Jiřímu Bulisovi s úctou a od srdce

Jiřímu Bulisovi s úctou a od srdce

Když někdo natočí album cover verzí písní Jaromíra Nohavici, bude se bez ohledu na kvalitu zpracování pořád přiživovat na slávě autora. U předčasně zesnulého Jiřího Bulise je to jiné, vydat mu album cover verzí lze jedině s maximálním osobním zaujetím – autora takřka všechna světská sláva minula. Na albu jeho písní mluví společnou řečí Mucha, Dva, Zrní, Bonus a další kapely české alternativy.

Jiří Bulis je ztělesněním hudební skromnosti a nenápadnosti, kterou ovšem nelze zaměňovat s nenápaditostí. Písničky by mu mohla závidět většina autorů na výsluní, přesto se za svého života nedočkal ani jednoho regulérního alba. Představa, že by autoři Bulisova typu byli zdrojem hudebního materiálu pro popové hvězdy, je přinejmenším lákavá. Na to byl ale zřejmě až moc nenápadný a z popových výšin až příliš přehlédnutelný. Mohl za tím ale být i ostych k písničkám tak osobitým, až jejich charisma přestává být jednoduše přenosné. Možná bylo opravdu potřeba počkat do doby, kdy alternativa už často tolik nekřičí, ale se směsicí puntičkářství a hravosti se piplá s detaily v oparu éterického zvuku.

S hudbou Jiřího Bulise (3. října 1946, Chomutov – 12. května 1993, Olomouc) se ze všeho nejvíc setkávalo divadelní publikum. Byla součástí legendárních inscenací Divadla na provázku, jako byly Am a Ea, Trosečník, Pezza versus Čorba, Poslední leč nebo Šašek a královna. Psal pro HaDivadlo a jeho stopa v něm je nezapomenutelná, zůstává v srdci navěky, jak v bookletu říká klíčová osobnost souboru Arnošt Goldflam. Ten Bulisovy písně zařazoval do svých inscenací i po autorově smrti a nakonec se dočkal i této kompilace, na které se s písničkářovým odkazem vyrovnávají kapely o dvě generace mladší. Album nazvané s přiléhavou neokázalostí Bulisovi vzniklo z iniciativy písničkářovy dcery Lucie Dlaboly Bulisové a Martina E. Kyšperského, natáčelo se ve studiu Jámor. Sešly se osobnosti značně rozdílné, ale I ty nejvýraznější jako by před Bulisovými písněmi měly jakýsi respekt a zůstávaly stát trošku v pozadí.

Album otvírá píseň Neodcházej. Mucha v ní ukazuje mnohem hlubší potenciál, než je věčně omílaný femipunk, který se na ni nalepil. Hosty na Zemi přetvořil k svému obrazu Martin E. Kyšperský, ale vlastně je moc nepřetvořil – spíš trošku učesal, aby podtrhl to, co v nich je podstatné. Z Běhu života vytvořili Dva zvukově pestrý kolovrátek s decentními bicími. Tak touhle dobou dědek dostává v interpretaci Hm… atmosféru ospalé noční kavárny s krátkým vpádem ostřejší kytary. Jak přesmutno na tebe pohledět zpívá Marta Svobodová s úsporným doprovodem kytar a bicích ve zvukové mlze, která přechází do nenápadně laškovného Modrého balonu. Bratři Orffové se s Bulisem sešli, jako by k sobě patřili odjakživa, Anděl radosti zní bezvadně. A okrajově k Bulisovi autorovi: jen opravdový mistr si může dovolit použít refrén „v této bláznivé době při mně stůj” a nevypadat jako trouba.

