Excentrické karnevaly, prolínání reklamy a umění, odpor k institucím, kontakty se světovou avantgardou. To všechno pěstoval Brněnský Devětsil, jenž vydal téměř devadesát let po svém zániku nečekaný zvuk v nahrávce grafických partitur Miroslava Ponce.
Byl Charlie Chaplin členem Brněnského Devětsilu? Odpověď zní „ano“, ačkoliv byl samozřejmě jen členem čestným, zvoleným bez přímé účasti. Potěšení nad přijetím do tohoto uměleckého sdružení vyjádřil na hlavičkovém papíru pouze jeho manažer. Členství slavného herce a filmaře nebylo snahou o mediální zviditelnění, jak bychom si takový počin mohli z dnešního hlediska vyložit. Činnost Brněnského Devětsilu spadala do let 1923–1927, bylo to sdružení umělecké a film tehdy za umění považoval málokdo. Přijmout za člena – byť vzdáleného – herce, který se proslavil v groteskách, byl značně podvratný počin. Byl v něm do značné míry zakódován proces snímání umění z vyšších sfér, obrat k současným technologiím a zábavnímu i reklamnímu průmyslu. Ne nadarmo byl čestným členem jmenován i Douglas Fairbanks (a členství rovněž přijal), ne náhodou se mezi vyobrazenými osobami na výstavě objeví dobová filmová hvězda Tom Mix – samozřejmě na koni, v kovbojském oděvu a se svým obřím stetsonem na hlavě.
Brněnský Devětsil si stejně jako jeho pražské „soudružské“ sdružení všímal ulice a obyčejného života, ne však jako objektu pozorování a inspiračního zdroje. Začleňoval časopiseckou produkci, reklamy, filmy a jiné produkty (šou)byznysu do umění jako jeho plnohodnotnou součást. Výstava v Moravské galerii, která se činnosti brněnského sdružení věnuje, nemá lehkou výchozí pozici. Devětsil provokoval a podvracel, pohrdal institucemi – nevytvářel umění jako pomníky. Cílem nebyly galerie plné uměleckých artefaktů, ale akce, a ty žijí v přítomnosti, vystavují se dost obtížně. Vydat k takové výstavě nahrávku interpretací grafických partitur Miroslava Ponce, který je mezi exponáty významně zastoupen, je tedy vcelku logické. Nejen že jsou Poncovy návrhy a skici k hudební interpretaci přímo určeny, ale jejich současným provedením se vytváří paralela mezi způsobem práce Brněnského Devětsilu a dneškem. Současná nahrávací technika k tomu dodává možnost pomíjivý zvuk vcelku snadno, kvalitně a věrně zachytit.
Dramaturgy kompilace Pounding Ponc (Bušení do Ponce) jsou Jozef Cseres a Viktor Pantůček. Oba se intenzivně zabývají progresivními a okrajovými proudy v hudbě a multimediálním umění, v Brně jsou nejvíce spojeni s festivalem Expozice nové hudby a na výběru účinkujících je to znát. Peter Graham, Pavel Zlámal, Michael Delia, Tomáš Vtípil… samé známé firmy, chtělo by se říct. Miroslav Ponc (1902–1976) byl skladatel, dirigent, klavírista, ale viděno dnešní optikou bychom ho mohli označit za multimediálního tvůrce otevřených struktur. Zabýval se mimo jiné souvislostmi mezi hudbou a barvami, což nás ve spojení s nahrávkou zajímá nejvíc. Proto jen připomenu, že spolupracoval i s Osvobozeným divadlem a dlouhou dobu působil jako skladatel scénické hudby i dirigent činoherního orchestru v pražském Národním divadle.
