„Roku 1977 pošťák Michal Němec, matematik analytik Ingo Bellmann a herec Ivan Podobský založili v Praze skupinu, která přijala název Jablkoň,“ dočtete se na webu www.jablkon.com. Na tomtéž webu najdeme i stručnou charakteristiku z pera Jiřího Černého: „Jablkoň je setkání Georga Friedricha Händela s pračlověkem.“ Skupina za více než 35 let od svého vzniku měnila sestavu, vyvíjela se a především košatěla. A tak vedle základní „pralidské“ podoby (až mnohem později pojmenované „velká polní Jablkoň“) vyrašily jednak dvě podoby tíhnoucí ke klasické hudbě (Jablkoň & Svěcený a Symfonický Jablkoň) a také forma křehká, folková, nazvaná Malá lesní Jablkoň. Skupina, která se už v 80. letech trochu nepatřičně pohybovala na žánrově vyhraněných folkových festivalech, překvapila v roce 1997 albem Písničky a příjemně šokovala o tři roky později deskou Bláznivá, jednou z nejkrásnějších nahrávek českého folku vůbec. Další písničková alba – Cestující v noci, vánoční Hovada Boží, hudebně i textově drsnější Půlpes nebo Sentimentální Němec – pak už jen rozvíjela a mírně posouvala tentýž koncept: k Händelovi a pračlověku si k ohni přisedl osvícený tramp (ostatně Michal Němec se svým kapelním kolegou, kytaristou Martinem Carvanem, svého času na koncertech Jablkoně hráli roli svých vlastních trampských hostů pod názvem Duo Carvánek).
A protože některé písně Michala Němce (respektive Zuzany Wirthové, jejíž texty k Jablkoni patří od doby, kdy se ještě jmenovala Němcová) jsou psány pro ženu, zvala si skupina na jednotlivá alba nejprve hostující zpěvačky (včetně Radůzy, Ivy Bittové nebo Zuzany Homolové), které kolem roku 2005 nahradila zpívající saxofonistka Anička Duchaňová už coby členka Jablkoně. Další změna nastává v roce 2013, kdy album Sentimentální Němec s Jablkoní natočila nová zpěvačka, mladá dáma se zkušenostmi z jazzu, sborového zpěvu i folkového Cymbelínu Marie Puttnerová. Ostatně i s Jablkoní už dříve měla co do činění – objevila se na některých starších nahrávkách skupiny jako členka dětského pěveckého sboru Židlochovického sboru Skřivánek. Maruška Puttnerová se nakonec stala hybatelkou, díky níž na věkovitém kmeni Jablkoně vyrašila další větev, duo Půljablkoň. Michal Němec v duu s Marií vystoupil na několika koncertech a festivalech a nakonec se rozhodli jako duo připravit celé album.
Na rozdíl od koncertů však Půljablkoň na albu není jen záležitostí jednoho muže a jedné ženy. V některých písních účinkují i další členové Jablkoně (bubeník Petr Chlouba, kytarista Martin Carvan, fagotista Johnny Jůdl) a kontrabasista Rasťo Uhrík. Až na výjimky je však jejich role opravdu doprovodná. Hlavní pozornost na sebe zaslouženě strhávají Němec s Puttnerovou. On jako hromotluk, pračlověk, yetti z trefné grafiky Jaromíra Švejdíka na obalu CD. Ona jako – ne snad Georg Friedrich Händel, ale jako éterická bytost s tvárným a měkkým hlasem, který tu připomeneme Zuzanu Lapčíkovou, onde Hanu Hegerovou za mlada. Ano, už několikrát jsem se setkal s tvrzením, že ta a ta zpěvačka by mohla být nástupkyní naší první šansoniérky, ale sám si to myslím až u Marušky Puttnerové. Poslechněte si krásnou úvodní píseň Snad ještě přijdeš, jelene nebo hned následující Náklad třeskavin. Kochejte se výslovností hlásky „l“ nebo zavřenými samohláskami tak přirozeně jihomoravskými, že tvoří krásný protiklad k Němcově pražské dikci. Opět tu tedy máme Jablkoň jako kapelu kontrastů – velkou polní versus malou lesní, princip mužský a ženský, výslovnost tvrdou a měkkou. „Jsem jedna ze dvou polovic,“ zpívá Marie v úvodní písni.
Vedle nezpochybnitelných pěveckých kvalit a nastíněné hry kontrastů album Půljablkoně překvapí především tím, že vůbec není zbytečné. Sám přiznávám jisté prvotní pochyby. Věděl jsem, že má deska vzniknout, těšil jsem se na ni. Byl jsem zvědavý i na to, jak si s materiálem poradí producent, můj dobrý kamarád Vašek Müller, i hudební režisérka Martina Trchová, která tak Michalu Němcovi oplatila jeho účast na svém albu Takhle ve mně vyjou vlci. Současně jsem si však kladl otázku, zda má kapela zapotřebí znovu nahrávat písně, které se objevily na jejích starších albech – Ej, horo, Balada Chanuka, Hostina bláznů, Náklad třaskavin, Jednou si spolu připijem a další. Určitý skepticismus však po prvním poslechu vystřídalo nadšení. Michal Němec sice zůstává sám sebou (což je pochopitelně dobře), ale Marie Puttnerová jeho skladby posouvá do úplně jiné podoby. Netvrdím, že vždy do jednoznačně lepší (to by nebylo fér třeba vůči Zuzaně Homolové, která na albu Cestující v noci zpívá píseň Ej, horo opravdu skvostně), ale vždy do podoby zajímavé a hodné pozornosti. Vůbec se tedy nedivím tomu, že protagonisté měli chuť některé písně natočit znovu a proložit je skladbami dosud nevydanými (vedle úvodního Jelena je to například Maruščina vlastní píseň Come With The Beauty nebo dadaistická hříčka Curybury, která nejvíc odkazuje k původnímu repertoáru Jablkoně). Nové verze jsou pochopitelně komornější než původní podoby písní (v Baladě Chanuce například původní žesťový motiv nahradila akustická kytara). V pozadí zůstává to, co dělá Jablkoň Jablkoní – charakteristické rytmické figury a tam, kde to písním prospívá, doprovod fagotu (Šumava) nebo třeba vibrafonu (Jednou si spolu připijem). Do popředí se nenásilně dere krása lidského hlasu, občas umocněná čistým tichem (Ej, horo). Tak čistým jako minimalistický obal s grafikami Jaromíra Švejdíka.
Půljablkoň – Němec & Puttnerová. Banan & Indies MG 2014. 15 písní. Stopáž: 42:54
Zatím nebyl přidán žádný komentář..