Elia Cmíral - part 1. Film, kterému chybí druhý díl

9. prosince 2014, 11:14

Elia Cmíral - part 1. Film, kterému chybí druhý díl

Skladatel Elia Cmíral se etabloval v Hollywoodu, napsal hudbu i k takovému trháku, jako je Ronin, a to začínal z ničeho. Příběh nadaného mládence, který usilovnou prací docílil úspěchu, zpracovává dokumentární film Petra Kaňky, nedávno dokončený ve studiu ČT Brno.

Elia Cmíral začínal mezinárodní kariéru jako emigrant, který přišel v 80. letech do Švédska bez peněz, jen v oblečení, které měl na sobě. Vstřícná sociální politika švédské vlády i tolerantní společnost mu umožnila, aby se nejen usadil, ale mohl také pracovat. Hrál v různých kapelách, psal hudbu k divadelním hrám. A hlavně – získal stipendium do USA, studoval filmovou hudbu u Christophera Younga a složil hudbu k filmu Apartment Zero. Na úspěch zareagoval tím, že se neuváženě vrátil do Švédska, a po třech letech zjistil, že na něj v Hollywoodu všichni zapomněli a může začínat znovu. Povedlo se, žije spokojeně se svojí japonskou ženou a dvěma dětmi, jen nějaké velké ocenění – třeba Oscar – ještě chybí. Ale jak sám hned ze začátku říká, o tom se může natočit part 2.

Scénárista a režisér Petr Kaňka ve svém portrétu Elii Cmírala předkládá téměř operetní příběh o tom, jak chudý a talentovaný chlapec skrze vlastní píli ke štěstí přišel. Jako exemplum pro nejisté a nerozhodné existence je to jistě dobré, ale pořád mi v něm něco chybělo. Především to byl důvod, proč se na takový film vůbec dívat, když stačí poslouchat. Velkou část snímku tvořily mluvící hlavy – kromě samotného Elii Cmírala se objevila i jeho žena a děti, ale hlavně zmíněný Christopher Young, Frank Mancuso a další vlivní kolegové. Kdo nebyl k dispozici živě, objevil se aspoň na společné fotografii nebo jako autor věnování na plakátu: Elio, jsi génius. Věnování Cmíral divákovi přečte i přeloží, což je jaksi příznačné pro celý film. Ani v nejmenším mi nevadí, že se Elia Cmíral tak trochu chlubí, nakonec má čím, ale celou dobu jsem měl neodbytný dojem, že sleduji rozhlasový pořad a z filmu by vlastně stačila jen zvuková stopa.

Televizní premiéra 10. prosince ve 20:20 na ČT art

Nic na tom nemění ani ukázky z filmů, ke kterým Elia Cmíral napsal hudbu, naopak spíš upozorňují na to, že v dokumentu samotném se po vizuální stránce skoro nic neděje. Záběry na Hollywood Sign nebo na Sunset Boulevard jsme viděli všichni tisíckrát a dnes už koneckonců není velký problém si do Kalifornie zajet a podívat se na ně osobně. Film se zaměřuje na efektní vrcholy Cmíralovy kariéry, což je logické, ale cesty k nim se jen povrchně dotýká – místy mi připomínal Leacockovu povídku o milionářích, kteří přišli do města s pětníkem v kapse. Prostě přišel, chvíli mu nevěřili, ale nakonec viděli, jak zvítězil. Zdálo se, že jediným zádrhelem ve Cmíralově životě byl první nepovedený pokus o emigraci skrze formální manželství s Američankou, která si překvapivě začala dělat nároky na to, aby byl jejich svazek i naplněn. Tady musím říct, že vtípek s písní Ruty šuty Arizona, Texas jsem ocenil, ale zase fungoval čistě jako audio.

