Brněnský Beatfest Live

Brněnský Beatfest Live

Hudba živá a hudba reprodukovaná jsou dvě různé disciplíny. „Koncert nepřepálíš!“ slýcháme v době krize nahrávacího průmyslu od muzikantů, kteří začali CD realisticky vnímat jen jako reklamní předmět, který přiláká návštěvníky na živá vystoupení. Koncert zprostředkuje neopakovatelné kouzlo okamžiku spojené s bezprostřední výměnou energie mezi hudebníky a fanoušky. Oproti vycizelované studiové nahrávce však může zklamat kolísavým zvukem nebo nečekanými technickými potížemi. Záznamy koncertů na CD pak v sobě často spojují spíše negativa živého i reprodukovaného muzicírování. Do stop sterea se dostane jen zlomek skutečné koncertní energie, pro plnohodnotný zážitek chybí obraz, zvuk je zpravidla horší než na studiové nahrávce. Když navíc vydavatel vybere ze tří ročníků jednoho festivalu většinou jen po jedné skladbě od každé kapely, ztrácí se i ten náznak dramaturgie, o kterou se muzikanti v krátkých festivalových blocích snaží. Komu pak takové album může sloužit, pomineme-li pár nadšenců, kteří všechny tři ročníky festivalu navštívili a chtějí na ně do smrti vzpomínat?

Přes veškeré výhrady – které jsou ostatně spíše obecného rázu – je dobře, že CD Brněnský Beatfest Live vyšlo. Beatfesty, které vznikly jako společná iniciativa šéfa vydavatelství FT Records a kapelníka Folk Teamu Pavla Kopřivy a Rádia Beat, jsou na brněnské scéně poměrně ojedinělou událostí, na níž se představují legendy (nejen) brněnského rocku, pozapomenuté nebo jednorázově vzkříšené kapely, novější jména a dokonce i superskupiny, složené ze zasloužilých muzikantů a zpěváků z různých souborů. Úctyhodný je i žánrový rozptyl. Rock v pojetí Beatfestu sahá od folkrocku Folk Teamu přes stále skvěle sezpívané vokály Synkop 61 a artrock Progresu až po elektrifikované blues nové kapely Miloše Makovského nebo hardrock Lidopopu. Co naopak zcela chybí, je brněnská alternativa (kapely kolem Petra Váši nebo Pavla Fajta se přece jen pohybovaly jinými cestičkami než Progres či Synkopy) a interpreti, kteří píšou historii brněnského rocku a příbuzných žánrů dnes (Květy, Budoár staré dámy, ale také Čankišou, ať jmenuji ty nejdůležitější).

„Klíčem pro výběr kapel na CD byla brněnská nebo alespoň moravská příslušnost interpretů,“ vysvětluje Pavel Kopřiva v bookletu alba. A tak vedle brněnských legend, jako jsou Synkopy, Progres či Folk Team, zazní východomoravský Symfonik Rumpál v čele s bývalým zpěvákem Fleretu Pavlem Kačesem Husárem. Roman Dragoun, písecký rodák spojený s brněnskou scénou, se představí nejen jako člen Progresu a Futura, ale také jako lídr nadregionální sestavy T4 (mj. se dvěma dlouholetými spoluhráči Vladimíra Mišíka, Kláskem a Gumou). Brněnská scéna však převažuje a představuje příznačný propletenec. Pavel Váně zpívá s Progresem i Bronzem, Roman Jež (klávesy) hraje ve Folk Teamu a Špilberku, Jakub Michálek (baskytara) ve Špilberku a Futuru, Dalibor Dunovský (baskytara) ve Veselého €-bandu, v Taxi a Folk Teamu a mohli bychom pokračovat… Sám Olda Veselý si zazpíval s vlastní kapelou, ale Synkopy hrají jeho píseň. Logickým vyústěním této personální provázanosti, a současně tím hlavním důvodem, proč mají Beatfesty a album z nich sestavené smysl, je několik skladeb v podání BBB neboli Beat Bandu Brno. V uměle sestavené kapele se sešli přední instrumentalisté (Pospíšil, Dunovský, Jež, Nedorost, Bříza) a za mikrofonem se střídají Zdeněk Kluka, Oldřich Veselý, Roman Dragoun a Jaroslav Albert Kronek, tedy muži spojení s různými hudebními přístupy a různými hlasovými technikami (stačí srovnat Dragounův naléhavý vokál s oběma polohami – klidnější i silovou – Kronkova hlasu). Pánové si promíchali své hity, a tak Černého Racka slyšíme překvapivě v Dragounově podání, zatímco někdejší zpěvák Kernu pěje, že „Nám vládne král, má jméno heroin“. Škoda že například Pavel Váně nepřidal tu o explozi snů, co mě na prach rozmetá…

