Nekončící cesta – písně Wabiho Ryvoly

20. srpen 2013, 0:45

Nekončící cesta – písně Wabiho Ryvoly

I když od smrti Wabiho Ryvoly uplynulo už osmnáct let, jeho písně, ukázka nefalšované trampské poezie, zůstávají nezpochybnitelnou hodnotou. Další a další generace muzikantů po nich sahají a buď jimi pouze nenápadně zdobí své zpěvníky, nebo z nich rovnou sestavují celá alba (například Roman Horký v roce 2010 na CD 19 ztracených písní Wabiho Ryvoly). Vydavatelství FT Records, které se v jedné ze svých edičních řad věnuje brněnské trampské scéně, vydalo už v roce 1997 album Poselství, na kterém Ryvolovy písně vedle autora samotného hrály skupiny Karabina a T. E. Band. Na tento koncept nyní navazuje a určitým způsobem jej rozšiřuje nové album Nekončící cesta – písně Wabiho Ryvoly. Vydavatelem je opět FT Records, autorem sleeve-notu (a zřejmě i dramaturgem) Pavel Čiča Jelínek z Karabiny, autorem písní Wabi Ryvola. Jen počet interpretů je tentokrát mnohem větší.

Pozornost se soustředí znovu především na brněnskou scénu. Vedle Karabiny a T. E. Bandu, které mají na kompilaci po čtyřech písních, jsou zastoupeny skupiny FT Prim, Přístav a Kati (po dvou písních) a jednou se připomíná už neexistující Monsun. Z mimobrněnských souborů se dostalo dvakrát na legendární chrudimskou Chrpu a jednou na Žalmana & spol. Dvě písně nahrál Wabiho bratr Miki Ryvola se svými „přáteli“ (což znamená s částí českobudějovické skupiny Nezmaři) a jako bonus album obsahuje dvě dosud nevydané, a proto cenné – přestože co do technické kvality velmi špatné – písně v podání samotného Wabiho Ryvoly. Vinou poněkud rozkolísané dramaturgie zní album jako celek trochu rozpačitě. Vůbec nevadí, že se na něm střídají kapely interpretačně zdatnější a slabší, staré a mladé, z Moravy i z Čech. Jako větší problém vidím rozkolísanou technickou kvalitu nahrávek (většinou jde o živé záznamy) a nevysvětlený klíč, podle něhož je například Karabina je zastoupena čtyřikrát, Přístav dvakrát, Žalman jednou a Kamelot, který má k Ryvolově tvorbě velmi blízko, zcela chybí.

Není cílem tohoto článku hodnotit samotnou tvorbu Wabiho Ryvoly. Snad jen připomeňme, že písně jako Osamělý město (Tereza), Břehy mé duše, Bejt starej chlap nebo Padá láska výrazně přesahují trampský žánr. A dokonce i místa, kde kladenský básník bojoval s přirozeným rytmem češtiny (Tak ahoj), vyznívají po letech sympaticky a svým způsobem roztomile. Ryvolovská přírodní lyrika a jeho pozorovatelský talent patří do učebnic a jeho hry se slovy (sledujte, kolik významů může mít oheň v písni Letokruhy) ještě čekají na patřičné docenění.

Album Nekončící cesta však nabízí ještě jiné dobrodružství než pouze odkrývání fines v Ryvolových textech. Je totiž poučnou sondou do brněnské trampské scény. Je například zajímavé porovnávat, jak starší skupiny v čele s Karabinou vyslovují důsledně brněnsky (úzké samohlásky), zatímco jejich mladší kolegové, reprezentováni především Přístavem, mají dikci – řekněme – nadregionální. Přitom hranice mezi oběma světy (tedy starší versus mladší) není ostrá – FT Prim, který letos slaví 25 let od svého vzniku, se svým projevem nachází někde uprostřed. Ruku v ruce s vývojem projevu od provinčního k obecně přijatelnému jde i technická úroveň nahrávek. Při vší úctě k zásluhám Karabiny mám z jejích nahrávek pocit, že jde především o zpívání pro radost, bez větších uměleckých ambic. Naopak Přístav – v písních Letokruhy a Smutná neděle – zní naprosto profesionálně, a to včetně kytarového sóla. Zajímavé je v tomto ohledu srovnání nahrávek Monsunu a Přístavu – s vědomím, že mezi těmito kapelami existovala částečná personální návaznost. Monsun sice vznikl až v roce 1992, ale svým projevem navazoval na starou trampskou školu sborového zpívání. V nahrávce písně Hejno vran je to patrné především v práci s dynamikou a ve sborových harmoniích. Přístav zní oproti tomu mnohem moderněji, a i když i ve Smutné neděli je dynamika důležitá, výsledek nepůsobí tak násilně a prvoplánově.

