I když od smrti Wabiho Ryvoly uplynulo už osmnáct let, jeho písně, ukázka nefalšované trampské poezie, zůstávají nezpochybnitelnou hodnotou. Další a další generace muzikantů po nich sahají a buď jimi pouze nenápadně zdobí své zpěvníky, nebo z nich rovnou sestavují celá alba (například Roman Horký v roce 2010 na CD 19 ztracených písní Wabiho Ryvoly). Vydavatelství FT Records, které se v jedné ze svých edičních řad věnuje brněnské trampské scéně, vydalo už v roce 1997 album Poselství, na kterém Ryvolovy písně vedle autora samotného hrály skupiny Karabina a T. E. Band. Na tento koncept nyní navazuje a určitým způsobem jej rozšiřuje nové album Nekončící cesta – písně Wabiho Ryvoly. Vydavatelem je opět FT Records, autorem sleeve-notu (a zřejmě i dramaturgem) Pavel Čiča Jelínek z Karabiny, autorem písní Wabi Ryvola. Jen počet interpretů je tentokrát mnohem větší.
Pozornost se soustředí znovu především na brněnskou scénu. Vedle Karabiny a T. E. Bandu, které mají na kompilaci po čtyřech písních, jsou zastoupeny skupiny FT Prim, Přístav a Kati (po dvou písních) a jednou se připomíná už neexistující Monsun. Z mimobrněnských souborů se dostalo dvakrát na legendární chrudimskou Chrpu a jednou na Žalmana & spol. Dvě písně nahrál Wabiho bratr Miki Ryvola se svými „přáteli“ (což znamená s částí českobudějovické skupiny Nezmaři) a jako bonus album obsahuje dvě dosud nevydané, a proto cenné – přestože co do technické kvality velmi špatné – písně v podání samotného Wabiho Ryvoly. Vinou poněkud rozkolísané dramaturgie zní album jako celek trochu rozpačitě. Vůbec nevadí, že se na něm střídají kapely interpretačně zdatnější a slabší, staré a mladé, z Moravy i z Čech. Jako větší problém vidím rozkolísanou technickou kvalitu nahrávek (většinou jde o živé záznamy) a nevysvětlený klíč, podle něhož je například Karabina je zastoupena čtyřikrát, Přístav dvakrát, Žalman jednou a Kamelot, který má k Ryvolově tvorbě velmi blízko, zcela chybí.
Není cílem tohoto článku hodnotit samotnou tvorbu Wabiho Ryvoly. Snad jen připomeňme, že písně jako Osamělý město (Tereza), Břehy mé duše, Bejt starej chlap nebo Padá láska výrazně přesahují trampský žánr. A dokonce i místa, kde kladenský básník bojoval s přirozeným rytmem češtiny (Tak ahoj), vyznívají po letech sympaticky a svým způsobem roztomile. Ryvolovská přírodní lyrika a jeho pozorovatelský talent patří do učebnic a jeho hry se slovy (sledujte, kolik významů může mít oheň v písni Letokruhy) ještě čekají na patřičné docenění.
Album Nekončící cesta však nabízí ještě jiné dobrodružství než pouze odkrývání fines v Ryvolových textech. Je totiž poučnou sondou do brněnské trampské scény. Je například zajímavé porovnávat, jak starší skupiny v čele s Karabinou vyslovují důsledně brněnsky (úzké samohlásky), zatímco jejich mladší kolegové, reprezentováni především Přístavem, mají dikci – řekněme – nadregionální. Přitom hranice mezi oběma světy (tedy starší versus mladší) není ostrá – FT Prim, který letos slaví 25 let od svého vzniku, se svým projevem nachází někde uprostřed. Ruku v ruce s vývojem projevu od provinčního k obecně přijatelnému jde i technická úroveň nahrávek. Při vší úctě k zásluhám Karabiny mám z jejích nahrávek pocit, že jde především o zpívání pro radost, bez větších uměleckých ambic. Naopak Přístav – v písních Letokruhy a Smutná neděle – zní naprosto profesionálně, a to včetně kytarového sóla. Zajímavé je v tomto ohledu srovnání nahrávek Monsunu a Přístavu – s vědomím, že mezi těmito kapelami existovala částečná personální návaznost. Monsun sice vznikl až v roce 1992, ale svým projevem navazoval na starou trampskou školu sborového zpívání. V nahrávce písně Hejno vran je to patrné především v práci s dynamikou a ve sborových harmoniích. Přístav zní oproti tomu mnohem moderněji, a i když i ve Smutné neděli je dynamika důležitá, výsledek nepůsobí tak násilně a prvoplánově.
Alba typu Nekončící cesty zpravidla neslouží pouze ke spontánnímu poslechu, ale měla by mít i dokumentární hodnotu. Proto je třeba pochválit krátké odstavce o jednotlivých účinkujících, které jsou součástí bookletu. Naopak velmi postrádám – a je to bohužel obvyklý nešvar kompilací vydaných u FT Records – roky pořízení jednotlivých nahrávek. Vzhledem k tomu, že se na albu střídají skupiny dávno neexistující i současné, z nichž některé nedávno výrazně změnily sestavu (Žalman & spol.), vnímal bych zařazení jednotlivých snímků na časovou osu jako nejen užitečné, ale přímo žádoucí.
CD Nekončící cesta – písně Wabiho Ryvoly, vydal: Dr. Pavel Kopřiva – FT Records 2013. 22 skladeb, celková stopáž: 74:00
Slim
9. únor 2014, 8:00Petr
4. březen 2014, 22:55