Po seznámení s životními úspěchy Elii Cmírala bych se opravdu rád podíval na part 2, který by reflektoval něco z toho, co zůstalo pod povrchem. Kde vůbec přišel k prvnímu hudebnímu vzdělání a praxi? Cmíralova matka ve filmu uvádí, že ji syn několikrát přemlouval, aby u něj v Kalifornii zůstala. Jak bylo jemu, když ji opouštěl a potom spoustu let neviděl? I jeho manželka působí dojmem bytosti jaksi nepodstatné a vedlejší, i když ji zmiňuje jako velkou lásku a na začátku druhé hollywoodské kariéry jej pravděpodobně živila (opět – nic proti tomu, manželé si mají pomáhat podle svých sil). Je pro něj rodina něco víc než dítě, které musí někdo vyzvednout ze školy? Po většinu doby dostáváme informace především o tom lepším ze Cmíralovy práce. V zásadě se ale nedozvíme, na čem vlastně stojí. Máme před sebou něco mezi oslavným portrétem a neúplným encyklopedickým heslem.

Nestojím samozřejmě o žádné bulvární šťourání v soukromí, ale o komplexnější pohled na život člověka, který i přes nepříznivé vnější okolnosti dosáhl svého. Amerika se do snímku dostala ve formě zcela samozřejmého připomínání vlastních úspěchů, ale rád bych ji tam viděl i z její další stránky: chtěl bych zkrátka vědět, co Elia Cmíral za svůj úspěch zaplatil. A na to už dokument bohužel žádné odpovědi nepřináší.

Elia Cmíral – part 1. Dokumentární / Hudební, Česko, 2014, 57 min. Režie: Petr Kaňka, scénář: Petr Kaňka, dramaturgie: Martin Polák, hudba: Elia Cmiral, kamera: Petr Vejslík, zvuk: Petr Kaláb, střih: Pavel Stříbrný. Hrají: Elia Cmiral, Juraj Herz, Christopher Young, Sachiko Cmiral, Adam Klemens, Christopher Lennertz, Frank Mancuso Jr., Michael Sandoval, Joel Soisson, Miroslava Svobodová. Předpremiéra 8. prosince 2014, kino Art, Brno, televizní premiéra 10. prosince ve 20:20 na ČT art.

Foto archiv České televize

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Pondělí 17. listopadu, den dvacátého pátého výročí Sametové revoluce, byl v Brně až marnotratně bohatý na nejrůznější shromáždění, proslovy, blokády, průvody, výstavy a předpremiéry. Jednou z nich byla i projekce televizního filmu Brněnského studia ČT Hvězdy za železnou oponou v kavárně Trojka. Ve zcela zaplněném sále panovala atmosféra pospolitosti a radostného očekávání. Věkově se publikum, jež na projekci přivítali tvůrci filmu režisér Pavel Jirásek a dramaturg Martin Polák, pohybovalo od zjevných pamětníků po mladé rybízky, kteří moc netušili, co mají od filmu čekat.  více

Přes neustálou nejistotu, co je realita a co fikce, co je autentické a co stylizované, kdy to Cave myslí vážně a kdy na nás jen ironicky pomrkává, si můžeme být jisti, že sledujeme maximálně pravdivý dokument o veřejné postavě jménem Nick Cave. Nebo alespoň dokument o tom, jak Nick Cave vidí sám sebe. Nebo jak chce, abychom ho viděli my. Vlastně je to ve skutečnosti komedie o vycpaných andulkách.  více

Kdo očekával, že si připomene největší hitovky Björk, byl devadesátiminutovým přílivem podivných „nemelodických“ tónů nepříjemně zaskočen. A víte co? Dobře mu tak. Hudební vývoj této svébytné umělkyně klade na posluchače čím dál tím větší nároky.  více


Nepochybným vrcholem čtvrtého týdne festivalu Janáček Brno 2026 bylo uvedení opery Její pastorkyňa s hvězdným obsazením ve čtvrtek 5. listopadu. Hostující orchestr Bamberger Symphoniker dirigoval Jakub Hrůša, hlavní postavu Jenůfy ztvárnila Corinne Winters a postavu Kostelničky Eliška Weissová.  více