Alba typu Nekončící cesty zpravidla neslouží pouze ke spontánnímu poslechu, ale měla by mít i dokumentární hodnotu. Proto je třeba pochválit krátké odstavce o jednotlivých účinkujících, které jsou součástí bookletu. Naopak velmi postrádám – a je to bohužel obvyklý nešvar kompilací vydaných u FT Records – roky pořízení jednotlivých nahrávek. Vzhledem k tomu, že se na albu střídají skupiny dávno neexistující i současné, z nichž některé nedávno výrazně změnily sestavu (Žalman & spol.), vnímal bych zařazení jednotlivých snímků na časovou osu jako nejen užitečné, ale přímo žádoucí.

CD Nekončící cesta – písně Wabiho Ryvoly, vydal: Dr. Pavel Kopřiva – FT Records 2013. 22 skladeb, celková stopáž: 74:00

Komentáře

Reagovat
  • Slim

    9. únor 2014, 8:00
    Ahoj, Nevysvětlený klíč jsem zřejmě rozluštil: je lépe použít nahrávky trampů amatérů, než profesionála Romana Horkého, neboť ti se zřejmě nebudou přít o honorář. Většinou totiž netuší, že by na něj měli mít nárok. A tohle si redakce dobře uvědomuje. Tyto nahrávky byly pořízeny bez předešlého souhlasu většiny interpretů a stejně tak vydány na nosič.Pokud Žalman souhlasil, je to jeho věc. Já bych to jako zúčastněný interpret ven nepustil, ale to by někdo musel napřed přijít a pustit mi tu nahrávku. Celé tohle CD považuji za devalvaci Wabiho písniček (až na některé výjimky)z toho důvodu, že v naprosté většině už byly tyto skladby nahrány kvalitněji. Souhlasím s dokumentární hodnotou,co se brněnských kapel týče. Ale to je asi tak vše. Závěrečná perlička na konec: Bonus, skladba číslo 22. Prokletá vůně hor. Pískání na pozadí je zcela rušivé a na CD nepřípustné. Chápal bych to v okamžiku, kdy by tato nahrávka byla originál od Wabiho jediná a nejkvalitnější. Ale srovnej zde: http://www.youtube.com/watch?v=iwztv0_C8vk Naprosto čistá nahrávka, dokonce se sólovou kytarou. To jen dokumentuje laxní přístup k redakční práci a dokazuje jediný cíl tohoto počinu. A to je: s minimem nákladů získat co nejvíce peněz.Wabiho písním toto CD neprospěje. Dědicové autorského práva nebyli taktéž osloveni, což sice není povinnost vydavatele, ale v trampských kruzích je to jakási nepsaná morální zvyklost. To už ovšem nechávám na svědomí autorů tohoto projektu. Ahoj, Slim-bývalý člen skupiny T.E.Band, solo kytara a zpěv.
    • Petr

      4. březen 2014, 22:55
      Jestliže nebylo toto album vydáno se souhlasem interpretů a majitelů autorských práv a jestliže se s nimi vydavatel finančně nevyrovnal, je to v hudebním světě fatální a neomluvitelný trapas. Předpokládám, že takové vydavatelství může jeho majitel rovnou rozpustit, protože s takto nevěrohodnou společností nemůže žádný muzikant spolupracovat. Už jenom ze solidarity k poškozeným interpretům - kolegům, ale také proto, že by mohl být v budoucnu podveden i on sám. Je to podobné, jako když třeba právník zfalšuje podpisy ve smlouvě. Nemělo by nám to být lhostejné a neměli bychom takové bezohledné jednání tolerovat. Společnost musí takové osoby, kteří parazitují na umu a píli ostatních, vytěsnit na okraj. Kdo jednou takto záměrně podvede, ten už se jen velice těžko sám od sebe napraví.