Biorchestr hraje Na ploše ledové pichlavě a směřuje album k jeho emočnímu vrcholu, který přichází s následujícími dvěma písněmi. Radost má vždycky jenom hulvát pokládají OTK na stereotypní bluesový rytmický model s tmavě zahuhlanou kytarou. Nezůstávají ale u něj a přecházejí do zvukové plochy budující napětí k druhé části a refrénu „svou duši chci zašpuntovat“ v hospodském dvojhlasu. Bonus staví svoji verzi Zhasl maják ve skalách na sofistikovaných samplech a přímočarém, ale neagresivním zpěvu. Svítivá Marie v interpretaci Báry Zmekové začíná malou záplavou zvuků, která se přelije do decentního doprovodu samotné písně. Svět patří vám hraje Cermaque v takřka polomluvené verzi, jako by se nedostávalo dechu ani na kratičkou frázi. Pozornost k sobě stahuje doprovod s drženými akordy a vrstvenými zvuky. Vánoce jsou v podání Audiofenek snad až příliš sešněrované do syntezátorového zvuku a monotónního rytmu. Zrní v Nekonečném valčíku zůstává spíš v zasněné poloze, i když nezapře poprockovou stopu. Patří k ní líbivost i jistá výrazová jednotvárnost. David Smečka natočil Proč, ach proč spíš jako elektroakustickou koláž, pod kterou se původní materiál už skoro ztrácí. Závěrečnou Slyšíš letět sáně začíná Marta Svobodová dlouhým tichem, které z písně dělá dovětek pronesený jakoby mimoděk při odchodu.

Jiří Bulis – písničkář, klavírista, autor divadelní a filmové hudby. Encyklopedická definice dokáže odbýt i tu největší osobnost několika slovy. Album Bulisovi se dívá na tvorbu Jiřího Bulise dnešním pohledem, který i přes značný odstup zůstává uctivý až obdivný. Není to ale obdiv zakřiknutý, spíš přispívá k jednotnému vyznění – kompilace funguje nejen jako směs písniček, ale také jako opravdové album. Album, s nímž se dá chodit spletitými životními cestami a občas do něj sáhnout jako do starých fotografií, zastavit se a přemýšlet, kdy a s kým se člověku zrovna tohle stalo.

Bulisovi. Písně Jiřího Bulise hrají Mucha, Martin E. Kyšperský, Dva, Hm…, Markéta Lisá, Bratři Orffové, Biorchestr, OTK, Bonus, Bára Zmeková, Cermaque, Audiofenky, Zrní, David Smečka, Marta Svobodová. Vlastním nákladem vydali Lucie Dlabola Bulisová a Martin E. Kyšperský v říjnu 2015. 15 písní, celková stopáž 49:00.

Foto archiv

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

„Nechte zpívat Mišíka!“ zněl jeden z legendárních nápisů na Lennonově zdi na Kampě. Vladimír Mišík už si dlouho může zpívat, jak mu chuť a zdraví dovolí, což je dobrá chvíle pro reflexi jeho tvorby zvenku. Na kompilaci Bazarem proměn nechali její tvůrci Mišíka přezpívat dvaadvaceti interprety, od vrstevníků až po ty nejmladší.  více

Sny, surrealistické obrazy a velká dávka fantazie. Po třech letech přišla s novým albem skupina Květy.  více

Příběhy navrstvené na sebe, pohled do historie gramofonových desek i průřez brněnskou alternativou. To všechno v sobě skrývá album Zpívající břidlice, které jako dramaturg sestavil Martin Kyšperský.  více

Já mám dost sprostou písničku Kamil a všichni si myslí, že je o mém současném klukovi. Ale ona vznikla šest roků zpátky. Někdy se to tak sejde a je to jeden z lepších paradoxů mýho života.“ Písničkářka Nikola Muchová byla nedávno na festivalu v Banátu, který podporuje české osady v Rumunsku, dnes v Kabinetu múz hraje pro lidi, kteří pomáhají uprchlíkům. Mluvili jsme spolu o tom, co se jí v hudbě i životě poslední dobou schází i neschází.  více



Třetí operu autora zařadil do programu na sobotu Mezinárodní festival Janáček Brno 2026. Po Janáčkově opeře Osud a Výlety páně Broučkovy v prvním festivalovém týdnu přišla řada na Příhody lišky Bystroušky. Toto uvedení lákalo nejen velkým počtem hostujících sólistů, ale taktéž vídeňským ORF Radio-Symphonieorchester pod taktovkou Tomáše Netopila. Představení bylo také věnováno životnímu jubileu emeritního sólisty Richarda Nováka, který byl rovněž přítomen.  více

