Učitelka v Africe VIII.: jenom žádný spěch

25. srpna 2014, 0:54
Učitelka v Africe VIII.: jenom žádný spěch

Už několikrát jsem si ověřila, že se v Africe nedá nic uspěchat, a to ani v případech, kdy byste si rádi naplánovali dovolenou. V takových situacích zabere nějakou tu chvilku zkoordinovat všechny věci dohromady, ale nakonec se nám – dobrovolnicím z City of Hope – podařilo vzít si na čtrnáct dnů volno. Naším cílem byl Zanzibar.

V pondělí ráno 28. dubna jsme obloženi batohy vyrazili na autobusové nádraží. Většina autobusů na Zanzibaru vypadá spíše jako malý náklaďáček, jehož nákladní prostor je uzpůsoben k sezení. Neměli jsme přesně zvolenou destinaci, kam chceme doputovat, shodli jsme se pouze na východním pobřeží. To, že jsme nakonec dorazili na úplný sever ostrova, jsme zjistili až druhý den, ale vlastně to vůbec nevadilo. Náš autobus byl k Patriciině nelibosti celkem obyčejným africkým autobusem. Jeho kouzlo se nám odkrývalo postupně cestou, kdy se začal plnit lidmi. Na kontaktní jízdu v hromadných dopravních prostředcích jsem si samozřejmě ze Zambie zvykla. Až jsem se bála, že se budu cítit dost opuštěná v brněnských tramvajích. Ale to, jak se autobus naplnil na Zanzibaru, byl i pro zambijana Mukuku šok. Lidé si seděli na klínech a stáli si vzájemně na nohou, na posledním schůdku v otevřených dveřích stáli asi tři muži, kteří se drželi čeho se dalo a za jízdy vláli venku. V Africe se necestuje zrovna na lehko a pokud spolucestující nejsou obtíženi pytli plnými všemožných věcí, tak táhnou drůbež nebo malé děti. Nejlépe také všechno najednou. Když nastoupila muslimská maminka s kojencem, dostala jsem evropský tik a chtěla jsem ji pustit sednout, jenže to v tom obložení lidmi nešlo. Opravdu ten největší šok, který jsem v Africe zažila, bylo to, že mi ta maminka strčila svého čtyřměsíčního chlapečka do náruče. Ten začal okamžitě plakat a zkoumat bílou barvu mé pleti – naštěstí ho pohyb autobusu vždy zaručeně uklidnil. Horší to bylo v zastávkách, kdy jsem se ho snažila konejšit, co to šlo. Nakonec zabralo pobrukování Beatles, což všem ženám kolem přišlo legrační, ale malý usnul. Svým úlovkem jsem se snažila pochlubit zbytku výpravy, ale zjistila jsem, že Justýna a Patricie vyfasovaly děti na klín taky. Ty jejich ale plakaly víc.

Na Zanzibar jsme dorazili lehce před západem slunce. V přístavu nás čekal průvodce, který nám pomohl s vízy a dovedl nás do pohádkového hotelu v arabském stylu s obrovskými postelemi, špičatými okýnky, klimatizací a teplou masážní sprchou. Snídaně se podávala na střešní terase, kde jsme trávili i večery a kochali se pohledem na moře a rybí a zeleninovou tržnici. V té jsem si koupila chili papričku k vylepšení nedělního obědu. Jsem milovníkem chili, ale to co jsem zažila po pozření této delikatesy se nedá vypovědět. Chvíli jsem ležela na posteli a čekala zda budu mít halucinace, kůže po celém těle mě pálila a tvořili se na ní červené flíčky. Zapotila jsem se natolik, že jsem si musela dát sprchu. Z papričky jsem snědla jen čtvrtinu, ostatní putovalo do koše. Tanzanie, Zanzibar a Stone Town – to je úplně jiná Afrika, než na kterou jsme byli zvyklí ze Zambie.

Především Zanzibar oplývá bohatou historií spojenou s Arabskou vládou. Stone Town je typické přístavní arabské městečko, s malými uličkami, balkónky, modlitebnami a centrem obehnaným pozůstatky zdí. Na Zanzibaru se pěstuje arabské zlato – tedy koření, jehož je plno i na všech tržištích. Obrovským rozdílem oproti Zambii byla čistota ulic, a to i přesto, že se každý večer u přístaviště na promenádě pořádá velký trh s jídlem. Na ohništích vedle stánků vám prodejci připravují ty nejdelikátnější pochutiny – tygří krevety, chobotnice, žraloky, krokodýly, kuřata obalená v nejrůznějších koření, speciální zanzibarskou pizzu, smažené banány sladké i slané, flafely, kasawu (tradiční Africká plodinu, lehce podobnou bramborám) a mnoho dalšího. Vše je možné spláchnout šťávou z čerstvého manga, pomerančů, ananasu či kokosovým mlékem. Velký vliv na pořádek ve městě má právě nemožnost zakoupení alkoholu, či jeho veřejného popíjení. V nabídce je jen silná káva, vodní dýmky nebo marihuana.

