlastního tria. Pozvolný přechod od folkloru k world music je obrazem poctivosti, s jakou Jitka Šuranská k hudbě přistupuje. K tomu všemu přidává ještě vymýšlení projektů pro festival Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou. Náš rozhovor na nádvoří Moravské galerie sledoval s lehkým neklidem adoptovaný Kuba z útulku.  více

Když se někdo nemůže celé měsíce rozejít se svým Josefem, píše zoufalé dotazy online psychologům, pláče kamarádkám do telefonu nebo napíše písníčky na album Josefene. Poslední album kapely Mucha je většinou o lásce, která zanechává dlouhé a často nepříjemné stopy.  více

Každá z patnácti skladeb, včetně úvodní titulní miniatury, motta celého alba, obstojí i sama o sobě. Každá ta píseň nás jako posluchače může obohatit, aniž bychom nutně museli znát ty ostatní. Celek je však i v tomto případě víc než pouhý součet jednotlivých částí.  více




Na Velký pátek 3. dubna zazněly v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v kostele Nanebevzetí Panny Marie u Jezuitů v Brně španělské renesanční tenebrae v provedení mezinárodního souboru Ramilette de Tonos.  více

Letošní 33. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby se nese ve znamení tématu Stálost. Tento motiv, inspirovaný biblickou výzvou k vytrvalosti v dobrém a k neustálému vnitřnímu dialogu, prostupuje celou dramaturgií ročníku. Program se letos zaměřuje na monumentální varhanní a vokální kompozice, které reflektují cestu z hluboké sklíčenosti žalmů směrem k vnitřní radosti a světlu. V tomto duchu byl koncipován i varhanní recitál 30. března 2026 v katedrále sv. Petra a Pavla, kde varhaník Jan Šprta provedl díla kladoucí extrémní nároky na technickou virtuozitu i duchovní soustředění v majestátním prostoru Petrova.  více

Stálost a radost jsou letos hlavními motivy Velikonočního festivalu duchovní hudby, jehož 33. ročník začal na Květnou neděli 29. března v kostele sv. Janů. Zahajovací koncert nabídl spojení Filharmonie Brno pod taktovkou zkušeného dirigenta Jaroslava KyzlinkaPražského filharmonického sboru a sopranistky Simony Šaturovévíce

Legendu o brněnském drakovi zná snad každý Brňák. A právě toto stvoření se stalo inspirací mladému nově vzniklému uměleckému tělesu Crocodile Orchestra pro jeho originální název. Komorní orchestr založený Lukášem Marečkem debutoval v sále Konventu Milosrdných bratří v pátek 27. března pod taktovkou brněnského rodáka a nynějšího studenta Kunstuniversität Graz Tomáše Kalouska. V roli sólistky se představila houslistka Veronika Cagáňovávíce

Městské divadlo Brno se v novém muzikálu ViK!NG pustilo do žánru hudební dobrodružné fantasy s bombastickou hudební i vizuální výpravností, nenuceně definovaným morálním obloukem hlavního hrdiny a působivou autenticitou projevu mladých aktérů. Autorský tým Robin SchenkPetr Štěpán a Miroslav Ondra, povzbuzený úspěchem zdařilé muzikálové balady Devět křížů, tentokrát opustil moravské reálie a zamířil na mýtický sever. Výsledkem je rodinná freska ViK!NG, která sice oslňuje technickou precizností a hudební invencí, ale místy naráží na limity vlastního textového základu. Hudební scéna MdB i takto opět nabízí kombinaci profesionální muzikálové řemeslnosti, vizuální atraktivity a divadelního rozptýlení pro široké publikum všech věkových kategorií.  více

V rámci čtyř komorních koncertů této filharmonické sezony, které se pravidelně konají v sále Besedního domu, mohli posluchači navštívit pestrou paletu sólových recitálů i komorních uskupení. Středeční večer 18. března se nesl v duchu oslav kulatého výročí lotyšského skladatele Pēterise Vaskse (*1946), jemuž tady svým uměním vzdala hold brněnská rodačka a klavíristka Terezie Fialovávíce

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie v divadle II se nesl v duchu definování národní a osobní identity pomocí symfonického zvuku. Zatímco první polovina přenesla diváky do Francie druhé poloviny 19. století, druhá půle zavedla posluchače geograficky do Spojených států v období druhé světové války, ideově ale spíše do Maďarska. V podání Filharmonie Brno pod vedením před tímto orchestrem debutující dirigentky Lucie Leguay zazněla díla Césara Francka, Vincenta d’Indyho a Bély Bartóka. V první polovině se k orchestru přidal brněnskému publiku známý klavírista Igor Ardaševvíce