Dále si přečtěte

Michal Šimíček je dramaturgem Café Práh. Tréninková kavárna žije jakoby stranou brněnského klubového života, její program je ale překvapivě pestrý. V těsném sousedství nákupního centra Vaňkovka je kulturní centrum, o němž jste možná do této chvíle nevěděli.  více

V sobotu proběhlo v Café Práh jihomoravské kolo Porty. Z původně trampské a folkové události se stal multižánrový festival převážně akustické hudby.  více

Rock v pojetí Beatfestu sahá od folkrocku Folk Teamu přes stále skvěle sezpívané vokály Synkop 61 a artrock Progresu až po elektrifikované blues nové kapely Miloše Makovského nebo hardrock Lidopopu.  více


Poslední dokončená opera Bedřicha Smetany nepatří mezi jeho nejčastěji uváděná díla. Od prvního uvedení roku 1882 a v porovnání s populární Prodanou nevěstou či Hubičkou stojí spíše v pozadí zájmu inscenátorů a operních dramaturgů. Poslední brněnská premiéra se odehrála roku 1979, tedy takřka před padesáti lety. Národní divadlo Brno se rozhodlo tuto „nespravedlnost“ páchanou na Čertově stěně odčinit novým a v podstatě atypickým nastudováním. Režisér Jiří Heřman oděl Smetanovu nehranou operu do lehčího a rozvernější hávu a zvýraznil tak kontury původní komické opery, stále skrývající se pod povrchem romantického patosu.  více

Čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma byl věnovaný německým romantickým skladatelům, na což přímo odkazoval i název Trojhvězdí německého romantismu. V podání Filharmonie Brno pod vedením dirigenta Ivora Boltona zazněla díla Carla Maria von Webera, Johannese Brahmse a Felixe Mendelssohna Bartholdyho. V první polovině večera se k orchestru připojila klarinetistka Sharon Kamvíce

Na scénu Janáčkova divadla se po několika letech vrátila opera Aida italského skladatele Giuseppe Verdiho (1813–1901). Režie nové inscenace, která měla premiéru 26. září 2025, se ujala Magdalena Švecová a hudebního nastudování Jakub Klecker. Při čtvrté repríze v sobotu 31. ledna se hlavních rolí zhostili Mária Porubčinová (Aida), Sung Kyu Park (Radames) a Anastasiya Martyniuk (Amneris).  více

Když se v roce 2004 otevírala nová Hudební scéna Městského divadla Brno, málokdo si dokázal představit, jakou cestu tento soubor urazí. Dnes, o dvacet let později, se věhlasný muzikál Bídníci už napodruhé vrací na brněnská prkna nikoliv jako pouhý „remake“ úspěšného titulu, ale jako manifest umělecké zralosti a suverenity. Zapomeňte na pražské verze svázané striktními licencemi, které nutily herce kopírovat každý krok londýnského originálu. Brněnští Bídníci pod režijním vedením Stanislava Moši využívají tzv. volnou licenci, která jim umožňuje tvořit nesmírně živelné a navýsost sugestivní, uhrančivé divadlo.  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je zaběhlou tradicí, která k brněnským oslavám tohoto svátku neodmyslitelně patří. Letošní koncert byl ale výjimečný: orchestr zároveň oslavil kulaté sedmdesáté narozeniny. Jubilující těleso pod tehdejším názvem Státní filharmonie Brno vzniklo 1. ledna 1956 sloučením Symfonického orchestru brněnského rozhlasu a Symfonického orchestru kraje Brněnského. Právě tehdy hned zkraje roku brněnská filharmonie odehrála svůj první koncert na Stadionu na Kounicově ulici. Přestože se zmíněný večer konal ještě pod hlavičkou krajského orchestru, lze jej jednoznačně považovat jako počátek této důležité kulturní instituce.  více

Brněnská filharmonie pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese společně s Českým filharmonickým sborem Brno uvedla ve čtvrtek 11. prosince v Janáčkově divadle kantáty Leoše Janáčka a Antonína Rejchy. Jako sólisté se publiku představili zpěváci Simona Šaturová (soprán), Daniel Matoušek (tenor) a Jiří Brückler (bas). Koncert se uskutečnil za podpory Nadace Leoše Janáčka a byl zaznamenán Českou televizí.  více

Poslední koncert letošní části cyklu Barbara Maria Willi uvádí nabídnul unikátní projekt, ve kterém se 4. prosince v Konventu Milosrdných bratří spojily dva soubory: Cappella Pratensis Ramillete de Tonos. Publiku předvedli, jakými různými způsoby lze pracovat s polyfonním repertoárem 15. a 16. století. V programu se mísila duchovní se světskou hudbou a také vokální, vokálně-instrumentální a čistě instrumentální.  více

V sobotu 29. listopadu proběhl v bretaňském Rennes mimořádný koncert a masterclass brněnského Dua Ardašev, které do Francie zavítalo na pozvání partnerského města Rennes a za organizační podpory kanceláře Brno – město hudby UNESCO. Akce se uskutečnila v rámci projektu Face à la guerre – dialogues européens, iniciovaného Francouzským institutem a koordinovaného kulturní institucí Les Champs Libres.  více

