Tales From My Diary je velkolepý hudební projekt, který iniciovali tři slovenští hudebníci – jazzový saxofonista a skladatel Nikolaj Nikitin a písničkářská a producentská dvojice Róbert Pospiš & Martin Sillay. Ve společné produkci vytvořili nikoli sevřené dvojalbum, ale dvě samostatné kolekce, které volně spojuje inspirace tvorbou Leoše Janáčka.
Jinak řečeno – jde o dva originální pohledy na jeho dílo. Přitom oba „neklasické“ pokusy o uchopení Janáčkovy tvorby dopadly výtečně a ani jeden z nich Janáčkovu tvorbu nezplošťuje. Naopak, obě části projektu využívají širokou škálu aranžérských a interpretačních postupů a ukazují, že léty prověřenou hudbu lze zpracovat nově, radikálně a přitom originál nekarikovat a nepoškodit.
Nikolaj Nikitin se v bookletu alba vyznává z lásky k Janáčkově hudbě od doby svých studií na VŠMU. Zasáhla jej tehdy „síla, temperament, dynamika a hudební výraz klavírního cyklu Po zarostlém chodníčku a cyklu Zápisník zmizelého“ a také „Janáčkova práce s časem a napětím a zároveň inspirace regionem a mluvou“. To vše v něm nakonec probudilo touhu zrealizovat Janáčkem inspirované hudební album. K realizaci tohoto snu si Nikitin přizval slovenskou jazzovou elitu (mj. Lukáš Oravec na křídlovku, Ľuboš Šrámek na klavír, Juraj Griglák na kontrabas) a hráče na smyčcové nástroje, členy Slovenské filharmonie. Ani tím však výčet účinkujících nekončí. Na poslední chvíli se do hry zapojil významný host, světoznámý kontrabasista českého původu Miroslav Vitouš, jehož nápady celkové vyznění alba výrazně posunuly.
Základ desky tvoří několik Janáčkových skladeb v úpravách Nikolaje Nikitina, které však nakonec právě Vitouš proložil svými kontrabasovými a klavírními improvizacemi – opět na téma Janáčkovy hudby. Ke konci alba pak Nikitin přidal svou vlastní kompoziční reakci na Janáčka, cyklus Conversations pro smyčcové kvarteto s volnou improvizací pro kontrabas. Právě střídání jazzových úprav Janáčkových skladeb s improvizacemi a Nikitinovou vlastní tvorbou dodává albu dynamiku a vnitřní napětí. Celek má daleko k roztříštěnosti, vše krouží kolem důvěrně známé moravské melodiky a motivy se nenápadně vracejí. Z jednotlivých skladeb patří k nejsilnějším (téměř) úvodní Frýdecká panna Maria s krásnou křídlovkou Lukáše Oravce, dále Naše večery, v nichž se tklivá hra smyčců rozvine v jazzovou jízdu elektrického piana s podporou saxofonu, a konečně Nelze domluvit s výraznou rytmikou a s melodickou linkou sopránového saxofonu, která předznamenává už zmíněný čistě smyčcový cyklus Conversations. V něm je pak nejvýraznější částí třetí věta Alter Ego, která jako by rekapitulovala celý projekt a současně melodicky předznamenávala druhé (nebo první?) album dvojdisku.
Je totiž skutečně jedno, v jakém pořadí budete obě části Tales From My Diary poslouchat. Druhá polovina projektu vychází z Janáčkova známého cyklu Moravská lidová poesie v písních a zpěvák Pospiš s kytaristou Sillayem speciálně pro toto CD sestavili skupinu Polajka. Jde o kvinteto, ve kterém oba producenty doplňují Boris Lenko (akordeon, klavír), Roman Harvan (violoncello) a Eva Šušková (zpěv). Tato sestava ve čtrnácti vesměs krátkých skladbách (výjimkou je více než pětiminutová Tužba) nabízejí pestrou škálu možností, jak se dá s Janáčkovým odkazem pracovat a přitom nepůsobit překombinovaně ani tuctově. Dvě zásadní úpravy najdeme tentokrát hned na počátku kolekce. Po úvodní Lásce, ve které nefolkovou akustickou kytaru vystřídá překvapivý duet drsnějšího hlasu Pospišova a klasického zpěvu Šuškové, následují dva vrcholy alba: opět na dialogu postavená Polajka s výrazným akordeonem a Tužba, ve které ženský hlas supluje výše položený melodický nástroj (housle?), zatímco cello evokuje elektronický (!) doprovod. V dalších písních pak kapela předvádí další své možnosti – neobvyklá klavírní sóla (Kouzlo), náznak čardáše (Neumrem ja na Zemi s překvapivým zakončením do fade-outu), souhru cella s akordeonem (Stálosť) nebo neklidnou symbiózu klavíru s cellem (Osamělý). Důležitými aktéry jsou ve většině písní oba zpěváci, přičemž slova, většinou důvěrně známá, zdaleka nehrají takovou roli jako hra s barvou, posazením a výrazem hlasu. Šepot, chrapot, zpěv přímočaře folkový, zpěv málem rockový i klasický rejstřík operní pěvkyně Šuškové – to vše v kombinaci s nástroji vytváří zajímavou mozaiku, díky níž tato písňová polovina projektu náročností nijak nezaostává za jazzovou částí.
Nikolaj Nikitin a Pospiš & Sillay sice natočili dvě samostatná alba, ale ve skutečnosti netvořili své pohledy na Janáčka izolovaně. Všichni tři se podíleli na produkci celého projektu a Sillay s Pospišem měli navíc v rukou celý technický proces od nabírání zvuku až po mastering. I díky tomu nakonec tvoří obě části dvojalba – navzdory odlišnému konceptu – jeden celek, o čemž se můžete přesvědčit jednoduchým pokusem: nahrát si skladby z obou disků do počítače a pustit v náhodném pořadí. Netvrdím, že je to správně – tvůrci si s dramaturgií kompletu dali práci a neměli bychom jim ji rozbíjet. Je však zajímavé, že „to“ funguje i jinak. A slyšíme-li Vitoušovu efektovanou basu improvizovat po originálně zaranžované písni, můžeme najít nové souvislosti a všimnout si dalších detailů. Slovenští hudebníci totiž dokázali z Janáčka vypreparovat to podstatné a naroubovat to na současnou živou hudbu takovým způsobem, že roub neuhynul, ale vyrašil a vykvetl.
Nikolaj Nikitin Ensemble with Miroslav Vitouš a Polajka: Tales From My Diary; vydavatel: Hudobný fond (Music Fund Slovakia) 2014. 15 + 14 skladeb, celková stopáž: 45:55 + 39:31
Zatím nebyl přidán žádný komentář..