Dramaturgie alba, poznamenaná průniky sestav a střídáním žánrů a nálad a gradující v popsané výměně rolí, dopadla až překvapivě dobře. Kvalita písní samotných je však nutně proměnlivá. Těžko se srovnávají skladby, které prověřil čas (Píseň o jablku, Juliet, Černý racek), například s Plánem skupiny Lidopop, která album z kdovíjakého důvodu otevírá. Některé skladby, díky účasti špičkových textařů, nemohly dopadnout špatně (Opilej anděl Folk Teamu, Šedý pán T4 s textem Marka Ebena), naopak Umělci na šňůře zdaleka nepatří k tomu nejlepšímu, co napsal Vlasta Redl (zde v podání Symfonik Rumpálu). Více než ke skladbám samotným mám pochopitelně výhrady ke zvuku a ke konkrétním výkonům na pódiu. „Zvuk nosiče nebyl nijak následně dotáčen,“ vysvětluje Pavel Kopřiva. To je na jednu stranu dobře, záznam je autentický. Zpěv se však místy utápí, ne všechny hlasitosti jsou vyrovnané. Když navíc sólista chvílemi ujede (potkalo to například Synkopy, jakkoli jejich sbory znějí stále impozantně) nebo polyká koncovky (Olda Veselý v Muži, který se podobá…), technika s tím stejně nic nespraví. Větší část písní však zní relativně slušně. Dobře se poslouchá Futurum, skvěle zní Folk Team (mj. i díky Kopřivovým houslím, které jsou příjemným osvěžením), zajímavou změnu přinese Špilberk s jedinou ženou-sólistkou alba (Daria Hrubá), dobrý zvuk nástrojů (méně už zpěvu) nabídne Symfonik Rumpál. O něco hůře se povedlo sejmout zvuk Taxi nebo některých momentů závěrečného BBB.

Přes všechny výhrady, které mohu mít ke koncertním albům a ještě víc ke koncertním kompilacím, musím Brněnský Beatfest Live považovat za zajímavý počin, který si zaslouží pozornost. V bookletu je vzorně uvedeno složení jednotlivých kapel a odkazy na jejich weby, nescházejí fotografie z koncertů a samozřejmě údaje o autorství písní nebo jména mistrů zvuku. A přesto vydavatel jeden zdánlivý detail podcenil. Má-li album mít i dokumentární hodnotu (a já tvrdím, že album tohoto typu je dokumentem v první řadě), je velká škoda, ba řekl bych neodpustitelná chyba, že je údaj o vzniku nahrávek odbyt větou „Nahráno live v KC Semilasso, Brno (2010, 2011, 2012)“. Přesná data a především přičlenění písní k jednotlivým ročníkům citelně chybí.

CD Brněnský Beat Fest Live, vydal: Dr. Pavel Kopřiva – FT Records 2013. 17 skladeb, celková stopáž: 79:26

Foto Oldřich Veselý na beatfestu, zdroj www.oldrichvesely.cz

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Rozhovor s Karlem Heřmanem o  jeho domovských kapelách Čankišou a Ukulele Orchestra, muzikálech a kouzlu neměnného prostředí.  více

Světovost Ivy Bittové dokládá právě to, že na dvou tak rozdílných albech dokáže vystupovat stejně důvěryhodně, být sama za sebe.  více

Říkejte tomu punk, písničkářství, písničky pro holky nebo sladkobolná romantika, a vždycky budete mít pravdu.  více


Cyklus koncertů staré hudby v režii jeho zakladatelky Barbary Marii Willi je již dvacátým třetím rokem nedílnou součástí kulturního dění v moravské metropoli. Brněnskému publiku se již představila řada vynikajících osobností i ansámblů, s nimiž Barbara Maria Willi pravidelně spolupracuje. Letošní zahajovací koncert tradičně uspořádaný ve středu 11. února v sále Konventu Milosrdných bratří nesl podtitul Hudba v pohybu a nabídl spojení umu kladívkového klavíru s flétnovou hrou Sofie Mavrogenidou a mladými tanečníky Klementýnou Annou ŠpičkovouAdamem Mišem v choreografii Davida Strnadavíce