V poněkud neobvyklé programové křivce se nesl páteční večer 23. října v Janáčkově divadle, kde pokračoval festival Janáček Brno. Zatímco první polovina večera nasadila laťku vysoko díky formálně i výrazově pestrým dílům Bély Bartóka a Gustava Mahlera, druhá část sklouzla k odlehčenějšímu bloku. ORF Radio-Symphonieorchester Wien pod vedením Tomáše Netopila, jež živě přenášela Česká televize, tak vrchol večera obstaral hned na samém počátku.  více

Desátý ročník mezinárodního festivalu Janáček Brno, který po čtyři týdny plní brněnské koncertní sály a divadla, nabízí jako hlavní programovou linkou všech devět oper Leoše Janáčka (1854-1928) v produkci operního souboru pořádajícího Národního divadla Brno. Dojde však i na koncertní řadu, doprovodný program či komentované prohlídky. Pravidelně se na festivalu objevuje projekt Operního studia Konzervatoře Brno. Ani letos tomu nebylo jinak a mladí studenti představili 22. října operu Divadlo za bránou Bohuslava Martinů (1890-1959) pod taktovkou dirigenta Filipa Urbana.  více

Recitál americké sopranistky Corinne Winters, klavíristy Davida Marečka a violoncellisty Lukáše Marečka, který se v neděli uskutečnil v Mahenově divadle v rámci festivalu Janáček Brno 2026, představil tvorbu Antonína Dvořáka, Vítězslavy Kaprálové, Leoše Janáčka a Ericha Wolfganga Korngolda.  více

10. ročník mezinárodního festivalu Janáček Brno 2026 nese letošní rok téma „Kořeny“. Bienální festival přestavuje od půli října do půli listopadu nejen všech devět oper Leoše Janáčka (1854-1928), ale taktéž pestrou koncertní řadu, výstavy, přednášky a workshopy. V sobotu 17. října se sešly hned čtyři koncerty reflektující téma minulosti a hudební retrospekce. Tento maraton odstartovalo komorní matiné Bennewitzova kvarteta a Markéty Cukrové ve Vile Tugendhat.  více

Folklorní koncert s názvem NA NEMOCE LÉK – Svět lidové písně podle Janáčka se odehrál v sobotu 17. října 2026 v brněnském Divadle Reduta, a to v rámci festivalu Janáček Brno. Tento tematicky zaměřený program zmapoval vztah Leoše Janáčka k lidové hudbě, jeho sběratelskou činnost na pomezí Moravského Slezska, Valašska a Horňácka i způsob, jakým tyto nápěvy využíval ve své skladatelské tvorbě. Program vznikl na základě autorského námětu, scénáře a v režii Magdaleny Múčkové. Celý koncert natáčel hlavní mediální partner festivalu, Český rozhlas.  více

Ústředním dramaturgickým tématem letošního ročníku festivalu Janáček Brno jsou kořeny. V koncertní řadě přehlídky v pátek figuroval v prostoru Mozartova sálu brněnské Reduty hudební večer, který postavil do dialogu odkaz hudby Leoše Janáčka a tvorbu současného českého skladatele Kryštofa Mařatky.  více

Mezinárodní festival Janáček Brno 2026 připravil pro letošní 10. ročník nabitý program s mottem „Kořeny“. Festival v hlavní ose programu uvádí všechny opery Leoše Janáčka (1854-1928) nastudované souborem Janáčkovy opery NdB. Ve čtvrtek nabídnul festivalový program operu Výlety páně Broučkovy pod vedením dirigenta Marka Ivanoviće. Do Brna pro tuto příležitost zavítal i režisér inscenace Robert Carsen.  více

První abonentní koncert nabídla Filharmonie Brno ve čtvrtek v sále brněnského Besedního domu. Slavnostní večer přinesl posluchačům mimořádný umělecký zážitek, který v sobě spojil hlubokou pietu, promyšlenou dramaturgii a strhující interpretační výkony. Programem s názvem Harmonie protikladů věnovala Filharmonie Brno celý večer památce Jana Stanovského (1932–2026), významného houslisty a dlouholetého koncertního mistra orchestru, který zemřel v září letošního roku v úctyhodném věku 94 let. Za dirigentský pult se postavil šéfdirigent Dennis Russell Davies. Program nabídl tři koncertní díla zásadních autorů světové hudby – Josepha Haydna, Thomase Adèse a Benjamina Brittena.  více