Každé dva roky se v Brně díky mezinárodnímu festivalu Janáček Brno naskytne jedinečná příležitost zhlédnout všechny opery Leoše Janáčka (1854-1928) v programu přehlídky čítající čtyři týdny. Letos při této příležitosti organizátoři festivalu připravili novou inscenace méně známé Janáčkovy opery Počátek románu ve spolupráci se sdružením umělců Hausopera a Vysokého učení technického v Brně. Premiéra se konala v úterý 3. listopadu; festival chystá další tři reprízy.  více

Městské divadlo Brno uvedlo na Hudební scéně světovou premiéru muzikálu Carmen, příběh z New Yorku. Vznikl ve spolupráci se španělskými autory, skladatelem Ivánem Macíasem a libretistou Félixem Amadorem, kteří Brno znají od roku 2022 z muzikálu Medicus. Právě jeho mimořádný úspěch jim dodal odvahu svěřit další titul jako prvnímu divadlu právě značce MdB. Madridská inscenace má následovat na podzim příštího roku a bude vycházet z brněnské verze. Španělští autoři nechali brněnským tvůrcům volnou ruku a divadlo převzalo zhruba devadesát procent jejich materiálu: to je důvěra, jaká se vidí zřídka.  více

V architektonicky i akusticky specifických prostorách vily Tugendhat se v rámci festivalu Janáček Brno 1. listopadu uskutečnil komorní koncert. Program reprezentativně mapoval proměny evropské vokální tvorby od přelomu 19. a 20. století až po druhou polovinu století minulého v interpretaci mezzosopranistky Belly Adamové a klavíristy Ahmada Hedara.  více

Festival Janáček Brno nabídl v Mozartově sále divadla Reduta sobotní klavírní večer v podání klavíristů Iva Kahánka a Martina Kasíka, které v úvodní skladbě doplnil recitátor Daniel Bambas. Dramaturgie postavila program na klavírních transkripcích děl Leoše Janáčka a melodramu jeho současníka Františka Neumanna. Koncert tak zároveň představoval poctu trojici klíčových janáčkovských dirigentů působících v brněnském divadle – Františku Neumannovi, Břetislavu Bakalovi a Františku Jílkovi.  více

Dramaturgické motto „Kořeny“ provází letošní festival Janáček Brno 2026, konaný od 13. října do 17. listopadu. Na jmenované téma si připravil v neděli 1. listopadu komorní koncert věnovaný hudebnímu odkazu skladatelských velikánů Pavel Haas Quartet a klavírista Jan Bartoš.  více

Festivalové uvedení inscenace opery Káťa Kabanová v režii Roberta Carsena a v podání operního souboru NdB v pátek nalákalo diváky do Janáčkova divadla. Intimní drama Leoše Janáčka (1854-1928) zaznělo jako šestá opera v programu mezinárodního festivalu Janáček Brno. Na tomto festivalu odezní hned dvě provedení tohoto titulu – hostující soubor Bayerische Staatsoper z Mnichova představí Káťu Kabanovou v režii Krzysztofa Warlikowského 13. listopadu 2026.  více

V rámci festivalu Janáček Brno uvedl soubor Janáčkovy opery NdB v premiéře operu Leoše Janáčka Šárka v její původní verzi z roku 1887. Komorní inscenace v sále Besedního domu se uskutečnila o státním svátku ve středu 28. října 2026. Letošní festivalové motto „Kořeny“ tímto počinem poukázalo na samotné počátky skladatelovy dramatické tvorby. Opera existuje ve dvou verzích – z roku 1887 v podobě klavírního výtahu a z roku 1925 v přepracované a instrumentované podobě. Režisér Jiří Heřman zvolil původní klavírní koncept a zasadil jej přímo do prostoru sálu. Klavírní part přednesl uznávaný britský klavírista Julius Drake.  více

Festival Janáček Brno se v sobotu 24. října 2026 odehrál také v refektáři augustiniánského opatství na Mendlově náměstí. Zde se odehrál koncert komorního sboru Ensemble Versus. Program přiblížil repertoár prováděný na Starém Brně v dobách ředitelů kůru Pavla Křížkovského a Leoše Janáčka. Historie starobrněnského konventu se úzce pojí s bohatou hudební tradicí, přičemž zásadní mezník představovala fundace z roku 1653, která klášter zavázala k péči o hudebně nadané jinochy. Na tento odkaz, poznamenaný později také snahami ceciliánské reformy o návrat ke střídmosti pod vedením Pavla Křížkovského a jeho odchovance Leoše Janáčka, navázal i nynější festivalový program.  více

