Je to banální, ale stojí za to si to stále připomínat. Stále ještě nejsou tak vzdálené doby, kdy pouhý poslech hudby nebyl něčím samozřejmým. Ti, kteří se s hudbou chtěli potýkat častěji, se pak museli sami pustit do muzicírování, nejlépe v rámci rodiny či s přáteli. Jedním z takových byl i brněnský úředník Hubinek, jehož pozůstalostní soupis z roku 1788 je nejstarším známým dokladem o hudbě v soukromém životě obyvatel Brna.
Jestliže jsme v předchozím díle řady o brněnské hudební historii opustili město v roce 1787, nyní se do něj vracíme jen o rok později. Nahlédnutí do rodinných poměrů a zázemí hospodářského úředníka Josefa Hubinka není samo o sobě veselé, protože tak činíme na základě soupisu pozůstalosti. To už tak ale při ohlížení přes staletí bývá, že dotyčný nemá šanci se bránit, ani když se mu činí zjevná křivda. Nu, pokusme se zůstat co nejvíce při zemi.
Josef Hubinek zemřel 15. ledna 1788. Nezanechal žádný testament, zato celkem sedm dětí ze dvou manželství. Nejstarší dva synové se už stihli vyučit knihvazači. Děti z druhého manželství s Františkou rozenou Vranickou (případnou vazbu na rodinu Vranických z Nové Říše se zatím nepodařilo doložit) byly ještě velmi malé.
Městští komisaři, kteří pozůstalostní inventář sepisovali, by bývali nemuseli mít s pozůstalostí moc práce. Snad jim to usnadnila vdova nebo někdo jiný z pozůstalých, když navzdory předpisům ještě před sepsáním majetku zemřelého leccos schovali. Přece jen je zvláštní, že po solidně postaveném úředníkovi nezůstaly žádné nemovitosti, ale především žádná hotovost, za to velké množství knih (odhadnuto na 309 zlatých rýnských) a nepříliš cenné rytiny s různými náměty.
Jenže! Po nebohém Hubinkovy totiž zůstalo obrovské množství rukopisných i tištěných hudebnin komorního charakteru, s jednoznačnou převahou smyčcových kvartetů. Počet i charakter not svědčí o tom, že u Hubinků bylo pravděpodobně velice rušno. Ze sepsaného repertoáru nelze vyvodit, na který nástroj hrál přímo Hubinek, ostatně v pozůstalosti není žádný nástroj ani uveden; bezpochyby však pro tohoto úředníka znamenala hudba hodně. Kromě zmíněného množství nejrůznějších skladeb je v soupise podchyceno i množství notového papíru, který měl Hubinek přichystán pro další opisy.
Podrobný rozbor skladeb je už dosti specializovanou záležitostí, zde se spokojme s konstatováním, že v Hubinkově sbírce byla zastoupena dobová produkce ve značné šíři. V této době byl smyčcový kvartet ještě výraznou doménou amatérského, domácího muzicírování. Díky tomuto ekonomickému potenciálu patřila ostatně právě tato hudební literatura k tehdy nejvydávanějšímu typu skladeb, který výrazně napomohl vzkříšení poněkud ustrnulého nototisku. Ačkoli o hudbě v Brně osmdesátých let 18. století není toho tolik známo, tím spíše ne o privátním hudebním provozu, kvetl tu zřejmě čilý ruch a cirkulace hudebnin. Řadu z Hubinkových hudebních rukopisů i tisků skoupil dle samotného pozůstalostního inventáře houslař Wild, který se v inzerátu z roku 1787 chlubil právě pestrým sortimentem hudebnin.
Zvukovou představu znějící Hubinkovy domácnosti hravě navodí Youtube, třeba s kvartetem F. J. Gosseca (1734–1829!) zde
Zmíněná šíře repertoáru nechť je alespoň ilustrována seznamem většiny zastoupených autorů po vzoru Ecova Bludiště seznamů. Ostatně třeba právě s youtube lze v tomto bludišti dále pokračovat i poslechem.
Abel, Albrechtsberger, Bach, Boccherini, Bruni, Cambini, Dreyer, Eichner, Gassmann, Gosec (sic), Hayden, Häckel, Hafeneder, Hoffmeister, Hoffmann, Huber, Krammer, Kammel, Mozart, Mitscha, Misliweczek, Maschek, Nicolai, Pichl, Pleyl, Richter, Ricci, Schmid, Stamitz Anton, Schuster, Sacchini, Schenk, Titz, Tomasini, Vanhal, Wolf, Vegini
Místo seznamu zdrojů děkuji na tomto místě kolegovi Tomáši Malému, který tento pozůstalostní spis objevil v rámci svého bádání v Archivu města Brna a laskavě mne na něj upozornil.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..