Poslední dokončená opera Bedřicha Smetany nepatří mezi jeho nejčastěji uváděná díla. Od prvního uvedení roku 1882 a v porovnání s populární Prodanou nevěstou či Hubičkou stojí spíše v pozadí zájmu inscenátorů a operních dramaturgů. Poslední brněnská premiéra se odehrála roku 1979, tedy takřka před padesáti lety. Národní divadlo Brno se rozhodlo tuto „nespravedlnost“ páchanou na Čertově stěně odčinit novým a v podstatě atypickým nastudováním. Režisér Jiří Heřman oděl Smetanovu nehranou operu do lehčího a rozvernější hávu a zvýraznil tak kontury původní komické opery, stále skrývající se pod povrchem romantického patosu.  více

Čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma byl věnovaný německým romantickým skladatelům, na což přímo odkazoval i název Trojhvězdí německého romantismu. V podání Filharmonie Brno pod vedením dirigenta Ivora Boltona zazněla díla Carla Maria von Webera, Johannese Brahmse a Felixe Mendelssohna Bartholdyho. V první polovině večera se k orchestru připojila klarinetistka Sharon Kamvíce

Na scénu Janáčkova divadla se po několika letech vrátila opera Aida italského skladatele Giuseppe Verdiho (1813–1901). Režie nové inscenace, která měla premiéru 26. září 2025, se ujala Magdalena Švecová a hudebního nastudování Jakub Klecker. Při čtvrté repríze v sobotu 31. ledna se hlavních rolí zhostili Mária Porubčinová (Aida), Sung Kyu Park (Radames) a Anastasiya Martyniuk (Amneris).  více

Když se v roce 2004 otevírala nová Hudební scéna Městského divadla Brno, málokdo si dokázal představit, jakou cestu tento soubor urazí. Dnes, o dvacet let později, se věhlasný muzikál Bídníci už napodruhé vrací na brněnská prkna nikoliv jako pouhý „remake“ úspěšného titulu, ale jako manifest umělecké zralosti a suverenity. Zapomeňte na pražské verze svázané striktními licencemi, které nutily herce kopírovat každý krok londýnského originálu. Brněnští Bídníci pod režijním vedením Stanislava Moši využívají tzv. volnou licenci, která jim umožňuje tvořit nesmírně živelné a navýsost sugestivní, uhrančivé divadlo.  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je zaběhlou tradicí, která k brněnským oslavám tohoto svátku neodmyslitelně patří. Letošní koncert byl ale výjimečný: orchestr zároveň oslavil kulaté sedmdesáté narozeniny. Jubilující těleso pod tehdejším názvem Státní filharmonie Brno vzniklo 1. ledna 1956 sloučením Symfonického orchestru brněnského rozhlasu a Symfonického orchestru kraje Brněnského. Právě tehdy hned zkraje roku brněnská filharmonie odehrála svůj první koncert na Stadionu na Kounicově ulici. Přestože se zmíněný večer konal ještě pod hlavičkou krajského orchestru, lze jej jednoznačně považovat jako počátek této důležité kulturní instituce.  více

Brněnská filharmonie pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese společně s Českým filharmonickým sborem Brno uvedla ve čtvrtek 11. prosince v Janáčkově divadle kantáty Leoše Janáčka a Antonína Rejchy. Jako sólisté se publiku představili zpěváci Simona Šaturová (soprán), Daniel Matoušek (tenor) a Jiří Brückler (bas). Koncert se uskutečnil za podpory Nadace Leoše Janáčka a byl zaznamenán Českou televizí.  více

Poslední koncert letošní části cyklu Barbara Maria Willi uvádí nabídnul unikátní projekt, ve kterém se 4. prosince v Konventu Milosrdných bratří spojily dva soubory: Cappella Pratensis Ramillete de Tonos. Publiku předvedli, jakými různými způsoby lze pracovat s polyfonním repertoárem 15. a 16. století. V programu se mísila duchovní se světskou hudbou a také vokální, vokálně-instrumentální a čistě instrumentální.  více