Arabové jsou zdatní obchodníci a život v arabské části Afriky se mi zdál trochu více na úrovni, než v chudobné křesťanské Zambii. Tržnice oplývali suvenýry, oblečením, šperky a nabídkami atraktivních výletů na návštěvu plantáží s kořením, výlety na okolní ostrovy, potápění se s delfíními a prohlížení podmořských korálů. Přesto že turistický ruch a oceán zajišťuje větší šance na sehnání si obživy, je i zde velká chudoba. Velkým šokem pro mě bylo vidět žebrat malé muslimské holčičky, i když byly černé pleti, nějak mi to k těm muslimským šátků nesedělo tak jak mi to bohužel přijde přirozené u zambijských bosích dětí v roztrhaných tričkách. Přímořská letoviska na Zanzibaru jsou místa, kde se v těsné blízkosti potkává velká chudoba s neuvěřitelným bohatstvím. Pokud se zrovna neubytujete v nějakém luxusním hotelu, který je spolu s pláží od okolí oddělen vysokou zdí, můžete život ve zdejších vesnicích pozorovat téměř z lehátka na pláži. Kolem té jsou cedule žádající turisty o respektování zdejší kultury a s tím související patřičné zahalovaní. To mělo za následek, že veškeré letní minišaty, tílka a sukničky, které jsem si do Afriky dovezla, zůstaly ležet netknuté i během mé dovolené. V Africe se prostě nohy neukazují, ať už v té muslimské nebo křesťanské.

Na začátku zpáteční plavby se rozdávaly malé černé sáčky s nápisem sick back. Přišlo mi to úsměvné, ale poté co loď vyrazila, jsem pochopila. Asi po třiceti minutách plavby sundávala většina žen své roušky z obličejů a šátky z vlasů a svorně zvracely doprovázené v tom i svými ratolestmi. Zbytek dne jsme strávili na vlakovém nádraží v Dar es Salaamu. Vlak měl dojezd o půl druhé a o půl druhé skutečně vyrazil, jenže se po deseti minutách jízdy zastavil a po půl hodině stání jsme se rozjeli opačným směrem a dorazili opět do Dar es Salaam. Zde naštěstí fungoval rozhlas a tak jsem se dověděli, že je nutné opravit lokomotivu a tak se odjezd vlaku posouvá na pátou, no a o půl šesté se posunul na půl devátou. Cestou jsem samozřejmě nabrali ještě nějaké další zpoždění a tak jsem místo neděle odpoledne dorazili do Kapiri v pondělí ráno. Ale co, v Africe stejně není kam spěchat. Cesta zpět tak začala ve čtvrtek dopoledne a skončila se v pondělí ráno na autobusovém nádraží v Lusace.

Konec. První díl →

← Předchozí díl

Foto archiv Silvie Jasičové

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Pět článků o činnosti brněnských pěveckých spolků napsal Leoš Janáček v listopadu a prosinci 1875. Je to nejen zpráva o tehdejším hudebním životě ve městě, ale také příležitost porovnat si jej s dneškem. Při vědomí všech současných potíží a nedostatků člověk nakonec musí říct: ne, nebyly to tenkrát staré zlaté časy. První část je věnována Besedě brněnské.  více

Ve chvíli, kdy se na jeviště vydrápal s mikrofonem v ruce zpěvák, aby doprovodil tři vokalistky, už jsem se nedivila ničemu. Přeskakujícím hlasem pěl melodii diametrálně odlišnou od melodie sboru, vokalistek i muzikantů, špatně vyslovoval a mnohdy neznal texty. Nicméně u obecenstva jeho produkce sklidila potlesk. Další díl vyprávění o roce v křesťanské škole v Zambii, tentokrát o přípravách na Vánoce.  více

Jsou chvíle kdy si myslím, že můj pobyt a činnost zde se rovnají dobrovolnému trestu za vše zlé, co jsem kdy provedla. To, jak jsou zde činnosti organizované, nebo spíše vůbec neorganizované, mě častokrát přivádí na pokraj šílenství, z čehož mě vyprošťuje pouze apatie. Třetí část vyprávění o roce v křesťanské škole v Zambii.  více