Pokoušet se popsat interpretaci grafických partitur je značně ošemetná záležitost, o přesnou charakteristiku jednotlivých částí se nebudu ani pokoušet. Odrážejí se v nich pochopitelně osobnosti, hudební zkušenosti i cítění jednotlivých interpretů, kteří jsou zároveň autory. Může být ale až překvapivé, jak racionální postupy a logické úvahy často použili pro převedení barevných i grafických struktur do hudby. Většina z nich se totiž ke svému způsobu provedení více či méně obsáhle vyjádřila a jejich vyjádření – stejně jako Poncovy zdrojové obrazy – obsahuje booklet. U reprodukcí bohužel není příliš jasné, kdo kterou interpretuje, a nemohu se ani dopočítat, jestli je booklet obsahuje všechny, či zda jsou některé interpretovány víckrát. Jozef Cseres a Viktor Pantůček v úvodním textu doporučují si před poslechem obrazy prohlédnout a interpretační poznámky přečíst, ale tady bych si přece jen dovolil polemizovat (i když musím říci, že pročítat interpretační výklady je v některých případech stejně dobrodružné jako poslouchat výsledek). Stejně jako je možné zvolit různé klíče pro přetavení obrazu na hudbu, lze zvolit i různé klíče při interpretaci či reflexi posluchačské a troufám si tvrdit, že ideální posluchač pro tuto hudbu si nic diktovat nenechá. Ale možná dramaturgové své doporučení mysleli jako metavtip a zkoušku – jen do pekla vede cesta přímá.
Pokud bych v tomto směru vůbec něco doporučil, pak především jít na samotnou výstavu. Seznámit se s ideovým světem Brněnského Devětsilu, s jeho východisky, myšlenkami, korespondencí členů i vnějšími projevy. Dostanete se tak i k obrazům Miroslava Ponce a u některých si budete moci jejich hudební ztvárnění rovnou poslechnout. Tuto bezprostřední zkušenost vám žádné pročítání bookletu a prohlížení tištěných reprodukcí – ať už sebekvalitnějších – nenahradí. Potom už lépe procítíte i celé CD, které vydala Moravská galerie; předpokládám, že ho lze v galerijním obchodě i koupit. Tato marketingová část se mi zdá značně podceněná a opomenutá: výraznější upozornění na možnost koupit nahrávku by se jistě sneslo přímo u Poncových ozvučených exponátů. Proč ji obsluha pokladny nenabízí rovnou ke vstupence či při odchodu z výstavy, to také netuším.
Pokud se nenecháte odradit neviditelností prodeje a donesete si nahrávku domů, budete se do ní moci opravdu ponořit, včetně studia obrazových zdrojů a myšlenkových pochodů interpretů. Dvakrát to budou jemná zvuková kouzla klavíru Petera Grahama a saxofonu Pavla Zlámala. Pozvolné zvukové přechody syntezátoru Thomase Lehna s ataky houslí Tiziany Bertoncini. Překrývající se a lehce rytmicky posouvané názvy barev v podání Alessandra Bosettiho. Klouzavě neurčitá a nekonečně znějící kytara Františka Chaloupky s narůstajícími a zase odeznívajícími ruchy. Navrstvené zvuky a hluky Tomáše Vtípila. Minimalisticky odměřené úhozy do spinetu Michaela Delii. Rozsáhlá zvuková plocha příležitostného sdružení Ahad & én & Astma. V titulní Pounding Ponc hans w. koch úporně rozeznívá čtvrttónovou strukturu. Předchozí nahrávka Petra Kofroně a Agonu je jediným titulem, který vznikl samostatně již před dvaceti lety, ale soudržnost alba nijak nenarušuje. Všechny ostatní tracky vznikly na objednávku pro vydání CD.
Pronikání do Poncových partitur je dobrodružství, ať už se do něj pustíte jako interpret nebo posluchač z kteréhokoliv konce. Výstavu je možné navštívit v Pražákově paláci do 26. dubna 2015.
Pounding Ponc, různí interpreti a autoři (Peter Graham a Pavel Zlámal, Tiziana Bertoncini a Thomas Lehn, Alessandro Bosetti, František Chaloupka, Tomáš Vtípil, Michael Delia, Ahad – én – Astma, Petr Kofroň a Agon Orchestra, hans w. koch). Text CZ, A. Nahráno 1995–2015. Vydáno 2015. TT: 46:00. 1 CD Moravská galerie v Brně ISBN 978-80-7027-285-5
Zatím nebyl přidán žádný komentář..