V sobotu 29. listopadu proběhl v bretaňském Rennes mimořádný koncert a masterclass brněnského Dua Ardašev, které do Francie zavítalo na pozvání partnerského města Rennes a za organizační podpory kanceláře Brno – město hudby UNESCO. Akce se uskutečnila v rámci projektu Face à la guerre – dialogues européens, iniciovaného Francouzským institutem a koordinovaného kulturní institucí Les Champs Libres.  více

Znovuobjevení a digitalizace brněnských polyfonních rukopisů BAM 1 a BAM 2 otevřely novou kapitolu zkoumání a interpretace renesanční hudby. Na průsečíku historického výzkumu, moderních technologií a umělecké interpretace stojí Past Forward, přeshraniční projekt propojující instituce z Nizozemska, Belgie a České republiky. V jeho uměleckém jádru stojí dva hudebníci, jejichž přístupy se vzájemně doplňují: Tim Braithwaite, umělecký ředitel Cappella Pratensis, a Kateřina Maňáková, loutnistka, která vyučuje hru na rané drnkací nástroje na Janáčkově akademii múzických umění a je garantkou celé iniciativy. V tomto rozhovoru hovoří o práci s dosud opomíjenými prameny, o výzvách historicky poučené interpretace, o příslibech mezinárodní spolupráce a o své vizi budoucnosti interpretace rané hudby.  více

Pozoruhodný program nabídl koncert Filharmonie Brno v čele s dirigentem Dennisem Russellem Daviesem konaný ve čtvrtek 6. listopadu v Besedním domě, který spojil tvorbu dvou soudobých skladatelů zemí bývalého sovětského svazu. Na koncertu vystoupili arménský barytonista Aksel Daveyan, violista Julián Veverica, bicista Lukáš Krejčí a rakouský sbor Hard-Chor Linz pod vedením sbormistra Alexandera Kolleravíce

Brněnský rodák, klavírista a generální ředitel České filharmonie David Mareček vystupuje společně s violoncellistou Václavem Petrem na koncertním turné v Jižní Koreji. Duo během prvního listopadového týdne představuje český repertoár na prestižních pódiích, mimo jiné v Seogwipo Arts Center, Yongin Poeun Art Hall a Daegu Concert House.  více

Linie chrámových koncertů tělesa Ensemble Opera Diversa si klade za cíl přinášet soudobou duchovní hudbu do patřičných prostor. V této dramaturgické linii zaznělo za patnáct let mnoho světových a českých premiér. I podzimní úterní večer 4. listopadu nebyl výjimkou – posluchačům nabídl pod taktovkou dirigentky Gabriely Tardonové tři pozoruhodné kompozice, které rozezněly prostory kostela blahoslavené Marie Restituty na Lesné.  více

Městské divadlo Brno uvedlo světovou premiéru muzikálu Winton, který se pokusil převést do jevištní podoby příběh muže, který bez okázalosti a bez očekávání slávy zachránil 669 dětí před holokaustem. Nový titul hudebního divadla vznikl ze spolupráce skladatele a brněnského klavíristy Daniela Kyzlinka a libretisty Luďka Kašparovského. Režie novinky se ujal Petr Gazdík. Při prvním uvedení v hledišti dokonce usedli potomci zachráněných, „Nickyho rodina“, i syn sira Nicholase Wintona.  více

Na Světový den měst (31. října 2025) jmenovala generální ředitelka UNESCO Audrey Azoulay 58 měst, která se stávají novými členy Sítě kreativních měst UNESCO (UCCN). Tato města nyní spojuje závazek prosazovat kreativitu v různých kulturních oblastech jako hnací sílu udržitelného rozvoje. Brno je městem hudby UNESCO od roku 2017.  více

Nejčtenější

Kritika

Cyklus koncertů staré hudby v režii jeho zakladatelky Barbary Marii Willi je již dvacátým třetím rokem nedílnou součástí kulturního dění v moravské metropoli. Brněnskému publiku se již představila řada vynikajících osobností i ansámblů, s nimiž Barbara Maria Willi pravidelně spolupracuje. Letošní zahajovací koncert tradičně uspořádaný ve středu 11. února v sále Konventu Milosrdných bratří nesl podtitul Hudba v pohybu a nabídl spojení umu kladívkového klavíru s flétnovou hrou Sofie Mavrogenidou a mladými tanečníky Klementýnou Annou ŠpičkovouAdamem Mišem v choreografii Davida Strnadavíce