Cyklus koncertů staré hudby v režii jeho zakladatelky Barbary Marii Willi je již dvacátým třetím rokem nedílnou součástí kulturního dění v moravské metropoli. Brněnskému publiku se již představila řada vynikajících osobností i ansámblů, s nimiž Barbara Maria Willi pravidelně spolupracuje. Letošní zahajovací koncert tradičně uspořádaný ve středu 11. února v sále Konventu Milosrdných bratří nesl podtitul Hudba v pohybu a nabídl spojení umu kladívkového klavíru s flétnovou hrou Sofie Mavrogenidou a mladými tanečníky Klementýnou Annou ŠpičkovouAdamem Mišem v choreografii Davida Strnadavíce

Poslední dokončená opera Bedřicha Smetany nepatří mezi jeho nejčastěji uváděná díla. Od prvního uvedení roku 1882 a v porovnání s populární Prodanou nevěstou či Hubičkou stojí spíše v pozadí zájmu inscenátorů a operních dramaturgů. Poslední brněnská premiéra se odehrála roku 1979, tedy takřka před padesáti lety. Národní divadlo Brno se rozhodlo tuto „nespravedlnost“ páchanou na Čertově stěně odčinit novým a v podstatě atypickým nastudováním. Režisér Jiří Heřman oděl Smetanovu nehranou operu do lehčího a rozvernější hávu a zvýraznil tak kontury původní komické opery, stále skrývající se pod povrchem romantického patosu.  více

Čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma byl věnovaný německým romantickým skladatelům, na což přímo odkazoval i název Trojhvězdí německého romantismu. V podání Filharmonie Brno pod vedením dirigenta Ivora Boltona zazněla díla Carla Maria von Webera, Johannese Brahmse a Felixe Mendelssohna Bartholdyho. V první polovině večera se k orchestru připojila klarinetistka Sharon Kamvíce

Na scénu Janáčkova divadla se po několika letech vrátila opera Aida italského skladatele Giuseppe Verdiho (1813–1901). Režie nové inscenace, která měla premiéru 26. září 2025, se ujala Magdalena Švecová a hudebního nastudování Jakub Klecker. Při čtvrté repríze v sobotu 31. ledna se hlavních rolí zhostili Mária Porubčinová (Aida), Sung Kyu Park (Radames) a Anastasiya Martyniuk (Amneris).  více

Když se v roce 2004 otevírala nová Hudební scéna Městského divadla Brno, málokdo si dokázal představit, jakou cestu tento soubor urazí. Dnes, o dvacet let později, se věhlasný muzikál Bídníci už napodruhé vrací na brněnská prkna nikoliv jako pouhý „remake“ úspěšného titulu, ale jako manifest umělecké zralosti a suverenity. Zapomeňte na pražské verze svázané striktními licencemi, které nutily herce kopírovat každý krok londýnského originálu. Brněnští Bídníci pod režijním vedením Stanislava Moši využívají tzv. volnou licenci, která jim umožňuje tvořit nesmírně živelné a navýsost sugestivní, uhrančivé divadlo.  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je zaběhlou tradicí, která k brněnským oslavám tohoto svátku neodmyslitelně patří. Letošní koncert byl ale výjimečný: orchestr zároveň oslavil kulaté sedmdesáté narozeniny. Jubilující těleso pod tehdejším názvem Státní filharmonie Brno vzniklo 1. ledna 1956 sloučením Symfonického orchestru brněnského rozhlasu a Symfonického orchestru kraje Brněnského. Právě tehdy hned zkraje roku brněnská filharmonie odehrála svůj první koncert na Stadionu na Kounicově ulici. Přestože se zmíněný večer konal ještě pod hlavičkou krajského orchestru, lze jej jednoznačně považovat jako počátek této důležité kulturní instituce.  více

Brněnská filharmonie pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese společně s Českým filharmonickým sborem Brno uvedla ve čtvrtek 11. prosince v Janáčkově divadle kantáty Leoše Janáčka a Antonína Rejchy. Jako sólisté se publiku představili zpěváci Simona Šaturová (soprán), Daniel Matoušek (tenor) a Jiří Brückler (bas). Koncert se uskutečnil za podpory Nadace Leoše Janáčka a byl zaznamenán Českou televizí.  více

Poslední koncert letošní části cyklu Barbara Maria Willi uvádí nabídnul unikátní projekt, ve kterém se 4. prosince v Konventu Milosrdných bratří spojily dva soubory: Cappella Pratensis Ramillete de Tonos. Publiku předvedli, jakými různými způsoby lze pracovat s polyfonním repertoárem 15. a 16. století. V programu se mísila duchovní se světskou hudbou a také vokální, vokálně-instrumentální a čistě instrumentální.  více

Nejčtenější

Kritika

Na Velký pátek 3. dubna zazněly v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v kostele Nanebevzetí Panny Marie u Jezuitů v Brně španělské renesanční tenebrae v provedení mezinárodního souboru Ramilette de Tonos.  více