Znovuobjevení a digitalizace brněnských polyfonních rukopisů BAM 1 a BAM 2 otevřely novou kapitolu zkoumání a interpretace renesanční hudby. Na průsečíku historického výzkumu, moderních technologií a umělecké interpretace stojí Past Forward, přeshraniční projekt propojující instituce z Nizozemska, Belgie a České republiky. V jeho uměleckém jádru stojí dva hudebníci, jejichž přístupy se vzájemně doplňují: Tim Braithwaite, umělecký ředitel Cappella Pratensis, a Kateřina Maňáková, loutnistka, která vyučuje hru na rané drnkací nástroje na Janáčkově akademii múzických umění a je garantkou celé iniciativy. V tomto rozhovoru hovoří o práci s dosud opomíjenými prameny, o výzvách historicky poučené interpretace, o příslibech mezinárodní spolupráce a o své vizi budoucnosti interpretace rané hudby.  více

Pozoruhodný program nabídl koncert Filharmonie Brno v čele s dirigentem Dennisem Russellem Daviesem konaný ve čtvrtek 6. listopadu v Besedním domě, který spojil tvorbu dvou soudobých skladatelů zemí bývalého sovětského svazu. Na koncertu vystoupili arménský barytonista Aksel Daveyan, violista Julián Veverica, bicista Lukáš Krejčí a rakouský sbor Hard-Chor Linz pod vedením sbormistra Alexandera Kolleravíce

Brněnský rodák, klavírista a generální ředitel České filharmonie David Mareček vystupuje společně s violoncellistou Václavem Petrem na koncertním turné v Jižní Koreji. Duo během prvního listopadového týdne představuje český repertoár na prestižních pódiích, mimo jiné v Seogwipo Arts Center, Yongin Poeun Art Hall a Daegu Concert House.  více

Linie chrámových koncertů tělesa Ensemble Opera Diversa si klade za cíl přinášet soudobou duchovní hudbu do patřičných prostor. V této dramaturgické linii zaznělo za patnáct let mnoho světových a českých premiér. I podzimní úterní večer 4. listopadu nebyl výjimkou – posluchačům nabídl pod taktovkou dirigentky Gabriely Tardonové tři pozoruhodné kompozice, které rozezněly prostory kostela blahoslavené Marie Restituty na Lesné.  více

Městské divadlo Brno uvedlo světovou premiéru muzikálu Winton, který se pokusil převést do jevištní podoby příběh muže, který bez okázalosti a bez očekávání slávy zachránil 669 dětí před holokaustem. Nový titul hudebního divadla vznikl ze spolupráce skladatele a brněnského klavíristy Daniela Kyzlinka a libretisty Luďka Kašparovského. Režie novinky se ujal Petr Gazdík. Při prvním uvedení v hledišti dokonce usedli potomci zachráněných, „Nickyho rodina“, i syn sira Nicholase Wintona.  více

Na Světový den měst (31. října 2025) jmenovala generální ředitelka UNESCO Audrey Azoulay 58 měst, která se stávají novými členy Sítě kreativních měst UNESCO (UCCN). Tato města nyní spojuje závazek prosazovat kreativitu v různých kulturních oblastech jako hnací sílu udržitelného rozvoje. Brno je městem hudby UNESCO od roku 2017.  více

Na podzim příštího roku se odehraje jubilejní desátý ročník mezinárodního hudebního festivalu Janáček Brno, který tentokrát ponese podtitul Kořeny. Jako malá ochutnávka se v pátek 31. října
v Mahenově divadle odehrál slavnostní koncert k představení programu MFJB 2026. Během večera, pojmenovaného příhodně Janáček na start! zazněla díla Jeana Sibelia, Leoše Janáčka, Bély Bartóka a Antonína Dvořáka, kterých se ujali houslista Josef Špaček a klavírista Miroslav Sekeravíce

Nejčtenější

Kritika

Poslední dokončená opera Bedřicha Smetany nepatří mezi jeho nejčastěji uváděná díla. Od prvního uvedení roku 1882 a v porovnání s populární Prodanou nevěstou či Hubičkou stojí spíše v pozadí zájmu inscenátorů a operních dramaturgů. Poslední brněnská premiéra se odehrála roku 1979, tedy takřka před padesáti lety. Národní divadlo Brno se rozhodlo tuto „nespravedlnost“ páchanou na Čertově stěně odčinit novým a v podstatě atypickým nastudováním. Režisér Jiří Heřman oděl Smetanovu nehranou operu do lehčího a rozvernější hávu a zvýraznil tak kontury původní komické opery, stále skrývající se pod povrchem romantického patosu.  více