Třetí operu autora zařadil do programu na sobotu Mezinárodní festival Janáček Brno 2026. Po Janáčkově opeře Osud a Výlety páně Broučkovy v prvním festivalovém týdnu přišla řada na Příhody lišky Bystroušky. Toto uvedení lákalo nejen velkým počtem hostujících sólistů, ale taktéž vídeňským ORF Radio-Symphonieorchester pod taktovkou Tomáše Netopila. Představení bylo také věnováno životnímu jubileu emeritního sólisty Richarda Nováka, který byl rovněž přítomen.  více

Mezinárodní hudební festival Janáček Brno zařadil v sobotu 24. října do programu komorní koncert ve Vile Löw-Beer. Dramaturgie vedle sebe postavila tři významná díla kvartetní literatury 20. století od Leoše Janáčka, Dmitrije Šostakoviče a Bély Bartóka. Náročný program přednesl soubor Arola Quartet, založený v roce 2024 v Bernu. Těleso má na kontě řadu mezinárodních ocenění, přičemž pro brněnské publikum byla klíčová jejich 1. cena a zvláštní ocenění za nejlepší interpretaci Janáčka na Mezinárodní soutěži Leoše Janáčka 2025.  více

V poněkud neobvyklé programové křivce se nesl páteční večer 23. října v Janáčkově divadle, kde pokračoval festival Janáček Brno. Zatímco první polovina večera nasadila laťku vysoko díky formálně i výrazově pestrým dílům Bély Bartóka a Gustava Mahlera, druhá část sklouzla k odlehčenějšímu bloku. ORF Radio-Symphonieorchester Wien pod vedením Tomáše Netopila, jež živě přenášela Česká televize, tak vrchol večera obstaral hned na samém počátku.  více

Desátý ročník mezinárodního festivalu Janáček Brno, který po čtyři týdny plní brněnské koncertní sály a divadla, nabízí jako hlavní programovou linkou všech devět oper Leoše Janáčka (1854-1928) v produkci operního souboru pořádajícího Národního divadla Brno. Dojde však i na koncertní řadu, doprovodný program či komentované prohlídky. Pravidelně se na festivalu objevuje projekt Operního studia Konzervatoře Brno. Ani letos tomu nebylo jinak a mladí studenti představili 22. října operu Divadlo za bránou Bohuslava Martinů (1890-1959) pod taktovkou dirigenta Filipa Urbana.  více

Recitál americké sopranistky Corinne Winters, klavíristy Davida Marečka a violoncellisty Lukáše Marečka, který se v neděli uskutečnil v Mahenově divadle v rámci festivalu Janáček Brno 2026, představil tvorbu Antonína Dvořáka, Vítězslavy Kaprálové, Leoše Janáčka a Ericha Wolfganga Korngolda.  více

10. ročník mezinárodního festivalu Janáček Brno 2026 nese letošní rok téma „Kořeny“. Bienální festival přestavuje od půli října do půli listopadu nejen všech devět oper Leoše Janáčka (1854-1928), ale taktéž pestrou koncertní řadu, výstavy, přednášky a workshopy. V sobotu 17. října se sešly hned čtyři koncerty reflektující téma minulosti a hudební retrospekce. Tento maraton odstartovalo komorní matiné Bennewitzova kvarteta a Markéty Cukrové ve Vile Tugendhat.  více

Nejčtenější

Kritika

Nepochybným vrcholem čtvrtého týdne festivalu Janáček Brno 2026 bylo uvedení opery Její pastorkyňa s hvězdným obsazením ve čtvrtek 5. listopadu. Hostující orchestr Bamberger Symphoniker dirigoval Jakub Hrůša, hlavní postavu Jenůfy ztvárnila Corinne Winters a postavu Kostelničky Eliška Weissová.  více