Brněnský domácí kalendář na rok 1787 je úžasná kniha, ostatně jako většina starých kalendářů. Mísí se v nich praktické informace o termínech výročních trhů, dopravních spojeních a poštou na trase Vídeň – Brno – Vratislav, kompletní seznamy všech možných zemských úřadů s různými pranostikami a astrologickým aparátem. Byly to ale také zapisovací kalendáře, a tak ty, do kterých si jejich uživatelé skutečně dělali pozvánky a ony kalendáře se navíc ještě dochovaly, představují dnes docela velký poklad – přinejmenším chceme-li nahlédnout do oné vzdálené minulosti v její každodennosti nebo v perspektivě všeho, co se v daném roce událo a stálo za zaznamenání.
Brněnské domácí kalendáře vycházely tiskem až od druhé poloviny 18. století. Hned jeden z nejstarších, vydaný na rok 1787, obsahuje mimo jiné pozoruhodný soupis řemesel a živností v Brně, takže skrze kalendář si zájemce mohl dohledat adresu vhodných brněnských stavitelů, parukářů, tiskařů, knihkupců i knihvazačů, výrobců čokolády, malířů, zlatníků, zvonařů, kaváren, divadla a mnohého dalšího.
Spíše jen tušené bohatství hudebního dění v josefinském Brně se poodhaluje v seznamech houslařů (Wutzelhofer a Wild), varhanářů (Výmola a Sieber) a učitelů hudby. Zájemci tak mohli najít učitele na zpěv, klavír, varhany, housle, violoncello a další nástroje. Jediná dáma mezi učiteli hudby, jistá paní Julie Himmelbauer, která bydlela a pracovala v podnájmu na Zelném trhu, nabízela vedle výuky zpěvu v sopránové poloze (nižší hlasy zřejmě vůbec neučila?) také módní práce pro ženy. Jednotliví učitelé byli zpravidla výkonnými hudebníky – k nejvýznamnějším patřil bezpochyby tehdejší ředitel kůru v kostele sv. Jakuba Peregrin Gravani, který si jistě zaslouží samostatné zastavení. Uvést zaměření a kompetence učitelů hudby bylo v rámci kalendáře prakticky nezbytné, překvapí snad jen ona zmínka o ručních pracech.
Onen věcný tón ustupuje v případě houslaře Franze Antona Wilda (1738-1803). Wutzelhofer i Wild přišli do Brna z Bavorska, avšak zatímco první je odbyt pouze adresou (Hintere Rathhausgasse / Mečová ulice), charakteristika Wildova podniku nabývá charakteru skutečného inzerátu (aniž by tak byl označen) i s onou nezbytnou dávnou sebedůvěry a sebechvály. Mimochodem, Wild bydlel a pracoval ve stejném domě č. 42 na Zelném trhu jako zmíněná mademoiselle Himmelbauer.
(Wild) vyrábí nové, ještě nikdy nespatřené, obzvláštně tvarované housle, které došly velkých úspěchů ve Vídni, Brně a Slezsku. Housle a další nástroje, které ztratily svůj hlas, nebo jsou zcela rozbité, dokáže opravit a často přivést ještě do lepšího než původního stavu. Krom toho má dotyčný pestrý sortiment hudebnin: od sonát přes koncerty, symfonie, dua, tria, kvartety a krásné nové skladby pro klavír od pánů Raucha, Kurze a Matiela, konečně nabízí i čerstvé(!) struny. Vzhledem k tehdejší výrobě strun obvykle z ovčích střev byla ona čerstvost důležitým faktorem, podobně jako v případě tehdejšího komorního repertoáru, často provozovaném v privátním prostředí. I odtud, odkupem z pozůstalostí, mohli Wild a další získávat nové hudebniny do svých obchodů a přidržet se tak onoho ideálu čerstvosti. Podle znalce brněnských houslařů Pavla Kurfürsta provozoval Wild obchod s hudebninami už od roku 1786, houslařskou dílnu však na Zelném trhu otevřel již v roce 1762. Obzvláštní tvar houslí pak spočíval především v jejich vysokém klenutí, které mělo vliv i na výslednou barvu nástroje. Jestliže bychom v duchu jedné z povídek Petera Hoega uvažovali o vhodných svědcích toho, jak mlčelo a znělo Brno v době josefínské, pak se k rozeznění nabízí několik dochovaných exemplářů z Wildovy houslařské dílny.
Zdroje:
Brünner Hauskalender für das Jahr 1787.
Pavel Kurfürst: Brněnští hudební nástrojaři 14.-19. století, Brno 1980.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..