Třetí operu autora zařadil do programu na sobotu Mezinárodní festival Janáček Brno 2026. Po Janáčkově opeře Osud a Výlety páně Broučkovy v prvním festivalovém týdnu přišla řada na Příhody lišky Bystroušky. Toto uvedení lákalo nejen velkým počtem hostujících sólistů, ale taktéž vídeňským ORF Radio-Symphonieorchester pod taktovkou Tomáše Netopila. Představení bylo také věnováno životnímu jubileu emeritního sólisty Richarda Nováka, který byl rovněž přítomen.  více

V poněkud neobvyklé programové křivce se nesl páteční večer 23. října v Janáčkově divadle, kde pokračoval festival Janáček Brno. Zatímco první polovina večera nasadila laťku vysoko díky formálně i výrazově pestrým dílům Bély Bartóka a Gustava Mahlera, druhá část sklouzla k odlehčenějšímu bloku. ORF Radio-Symphonieorchester Wien pod vedením Tomáše Netopila, jež živě přenášela Česká televize, tak vrchol večera obstaral hned na samém počátku.  více

Desátý ročník mezinárodního festivalu Janáček Brno, který po čtyři týdny plní brněnské koncertní sály a divadla, nabízí jako hlavní programovou linkou všech devět oper Leoše Janáčka (1854-1928) v produkci operního souboru pořádajícího Národního divadla Brno. Dojde však i na koncertní řadu, doprovodný program či komentované prohlídky. Pravidelně se na festivalu objevuje projekt Operního studia Konzervatoře Brno. Ani letos tomu nebylo jinak a mladí studenti představili 22. října operu Divadlo za bránou Bohuslava Martinů (1890-1959) pod taktovkou dirigenta Filipa Urbana.  více

Recitál americké sopranistky Corinne Winters, klavíristy Davida Marečka a violoncellisty Lukáše Marečka, který se v neděli uskutečnil v Mahenově divadle v rámci festivalu Janáček Brno 2026, představil tvorbu Antonína Dvořáka, Vítězslavy Kaprálové, Leoše Janáčka a Ericha Wolfganga Korngolda.  více

10. ročník mezinárodního festivalu Janáček Brno 2026 nese letošní rok téma „Kořeny“. Bienální festival přestavuje od půli října do půli listopadu nejen všech devět oper Leoše Janáčka (1854-1928), ale taktéž pestrou koncertní řadu, výstavy, přednášky a workshopy. V sobotu 17. října se sešly hned čtyři koncerty reflektující téma minulosti a hudební retrospekce. Tento maraton odstartovalo komorní matiné Bennewitzova kvarteta a Markéty Cukrové ve Vile Tugendhat.  více

Folklorní koncert s názvem NA NEMOCE LÉK – Svět lidové písně podle Janáčka se odehrál v sobotu 17. října 2026 v brněnském Divadle Reduta, a to v rámci festivalu Janáček Brno. Tento tematicky zaměřený program zmapoval vztah Leoše Janáčka k lidové hudbě, jeho sběratelskou činnost na pomezí Moravského Slezska, Valašska a Horňácka i způsob, jakým tyto nápěvy využíval ve své skladatelské tvorbě. Program vznikl na základě autorského námětu, scénáře a v režii Magdaleny Múčkové. Celý koncert natáčel hlavní mediální partner festivalu, Český rozhlas.  více

Ústředním dramaturgickým tématem letošního ročníku festivalu Janáček Brno jsou kořeny. V koncertní řadě přehlídky v pátek figuroval v prostoru Mozartova sálu brněnské Reduty hudební večer, který postavil do dialogu odkaz hudby Leoše Janáčka a tvorbu současného českého skladatele Kryštofa Mařatky.  více

Mezinárodní festival Janáček Brno 2026 připravil pro letošní 10. ročník nabitý program s mottem „Kořeny“. Festival v hlavní ose programu uvádí všechny opery Leoše Janáčka (1854-1928) nastudované souborem Janáčkovy opery NdB. Ve čtvrtek nabídnul festivalový program operu Výlety páně Broučkovy pod vedením dirigenta Marka Ivanoviće. Do Brna pro tuto příležitost zavítal i režisér inscenace Robert Carsen.  více

První abonentní koncert nabídla Filharmonie Brno ve čtvrtek v sále brněnského Besedního domu. Slavnostní večer přinesl posluchačům mimořádný umělecký zážitek, který v sobě spojil hlubokou pietu, promyšlenou dramaturgii a strhující interpretační výkony. Programem s názvem Harmonie protikladů věnovala Filharmonie Brno celý večer památce Jana Stanovského (1932–2026), významného houslisty a dlouholetého koncertního mistra orchestru, který zemřel v září letošního roku v úctyhodném věku 94 let. Za dirigentský pult se postavil šéfdirigent Dennis Russell Davies. Program nabídl tři koncertní díla zásadních autorů světové hudby – Josepha Haydna, Thomase Adèse a Benjamina Brittena.  více