Slavnostní zakončení festivalu Expozice nové hudby v brněnském Besedním domě nabídlo 8. října posluchačům mimořádný zážitek v podobě orchestrálního koncertu Filharmonie Brno. Pod vedením polského dirigenta Szymona Bywalce orchestr představil čtyři ikonická díla druhé poloviny 20. století, která radikálně proměnila naše vnímání zvuku, harmonie a formy. Dramaturgie večera skvěle propojila rané předchůdce spektrálního myšlení s jeho vyvrcholením, přičemž nabídla pohled na zvuk jako na živý a neustále se proměňující organismus.  více

Další večer festivalu Expozice nové hudby, který se včera uskutečnil v sále brněnského Besedního domu, se zaměřil výhradně na klavírní tvorbu. Posluchače přitom zavedl do fascinujícího světa spektrální hudby, vnitřních akustických struktur a rezonančních jevů. Aby naplno vynikly skryté zvukové proměny i přirozená inharmonicita nástroje, stála uprostřed sálu dvojice odlišných typů – standardní křídlo doplnil nástroj preparovaný, jehož struny rozezněly vložené gumové prvky a paličky.  více

Hluboký ponor do světa spektrální hudby, akustických experimentů a volné improvizace posluchačům nabídnul concert, který se v rámci 38. ročníku festivalu Expozice nové hudby s podtitulem Ars Spectrum v úterý uskutečnil v brněnském Besedním domě. Dramaturgie večera představila trojici skladeb, jež zkoumaly hranice poslechu, vnitřní strukturu zvuku a vzájemné prolínání interiéru s vnějším prostředím. Zásadním prvkem celého večera bylo netradiční uspořádání prostoru, kdy hudebníci neseděli na pódiu, nýbrž uprostřed sálu obklopeni publikem, mikrofony a reproduktory.  více

V rámci XXIII. ročníku cyklu koncertů staré hudby s titulem Barbara Maria Willi uvádí se 1. října odehrál komorní koncert věnovaný Dvořákovým raným písním. Publikum v Brně mělo jedinečnou příležitost poznat Antonína Dvořáka z jiné perspektivy – nikoliv jako hotového mistra velkých symfonií, ale jako hledajícího experimentátora, který v sedmdesátých letech 19. století usilovně objevoval vlastní hudební řeč a základy správné deklamace českého textu. Písňový program, obohacený o klavírní miniatury Roberta Schumanna, přinesl v podání sopranistky Martiny Jankové a cembalistky, varhanice a hráčky na kladívkový klavír Barbary Marie Willi.  více

Soubor Ensemble Opera Diversa představil v pátek 2. října svůj první operní projekt letošní sezóny v prostorách kulturního centra CO.LABS. Ve světové premiéře zazněla komorní opera Prázdný dům soudobého skladatele Adama Závodského na libreto režisérky Kateřiny Křivánkové. Rodinné drama pro čtyři zpěváky, dva herce a komorní orchestr se soustředí na téma sektářství a mechanismy víry.  více

Zahájení koncertní sezony 2026/2027 Filharmonie Brno se uskutečnilo v neděli 20. září v Janáčkově divadle. Pro tuto příležitost vystoupil jako host dirigent Petr Altrichter, bývalý šéfdirigent orchestru. S mottem nové sezóny Všechny cesty vedou do Brna protkává letošní repertoár skladatele a hudební události s tímto centrem uměleckého dění. Zahajovací koncert si proto připravil Symfonii č. 2 od Johannese Brahmse, který v roce 1867 koncertoval jako klavírista v brněnské Redutě. Program ještě předtím zahájila symfonická báseň Psyché Césara Francka, na kterou se k orchestru přidal Český filharmonický sbor Brno pod vedením Petra Fialy.  více

Nejčtenější

Kritika

Třetí operu autora zařadil do programu na sobotu Mezinárodní festival Janáček Brno 2026. Po Janáčkově opeře Osud a Výlety páně Broučkovy v prvním festivalovém týdnu přišla řada na Příhody lišky Bystroušky. Toto uvedení lákalo nejen velkým počtem hostujících sólistů, ale taktéž vídeňským ORF Radio-Symphonieorchester pod taktovkou Tomáše Netopila. Představení bylo také věnováno životnímu jubileu emeritního sólisty Richarda Nováka, který byl rovněž přítomen.  více