„Poutníci už řadu let jezdí v prosinci s pořadem Country Vánoce. Velmi často po odehrání tohoto programu za námi chodí posluchači s přáním zakoupit si jeho záznam. Proto toto mírně tendenční CD vzniklo,“ vysvětluje v bookletu čtrnáctého alba Poutníků kapelník Jiří Karas Pola. Pouze pro upřesnění dodejme, že nejde o záznam vánočního koncertu (podobně jako sourozenci Ulrychovi před rokem vydali svůj Advent), nýbrž o regulérní studiovou nahrávku, zaznamenanou v průběhu roku 2013 ve studiu Pavla Rybky v Dlouhé Třebové.
Zatímco běžně tedy hudební album (alespoň doufám) vzniká v lepším případě z uměleckého přetlaku, v případě horším z vypočítavosti a kalkulu, Poutníci po více než čtyřiceti letech existence nahráli novou desku na přání fanoušků. Proč ne? I tento model je samozřejmě legitimní, zvlášť když prodeje klesají a většina fyzických hudebních nosičů se zpeněží právě po koncertech.
Repertoár, který poutnické vánoční album přináší, je z větší části předvídatelný. Obsahuje převzaté zahraniční country hity přepasírované přes slavné české kapely (Vánoční Gordona Lightfoota zpíval Michal Tučný s Fešáky v 80. letech, Na Vánoce ráno je americký tradicionál s textem Jana Vyčítala, takto hit Greenhornů z roku 1972) i zcela domácí píseň Wabiho Daňka Papírové řetězy. Dále tu najdeme světové vánoční evergreeny – Irvingovy Bílé Vánoce, Rolničky (tedy Jingle Bells se zlidovělým českým textem Vladimíra Dvořáka) a také baladu What Child Is This, alternativní textovou verzi anglického tradicionálu Greensleeves, připisovaného králi Jindřichu VIII. Další část alba tvoří lidové koledy (Nesem vám noviny, Půjdem spolu do Betléma a další), doplněné o dvě písně, které jako koledy zpravidla vnímáme také (Tichá noc, Chtíc aby spal). Zde by výčet mohl končit, nicméně Poutníci přidali dvě překvapivé položky – část Vivaldiho Čtvera ročních období („K Vánocům patří také vážná hudba. Ta svými tóny dodává těmto svátkům takovou tu zvláštní vznešenost,“ píše Pola, aniž by vysvětlil, proč k Vánocům od Vivaldiho přiřadil právě Jaro) a Panenku, největší poutnický hit vůbec. Tuto volbu kapelník vysvětluje poněkud kostrbatě slovy: „Vánoce jsou i o lásce, a nejen mateřské, ale i o té mezi mužem a ženou.“ Funguje to prý také tak, že když se na (jakémkoli) albu Poutníků objeví Panenka, koupí si nosič více lidí. Sběratelé si tak už podruhé mohou pořídit Panenku v podání současného zpěváka Poutníků Jakuba Bílého (poprvé vyšla na koncertním záznamu z roku 2010 Poutníci slaví 40).
Pokud jde tedy o repertoár, nepřináší nové CD Poutníků nic moc nového. Přidaná hodnota by tedy mohla být v aranžích a interpretaci. Odpověď na otázku, zda se v tomto ohledu album povedlo, není jednoznačná a měli bychom ji rozdělit minimálně do tří bodů.
Za prvé: Kdo od alba čeká opravdu pouze připomínku poutnického vánočního koncertu, zklamán nebude. Přesně jako na koncertě se dočká vánoční tematiky na několika úrovních (lidové koledy, americká swingová klasika, country evergreeny) a tím pádem pestrosti, jakou například album složené pouze z lidových koled stěží nabídne.
Za druhé: Soustředíme-li se na aranže a hru jednotlivých nástrojů, dopadá album také poměrně dobře. V kapele sice dávno nehrají muzikantská esa typu Luboše Maliny, Jiřího Plocka, Svati Kotase nebo Mirka Hulána, ale Honza Máca na mandolínu a Peter Mečiar na banjo a dobro hrají velmi dobře. Bluegrassové aranže jsou v řadě případů osvěžující, výborně se hodí k americkému swingu (Rolničky) a průšvih není ani jejich propojení s lidovými koledami. Zajímavé je, že navzdory šíři zařazeného repertoáru (od country popěvků přes lidové koledy až po klasiku) se Poutníci obešli bez hostů. I to svědčí o instrumentálních kvalitách současné čtveřice. (Mimochodem žádný z aktuálních Poutníků není v kapele od úplných počátků a nejslavnější éru s Robertem Křesťanem zažil pouze kapelník Jiří Pola, zatímco zpěvák a kytarista Jakub Bílý v té době ještě ani nebyl na světě!)
Za třetí: Největším problémem současných Poutníků – a jejich vánočního nosiče zvlášť – je zpěv. U sólového mikrofonu se zpravidla střídají Jakub Bílý s Jiřím Polou, avšak ani jeden z nich nedosahuje vypravěčské důvěryhodnosti Roberta Křesťana nebo hlasové originality Zdeňka Kaliny. Je sice pravda, že pánové si přirozeně dělí hlasy na Polův hluboký a Bílého tenor, avšak každý z nich má někde rezervu. Zatímco kapelník má problém především s dlouhými tóny, jeho mladší kolega svým hlasem klouže i ve výškách naprosto přirozeně a stylově (jeho projev místy připomíná Michala Tučného nebo Tomáše Linku v jejich nejlepších dobách). Bohužel však nepřirozeně otevírá samohlásky („snad houf bílejch holubeeec“), což někdy přechází až do silového – rockového – zpěvu, zvlášť pro koledy nepřirozeného (člověku se hned vybaví někdejší vánoční album slovenské Tublatanky). Nejhůře v tomto ohledu dopadla středověká koleda Ježíš náš Spasitel, kterou paradoxně lépe zpracovali rockovější Quanti Minoris na albu Písně nejen vánoční. Špatně dopadají i pokusy o vícehlasy v koledách Slyšte pastuškové a Jak jsi krásné neviňátko. Přes nastíněné rezervy se totiž hlasy současných Poutníků hodí spíše k sólovému zpěvu a ve sborech k sobě barevně neladí.
Povedlo se tedy nové poutnické album? Má smysl? Pro fanoušky Poutníků nebo obecně country hudby smysl má. I koledy se totiž „dají zahrát na typicky bluegrassové nástroje“, jak uvádí Jiří Pola v bookletu alba. V diskografii skupiny však zůstanou Country Vánoce spíše raritní položkou, která už z podstaty nemůže dosáhnout významu ranných desek s Robertem Křesťanem, ale ani pozdějších studiových alb s novými písněmi (například zatím nejnovějšího Poutníci 2006).
Poutníci: Country Vánoce; Vydal Jiří Karas Pola 2013, 16 skladeb, celková stopáž 42:07
s
3. března 2014, 17:34s
3. března 2014, 17:34s
3. března 2014, 17:34sergii
3. března 2014, 17:33ales slovencik
19. ledna 2014, 2:30redakce
24. ledna 2014, 16:06