Slavnostní zakončení festivalu Expozice nové hudby v brněnském Besedním domě nabídlo 8. října posluchačům mimořádný zážitek v podobě orchestrálního koncertu Filharmonie Brno. Pod vedením polského dirigenta Szymona Bywalce orchestr představil čtyři ikonická díla druhé poloviny 20. století, která radikálně proměnila naše vnímání zvuku, harmonie a formy. Dramaturgie večera skvěle propojila rané předchůdce spektrálního myšlení s jeho vyvrcholením, přičemž nabídla pohled na zvuk jako na živý a neustále se proměňující organismus.  více

Další večer festivalu Expozice nové hudby, který se včera uskutečnil v sále brněnského Besedního domu, se zaměřil výhradně na klavírní tvorbu. Posluchače přitom zavedl do fascinujícího světa spektrální hudby, vnitřních akustických struktur a rezonančních jevů. Aby naplno vynikly skryté zvukové proměny i přirozená inharmonicita nástroje, stála uprostřed sálu dvojice odlišných typů – standardní křídlo doplnil nástroj preparovaný, jehož struny rozezněly vložené gumové prvky a paličky.  více

Hluboký ponor do světa spektrální hudby, akustických experimentů a volné improvizace posluchačům nabídnul concert, který se v rámci 38. ročníku festivalu Expozice nové hudby s podtitulem Ars Spectrum v úterý uskutečnil v brněnském Besedním domě. Dramaturgie večera představila trojici skladeb, jež zkoumaly hranice poslechu, vnitřní strukturu zvuku a vzájemné prolínání interiéru s vnějším prostředím. Zásadním prvkem celého večera bylo netradiční uspořádání prostoru, kdy hudebníci neseděli na pódiu, nýbrž uprostřed sálu obklopeni publikem, mikrofony a reproduktory.  více

V rámci XXIII. ročníku cyklu koncertů staré hudby s titulem Barbara Maria Willi uvádí se 1. října odehrál komorní koncert věnovaný Dvořákovým raným písním. Publikum v Brně mělo jedinečnou příležitost poznat Antonína Dvořáka z jiné perspektivy – nikoliv jako hotového mistra velkých symfonií, ale jako hledajícího experimentátora, který v sedmdesátých letech 19. století usilovně objevoval vlastní hudební řeč a základy správné deklamace českého textu. Písňový program, obohacený o klavírní miniatury Roberta Schumanna, přinesl v podání sopranistky Martiny Jankové a cembalistky, varhanice a hráčky na kladívkový klavír Barbary Marie Willi.  více

Soubor Ensemble Opera Diversa představil v pátek 2. října svůj první operní projekt letošní sezóny v prostorách kulturního centra CO.LABS. Ve světové premiéře zazněla komorní opera Prázdný dům soudobého skladatele Adama Závodského na libreto režisérky Kateřiny Křivánkové. Rodinné drama pro čtyři zpěváky, dva herce a komorní orchestr se soustředí na téma sektářství a mechanismy víry.  více

Zahájení koncertní sezony 2026/2027 Filharmonie Brno se uskutečnilo v neděli 20. září v Janáčkově divadle. Pro tuto příležitost vystoupil jako host dirigent Petr Altrichter, bývalý šéfdirigent orchestru. S mottem nové sezóny Všechny cesty vedou do Brna protkává letošní repertoár skladatele a hudební události s tímto centrem uměleckého dění. Zahajovací koncert si proto připravil Symfonii č. 2 od Johannese Brahmse, který v roce 1867 koncertoval jako klavírista v brněnské Redutě. Program ještě předtím zahájila symfonická báseň Psyché Césara Francka, na kterou se k orchestru přidal Český filharmonický sbor Brno pod vedením Petra Fialy.  více

Nejčtenější

Kritika

Třetí operu autora zařadil do programu na sobotu Mezinárodní festival Janáček Brno 2026. Po Janáčkově opeře Osud a Výlety páně Broučkovy v prvním festivalovém týdnu přišla řada na Příhody lišky Bystroušky. Toto uvedení lákalo nejen velkým počtem hostujících sólistů, ale taktéž vídeňským ORF Radio-Symphonieorchester pod taktovkou Tomáše Netopila. Představení bylo také věnováno životnímu jubileu emeritního sólisty Richarda Nováka, který byl rovněž přítomen.  více